PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – Katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012.
Podklady pro výuku specializace surdopedie – komunikační techniky, 3. roč. BK., prezenční forma.
Podklady k okruhu č. 5
Komunikační formy osob se sluchovým postižením
communicatio – spojení, sdělování
obecně lidská schopnost využívat výrazových prostředků pro vytváření, udržování a
pěstování mezilidských vztahů
komunikační schopnost - užívat jazyk jako systém znaků a symbolů ve všech jeho
formách
komunikační proces – sdělování a výměna informací
Komunikace:
verbální - mluvená řeč, psaná forma řeči, znakový jazyk
neverbální - pohledy, mimika, gesta, fyzický postoj, haptika
Komunikační formy osob se sluchovým postižením podle zákona č. 384/2008 o komunikačních
systémech neslyšících a hluchoslepých osob (v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008 Sb.):
- český znakový jazyk
- znakovaná čeština
- prstová abeceda
- vizualizace mluvené češtiny
- písemný záznam mluvené řeči
Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálněpohybovými
prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní
části trupu
Znakový jazyk
nejmenší jednotkou ZJ je znak (znak = slovo –jednotka mluveného jazyka)
ZJ umožňuje SP bezprostřední poznávání světa
počátky lingvistického výzkumu – Wiliam Stokoe - Sign Language Structure , 60. léta, USA
ČR – prof. Alena Macurová – FF UK Praha (obor Čeština v komunikaci neslyšících), od 90. let
Manuální nosiče ZJ – významy jsou neseny tvary, pozicemi a pohyby rukou
Nemanuální nosiče ZJ – mimika, pohyby a pozice hlavy, horní část těla
PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – Katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012.
Podklady pro výuku specializace surdopedie – komunikační techniky, 3. roč. BK., prezenční forma.
Druhy znaků:
ikon – až 50% (vizuálně motivované znaky)
a.) průhledné (př. kouřit, brýle, kniha)
b.) průsvitné (př. mléko, týden)
index – signál, příznak (zájmena, příslovce)
symbol – vztah mezi nosičem a znakem je arbitrární (př. poctivý, žárlivý)
Variety ve znakovém jazyce:
regionální odchylky
sociální odchylky,
odchylky podle pohlaví
odchylky generační
dětský jazyk (znakujeme-li na děti, automaticky používáme jednodušší, vizuálně
výraznější jazyk)
Znakovaná čeština je umělý komunikační systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a
neslyšícími. Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo
bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou
ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka.
Prstová abeceda (daktyl) - vizuálně-motorická komunikační forma, využívá různých poloh a postavení
prstů k vyjádření hlásek.
Druhy daktylu:
jednoruční
dvouruční
smíšený
dlaňový daktyl hluchoslepých – taktilní forma
Nevýhody užívání prstové abecedy:
nutná znalost jazyka v psané podobě
hláskování slova, věty
pomalejší než mluvení
ovlivněno úrovní motoriky
PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – Katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012.
Podklady pro výuku specializace surdopedie – komunikační techniky, 3. roč. BK., prezenční forma.
Přednosti užívání prstové abecedy:
podporuje zapamatování slov a jejich analýzu a syntézu (při počátečním čtení)
snadno reprodukovatelný, rychlejší než písmo
pomáhá při artikulaci
slouží k pojmenovávání tam, kde chybí znak
PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – Katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012.
Podklady pro výuku specializace surdopedie – komunikační techniky, 3. roč. BK., prezenční forma.
(ZROJ: www.ruce.cz)
PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – Katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012.
Podklady pro výuku specializace surdopedie – komunikační techniky, 3. roč. BK., prezenční forma.
Vizualizace mluvené češtiny – odezírání - je vnímání orální mluvy zrakem a její chápání podle pohybů
úst, mimiky tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla. Podpůrné složky odezírání: mimoslovní
komunikace (přirozená gesta, doteky, pohledy, mimika).
Odezírání
SP vnímá při odezírání kinémy, tzn. mluvně pohybové útvary, odlišitelné od jiných
kinémů je 11 - 4 pro samohlásky (A,E,I,O+U) a 7 pro souhlásky. (Krahulcová, 2002)
(Někteří autoři rozlišují 8 kinému pro souhlásky.)
Stupně odezírání
Ideovizuální (globální, pasivní, primární) odezírání - dítě si na základě častého
opakování spojuje pojem s faciálním obrazem osoby
Vizuálně-fonetické (technické, lexikální) odezírání - dítě, které začíná mluvit nebo už
mluví, spojuje faciální obraz s konkrétním jevem a při vlastním vyslovování také s
vnímáním své artikulace
Ideativní (rozumové, integrální) odezírání - dítě vnímá zrakem komplexně projev
mluvící osoby a dokáže si (po pochopení obsahu) doplňovat to, co se mu nepodařilo
odezřít
Vnější podmínky pro odezírání
osvětlení - intenzita a směr
konverzační vzdálenost, poloha obličeje mluvčího
zrakový kontakt
mluvní technika - anatomické zvláštnosti mluvních orgánů, přiměřená artikulace,
znalost konverzačního tématu
Vnitřní podmínky pro odezírání
fyziologické – neporušené mentální funkce a zrak, schopnost využití zbytků sluchu
a vibrační vnímání, celkový stav organismu
psychické – kvalita pozornosti, paměť, vrozené předpoklady, úroveň myšlenkových
operací, schopnost převádět zrakové vjemy do pojmů, sociální zralost
verbální – slovní zásoba, znalost mluvnice užívaného jazyka, znalost větného
kontextu, dosažený stupeň dorozumívacích schopností
Písemný záznam mluvené řeči - určeno pro osoby se sluchovým postižením, které neovládají jiné
komunikační systémy. Jedná se o simultánní přepis mluveného slova (např. u soudu, na přednáškách,
apod.) U prelingválně neslyšících se mohou objevit potíže s chápáním textu – problémy se čtením
s porozuměním.
PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – Katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012.
Podklady pro výuku specializace surdopedie – komunikační techniky, 3. roč. BK., prezenční forma.
Zásady komunikace s osobami se sluchovým postižením:
Člověka se sluchovým postižením není vhodné oslovovat zezadu nebo ze strany. Dbejte na to,
aby bylo na Váš obličej dobře vidět.
Při špatné viditelnosti použijte umělé osvětlení. Ke zdroji světla by neměl mluvčí stát zády,
osob se sluchovým postižením by mohla být oslněna a snižuje to možnost odezírání.
Při navázání rozhovoru s člověkem se sluchovým postižením, se kterým nejste v očním
kontaktu, je vhodné neslyšícího na začátek upozornit, např. dotekem na ruku nebo rameno.
Při rozhovoru vyslovujte zřetelně, nezvyšujte hlas a snažte se dodržovat přirozené tempo
řeči. Pokud možno udržujte trvalý oční kontakt.
Mezi větami je vhodné dělat krátké pomlky. Volte spíše kratší věty, příliš složitá souvětí
znemožňují jedinci se sluchovým postižením plynule odezírat.
Odezírání nepředstavuje pro neslyšícího člověka jediný zdroj informací. Je zjištěno, že tato
schopnost není vrozená všem sluchově postiženým. Při komunikaci s neslyšícím využívejte
výrazy obličeje a přirozenou gestikulaci.
Při delším jednání s člověkem se sluchovým postižením se doporučuje zařadit přestávku.
Schopnost plného soustředění na odezírání se odhaduje na 15 – 20 min, pak nastupuje únava
a nesoustředěnost.
V případě neporozumění je možné přistoupit k písemné formě komunikace.
Ujistěte se kontrolními otázkami, zda Vám komunikační partner rozumí, případně formulujte
větu jinak nebo použijte jiných slov.
Nastane-li situace, že Vám osoba se sluchovým postižením nerozumí, nabídněte možnost
zopakování. Pokud ani Vy neporozumíte mluvenému projevu dané osoby, požádejte, aby
větu zopakovala. Nevzdávejte se při prvním neúspěchu, lidé sluchovým postižením si mohou
neporozumění při komunikaci vyložit jako vlastní selhání a napříště se brání kontaktu se
slyšícími.
Pokud je to možné, při kontaktu s člověkem se sluchovým postižením vypněte všechny zdroje
hluku. Řada sluchově postižených užívá sluchadla a okolní zvuky ztěžují, mnohdy i
znemožňují, správné vnímání informace a má to rušivý vliv na průběh komunikace.
Při konverzaci ve skupině může člověku se sluchovým postižením činit problém sledovat
průběh komunikace. Je vhodné jej tedy průběžně informovat o tématu probíhající diskuze.
V případě, že se s neslyšícím domlouváte na další setkání či konzultaci, doporučuje se jej
informovat o tématu připravovaného rozhovoru, případně nabídnout písemné materiály
vztahující se ke zmiňovanému tématu. Člověk se sluchovým postižením bude mít možnost se
připravit na nové, neznámé pojmy.
Pokud možno využívejte indukční smyčky v přednáškových sálech či učebnách. Můžete tak
usnadnit lidem se sluchovým postižením vnímání mluveného slova.
V případě, že je přítomen tlumočník, obracejte se na neslyšícího, nejednejte s tlumočníkem.
S klientem se sluchovým postižením udržujte oční kontakt.
Doporučené zdroje k tématu:
KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002
PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – Katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012.
Podklady pro výuku specializace surdopedie – komunikační techniky, 3. roč. BK., prezenční forma.
MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk. (Úvodní poznámky). Speciální pedagogika, 2001,
roč.11, č.2
MACUROVÁ, A. Proč a jak zapisovat znaky českého znakového jazyka. In Speciální pedagogika. 1996,
roč. 6, č. 1
SLÁNSKÁ BÍMOVÁ, P., OKROUHLÍKOVÁ, L. Rysy přirozených jazyků. Lexikografie. Praha: Česká
komora tlumočníků znakového jazyka, 2008
OKROUHLÍKOVÁ, L. Notace znakových jazyků. In Speciální pedagogika. 2007, č. 3