PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE
Výchova, výchovný styl


Výchova
¨Záměrné, cílevědomé, směřující k určitému výchovnému cíli (= rozvinout ve vychovávaném určité
vlastnosti, názory, postoje i hodnotové orientace)
¨Využívá výchovných prostředků a metod založených na zkušenosti, tradici i vědeckých poznatcích
¨Vztah výchova – působení prostředí
¨ je nejednoznačný v obou směrech
¨ (srv. sociální učení, Bandura)

Současné názory
¨Obousměrný proces
¤(vztah vychovavájící – vychovávaný; problematika očekávání);
¤př. téma retroaktivní výchova (= působení dětí na rodiče)
¨Aktuální otázky
¤relativizace autorit,
¤problémové chování atp.

Řešené otázky - např.
¨Jaké jsou účinky dílčích prostředků a metod?
¨Jaké jsou účinky odměn a trestů?
¨Jak ovl. vztahy účinek odměn a trestů?
¨Za jakých podmínek funguje persuaze?
¨Jak funguje účinek sociálních modelů?
¨Jaký účinek mají různé druhy činností?
¨Lze formulovat obecnější modely výchovy?
¨Jak pozitivně ovlivňovat osobnost?
¨atd.

Hlavní témata
¨Vztah mezi vychovávajícím a vychovávaným
¤Pedagogický takt, UPV
¨Kladení požadavků a kontrola jejich plnění
¤Přiměřenost, pravidelnost
¨Odměny, tresty, povzbuzení (trest omezuje)
¨Slovní působení
¨Osobní příklad, sociální vzor
¨Sociální skupiny (sourozenci, vrstevníci...)
¨Výchova a činnost (hra, výuka, práce, volnočasové aktivity)
¨Sebevýchova

Podmínky ovlivňující styl výchovy
¨Vlastnosti a zkušenosti vychovatelů
¨Vzájemné vztahy a interakce mezi vychovávajícím a vychovávaným
¨Vlastnosti a zkušenosti vychovávaných
¨Události a změny v nejbližším okolí dítěte
¨Sociokulturní podmínky

Styl výchovy
¨známý též i jako způsob výchovy
¨je určující pro preferenci výchovných prostředků a projevuje se i v reakcích dítěte na ně
¨zdůraznění významných částí v. procesu:
¤Emoční vztahy
¤Způsob komunikace
¤Velikost požadavků, způsob jejich kladení a kontroly
¨
¨Autoři (velmi redukovaný výběr ;)
¨K. Lewin, E.S. Schaeter, H.J. Eysenck (…)
¨J. Čáp

Tradiční dělení (Lewin)
¨Autokratické (autoritativní, dominantní vedení)
¤Silné řízení, tresty, ignorování potřeb vychovávaných, determinace zkušeností úsudky a
rozhodnutími vych., málo prostoru pro samostatnost a iniciativu
¨Slabé vedení (liberální vedení, výchova)
¤Minimální řízení, absence vedení, kontroly
¨Sociálně integrační (integrativní, demokratické)
¨
¨Velká redukce; pozor na vymezení!!!
¨Původní studie vycházela z prostředí pruských kadetních škol („trochu jiná míra autoritativního
vedení…“)

Model dvou dimenzí (Eysenck)
¨Dimenze emočního vztahu k dítěti
¤(láska, kladný postoj – nepřátelství, záporný, chladný, zavrhující)
¨Dimenze řízení
¤(autonomie, minimální řízení – přísná kontrola, maximální řízení)
Záporný vztah
Kladný vztah
Silné řízení
Slabé řízení

Model devíti polí (Čáp)
1. tradiční
autokratická
patriarchální
2.liberální
s nezájmem o dítě
3. nejhorší;
rozporné
s negativním
vztahem
9. emočně rozporná výchova; jeden z rodičů zavrhující,
druhý extrémně kladný nebo s dítětem v koalici
4. přísná
ale
laskavá
výchova
6. laskavá výchova
bez pož. a hranic
7. kamarádský vztah dobrovolné dodrž. norem
8. rozporné
řízení
relativně
vyvážené
kladným
emoc. vztahem
Řízení    silné        střední slabé rozporné
5.
optim.;
poroz.;
přim.
řízení
Emoční vztah
záporný
záporněkladný
kladný
extrémně
kladný

Roviny uvažování (Čáp)
¨Chování v jednotlivé situaci
¨Zobecnění na interakci určitého druhu
¨Jednotlivé komponenty (otec, matka, učitel...)
¨Kombinování – komplexní charakteristika
¨Kombinací emoc. vztahu – rodina jako celek
¨Nejobecnější – zařazení do polí
¨
¨Způsob výchovy má širší (pedagogické, společensko-historické a filozofické) souvislosti

Dotazník - ukázka



Další souvislosti - např.:
¨Deprivace a subdeprivace (Matějček)
¨Attachement (Bowlby)
¨Rodičovský postoj (+/-)
¨Interakce s dítětem
¨Základní důvěra ke světu (Ericson)
¨Klima ve skupině
¨Vztah k lidem