Pozn. k okruhu č. 18 - problematika kombinovaného postižení:


V odborné literatuře se setkáváme nejčastěji s označením vícenásobné postižení, kombinované
postižení či kombinované vady, sdružené defekty, hluboké postižení a multihandicap, kterými je
v podstatě míněn stejný okruh osob.


         „Za postiženého více vadami se považuje dítě, resp. žák postižený současně dvěma nebo více
na sobě kauzálně nezávislými druhy postižení, z nichž každé by jej vzhledem k hloubce a důsledku
opravňovalo k zařazení do speciální školy příslušného typu. Za provedení speciálně pedagogické
diagnostiky odpovídá speciálně pedagogické centrum (případně pedagogicko-psychologická poradna),
zařazené do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení MŠMT ČR.“

                                                 (Věstník MŠMT č. 8, srpen 1997, č.j. 25 602/97-22)


Resort školství užívá členění do tří skupin:

1.   skupina, v níž je společným znakem mentální retardace a přidružují se tělesné vady, smyslové
vady, vady řeči, psychická onemocnění, vývojové poruchy učení a chování. Mentální retardace je
determinujícím faktorem pro nejvýše dosažitelný stupeň vzdělání a pro dosažitelnou míru výchovy.
Tato skupina dětí je nejpočetnější.


2.   skupina je tvořena kombinací vad tělesných, smyslových a vad řeči. Děti této skupiny se
zařazují zpravidla do speciální školy s přihlédnutím k vadě, vyžadující náročnější speciálně
pedagogickou péči.

Specifickou skupinu tvoří děti hluchoslepé. Děti s lehčím kombinovaným postižením kompenzovatelným
využitím speciálních pomůcek lze vzdělávat integrovaně v běžných školách. V ojedinělých případech
mnohočetných těžších postižení je možno využít přípravného stupně pomocné školy s následným
individuálním vyučováním.


3.   skupinu tvoří autistické děti a děti s autistickými rysy, u nichž jsou diagnostikovány další
vady – mentální retardace, vady řeči, vady smyslové a tělesné. Autismus představuje celoživotní
postižení. Jedná se o heterogenní skupinu, tzn., že jde o postižení různého druhu a stupně.



Vítková (2003, s. 152) užívá termínu těžké postižení. „U jedince s těžkým postižením se jedná o
postižení celistvosti člověka v jeho životních výkonech, které je tak těžké, že ve většině
oblastech se stěží dosahuje hranice toho, co v našem mezilidském styku v širokém slova smyslu lze
považovat ještě za normu.“


„Všem těžce postiženým – bez ohledu na věk – je společné, že na základě svého postižení mají
zvláštní potřeby pro vlastní vývoj a interakci s jinými lidmi“ (Hanák, 2005, s. 15).


Použitá literatura:

HANÁK, P. a kol. Diagnostika a edukace dětí a žáků s těžkým zdravotním postižením. Praha: Institut
pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2005. ISBN 80-86856-10-0.

VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno: MSD, spol. s. r.

o., 2003. ISBN 80-214-2359-5.