Lenka Simandlová ZÁTĚŽ, STRES, TRAUMA, KRIZE... —ZÁTĚŽ = STRES = NAPĚTÍ — —ZÁTĚŽ = pojem slučovaný s pojmem stres — —STRES — = reakce na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem a vnímanou schopností tomuto požadavku vyhovět ® člověk, který nemá dostatek zdrojů, aby těmto požadavkům přiměřeně vyhověl, se dostává do stresové situace —= reakce organismu na zátěžový podnět (tzv. stresor) z prostředí OBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM (GAS) H. SELEY —POPLACHOVÁ F. GAS: střetnutí organismu se stresorem, mobilizace obranných mechanismů organismu, somatické projevy — —F. REZISTENCE GAS: vlastní boj organismu se stresorem (organismus se adaptuje) — —F. VYČERPÁNÍ GAS: organismus je vyčerpán, podléhá stresoru, může skončit i smrtí — TRAUMA, TRAUMATIZACE —TRAUMA (= úraz, poranění) — - náhle vzniklá situace, která má pro jedince výrazně negativní význam a vede k určitému poškození nebo ztrátě — - přesahuje běžnou lidskou zkušenost — - má v sobě prvky nepředvídatelnosti a neovladatelnosti — —TRAUMATIZACE = zraňování, poškozování, ublížení -psychické trauma, duševní úraz, který má za následek funkční poruchy, někdy i orgán. změny -může být: — a) jednorázová (smrt v rodině) — b) drobnější, ale opakující se (rodinné hádky) — POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA —vzniká jako zpožděná nebo protrahovaná („prodloužená“) odezva na jednorázový traumatizující zážitek nebo na déle trvající stresovou situaci, která přesahuje běžnou lidskou zkušenost — —kritickým obdobím pro její vznik jsou první 3 měsíce — —může se rozvinout do 6 měsíců po traumat. události a může trvat i několik let — —průběh poruchy závisí na závažnosti vyvolávacího podnětu, na odolnosti a stabilitě osobnosti postiženého jedince, na reakcích okolí — POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA —pro PTSD je charakteristické znovuprožívání a přetrvávání události ve vědomí, které je spojeno s intenzivním strachem, pocity bezmoci, hrůzy a potřebou vyhnout se podnětům, které mohou být s touto zkušeností spojeny — EMOČNÍ PŘÍZNAKY -chronická přetrvávající úzkost, přecitlivělost, podrážděnost -mohou se objevit deprese, suicidální tendence -znovuprožívání traumatické události doprovází pocity úzkosti, strachu a hrůzy -citová strnulost, otupělost, vyhaslost, zúžení emotivity – neschopnost prožívat určité city jako radost, uspokojení nebo citový vztah — ZMĚNY KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ -vlivem traumatu došlo ke generalizaci pocitu ohrožení Þ podněty vyvolávající úzkost a pocity ohrožení -tendence vyhýbat se potencionálně nebezpečným situacím -potlačení, resp. vytěsnění nepříjemných zážitků -opakovaně se vracejí vzpomínky na prožité trauma, vtíravý charakter (představy, myšlenky, noční můry); mají i charakter výčitek — ZMĚNY V CHOVÁNÍ a ZMĚNY OSOBNOSTI -sklon k agresivitě -inhibice veškeré aktivity: nezájem o jakoukoliv činnost, vyhýbání se běžnému dění, ztráta motivace -tendence se izolovat, vyhýbat se kontaktům s lidmi -nedůvěřivost, podezřívavost, event. hostilista x vznik nadměrné závislosti na jiné osobě -pocit prázdnoty a beznaděje, pochybnosti o smyslu života -nepříznivé hodnocení přítomnosti i budoucnosti (Nic nebude jako dřív.) — ZMĚNY V HODNOCENÍ SEBE SAMÉHO I OKOLNÍHO SVĚTA -zkratkovité závěry -nepřiměřená generalizace -sklon a černobílému hodnocení -komplexně negativní hodnocení -pocity bezmocnosti, méněcennosti, depersonalizace, odcizenosti od lidí, pocit viny — LÉČBA —farmakologická: zmírnění akutních příznaků jako úzkost, poruchy spánku —psychoterapeutická práce s postiženým jedincem: zpracování traumat. události ® cílem je vyrovnání jedince s traumat. zkušeností, její integrace do komplexu osobnostních zkušeností a minimalizace jejího negativního vlivu na duševní a tělesný stav postiženého jedince — metody: podpůrná psychoterapie, kognitivní a behaviorální metody, techniky imaginace, relaxační techniky, hypnóza; individuální x skupinová psychoterapie —psychoterapeutická práce s rodinou — KRIZE —= označuje období člověka, kdy dochází k limitní situaci, ve které musí člověk zaujmout nějaký postoj —= v krátké době se vyostřující situace s vnější či vnitřní zátěží, kterou jedinec není schopen zvládat vlastními strategiemi —TRAUMATICKÁ KRIZE -způsobena takovými vnějšími stresory, které člověk neočekává a nemá nad nimi téměř žádnou kontrolu -jedinec se cítí událostí zdrcen a jeho vyrovnávající se strategie jsou ochromeny KRIZE INDIVIDUÁLNÍ —krize týkající se konkrétního jedince — —příklady individuálních krizí: — autonehoda, sexuální útok, zneužití, jakákoliv život ohrožující zkušenost, loupež, vážný fyzický úraz, smrt blízké osoby, sebevražda rodinného příslušníka, svědectví traumatu (ať už individuálního nebo komunitního), pocit ohrožení sebe nebo někoho blízkého … a další. — KRIZE KOMUNITNÍ —komunita = společenství lidí —současné pojetí (Wilmontt): — X komunita definovaná lokalitou, teritoriem — X komunita zájmů — X komunita lidí, které spojuje společná podmínka nebo problém — —příklady komunitních krizí: — povodně, požár, zemětřesení, hurikán, znečištění životního prostředí ve velkém rozsahu, terorismus, mnohočetné úrazy nebo úmrtí při nehodách, traumatické události vztahující se k dětem, násilná kriminalita, která vyvolává velkou pozornost médií, velká neštěstí… a další. — LITERATURA —BAŠTECKÁ, Bohumila a Petr GOLDMANN. Základy klinické psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 436 s. ISBN 8071785504. —HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 774 s. ISBN 9788073675691 —KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN 8071785512 —ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Krize: psychologický a sociologický fenomén. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 129 s. ISBN 8024708884. —VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008, 870 s. ISBN 9788073674144. DĚKUJI ZA POZORNOST :O)