PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012. Podklady pro výuku základů surdopedie, 2. roč. BK., prezenční forma. Podklady k okruhu č. 3 Základní informace: - sluchové postižení je v populaci jedno z nejrozšířenějších somaticko – funkčních postižení (Neubert, in Leonhardt, 2001) - na světě je více než 500 milionů lidí s poruchou sluchu - v roce 2015 je odhadováno, že tento počet dosáhne 700 milionů (www.widex.cz) - v ČR žije dle statistik až 500 tisíc osob se sluchovým postižením, většinu z nich tvoří lidé se stařeckou nedoslýchavostí. Asi 15 000 osob je zcela neslyšících. Osoby se sluchovým postižením tvoří nehomogenní skupinu!!! - nedoslýchavost - lehká 20 - 40 dB , střední 40 -70 dB, těžká 70 - 90 dB - hluchota (ztráta více než 90 dB) - ohluchlost - stařecká nedoslýchavost - presbyakusis - ušní šelest – tinnitus Stařecká nedoslýchavost - presbyakusis - oslabení sluchu způsobené věkem - sluchová ostrost obvykle klesá po 55. roce života - jedná se o normální fyziologický projev stárnutí. Jedna pětina všech dospělých a více než polovina starších osob 60 let má horší sluch. Jedinec lidskou řeč slyší, ale špatně jí rozumí. Některé možné příčiny nedoslýchavosti ve stáří: s přibývajícím věkem počet sluchových buněk ve vnitřním uchu ubývá - degenerativní změny v Cortiho orgánu snižuje se pružnost bubínku a řetězu sluchových kůstek poruchy mikrocirkulace v cévách vnitřního ucha v důsledku aterosklerózy Ušní šelest - tinnitus (z lat. tinnire, tzn. znít nebo zvonit) - člověk slyší zvuk (šelest, šum) bez vnějšího zdroje tohoto zvuku. Tinnitus je fenomén, za určitých okolností jej mají „všichni“ lidé. 90% případů subjektivního tinnitu vzniká z otologických příčin: chronické záněty středního ucha s cholesteatomem porucha vnitřního ucha a smyslových buněk, příp. nádory VIII. hlavového nervu Meniérova nemoc – porucha rovnováhy tekutin ve vnitřním uchu, přetlak (hydrops) labyrintu » záchvaty závratě s nevolností, ušní šelest, později trvalá porucha sluchu psychiatrická onemocnění – psychogenní choroby – somatické příznaky bez organické příčiny, stres, deprese,… Objektivní tinnitus: je měřitelný PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012. Podklady pro výuku základů surdopedie, 2. roč. BK., prezenční forma. vzniká např. křečí středoušních svalů nebo měkkého patra turbulencí krve ve zúžených tepnách nebo v cévnatých nádorech v oblasti hlavy otevřená Eustachova trubice nezhoubné nádory krční páteře a hlavy Klasifikace sluchových vad dle různých hledisek: z hlediska kvantity slyšeného zvuku se můžeme setkávat s různými hodnotami, které vymezují jednotlivé stupně sluchových poruch. Stav sluchu je možné posuzovat podle ztráty v decibelech, které jsou měřeny pomocí audiometrie: Tab. č. 1 Posouzení výsledků audiometrie podle ztráty v decibelech pro vzdušné vedení v oblasti řečových frekvencí (Lejska, 2003, s. 36) Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila v roce 1980 mezinárodní škálu stupňů sluchových poruch takto (viz tab. č. 2): Velikost ztráty sluchu podle WHO Názvy sluchových ztrát Kategorie dle vyhlášky MPSV č. 284/1995 Sb. 0 – 25 dB Normální sluch 26 – 40 dB Lehká ztráta sluchu Lehká nedoslýchavost 41 – 55 dB Střední ztráta sluchu Středně těžká nedoslýchavost 56 – 70 dB Středně těžká ztráta sluchu Těžká nedoslýchavost 71 – 90 dB Těžká ztráta sluchu Praktická hluchota 91 dB a více (body v audiogramu nad 1 kHz) Velmi těžká sluchová ztráta Hluchota 91 dB a více (v audiogramu žádné body nad 1 kHz) Velmi těžká sluchová ztráta Úplná hluchota Tab. č. 2 Klasifikace sluchových vad – jednotlivé kategorie ztráty sluchu (Hrubý, 1996, s. 13 normální stav sluchu 0 dB – 20 dB lehká nedoslýchavost 20 dB – 40 dB středně těžká nedoslýchavost 40 dB – 60 dB těžká nedoslýchavost 60 dB – 80 dB velmi těžká nedoslýchavost 80 dB – 90 dB hluchota komunikační (praktická) 90 dB a více hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012. Podklady pro výuku základů surdopedie, 2. roč. BK., prezenční forma. (V originální verzi dostupné na http://www.who.int/pbd/deafness/hearing_impairment_grades/en/index.html) Další klasifikace sluchových vad podle BIAP (The International Bureau for Audiophonology) dostupné na http://www.biap.org/biapanglais/rec021eng.htm Typy sluchových vad Periferní nedoslýchavost - Převodní vada (conductiva) - způsobena různými překážkami znemožňující mechanický převod zvukových vln od zvukovodu do vnitřního ucha. - Percepční vada (perceptiva) - zahrnuje všechny typy nedoslýchavosti, při kterých je porušena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry. - Smíšená vada (mixta) Centrální nedoslýchavost - zahrnuje komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují podkorový a korový systém sluchových drah. Příznaky jsou velmi rozmanité a mohou být způsobeny jednak organickou změnou či funkční změnou Etiologie sluchového postižení Endogenní příčiny - genetický podmíněné (asi 60%), autosomálně dominantní X autosomálně recesivní – syndromové, nesyndromové (př. nejčastěji objevující se autosom. recesiv. nesyndrom. vada je mutace genu GJB2 kódujícího connexin 26 – asi každý 30. člověk je přenašečem této mutace, možnost prenatální diagnostiky) Exogenní příčiny (asi 40%) - Prenatální období - nemoc matky v průběhu těhotenství – virové onemocnění, chřipka, zarděnky, spalničky, CMV, herpes, příušnice, toxoplazmóza, RTG záření,… - Perinatální období - děti nedonošené, nezralé – nízká porodní hmotnost – méně než 1500g, špatná fce plic, asfyxie, nedokysličení krve – špatná výživa buněk (odumření vláskových buněk vnitřního ucha), krvácení do mozku či vnitřního ucha /labyrintu/ - porod protrahovaný, klešťový porod, novorozenecká sepse – léčba antibiotiky s ototoxickým účinkem,… - Postnatální období - biologické podmínky – infekční onemocnění, klíšťová encefalitida, meningitida, opakované záněty středouší (dlouhodobé), otoskleróza, cholesteatom - většinou z neléčené chronické otitidy, léčba zánětu léky s ototoxickým účinkem, nádorové onemocnění sluchového nervu - fyzikální podmínky – hlučné prostředí, stres - mechanické podmínky – úrazy hlavy a ucha, perforace bubínku Diagnostika sluchového postižení - Lejska (2003) vymezuje tyto základní vyšetřovací metody: Klasická zkouška sluchu - posouzení stavu sluchu i rozumění na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává. Hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova opakoval (orientačně míra PhDr. Radka Horáková, Ph.D. – katedra speciální pedagogiky PdF MU, podzimní semestr 2012. Podklady pro výuku základů surdopedie, 2. roč. BK., prezenční forma. sluchové vady), rozdíl mezi opakováním hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních slov a rozdíl mezi hlasitou řečí a šepotem. Audiometrie - audiometrické vyšetření, jehož písemný záznam stavu sluchu označujeme jako audiogram. a.)Tónová audiometrie vyšetřovaný sám signalizuje okamžik, kdy zaslechne tónový podnět záznam tónové audiometrie se zpracovává do audiogramu b.)Slovní audiometrie slovní sestavy o 10 slovech, sestavy informačně rovnocenné (častost výskytu, počet slabik, výška frekvence atd.) Tympanometrie - vyšetřuje středoušní funkce, měří množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, která se odráží od blanky bubínku. Otoakustické emise (OAE) - vychází z toho, že ucho (vláskové buňky vnitřního ucha) jsou zdrojem jistého zvuku. Tento typ vyšetření by měl v budoucnu fungovat v rámci celoplošného screeningového vyšetření sluchu u všech novorozenců v ČR. VRA (Visual Reinforcement Audiometry) - využívá se vytvoření podmíněné reakce na současně produkovaný zvuk a výrazný světelný podnět. BERA (ABR) - měření vyvolaných potenciálů v mozkovém kmeni, měření bioelektrických signálů na základě akustické stimulace. SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů, není potřeba spolupráce dítěte, provádí se především u kandidátů na kochleární implantát. Doporučená literatura k tématu: HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přepr. a rozšíř. vyd. Brno: Paido, 2010 HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012 LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1999.