Historické pojetí péče o osoby s mentálním postižením Pohled do historie • Vztah společnosti k osobám s postiženým byl vždy „lakmusovým papírkem“ ukazujícím skutečné zaměření a vnitřní život daného společenství (směřování, hodnotový systém, priority apod.). Starověk – Rěcko a Řím • Generalizující tvrzení, že se prehistorické a raně historické společnosti těchto osob zbavovaly. Antická společnost • Hippokrates již 4. st. př. n. l. - bohatá teorie a terminologie duševních poruch • mentální onemocnění vzniká z poruch mozku, vlivu vnějšího prostředí a zevních podmínek působících na člověka. Středověk • Středověk zaujal k duševně postiženým jedincům ambivalentní postoj: – Na jedné straně byli „blázni a šílenci“ považováni za posedlé ďáblem, na straně druhé za vyvolené, které si vybral bůh. Středověk • Na rozdíl od antiky přináší křesťanství kvalitní sociální změnu. • Vznikají při klášterech po celé Evropě nemocniční zařízení, tzv. hospitaly • Tato zařízení ovšem plnily funkci sociálně charitativní Renesance • Přinesla odklon od démonologie a čarodějnictví a naopak přinesla nový sociální aspekt jako výraz humanistického myšlení. • Historický přechod mezi středověkým postojem k duševním poruchám a novověkým zrodem azylu představovala Loď bláznů. • Renesance přináší první klasifikaci duševních poruch, J. A. Komenský • „Ve své Didaktice velké se Komenský zabývá jakousi první speciálně pedagogickou klasifikací žáků z hlediska jejich typologie. • Z hlediska vzdělávání žáků s MP je nutné vyzdvihnou na tu dobu velmi nadčasové a geniální zásady. Osvícenství • V 17. století vznikly velké internační budovy • Dále byli mentálně postižení uzavíráni do církevních i veřejných podpůrných institucí, charit, vládních dobročinných zařízení, útulků a azylů (tzv. věží bláznů). Filip Pinel • Zakladatel moderní psychiatrie • Represi pozvolna nahradil léčbou založenou na morální akci, • Pinel se na idiocii (tj. slabomyslnost) díval jako na afektivní a rozumovou retardaci. Pinelovi žáci • Jean Etiene-Dominik Esquirol (1772-1840) a Jean Itard (1775-1838) pokračovali v jeho práci. • Esquirol jako první vymezil „idiocii“ jako stav (nikoliv jako nemoc) • Itard se podílel na výchově chlapce, tzv. „divého hocha z Aveyronu“. Eduard Sequin • Můžeme ho považovat za „otce zakladatele“ psychopedie a systematické péče, výchovy a vzdělávání osob s mentálním postižením. • Ve svém teoretickém díle vyrůstajícím z každodenní praxe rozpracovává systém výchovy slabomyslných jedinců postavený na tzv. Sequinově triádě. Další vývoj v zahraničí • Další vývoj péče o jedince s mentálním postižením ve světě je spojen často se jmény reformních pedagogů. • V první polovině 19. století, začaly vznikat první ústavy pro osoby s mentálním postižením a ve druhé polovině 19. století docházelo k dalšímu rozvoji a humanizaci institucionalizované péče. Vývoj v českých zemích • Vlastní počátky institucionální péče o jedince s mentálním postižením v ČR jsou vymezeny rokem 1871- Ernestinum. • Prvním ředitelem a zakladatelem byl Karel Slavoj Amerling • Z jeho pedagogiky čiší humánní přístup, kdy zakazoval užívat fyzické tresty a chtěl vyučovat zábavou a hrou. Karel Herfort • Stal se ředitelem Ernestina v roce 1902 a byl jím až do roku 1940. • Zdokonalil dokumentaci klientů, zřídil v Ernestinu dvě třídy pomocné školy, zasloužil o rozvoj české dětské psychiatrie a zdůrazňoval nutnost stálé a těsné spolupráce lékaře a pedagoga. • Spolu se Josefem Zemanem, zakladatelem našeho speciálního školství, se stal spoluzakladatelem prvního odborného časopisu Úchylná mládež. Další osobnosti • Učitel Jana Mauer • Iniciátor rozvoje pomocného školství na Moravě Konrád Sedláček • profesor František Čáda • Z osobností určujících vývoj oboru po druhé světové válce můžeme jmenovat oba naše profesory speciální pedagogiky M. Sováka a F. Kábeleho.