ÚVOD DO PSYCHOLOGIE PŘEDNÁŠKA 1 ZÁKLADNÍ PUBLIKACE  Atkinsonová a kol (2003). Psychologie. Praha: Portál.  Říčan, P. (2008). Psychologie. Příručka pro studenty. Praha: Portál.  Čáp, J., Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.  Fontana, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 2003.  Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. Praha: Academia.  Malá, E., Pavlovský, P. (2002). Psychiatrie. Praha: Portál.  Vágnerová, M. (2003). Úvod do Psychologie. Praha: Univerzita Karlova. Pomocné zdroje  HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. (2000) Psychologický slovník. Praha: Portál.  Internet (wikipedia apod.) 5 ZÁKLADNÍ OSNOVA  Předmět a vývoj psychologie  Přehled směrů v psychologii (historie+dnes)  Psychologické metody  Biologické základy psychiky  Vědomí a pozornost  Vnímání  Paměť  Učení  Myšlení, řeč  Představy a tvořivost  Emoce, motivace  Osobnost  Schopnosti, inteligence  Stres a jeho zvládání 6 CO JE PSYCHOLOGIE  Původně: „nauka o duši“  věda o prožívání, chování a reflektované zkušenosti z obojího  vědecké studium chování a duševních procesů  Cíl: systematický popis a vysvětlení lidské psychiky  Prožívání (→ fenomenologická a klinická psychologie)  Chování (→ behaviorální psychologie)  Hodnocení (→ kognitivní psychologie) 7 ZÁKLADNÍ POJMY  psychika = duševno, duševní život; celek duševních jevů (procesů, stavů)  vědomí = to, co člověk prožívá a uvědomování si tohoto prožívání  nevědomí (podvědomí) = to, co si čl. neuvědomuje  osobnost = integrovaný duševní celek (jednota, struktura, kontinuita)  struktura osobnosti = dispozice, které podmiňují prožívání a chování → schopnosti, temperament, rysy, charakter 8 PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE A JEHO VÝVOJ POČÁTKY PSYCHOLOGIE Antika  Aristotelés („O duši“)  První typologie - Hippokrates Středověk - Tomáš Akvinský – katolické interpretace Aristotela Novověk – větvení na národní psychologie  F:Descartes – pojem „vědomí“, nadřazenost rozumu, poznávání  N: Leibniz –základy hlubinné psychologie  VB: Hume, Locke, Hobbes – empirismus - ověřitelná zkušenost  Immanuel Kant (18/19.stol.) – oddělil psychologii od filosofie Éra introspekce 9 PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE A JEHO VÝVOJ POČÁTKY MODERNÍ PSYCHOLOGIE Psychofyzika a asocianismus  Asocianismus – 17. a 18. stol. rozkládání psychického dění na prvky; David Hartley, David Hume  Gustav Theodor Fechner – Základy psychofyziky (1860) (Weber-Fechnerův zákon)  19. stol psychologie samostatnou disciplínou  Wilhelm Wundt(1879) - první psychologická laboratoř  Herrmann Ebbinghaus –křivka zapomínání Počátky štěpení psychologie na mnoho směrů/škol Éra experimentů 10 PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE A JEHO VÝVOJ MODERNÍ PSYCHOLOGIE Kolem roku 1920 školy nahrazeny zásadními směry:  Behaviorismus  Gestalt psychologie („celostní“, „tvarová“)  Psychoanalýza Éra kognice a osobnosti 11 MODERNÍ PSYCHOLOGICKÉ PŘÍSTUPY 12 POSTMODERNÍ PSYCHOLOGIE  vědění je vždy limitované naší pozicí ve světě, našimi zájmy a hodnotami – historický kontext, pozice v sociální struktuře  vědění vytváří „pravdu“ o jedinci či skupině, je spojeno s mocí  vědění má vždy specifické dopady (vrozenost vs. výchova)  „psychické procesy“ nejsou oddělitelné od „procesů sociálních“  cílem bádání je: porozumění lidskému jednání – zkoumáním významů/interpretací 13 NĚKTERÉ SMĚRY POSTMODERNÍ PSYCHOLOGIE  Sociální konstrukcionismus  Diskurzivní analýza  Foucaultovská diskurzivní analýza  Diskurzivní psychologie Pottera a Edwardse  Kritická psychologie  Feministická psychologie  Narativní psychologie Éra „obratu k jazyku“ 14 POSTAVENÍ PSYCHOLOGIE V SYSTÉMU VĚD 15 SYSTÉM PSYCHOLOGICKÝCH DISCIPLÍN 1. základní (teoretické) - popis a vysvětlení obecných psychologických jevů, jejich třídění, vzájemné vztahy mezi nimi 2. speciální - zaměřené na konkrétní obory lidské činnosti 3. užité (aplikované) – zejména aplikace obecné psychologie 16 PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY 17 REFLEXOLOGIE  Ivan Petrovič Pavlov (1849- 1936)  senzomotorické reakce na určité podněty – mohou být už vrozené nepodmíněné reflexy  nebo je lze vytvořit opakováním činnosti podmíněné reflexy  Reflexní oblouk – od podráždění k pohybu (http://www.simplypsychology.org/pavlov.html) 18 BEHAVIORISMUS  John Broadus WATSON (1878-1958)  S-R psychologie  odmítání introspekce; metodou: pozorování a experiment  1913 „Psychologie z hlediska behavioristiky“  „Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu, jakého náhodně zvolím …“  trest x odměna → posilování, vyhasínání, generalizace, diferenciace  učení = schopnost reagovat na podnět v důsledku předchozích zkušeností 19 NEOBEHAVIORISMUS  S-O-R  Edward Chace TOLMAN (1886-1959)  kognitivní mapa (vliv zkušeností)  latentní učení  Burrhus Frederic SKINNER (1904-1990)  experiment  operantní podmiňování (pozitivní x negativní posílení reakcí na podnět) 20 GESTALTISTICKÁ PSYCHOLOGIE  Max WERTHEIMER (1880-1943)  Kurt KOFFKA  Wolfgang KÖHLER  obecné zákonitosti vnímání (skládání vjemů z podnětů)  zkoumání uzpůsobení percepčního aparátu člověka  „Celek je více než součet částí“ 21 CELEK JE VÍC NEŽ JEN SOUČET ČÁSTÍ 22 Vnímání tvaru se děje podle těchto zákonů organizace:  Vztah figury a pozadí  Zákon podobnosti  Zákon blízkosti  Zákon uzavřenosti  Zákon hladkého průběhu  Zákon dobrého tvaru  Zákon zkušenosti http://dreamworx.cz/book/iluze.html 23 ŘEŠENÍ VHLEDEM 24 HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE  vznikla jako protipól redukce lidského na „společného se zvířaty“ (dnes sociobiologické teorie),  behaviorismus považují za dehumanizující  základní lidská realita je kultura, subjektivně vnímaná  osobnost je „stávající se“, proměnlivá  hledání smyslu života, usilování o seberealizaci, růst  člověk je dobrý, k destrukci vede až frustrace potřeb  Maslow, Rogers → 25 Abraham Harold MASLOW (1908 -1970) 26 Carl Ransom ROGERS (1902 – 1987)  Sebeaktualizace – tendence uchovat a rozvíjet vlastní existenci  Organismus – psychofyzický podklad prožívání, subjektivní realita →JÁ zaujímá postoj k prožitkům a subjektivní realitě  Kongruence – soulad mezi prožíváním a jeho hodnocením  Sebepojetí – vztah k sobě samému 27 PSYCHODYNAMICKÉ SMĚRY Sigmund Freud - klasická psychoanalytická teorie Carl G. Jung - analytická psychologie Alfred Adler - individuální psychologie 29 PSYCHODYNAMICKÉ SMĚRY Sigmund Freud (1856-1939)  Psychoanalýza: teorie i metoda  Strukturální model psychiky  Superego(nadjá)-ideály, normy (nevědomé zákazy)  Id(ono)-biologické pudy, emoce  Já(ego)-regulující instance duševního života, vědomé myšlenky  libido se dostává do konfliktu se společenskými, mravními, náboženskými normami a vědomé já je musí ovládnout a vytěsnit zpět do nevědomí  Konflikt→vytěsnění→neuróza; nevědomý k.→sny, přeřeknutí, chybné úkony  Obranné mechanismy 30 PSYCHODYNAMICKÉ SMĚRY Carl Gustav JUNG (1875-1961)  analytická psychologie  kolektivní nevědomí = kolektivní duševní obsahy - nepatří individuu, ale celému lidskému společenství či lidské rase obecně  archetypy – základy symboliky, transkulturálně sdílené zkušenosti lidstva, projevují se v mýtech, fantaziích a snech – skládají se v kolektivní nevědomí  vývoj není rozhodnut v dětství * socializace => 35-40 let => individuace 31 PSYCHODYNAMICKÉ SMĚRY Alfred ADLER (1870-1937)  individuální psychologie (holistický přístup)  komplex méněcennosti (zážitek nedostatečnosti – vede ke kompenzaci v jiné oblasti)  životní plán, styl – jak se jedinec zařazuje do společnosti 32 LOGOTERAPIE VIKTOR FRANKL (1905-1997)  Vůle ke smyslu – potřeba smyslu života  logos = duchovno, smysl  Sebetranscendence  Hodnoty: tvůrčí, zážitkové, postojové  Odpovědnost vzhledem ke konečnosti existence a jedinečnosti osudu (to co není v moci člověka x statečnost) 33