Vzhledem k tomu, že následující dva týdny stráví většina z vás na souvislé praxi, „realizujeme“ náš
seminář na ní, a to formou pozorování, případně experimentu.

Následující tvrzení se týkají psychologických aspektů výuky. Vyberte si jedno (či několik
souvisejících) a popište, jak je/není reflektováno školou (vaším vedoucím učitelem, vámi při výuce,
v konkrétní třídě apod.). Také navrhněte, v kterých pozorovaných situacích, by bylo možné
postupovat jinak a přiblížit se níže uvedeným cílům.

Varianta pro náročnější: Vymyslete si a realizujte experiment v intencích některého z níže
uvedených přístupů a popište, jak probíhal a co z něj pro vás vyplynulo.

Prosím věnujte této práci náležitou pozornost (je vlastně náhradou jednoho semináře a jednoho úkolu
a „vrcholnou“ prací semináře), protože předpokládám větší objem textu, prosím tentokrát o odevzdání
tištěné verze, a to nejpozději do 5. 12. (lichá skupina 5 a 6), resp. 12. 12. (sudá skupina 11 a
12). Pokud bude práce odbytá či výrazně míjející zadání vyhrazuji si právo zadat práci náhradní
v rozsahu a náročnosti klasické seminární práce.

1.3 Tendence ve vzdělávání, které navozuje a podporuje rámcový vzdělávací program pro základní
vzdělávání

·         zohledňovat při dosahování cílů základního vzdělávání potřeby a možnosti žáků

·         uplatňovat variabilnější organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a možností žáků

a využívat vnitřní diferenciaci výuky

·         vytvářet příznivé sociální, emocionální i pracovní klima založené na účinné motivaci,

spolupráci a aktivizujících metodách výuky

·         prosadit změny v hodnocení žáků směrem k průběžné diagnostice, individuálnímu hodnocení

jejich výkonů a širšímu využívání slovního hodnocení

                                                                výběr z RVP ZV (znění k 1. 9. 2010)


o   Projevy zodpovědnosti a poslušnosti mohou vypadat stejně. Příkazy, dohlížením na plnění
zadaných úkolů vychováváme k poslušnosti. Jak vychováváme k zodpovědnosti? Cílem je vytvořit takové
podmínky, aby se děti chovaly žádaným způsobem nejen proto, že musí (jsou odměňovány a trestány),
ale proto, že to tak samy chtějí.

o   Odměny nezlepšují výkon. Když někdo pracuje pro odměnu, dělá přesně jen tolik, kolik je
k získání odměny nutné. Chce uspět tak rychle, jak je jen možno, někdy i postupem ne právě
morálním, což pro děti ve vývoji znamená velké riziko. Nechtějí uspět v činnosti, ale v získání
odměny. Známkování odnaučuje děti snaze překonávat sám sebe, učí je vybírat si tu nejsnazší
dostačující alternativu. Činí je závislými na vnějším hodnocení. Takoví lidé si pak vybírají snazší
úkoly i v případech, kdy o odměnu vůbec nejde. Děti ve škole nepotřebují odměnu, ale smysluplnost
činností, možnost volby, vlastní aktivitu, spolupráci a respekt. Pak je možné obejít se bez
donucovacích prostředků.

o   Učení není totéž co práce, jsou to jiné procesy, a tak známky nejsou paralelou mzdy za práci.
Současný systém hodnocení známkami vyvolává stres, který inhibuje proces učení. Pro práci i učení
je však důležitá zpětná vazba, která hodnotí proces či výsledek, věcná informace, která nezahanbuje
ani netrestá a omezuje srovnávání a následnou selekci dětí.  Zároveň vytváří sebevědomí (tedy
vědomí o sobě samém) a usnadňuje sebehodnocení, tj. náhled na to, co již dokážu a jak.

o   Děti by měly mít ve výuce volbu v rámci určitých pravidel. Pokud si mohou činnost vybrat (z
několika daných možností), vytváří se vnitřní motivace k činnosti. Pokud mají zároveň možnost volby
postupu (nejsou jim předložena hotová řešení či předem dané cesty) a spolupráce s ostatními, učí se
zodpovědnosti, tvořivosti, komunikaci mnoha dalším tvrdým i měkkým dovednostem bez stresu a
s vědomím smyslu. Což zároveň eliminuje velké množství „kázeňských přestupků“ vznikajících kvůli
nudě, nezáživnosti či nesmyslnosti činnosti, únavě, frustraci apod.

                                                    podle Nováčková, Jana: Mýty ve vzdělávání. 2012

                                                                                www.svobodauceni.cz