Obsah vzdělávání žáků s SPU

×          Zásadně se neodlišuje od vzdělávání ostatních žáků;

×          obtíže především:

×                      v souboru kompetencí vztahujících se k učení;

×                      v kompetencích souvisejících s řešením problémů;

×                      v oblasti komunikace (především písemné).



RVP ZV

×          Pojetí a cíle daného stupně vzdělávání.

×          Cíle vzdělávání.

×          Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální,
občanské, pracovní, k podnikavosti.

×          Vzdělávací oblasti ⇨ vzdělávací obory ⇨ vzdělávací obsah:

×          očekávané výstupy (orientační – závazné),

×          učivo.

×          Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, v. demokratického občana, v. k myšlení
v evropských a globálních souvislostech, multikulturní v., environmentální v., mediální v..



Podmínky vzdělávání žáků s SPU

×          Učitel, který zná a respektuje specifické problémy žáka,

×          individuální práce se žákem, časté opakování probraného učiva,

×          přihlédnutí k charakteru poruchy při klasifikaci a hodnocení žáka,

×          ověřené postupy i nové metody náprav specifických poruch učení,

×          snížený počet žáků ve třídě,

×          přehledné a strukturované prostředí,

×          podmínky pro klidnou, samostatnou práci,

×          pravidelný režim dne,

×          pravidelná relaxace,

×          dobrá komunikace školy s rodiči,

×          aktivní spolupráce s rodiči zaměřená na jednotnost přístupu.



Učitel/ka a jeho/její role

×          Jeden ze základních činitelů vzdělávacího procesu.

×          Je to profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník, který je spoluodpovědný za
přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu.

×          Učitel spoluvytváří edukační prostředí, klima třídy, organizuje a koordinuje činnost
žáků, řídí a hodnotí proces učení.

×          Stoupá význam sociálních rolí učitele v interakci se žáky, v týmu učitelů, ve spolupráci
s rodiči a komunitou

×          Učitelství jako profese = kompetence učitele.

×          Učitelův postoj k žákům = hodnotící vztah (učitelovo očekávání).



Zásady přístupu učitele k žákům s SPU

×          Při působení na jedince používat reedukační metody a postupy, využívat kompenzačních
pomůcek,

×          vytvářet příznivé klima třídy, seznámit spolužáky i ostatní učitele s jinými způsoby
práce,

×          umět rozpoznat skutečné vědomosti, dovednosti a znalosti žáka, s tím souvisí znalost
speciálně pedagogické diagnostiky ze strany učitele,

×          vycházet z toho, v čem je žák úspěšný, a motivovat ho k činnosti,

×          vysvětlit žákovi, v čem spočívají jeho potíže,

×          citlivě vnímat reakci dítěte a zamezit stresujícímu prostředí,

×          řídit se platnými vyhláškami a zákony,

×          vytvořit konstruktivní spolupráci s rodinou,

×          v rámci integrace dítěte zajistit základní podmínky a speciálně pedagogický přístup,

×          spolupracovat s poradenskými pracovníky ve škole i s poradenským pracovištěm.



Studijní a profesní orientace žáka s SPU

Vývojové období – starší školní věk, období puberty, 2. stupeň ZŠ

×          Charakteristické hledáním sebepojetí.

×          Hlubší úsilí o sebepoznání, zvýšená sebekritičnost.

×          Emoční labilita, hodnocení vlastního vzhledu.

×          Sebedůvěra je ve vysoké míře ovlivněna prostředím (škola, rodina), s důrazem na
vrstevnickou skupinu.

×          Flexibilita, rychlá a jednoznačná řešení.

×          Preference sportovních, technických či uměleckých aktivit.

×          Sociálně – profesní role à volba povolání.



Projevy žáka se SPU na 2. stupni ZŠ závisí do značné míry na tom, zda žák:

×          navštěvoval speciální třídu,

×          byl integrován v běžné třídě ZŠ,

×          podstoupil reedukační péči v PPP,

×          měl diagnostikovanou SPU, ale reedukační péče neproběhla,

×          navštěvoval v rámci 1. stupně jednu školu.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ - specifika

×          Negativní zkušenosti z 1. st., malá motivace.

×          Nesprávné návyky.

×          Rozpor mezi úrovní jedince, v oblasti čtení, (psaní, počítání) a jeho mentálním vývojem,
zájmy a požadavky školy.

×          Vyučování převažuje nad učením.

×          Nezvládání běžných prostředků vyučování (čtení textu, zápis poznámek) à omezení
získávání nových poznaktů.

×          Negativně ovlivněný psychický vývoj  hledání náhradního způsobu uspokojování potřeb.

×          Na 2. st. se stále více rozevírají nůžky mezi žáky s SPU a bez SPU.

×          Čtení, psaní a počítání se stávají prostředkem k získávání dalších vědomostí a
dovedností, nikoli cílem.

×          Stále nedostatky ve vývoji kognitivních funkcí: poruchy pozornosti, paměti, vnímání,
řeči (někdy stále v plné míře!).

×          Poruchy učení jsou nekompenzované.

×          Modifikovat metody reedukace podle vývojové úrovně i věku žáka.

×          U některých žáků dojde ke zlepšení.

×          U některých žáků dojde ke zhoršení .

×          Největší manifestace v 6. ročníku.

×          Přetrvávají kompenzační mechanismy.

×          Obtíže ve čtení (psaní, počítání) jsou příčinou neúspěchu v dalších předmětech.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ - projevy



ČTENÍ (à DYSLEXIE):

×          Není prostředkem získávání dalších informací.

×          Žák čte pomalu (slabikuje, hláskuje)/rychle (nerozumí čtenému textu).

×          Nutnost opakovaného čtení textu (technika čtení není dobře rozvinutá).

×          Přetrvává dvojí čtení (u náročných slov).

×          Text si domýšlí, slova komolí, písmo luští.

×          Obtížně čtou malé písmo, písmo zvláštních tvarů (považováno za nové prvky).

×          „Krycí mechanismy“ .



PSANÍ (à DYSGRAFIE, DYSORTOGRAFIE):

×          Ovlivněno specifickými dysortografickými chybami.

×          Pravopisné chyby (chyby plynoucí z nezvládnutí systému mateřského jazyka, z
nedostatečného jazykového citu, z nedostatečné sluchové percepce).

×          Nutnost odlišit, zda jde o projev poruchy nebo nedbalost či nedostatečnou domácí
přípravu.

×          Nečitelné písmo (neschopnost přečíst zápisky).

×          Pomalé psaní (neschopnost psát zápisky).

×          Obecně se u starších žáků písmo zhoršuje (a přechází na tiskací písmo).



POČÍTÁNÍ (à DYSKALKULIE):

×          Počítání s přechodem přes 10 „pomocí prstů“.

×          Nejsou utvořený základy v numerickém počítání.

×          Nesmyslné chyby.

×          Počítání příkladů neúměrně dlouho.

×          Nechápání základních matematických operací a jejich zaměňování.

×          Nechuť a nezájem plnit úkoly a učit se.

×          Příčinou mohou být nesprávné postupy učitelů na 1. stupni.



CHOVÁNÍ:

×          Neustálá kritika ze strany učitelů, rodičů.

×          Obviňování z lenivosti, znuděnosti, nezájmu, nepozornosti.



×          Co je skutečná lenost? Co je snaha vyhnout se povinnosti?

×          Nepřesná sluchová percepce.

×          Nedostatečná orientace v úkolech, prostředí.

×          Snadná rozptýlenost, krátká koncentrace.

×          Trvá mu dlouho, než si přečte zadání úkolu. Nerozumí zadání.



ZPŮSOB UČENÍ:

×          Preference vizuálních aktivit (film, video) před verbálními.

×          Při příliš komplikovaném grafickém znázornění se žák ztrácí v množství čar a prvků

×          Neumí „se učit“.

×          Špatní vybavování informací z paměti.

×          Všímají si podnětů, které ostatní považují za nedůležité.

×          Špatná orientace v mapách, grafech, slovníku (poruchy prostorové orientace, zrakové
percepce, nesoustředěnost).



Sekundární problematika žáků s SPU na 2. stupni ZŠ

×          Žák se z důvodu SPU příliš soustředí na chyby plynoucí z SPU nebo na reedukaci à uniknou
mu základy ve výuce.

×          Při absenci diagnostiky a reedukace  kumulace potíží  nezvládnutí nároků výuky.

×          „školní kariéra“  střídání škol, nechuť k výuce, odmítání učitelem.

×          Psychické prožívání  náročných emocionálních situací (úzkost, agrese, únik, disociální
chování – ohroženy jsou zejména děti s LMD!).



Jak je možné, že někteří žáci s SPU nejsou ještě na 2. stupni ZŠ diagnostikováni?

×          Porucha dítěte nebyla natolik silná, aby se doposud projevila.

×          Dítě kompenzovalo své potíže pomocí vlastních kompenzačních mechanizmů.

×          Dítě kompenzovalo své potíže pomocí (mnohdy) vysokých intelektových schopností.

×          Učitelé netrvali na vyšetření, problémy se jim nezdály důležité.

×          Rodině netrvala na vyšetření, nechtěli „nálepku“ dítěte.



Jak rozpoznat žáky s SPU na 2. stupni ZŠ?

×          Výrazné a dlouhodobé potíže v pravopise, čtení, psaní, počítání.

×          Typické specifické obtíže plynoucí z poruchy.

×          Selhávání v percepčně motorických funkcích a senzomotorických schopnostech.

×          Výrazná disproporce mezi úrovní školních výkonů a předpokládanou úrovní celkových
schopností.

×          Výrazné výkyvy ve školních výkonech.

×          Nápadnosti v chování (zejména LMD, ADHD).

×          Obtíže přetrvávají i při intenzivní péči (doučování).



Cíl práce s žáky s SPU na 2. stupni ZŠ?

×          Navázat na již probíhající reedukační činnost (popřípadě ji zahájit).

×          Vytvořit ucelený systém základních znalostí.

×          Vytvořit funkční systém výchovného poradenství.

×          Používání kompenzačních mechnizmů a pomůcek, nalezení cesty ke zvládání učiva a
sociálních situací.

×          Vytvořit podmínky vedoucí k psychickému zklidnění a vyrovnání.



Systém výchovného poradenství u žáků s SPU na 2. stupni ZŠ?

×          Určeno pro žáky, rodiče, učitele.

×          Myšlenka je postavena na principu fungování spolupráce školy a rodiny.

×          Hlavní roli hraje výchovný poradce.

×          Významná je také role školního speciálního pedagoga, školního psychologa, speciálního
pedagoga z PPP.



Funkce výchovného poradce v systému výchovného poradenství u žáků s SPU na 2. stupni ZŠ?

×          Zachytit žáky a jejich rodiče, co nejdříve po příchodu na 2. st. a seznámit je se
systémem výchovného poradenství (profesní orientace).

×          Vstupní rozhovor s rodiči a žákem.

×          Probrání diagnózy a doporučených forem práce.

×          Forma domácí přípravy.

×          Možnost průběžného vyšetřování nebo konzultací.

×          Doporučení a závěry pro spolupráci rodiny a školy.

×          Stvrzení IVP.

×          Sdělení kontaktů výchovného poradce a poradenských pracovníků školy a PPP.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ - ZKOUŠENÍ

×          Obtíže ve vyjadřování.

×          Neschopnost vyjádřit poznatky, kterými žák disponuje.

×          Problémy s vyjadřováním před třídou.

×          Obtíže s vyhledáním odpovědi v textu (prostorová orientace), zapsání odpovědi do správné
kolonky.

×          Je vhodné, aby po otázce následovala odpověď.

×          Testové úkoly jsou možné, avšak s dostatkem času na přečtení možných odpovědí.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ - DOPORUČENÍ

×          Seznámení žáka, rodičů, všech pedagogů, spolužáků s odlišným způsobem vyučování i
hodnocení.

×          Nevystavovat žáka takovým činnostem, ve kterých nemůže vzhledem k SPU dosahovat dobrých
výsledků.

×          Rozpoznat skutečné znalosti, dovednosti a vědomosti. Odlišit specifické potíže od
nespecifických. Vycházet z kvalitní a podrobné psychologické a speciálněpedagogické diagnostiky.

×          Vycházet z toho, v čem je žáků úspěšný.

×          Hodnotit jen to, co žák stačil vypracovat.

×          Eliminovat zátěžové situace.

×          Využívat kompenzační pomůcky.

×          Zajistit reedukaci SPU (i na 2. stupni ZŠ), popř. doučování.

×          Volíme kratší úkoly s náročností podle možností žáka.

×          Hovoříme s žákem o splnitelnosti úkolů, respektujeme jeho názor.

×          Přihlížíme k pomalému tempu.

×          Automatizujeme činnosti, vedoucí ke kompenzaci – použití audiovizuálních pomůcek,
zvýrazňování textu.

×          Informace žákovi zprostředkováváme strukturovaně a srozumitelně.

×          Učíme žáka „učit se“ (opakování nahlas).

×          Zpětná vazba navazuje bezprostředně na žákovu odpověď.

×          Žáka vedeme k tomu, aby myslel nahlas.

×          Požádáme zdatnější žáky o pomoc.

×          Angažované učení (důraz na žákovo učení, nikoli učitelovo vyučování).

×          Vedeme žáka k tomu, aby se uměl poučit z vlastních chyb.



Domácí příprava žáků s SPU na 2. stupni ZŠ

×          Stanovit určitou hodinu a důsledně ji dodržovat.

×          Spolupráce (kontrola výsledků, poskytnutí pomoci, podpory).

×          Preference „sluchové cesty“.

×          Preference „zrakové cesty“.

×          Postup práce.

×          Příprava pomůcek.

×          Vyhrazené pracovní místo.

×          Spolupráce se školou.

×          Pro upevnění učiva probranou látku zopakovat.

×          Klidný přístup a vstřícnost.



Předpoklady pro snazší zvládnutí učiva žáků s SPU na 2. stupni ZŠ

×          Vhodná motivace.

×          Vybrat z množství podnětů ty významné.

×          Učivo předávat názorně, přehledně, jasně, stručně.

×          „Multisenzoriální přístup“.

×          Důsledně procvičovat (formou hry).

×          Stavět na již osvojeném systému znalostí.

×          Rozsah učiva přizpůsobit možnostem žáka.

×          Snažit se odstranit dosavadní negativní zkušenosti s učením.

×          Prostřední školní třídy.

×          Atmosféra ve třídě.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ - PRÁCE S TEXTEM

×          Naučit se, pracovat s textem pro získání informací, nikoli pro přečtení celého textu
jako cíle.

×          Text číst po částech, vracet se ihned při zjištění neporozumění.

×          „Aktivita žáka“ při čtení textu (poznámky, zkratky, zvýraznění, odkazy, otázky,
výpisky).

×          Učebním textem jsou často přímo učitelovy výpisky.

×          Párové čtení, hromadné čtení.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ – ČESKÝ JAZYK

×          Pracovat s přehledy gramatiky, vybavovat pravidlo dříve, než se slovo napíše.

×          Kontrola vlastní práce

×          Komentovat vše nahlas, nebo alespoň šeptem (diktovat si nahlas, číst po sobě, číst
nahlas, diktovat si otázky při písemném zkoušení).

×          Postupně přecházet v šepot až vnitřní řeč.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ - NAUKOVÉ PŘEDMĚTY

×          Využití názorných pomůcek, hledání možných cest a způsobů (kromě čtení), jak informace
přiblížit (encyklopedie, internet).

×          Optimální zápis v sešitech.

×          Žák si vytváří přehledy pojmů, dat (vizuální percepce).

×          Domácí vypisování zápisků na PC.

×          Vždy využíváme již nabytých vědomostí žáka.



Žák s SPU na 2. stupni ZŠ – STYLY UČENÍ

×          Styl učení je způsob, jakým si jedinec osvojuje poznatky. Je individuální, je nutné jej
respektovat. Zahrnuje: vstup informací, poznávání, výstup.

×          Vstup: vizuální, auditivní, kinestetický, taktilní.

×          Optimální je kombinovaný vstup informací – multisenzoriální přístup.

×          Výstup: ústní, písemný, obrázek, diagram, výrobek.





METAKOGNITIVNÍ STRATEGIE

×          Metakognitivní strategie znamená myšlení o myšlení, přemýšlení. Hledání optimálních
metakognitivních strategií je předpokladem dalšího sebevzdělávání.

×          U jedinců s SPU jsou doporučovány tyto strategie:



×          Myšlení nahlas při provádění úkolů.

×          Aktivní učení se – kladení otázek sám sobě – Jak jsem to udělal? Je to takhle lepší?
Proč se mi to povedlo?



Profesní poradenství a profesní orientace

×          Profesní poradenství = systém poradenských služeb k podpoře profesní orientace, k volbě
povolání, k volbě optimální vzdělávací a profesní dráhy v průběhu celého života.



×          Profesní orientace = veškerá opatření a prostředky, které informují a přispívají k
orientaci mládeže, ale také rodičů, učitelů apod. Poskytuje informace pro volbu druhu vzdělání nebo
profesní přípravy s přihlédnutím k schopnostem, způsobilosti, zájmům jedince a jeho možnostem
zaměstnání.



Volba povolání

×          Úvaha o budoucích možnostech, výběr životní dráhy.

×          Odráží sebepojetí jedince, jeho osobnostní vlastnosti.

×          Východiskem je:

×          přehled o profesích,

×          školní prospěch,

×          sebehodnocení,

×          přání rodičů,

×          doporučení školy.



Profesní orientace žáků s SPU

×          Nízké sebehodnocení.

×          Pomoc od:

×          výchovného poradce,

×          školního speciálního pedagoga,

×          školního psychologa,

×          odborníka z poradenského zařízení.



×          Informační a poradenské středisko při ÚP.

×          Veletrhy vzdělávacích příležitostí, Dny otevřených dveří na školách.

×          RVP ZV: Vzdělávací oblast „Člověk a svět práce“.



Úskalí profesní orientace žáků s SPU

×          Průměrná, nadprůměrná inteligence X odborné učiliště.

×          Střední školy X náročné podmínky.



Možnosti dalšího vzdělávání žáků s SPU

×          Někteří žáci s SPU pokračují ve studiu na SŠ bez větších obtíží.

×          Většinou však přetrvávají obtíže, které nejsou tolik výrazné:

×          Problémy v organizaci práce.

×          Nižší schopnost psát souvislé texty (referáty).

×          Nesprávné návyky (učení drilem).



Žák s SPU na střední škole DOPORUČENÍ

×          Kurz psaní na PC.

×          Navýšení hodin ČJ.

×          CERMAT (Centrum pro reformu maturitní zkoušky).



Žák s SPU na vysoké škole - doporučení

×          Volba formy zkoušení – ústně nebo písemně.

×          Navýšení času na vypracování úkolů.

×          Využití počítačů pro vypracování odpovědí.

×          Přítomnost osoby, která předčítá odpovědi, student nahrává odpovědi na kazetu.

×          Přítomnost osoby, která zapisuje odpovědi.

×          Otázky k testu nahrané na kazetě.

×          Alternativní formy hodnocení – referát, demonstrace, model.

×          Náhradní předmět za cizí jazyk (zahraničí!).



Doporučení literatura k tématu

×          JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H., SOVOVÁ, H. Specifické poruchy učení na 2. stupni základních
škol. Praha: Nakladatelství D+H, 2007



×          MICHALOVÁ, Z. Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních.
Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2001.

×          ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 2003.





Projevy SPU v období dospívání a dospělosti

Dospělost

×          Období dospělosti (Vágnerová 2000):

×          Období mladé dospělosti (20-35 let)

×          Období střední dospělosti (35-45 let)

×          Období starší dospělosti (45-60 let)

×          Období raného stáří (60-75 let)

×          Pravé stáří (nad 75 let)

×          Dospělost je dána (Vágnerová 2000):

×          Větší sebejistotou a sebedůvěrou.

×          Změnou ve vztahu k rodičům.

×          Změnou ve vztahu k ostatním lidem.

×          Reprodukční složka.

×          Ekonomickou samostatností.



Dospělost

×          Období  mladé dospělosti: profesní role, partnerství, rodičovství, zodpovědnost.

×          Období střední dospělosti: „krize středního věku“.

×          Období starší dospělosti: riziko ztráty pozice, snížení výkonu, role prarodiče.

×          Období raného a pravého stáří: zhoršení psychických i fyzických funkcí, větší závislost
na okolí.



Projevy jedince s SPU v dospělosti

×          Projevy SPU v dospělosti jsou různorodé a závisí na mnoha faktorech:

×          Rodinné a školní prostředí.

×          Rodinné a pracovní prostředí.

×          Osobnostní vlastnosti a specifika osobnosti.

×          Dědičnost, proces zrání.

×          V některých případech porucha v období dospívání výrazně slábne.

×          V některých případech je porucha v období dospívání výrazně kompenzována.

×          V některých případech působí porucha v dospělosti výrazné obtíže.



×          Projevy SPU v dospělosti záleží na nárocích společnosti:



×          Nepřiměřený tlak společnosti zaměřené na úspěch, kariéru, peníze.

×          Tempo doby.

×          Potíže s porozuměním novým informacím.

×          Neschopnost rychle reagovat na změny.

×          Obtíže v orientaci ve vztazích.

×          Obtíže v komunikaci.



×          Příznaky přetrvávají až v 70% případů:



×          1/3 „dozraje“ – dozrání CNS, bez následků.

×          1/3 „kompenzuje“ – kompenzace SPU, strategie.

×          1/3 má potíže (dodržování norem, sociální problémy).



Projevy SPU v dospělosti ve 3 základních oblastech:

×          Učení – proces nabývání nových vědomostí a dovedností.

×          Motivace – vliv negativní zkušenosti.

×          Sociální vztahy – poruchy v oblasti prožívání, rodinný a pracovní život, adaptace ve
společnosti.



Potíže dospělých jedinců s SPU:

×          trvající obtíže ve čtení, psaní, pravopisu ð potíže v zaměstnání i osobním životě,

×          negativní zkušenosti z dětství snižují motivaci,

×          hyperaktivita způsobuje nesoustředěnost,

×          změny nálad, výbušnost, problémy s organizací, plnění pracovních úkolů, dochvilností,

×          omezená přizpůsobivost, problémy s autoritami,

×          riziko alkoholismu, toxikomanie, trestné činnosti,

×          tlak společnosti (úspěch, peníze, tempo, flexibilita, vztahy, komunikace),

×          možnost návštěvy psychologa, psychiatra, rodinná centra, další instituce.



×          Potíže dospělých jedinců s SPU ve čtení:

×          Obtíže rychle a přesně rozpoznat slova, zvláště slov delších, méně frekventovaných, se
souhláskovými shluky.

×          Obtíže ve čtení nových nebo neobvyklých slov.

×          Fonologické funkce nedostatečně rozvinuty.

×          Dekódování slov vyžaduje velké úsilí.

×          Nepřesná artikulace.



Diagnostika SPU v dospělosti

×          Porozumění textu:

×          Hlasité i tiché čtení s porozuměním à úroveň podle normy pro určitý ročník.

×          Klást otázky, vztahující se přímo k textu.



×          Fonologické zpracování textu:

×          Úkoly pro fonologickou vnímavost, fonologickou paměť a fonologické pojmenování.

×          Stejná slabika na začátku slova: maso x mapa, pomoc x hadr

×          Stejná slabika na konci slova: postel x kostel, hora x ruce

×          První dvě hlásky slova, která netvoří slabiku: plavat x plod, proč x sleva

×          Poslední dvě hlásky, které netvoří slabiku: list x plést, dort x tank

×          Slovo, která začíná stejnou hláskou: nora x návrat, těsto x kosa

×          Slovo, které končí na stejnou hlásku: náruč x boháč, nos x lék

×          Stejná hláska uprostřed slova: beran x národ, plíce x změna



×          POKORNÁ, V. Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení. 2008.

×          CARAVOLASOVÁ, VOLÍN. Baterie diagnostických testů dovedností gramotnosti pro žáky 2. až
5. roč. 2005.

×          HORŇÁKOVÁ, KAPALKOVÁ, MIKULAJOVÁ.  Jak mluvit s dětmi od narození do tří let. 2009.


Diagnostika SPU v dospělosti - shrnutí

×          U dospělých zmapovat školní výkony ve všech předmětech, nejen ve čtení, psaní.

×          Terapie se musí zabývat také doplnění základních vědomostí a rozvojem slovní zásoby.

×          Z hlediska fonologického uvědomění je nejtěžší opakovat slovo pozpátku.

×          Kromě porozumění čtenému textu a fonologického zpracování textu lze také zjišťovat
zdatnost zautomatizovaného čtení.

×          Při diagnostice dospělých lze využít diagnostických testů školních výkonů.

×          Je nutné s dospělými hovořit o dopadu poruchy.

×          Dospělí často sami přichází s hypotézami a kompenzačními mechanizmy, které už
vyzkoušeli.



Přístupy k nápravě SPU jedince v dospělosti

×          Pokorná (2010) navrhuje nápravu 2 základních oblastí:

×          Náprava základních dovedností – čtení, psaní a matematiky.

×          Rozšíření, zpřesnění a systematické uspořádání všeobecných vědomostí.



×          Náprava základních dovedností – čtení, psaní a matematiky:

×          Wilson Reading Systém – rozvoj sluchové percepce pro zlepšení techniky čtení + rozvoj
obsahu pojmů k porozumění textu.

×          Metodika Moatsové: Spelling, Development Disability and Instruction – náprava pravopisu
a výslovnosti.

×          Metoda Brigitte Sindelarové.

×          Metody Fernaldové.

×          Strukturu gramatiky českého jazyka  odvodit s porozuměním.



×          Technologická podpora (PC programy, které upozorňují na nejdůležitější informace v textu
a připraví přehledný zápis, notebooky používané při přednáškách, programy na převod mluveného slova
do psané formy, textový editor s jazykovou korekcí používaný při zkouškách, odkaz k doporučením pro
studenty s SPU na VŠ, zahraničí).

×          Feuersteinova metoda Instrumentálního obohacení (rozvoj všech kognitivních funkcí).

×          Silná kompenzace – „Jakákoli kompenzační technika, mnemotechnickými pomůckami počínaje,
zatěžuje mentální možnosti jedince, komplikuje vlastní mentální proces a přitom často nepomáhá v
situaci, pro kterou je určena“ (Pokorná 2010, s. 150).


Rozšíření, zpřesnění a systematické uspořádání všeobecných vědomostí:

×          Zabránit přílišnému mechanickému učení.

×          Vyvozování informací.

×          Možnost zpětné vazby.





Podpora jedince s SPU v zaměstnání

×          Pokorná (2010) – zahraniční zkušenosti:

×          „Nedoporučovat klientovi rekvalifikaci a neupozorňovat na nevhodnost vybrané profese
„(Pokorná 2010, s. 142).

×          Zejména využití PC pro zápis dat a organizování úkolů.

×          Odhalení úrovně gramotnosti zaměstnanců (10-15 % zaměstnanců má SPU).



Metakognitivní přístupy a učební strategie dospělých jedinců s SPU

×          Pokorná (2010) – zahraniční zkušenosti:

×          Co je úkolem školy?

×          Smysl vyšetření inteligence klasických způsobem (kvantitativní a kvalitativní hledisko).

×          Jaká je schopnost jedince „rozvíjet se“ prostřednictvím učení?

×          Školní výkony jsou ovlivněny také sociálním a kulturním prostředím.

×          „Žáci s poruchami učení často používají různé způsoby zpracování informací a různých
mentální vzorců, jejich metakognitivní procesy probíhají různě a často neúčinně a jejich strategie
jsou rigidní.“ (podle Meltzerové In Pokorná 2010, s. 149).



Práce s textem u dospělých jedinců s SPU

×          Pokorná (2010) – zahraniční zkušenosti:

×          Vyhledávat v textu definovaná slova.

×          Vysvětlit význam slov ústně i písemně.

×          Uvažovat, jakým způsobem by se dala slova nahradit. Vyhledávat synonyma, homonyma,
antonyma.

×          Vyhledávat ustálená slovní spojení.

×          Pokládat otázky, související s textem.

×          Nácvik čtení v malých skupinkách při vzájemné kontrole.

×          Nacvičovat čtení současně s psaním.

×          Psát krátké příběhy.

×          Čtení se současným poslechem textu.

×          Knihy, kde je málo slov (pouze motivace).

×          Frekventovaná slova (zvyšuje rychlost čtení).



Doporučení literatura k tématu

×          BARTOŇOVÁ, M. Kapitoly ze specifických poruch učení I. Vymezení současné problematiky.
Brno: MU PdF. 2004.

×          POKORNÁ, V. Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti. Praha: Portál, 2010.







Výuka cizích jazyků žáků s SPU

Je vhodné, aby se žák s dyslexií učil cizí jazyk?

×          Žák, který si obtížně osvojuje mateřský jazyk, bude mít závažnější potíže při osvojování
cizího jazyka.

×          V mnoho případech vede reedukace percepční nezralosti k dostatečnému osvojení cizího
jazyka.

×          Nedoporučuje se osvobozovat z cizích jazyků, jde o to hledat způsoby cesty, jak je
vyučovat.

×          Se vstupem do EU se zvyšuje potřeba znalosti alespoň jednoho cizího jazyka.

×          Projevy obtíží při osvojování cizího jazyka jsou obdobné jako při osvojování čtení a
psaní v mateřském jazyce.

×          Vztah k výuce cizího jazyka je negativně poznamenán opakovanými neúspěchy, pocity
méněcennosti, sníženou motivací a stále se zvyšujícími rozdíly mezi nejlepšími a nejslabšími žáky.



Projevy obtíží při osvojování cizího jazyka ČTENÍ

×          záměny písmen b-d-p, m-w,

×          přesmykování the-hte, der-dre,

×          komolení slov,

×          dvojí čtení,

×          obtíže ve vedení očních pohybů zleva doprava,

×          špatné porozumění textu,

×          problémy s rychlostí, správností i technikou čtení

×          nemožnost domýšlení textu



Projevy obtíží při osvojování cizího jazyka PSANÍ

×          přesmykování písmen (from-form),

×          vynechávání písmen (mother-moth),

×          vynechávání krátkých slov,

×          fonetické psaní (train-trejn),

×          nedostatky ve sluchové percepci způsobují obtíže s rozeznáním rozdílů ve slovech
schreibst-schreibt, older-oldest,

×          pomalé, křečovité psaní.



Projevy obtíží při osvojování cizího jazyka ŘEČ

×          nižší úroveň slovní zásoby

×          nedostatečné zvládnutí gramatických kategorií

×          nízká úroveň rozvoje jazykového citu

×          nedostatky v osvojení gramatiky českého jazyka (zájmena, slovesné časy, slovní druhy) �
chyby v gramatice cizího jazyka



Projevy obtíží při osvojování cizího jazyka ŘEČ

×          žáci nerozumějí instrukcím, obtížně se orientují v hodinách,

×          nedovedou zpracovávat informace, což vede ke ztrátám pozornosti, zájmu o výuku a k
horším výsledkům,

×          dlouho jim trvá, než si vybaví český ekvivalent → vyhýbání se konverzaci.

×          nesprávná artikulace v mateřském jazyce se přenáší do cizího jazyka



Projevy obtíží při osvojování cizího jazyka

×          PRAVOLEVÁ, PROSTOROVÁ ORIENTACE: potíže s orientací v textu, na stránce, nepořádek na
lavici.

×          MOTORIKA: porucha GM způsobuje neschopnost psaní textu v požadovaném tempu.

×          PRACOVNÍ PAMĚŤ, SEKVENČNÍ ANALÝZA, DLOUHODOBÁ PAMĚŤ: dítě není schopno vykonávat
současně několik úkolů, vybavovat si poznatky z různých oblastí (přemýšlet o hláskové stavbě,
gramatice), vykonávat série po sobě jdoucích kroků, vlivem oslabené dlouhodobé paměti se stále
znovu učí dny v týdnu, číslovky apod.

×          KONCENTRACE POZORNOSTI: žák se soustředí krátkou dobu, jeho pozornost upoutávají různé
předměty, pozornost je ovlivněna mezerami ve vědomostech, je obtížné soustředit se, když ničemu
nerozumí.

×          AUTOMATIZACE: při vyučování cizím jazykům se projevuje zvlášť intenzivně. Učitel (rodič)
má pocit, že vše opakuje mnohokrát, že v jedné hodině je určitá vazba zvládnuta, ale v následující
hodině se začíná znovu.



Kdy začít s výukou cizího jazyka?

×          Názory se liší.

×          Na jedné straně je zdůrazňována plasticita mozku v předškolním věku, na straně druhé
potřeba dostatečné pozornosti k rozvoji mateřského jazyka.

×          Švédský odborník LUNDBERG považuje za optimální začátek výuky 9.-12. rok dítěte, kdy
jsou dostatečně rozvinuté kognitivní strategie.



Jaký jazyk je pro žáka s dyslexií nejvhodnější?

×          Nelze říci, který jazyk je pro všechny žáky s dyslexií nejvhodnější.

×          V úvahu bereme subtypy dyslexie, zájem, osobnost učitele, bydliště, negativní transfer,
znalosti rodičů.

×          Otázka, který jazyk zvolit není prvořadá, důležitější je volba metod a postupů a
dodržování principů výuky.



×          Anglický jazyk – rozdíl mezi zvukovou a grafickou stránkou.

×          Německý jazyk – členy podstatných jmen, složená slova.

×          Ruský jazyk – azbuka.



Obsah vyučování?

×          Je dán IVP vytvořeným na základě RVP ZV (učebnice není závazná).

×          Hlavním cílem je dosažení komunikativní kompetence.

×          Žák s dyslexií 1. stupně má zvládnout:

×          srozumitelně říci, kde bydlí,

×          zeptat se na cestu,

×          porozumět jednoduché odpovědi, která je vyslovována zřetelně a pomalu.

×          Cílem není přesný zápis slovíček, plnění gramatických cvičení, přesný překlad.

×          Vhodná je výuka v malých skupinách, s důrazem na opakování.



Principy vyučování a učení cizích jazyků u žáků s SPU

MULTISENZORIÁLNÍ VYUČOVÁNÍ

×          spojení zraku, sluchu, hmatu a kinestetického vnímání,

×          v aktivitách žáka se spojuje řeč, konkrétní situace, obrázky, fyzické reakce,

×          žák má mít co nejvíce příležitostí mluvit, spojovat slovní spojení s reálnou situací,

×          opakovaná slova vidět napsaná, tištěná s barevně vyznačenými částmi,

×          je-li to možné, znázorňují žáci obsah slov pohybem.



KOMUNIKATIVNÍ PŘÍSTUP

×          vnímat mluvčího,

×          rozumět jeho sdělení,

×          vyjadřovat své potřeby, myšlenky,

×          aktivně se účastnit výuky.



STRUKTUROVANÝ POSTUP

×          východiskem je zafixování spojení hláska-písmeno,

×          následuje zvládnutí hláskové stavby slov, vět, syntaktické stránky jazyka,

×          jestliže žák má obtíže číst v českém jazyce, nemůže za použití stejné metody
(analyticko-syntetická metoda) číst v cizím jazyce, může vyzkoušet globální čtení.



SEKVENČNÍ POSTUP

×          postup po malých krocích od učiva, které žák zvládá, k náročnějšímu, což podporuje
sebedůvěru žáka a dává mu to možnost zažít úspěch,

×          v praxi však nebývá respektován, žáci se učí složitou gramatiku a pak nejsou schopni ani
jednoduché  konverzace.



KUMULATIVNÍ PRINCIP

×          Spojování nového učiva s osvojeným učivem.

×          V praxi je tento princip také porušován.

×          Kam má zařazovat dítě nové poznatky, když nemá dobře zvládnuté poznatky předcházející?



RESPEKTOVÁNÍ INDIVIDUALITY DÍTĚTE

×          postupy jsou závislé na variabilitě příčin a projevů specifických poruch učení,

×          je nutné respektovat závěry a doporučení odborného pracoviště,

×          například spojování pohybových a řečových aktivit v rámci multisenzoriálního přístupu
není vhodné pro dětí s poruchami motoriky.



RESPEKTOVÁNÍ STYLU UČENÍ

×          neexistuje jeden vhodný styl učení, ale nejméně vyhovuje frontální způsob výuky,

×          žákům se dobře učí slovíčka, která si píší, čtou, vyslovují nahlas, barevně obtahují,

×          Nejvíce jim vyhovuje globální styl učení – konverzace na základě opakování v různých
situacích,

×          jiní potřebují gramatické přehledy,

×           příliš volná výuka jim nevyhovuje.



MATEŘSKÁ METODA

×          dítě si osvojuje cizí jazyk stejným způsobem, jakým vrůstá ve svém prostředí do
zákonitostí mateřského jazyka,

×          postupuje ve vazbě na konkrétní situace na základě mnohonásobného opakování, učení se
izolovaným slovíčkům a gramatice a doslovné překlady nevedou k osvojení jazyka,

×          dítě nejprve hledá slovo v češtině, k němuž vzpomíná na cizí ekvivalent,

×          Ve vývoji batolete je nejdříve porozumění řeči a teprve poté následuje vlastní mluva, i
v cizím jazyce je lepší nechat dítě naslouchat, vnímat všemi smysly cizí jazyk, snažit se porozumět
v kontextu situace a teprve potom se jednoduše vyjadřovat.



Doporučení pro osvojování dílčích dovedností

KOMUNIKACE, ZVUKOVÁ STRÁNKA:

×          Je hlavním cílem ve výuce cizích jazyků. Vzhledem k pomalému vybavování a slabé pracovní
paměti, pro žáky s SPU problematické.



Náměty pro cvičení:

×          Verbální pokyny doplnit neverbální komunikací.

×          Dialog a dramatizace tématu.

×          Vyprávění podle obrázku.

VÝSLOVNOST:

×          Vzhledem k obtížím se sluchovou percepcí a artikulací, pro žáky s SPU problematické.



Náměty pro cvičení:

×          Žáci musí výraz několikrát slyšet, pak opakovat s učitelem nebo celou třídou.

×          na chybu neupozorňujeme, znovu opakujeme správný výraz.

×          Poslech zvukových nahrávek spolu s opakováním.

×          Grafické znázornění tvaru úst.

×          Říkadla, básničky, písničky.

×          Kartičky s obrázky, učitel slova předříká, žák kroužkuje slova.

ROZŠIŘOVÁNÍ SLOVNÍ ZÁSOBY:

×          Osvojování slovní zásoby provádíme spojením s názorným předmětem, obrázkem, situací, bez
českého výrazu.



Náměty pro cvičení:

×          Vnímání obrázku, situace a nový výraz.

×          Spojování obrázku, situace s novým výrazem., který dítě volí i z více možností. Aktivace
pasivní slovní zásoby.

×          Dítě si vybavuje vhodné slovo z aktivní slovní zásoby.




Hry (J. Vernacová):

×          Na magnetické tabuli je obrázek lidské postavy, žáci připínají kartičky s názvy částí
těla.

×          Spojení výkladu slova a slova na kartách.

×          Kresebný diktát.

×          Jeden žák hází 2 kostkami, druhý žák vyjadřuje součet, rozdíl, podíl.

×          Učitel ukazuje obrázek s mnoha detaily a ptá se: Co je pod stolem? Co je vedle stolu? …

×          Které slovo do řady nepatří?

×          Tvoření slov z písmen.

Další náměty:

×          Hledej slova opačného významu (gross – klein, der Tag – die Nacht, small-big,
winter-summer).

×          Definování předmětu – kategorie, funkce, popis (je to ovoce, jí se, je z něj džus, je
oranžové).

×          Osvojování nových slov v tématických celcích (plyšová zvířátka, ke kterým se doplňují
kartičky).

×          Nová slova spojovat do slovních spojení a vět (Der Hund is braun, schwarz, …Der Hund is
klein. Der Hund is alt).

×          Využívat styl učení (vizuální, auditivní – nebývá často, kinestetický).

×          Většinou spojení více stylů učení.



Gramatické kategorie:

×          Často narážíme na obtíže v mateřském jazyce, je vhodné redukovat gramatiku ve prospěch
konverzačních cvičení.



Náměty pro cvičení:

×          pro vyjádření slovních druhů a stavby vět používáme barevné kostky,

×          využití gramatických přehledů,

×          místo nácviku gramatiky využijeme globální vnímání celých slov (podívej se na slovo,
poslouchej, jak se slovo vyslovuje, slovo napiš zpaměti, zkontroluj, porovnej s předlohou,
objeví-li se chyba, celý postup se opakuje).



Gramatické přehledy:

×          Pro žáky s vizuálním stylem učení.

×          Možnost profesionálních přehledů.

×          Lepší variantou je vytváření přehledů žákem samotným, popřípadě rodiči žáka.

×          Používají se tak dlouho, doku si žák jev nezautomatizuje, dokud má pocit, že pomůcku
potřebuje.

×          Součástí používání přehledů je i nácvik, jak se v něm orientovat.

×          Silná motivace pro žáka.


Barevně odlišené slovní druhy:

×          Pro žáky, kteří preferují vizuální učení.

×          Kartičky se slovy, která jsou rozlišena barevně podle slovního druhu (např. podstatná
jména – fialově, slovesa – červeně, přídavné jméno – zeleně).

×          Pomůcka je pro žáky časově náročnější.

×          Slouží především pro tvoření vět, či skupin slov stejného základu.

Čtení:

×          V anglicky mluvících zemích se používají 2 metody:

×          Poznávání celých slov (look and say) = jsou voleny výrazy a slovní spojení, které se
často opakují a jsou dětem známé (pojď sem, vezmi si sešit atd.),

×          Analyticko-syntetický přístup (phonic approach) = žák čte po slabikách, skládá slova ze
slabik.
V současné době preferováno (také v němčině).

Náměty na cvičení – poznávání celých slov:



×          spojování slov s obrázkem,

×          vyhledávání slov v textu,

×          spojování stejných slov psaných jiným typem písma (DOG-dog).

Náměty na cvičení analyticko-syntetický přístup:



×          poslech textu na kazetě – poslech textu čteného učitelem – učitel čte znovu, ale velmi
pomalu, žáci tleskají při neznámém slově – společné čtení po větách, nevadí, když si dítě začátky
slov již pamatuje – překlad textu, ilustrace, tvoření otázek a hledání odpovědí.

×          učitel nejdříve vypráví jednoduchým způsobem příběh, ukazuje obrázky, seznamuje
orientačně s novými výrazy – žáci příběh dramatizují (pantomima, kresby) – učitel čte text – učitel
čte společně s žáky – žáci čtou sami.

×          hromadné čtení, čtení ve skupinách, ve dvojicích,

×          učitel čte text, žáci hledají slova a skládají je do vět,

×          využití diktafonu – dítě čte článek a současně vnímá text čtený učitelem, dominantní je
snaha číst.



Nácvik čtení s porozuměním:



×          Musíme mít na paměti obtíže při dekódování, při globálním porozumění není potřeba
znalosti detailů, spíše získání základních informací.



Náměty pro cvičení:

×          přiřazování slov (vět) k odpovídajícím obrázkům,

×          doplnit větu vhodným slovem,

×          vyřadit, co mezi slova nepatří (apple-pear-car-cherry),

×          doplnit chybějící část slova (The day after Wednesday is T…….),

×          domýšlení významu slov podle kontextu.





Získávání informací z textu:



×          Hlavním cílem je porozumět, o čem se píše v textu.



Náměty pro cvičení:

×          Podívej se na text a řekni, o čem asi bude. Globální vnímání textu, domýšlení podle
obrázku.



×          Najdi v textu určité slovo a zjisti, co znamená.

×          Scanning – rychlé vyhledání informace.



Psaní:



×          Pokud dítě nechápe obsah, nemělo by opisovat dlouhé texty.

×          Psaní dlouhých textů nahradit spojováním izolovaných slov nebo seřazováním nabídnutých
vět.

×          Možnost psaní tiskacími písmeny.



Look – say – cover – write - check:

×          Podívej se na slovo.

×          Vyslov slovo nahlas.

×          Řekni si slovo po písmenech.

×          Napiš rukou ve vzduchu, kamarádovi na záda.

×          Zakryj si slovo.

×          Napiš do sešitu.

×          Přečti a zkontroluj.



×          Pokud dítě chybuje, opakujeme postup znovu.

Procvičování slov, která se rýmují:

×          can – tan - man

×          bin – tin - pin

×          hop – mop - top

×          get – let – met



Upozorňujeme na stavbu slov:

×          teach – teacher – teaching

×          happy – unhappy – unkind

×          supermarket – superman – superwoman

×          raincoat – rainbow



×          Podpořit barevným psaním.






Hodnocení a klasifikace

×          Využít úpravy v IVP, slovní hodnocení.

×          U některých žáků postačí prodloužený čas, doučování a působení rodiny.

×          V závažnějších případech výrazně redukovat učivo v IVP.

×          Pozitivně hodnotit zvládnutí reálii v českém jazyce.

×          Uznání fonetického přepisu.

×          Pozitivně hodnotit částečné zapamatování textu zpaměti.

×          Zadávat úkoly, které jsou zvládnutelné a vedou k automatizaci (Der Tisch is klein. Der
Tisch ist neu. Der Tisch ist...)

×          Nesnižovat známku na vysvědčení o jeden až dva stupně.


Reedukace prováděná v cizím jazyce

×          ZRAKOVÁ PERCPECE:

×          Podtrhávej slova, která obsahují písmeno…

×          Dlouhá slova děl na slabiky.

×          Grafická označování obtížných slov.



×          SLUCHOVÁ PERCEPCE:

×          Tleskni, slyšíš-li danou hlásku…

×          Jmenuj slova, která začínají na…

×          Dělení slov na slabiky s tleskáním (re-mem-ber).

×          Hledej slova, která se rýmují (call – ball – day).



×          CVIČENÍ PAMĚTI:



×          Die Blume …weisse Blume – schone Blume – rote Blume

×          Doplňování slov do vět: Was ist das? Das ist…dítě doplňuje obrázky ve spojení se slovy.

×          Paměťové hry.



Přístup učitelů a spolužáků k žákovi s SPU

×          Tolerance neznamená zvýhodnění.

×          Zážitek úspěchu.

×          Víra ve zvládnutí.

×          Nezesměšňovat.

×          Pomoc.

×          Optimismus.

×          Informovanost učitele a postupech a metodách.

×          Spolupráce se spolužáky a rodinou.








Učebnice pro výuku cizího jazyka žáků s SPU

×          Širší nabídla učebnic anglického jazyka.

×          Učebnice společně s pracovními listy.

×          (Okraje) s poznámkami a přehledy.

×          Předtištěná slovíčka (po 3 řádcích).

×          Grafická podpora.

×          Součástí CD, DVD, kazety, obrázky, pexesa, hry, písničky, doplňovačky, křížovky.

×          Obrazové slovníky.

×          Pravidelné opakování učiva v cyklech.

×          První lekce bez gramatických pravidel.

×          Lekce zaměřeny na 1 jev à opakování.



Pomůcky pro výuku cizího jazyka žáků s SPU

×          Široká nabídka PC programů.

×          Jazyky bez bariér – počítačový software (Ing. Dagmar Rýdlová)

×          Pexeso.

×          Domino.

×          Loto.

×          Tematické celky: např. lidské tělo.

×          Gramatika v tabulkách.

×          Cvičení v obrazech – grafický program malování (Irena Kondrová).

×          Časopis UFIN.



Doporučení literatura k tématu



×          BARTOŇOVÁ, M. Kapitoly ze specifických poruch učení I. Vymezení současné problematiky.
Brno: MU PdF. 2004.

×          ZELINKOVÁ, O. Cizí jazyky a specifické poruchy učení. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005.

×          ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 2003.







Systémový přístup k dítěti s SPU, jeho osobnost

Charakteristika systémového přístupu
(V. Pokorná 2010)

2 základní modely:



×          Lineární, kauzální model = systém příčin a následků, kdy každý další následek je
příčinou dalších následků.



×          Systémový, cyklický model = příčina i následek jsou propojeny, působí zpětnovazebně,
nelze je od sebe oddělit.



Systémový přístup:

×          Zdůrazňuje vztahy a souvislosti.

×          Pozorovatel je součástí systému.

×          Všechny prvky systému jsou na sobě navzájem závislé.

×          Důležitou úlohu hraje komunikace a interakce.

×          Otevřenost.

×          Respektování specifické situace.



Systémový přístup a SPU

×          Nejde o to najít pouze příčinu poruchy a tu odstranit, jde o nápravu celého systému.

×          Diagnóza není určující pro další rozvoj dítěte.

×          Psycholog a speciální pedagog, kteří vstupují do systémů, na nichž se podílí dítě s
postižením, musí mít na mysli všechny jejich možné funkce, které si musejí ověřit.



Psychosociální postavení dítěte s SPU

×          Dvojnásobná frustrace:

×          ve školních výkonech,

×          v sociálních situacích.

×          Děti s SPU hodnotí sami sebe často nepříznivě.

×          Přijetí diagnózy SPU spojené s výhodami, může mít důsledky v rozvoji osobnosti a
budoucím životě.

×          Značné nedostatky v komunikaci i interakci.



Osobnostní specifika jedince s SPU

Socializace, emocionalita, vůle (Bartoňová 2004):

×          jedinci se SPU jsou méně fyzicky zralí,

×          neadekvátní chování v sociálních situacích,

×          potíže v orientaci, sociálním chování,

×          problémy s vyjadřováním,

×          problém v sociálním učení, nedokáží se poučit ze svých chyb,

×          výkyvy ve výkonnosti,

×          pocity úzkosti, frustrace, agresivita,

×          časté deprese, smutek, únava.

×          problémy se zapamatováním a uspořádáním pořadí,

×          snížené volní vlastnosti, potřeba motivace.


Sebehodnocení:

×          Snížené sebehodnocení, komplexy méněcennosti (velký vliv prostředí).

×          Mají o sobě horší mínění, než jejich spolužáci.

×          Pokud mají úspěch, připisují jej štěstí.

×          Nepředpokládají, že by jejich osobní iniciativa mohla vést k úspěchu.

×          Jsou přesvědčeni, že mají častěji smůlu, než jejich spolužáci.

×          Samy o sobě si nemyslí, že jsou hloupí a líní.

×          Dokáží si přiznat, že se často a rychle rozzlobí.



Postavení dítěte s SPU v rodině

Současná rodina a její funkce:

×          Je nejpřirozenějším prostředím, které ovlivňuje život a výchovu jedince.

×          Základ socializace, předávání návyků a tradic.

×          Funkce rodiny: výchovná, citová, ekonomicko-zabezpečovací, biologicko-reprodukční.

×          Nevhodné styly výchovy: zavrhující, rozmazlující, perfekcionalistický, úzkostný,
autoritářský, à demokratický.



×          Již v době těhotenství se vytváří vztah mezi dítětem a rodinou.

×          Při zjištění diagnózy si rodina prochází několika stádii: 1. šok, 2. popření, 3. smutek,
zlost, úzkost, pocit viny. 4. stádium rovnováhy, 5. stádium reorganizace.

×          Vztahy v rodině jsou určující pro kvantitu i kvalitu podnětů, rozvoj řeči, sebeobsluhy,
motoriky a sociálního chování.

×          Důležité je naplnění potřeby životní jistoty a vytváření hlubokých trvalých citů.



×          Péči o děti s SPU v rodině většinou zabezpečuje matka.

×          Rodiče prožívají pocit strachu, zda budou jejich děti ve škole úspěšné, jejich neúspěch
si berou za vlastní vinu.

×          Pro rodiče je velmi těžké pochopit, že přestože je dítě snaživé, věnují mu úsilí, doma
ho vyzkouší, dítě opět přináší špatné známky.

×          Orientace v problematice SPU je pro rodiče mnohdy nesnadná, jsou ovlivněni okolím.

×          Rodiče musí být ve výchově jednotní a nebránit se odborné pomoci.

×          Obava rodičů o budoucnost dětí.


×          Někdy se ze strany rodičů objeví snaha vypracování úkolů za dítě.

×          Někteří rodiče se do poraden ani nedostaví.

×          Někteří rodiče si nechají problém podrobně vysvětlit a pak řeknou, že oni měli také
těžký život a dítě si musí zvyknout.

×          Rezignace rodičů vůči zdlouhavému procesu reedukace.

×          Rodiče, kteří se „obětují“.

×          Mnoho rodičů najde vhodný přístup a spolupracuje s odborníky


×          Rodiče by měli:

×          Přijmout přednosti dítěte.

×          Stanovovat dosažitelné cíle.

×          Pomoci dítěti hodnotit výsledky realisticky.

×          Naučit dítě nebýt k sobě příliš kritické.

×          Naučit dítě chválit sebe samo.

×          Dítě musí cítit, že je milováno, že někam patří.

×          Dítě potřebuje zažívat pocit, že se může samo rozhodnout.

×          Zavést stálý denní režim s pevnými pravidly.

×          Rozdělit si povinnosti v rodině, být jednotni v požadavcích.

×          Postavení dítěte s SPU v rodině ovlivňuje také počet sourozenců, pořadí a jejich věkový
rozdíl.

×          Sourozence dětí s SPU je potřeba seznámit s problémem.

×          Diagnóza SPU neznamená, že bude sourozenec upřednostňován.

×          Starší sourozenci dětí s SPU mají pocit, že jsou na obtíž.

×          Po mladších sourozencích dětí s SPU je vyžadováno, aby se chovali jako dospělí.

×          Může se objevit i upnutí na dítě bez SPU ze strany rodičů.

×          Sourozenci dětí s SPU se musí vyrovnat s poznámkami okolí.