PROČ PĚSTOVAT GEOGRAFII, PROČ UČIT
ZEMĚPIS ?
Úvod do studia geografie
Před zahájením dnešního tématu je třeba
si položit následující otázky:
 Co je to věda ?
 Co je to geografie ?
 Co je to zeměpis ?
Proč?
 Geografie je jednou z nejstarších věd. Věnovali se jí již staří Řekové
před dvěma tisíci lety.
 Řekové jí dali i dnešní název „gé“ – Země, „grafó“ – psát.
 Mnoho názvů jednotlivých věd si ponechává svůj původní význam,
nejinak je tomu i u geografie.
 Dávní geografové a cestovatelé sloužili sloužili např. novým
panovníkům, kteří chtěli ovládat nová území atp.
 Současní geografové se podílejí např. na plánování a rozvoji různých
území, pomáhají spravovat přírodní zdroje, studují volební systémy,
šíření chorob apod.
 Ukazují, jak důležité jsou geografické znalosti pro zachování života a
jeho radostí.
Vývoj geografie
Vývoj geografie- 1. období –
starověk
 celkem 5 období podle objektu geografie
 geo –grafie ( země – pis),
 1. období – starověk
 zatím je omezený obsah poznání, proto vědy
ještě málo strukturované
 objektem geografie je celá Země
 teoretické úvahy o tvaru, rozměrech Země,
postavení Země jako planety
 popis povrchu souše a moří
 úpadek vědy na pomezí starověku a středověku,
proto se vytrácí první aspekt starověkého období
 objekt geografie – dvojrozměrný povrch souše a
oceánů
 smyslem je poznat jej (mapování, popis)
 vrcholné období velkých zeměpisných objevů
 období inventarizace jevů dostupných běžnému
pozorovnání
 úkol: nastudovat velké zeměpisné objevy
2. období: středověk až 19. století,
 období vědecké analýzy, poznání a pochopení
jevů ( nejen inventarizace)
 nutnost hluboké analýzy jevů se odrazila v
diferenciaci dosud jednotné vědy na dílčí
specializované analytické obory (pedogeografie,
klimatologie, geomorfologie) a samostatné vědy
(geologie, meteorologie atd.)
 nutnost pochopení jevů - objektem geografie není
už jen dvojrozměrný povrch, ale trojrozměrné
geosféry planety Země (např.litosféra, biosféra,
atmosféra)
3. období:
19. století až polovina 20. století
4. období, jednotlivé krajiny planety Země –
období syntézy poznatků,
třetí čtvrtina 20. st.
 Země, její sféry se nechovají nezávisle,
právě naopak, proto po hluboké analýze
jevů nastupuje období syntézy poznatků,
 důraz na vnitřní provázanost geosfér v
krajině
 objektem geografie je krajina jako celek
 toto směřování vede k potřebě jednotné
geografie
Vývoj geografie, 5. období, krajinná
sféra Země, od 80. let 20 st. dosud
 pokračující syntetické zaměření geografie
na globální celek - krajinnou sféru Země
Vývoj geografie
Stručněji vystihuje vývoj geografie Holeček:
- Geografie v období antiky začala etapou objevování.
- Když byly víceméně známé všechny části naší
planety
nastává etapa popisu.
- Další etapu můžeme nazvat jako etapu vysvětlování.
- Poslední etapa by se dala nazvat jako etapa
prognózování.
(Podle Holeček,M. a kol., 2001, s. 13)
11
- Geografie v období antiky začala etapou objevování.
- Když byly víceméně známé všechny části naší planety
nastává etapa popisu.
- Další etapu můžeme nazvat jako etapu vysvětlování.
- Poslední etapa by se dala nazvat jako etapa
prognózování.
(Podle Holeček,M. a kol., 2001, s. 13)
Současná geografie se zabývá např.:
-Dálkovým průzkumem Země a Geografickými
informačními systémy;
-Mapováním;
-Lidmi a prostředím;
-Ekonomickými aktivitami a vývojem;
-Světovými událostmi;
-Přírodními procesy a krajinou;
-Kulturou;
-Řízením a rozhodováním v oblasti životního
prostředí.
Věda
Věda je procesem systematického racionálního
průzkumu reality a poznávání jejich zákonitostí
prostřednictvím soustavy zobecňujících pojmů,
hypotéz a teorií. (Mečiar 2005)
Věda
Jinými slovy:
 Věda je nepřetržitý proces lidského
poznávání přírody, společnosti, člověka,
lidského myšlení a kultury.
Co je to věda?
Je geografie vědou?
 systematické
 racionální
 a metodické vyvozování
 zobecňování
Věda versus lidské poznávání
Věda: na základě abstraktního myšlení a
teoretické činnosti
nových
poznatků
Věda
 Věda nastoluje požadavek
 obecného poznání, na základě něhož lze v
nepřehledném světě
 oddělit podstatné od nepodstatného
 a určit obecně platné zákony.
 tyto zákony dovolují předvídat, předpovědi
modelovat atd.
Základní metody vědy
 vědecké pozorování
 analýza
 syntéza
 indukce
 dedukce
 Úkol – definice jmenovaných metod
 Od novověku je věda založena na představě
zákonitého (a matematizovatelného) chování
skutečnosti, která se:
 odhaluje hypotézou,
 ověřuje experimentem.
 zobecňuje v teorii
Věda v euroamerické civilizaci
 v euroamerické společnosti je od 17.st.
privilegována věda oproti jiným formám
poznání (mimovědní poznání)
Vědy a jejich dělení
 Vědy se liší objektem studia, předmětem studia,
metodami.
 Podle metod se vědy dělí:
 formální (matematika a logika)
 přírodní
 humanitní
 Podle stupně obecnosti:
 teoretické a aplikované
Vývoj vědy
 Dějiny vědy jsou posety odloženými hypotézami
překonanými teoriemi i platnými teoriemi. V
geografii to může být např.:
 Země jako plocha;
 Geocentrická teorie;
 Heliocentrická teorie;
 Wegenerova teorie kontinentálního driftu.
Kuhn
 T. S. Kuhn přinesl přesvědčivé argumenty i o tom, že
pokrok vědeckého poznání není přímočarý,
 nýbrž že je čas od času přerušován zásadními zvraty –
vědeckými revolucemi, při nichž dochází k revizi
samotných základů dosavadního vědění. Vědecké poznání
nesměřuje k nějaké jediné Pravdě o světě
 Paradigma – vědecká revoluce – nové paradigma
 Podrobněji čas. Vesmír 9/2008,
 KnihaT.S. Kuhn: Koperníkovská revoluce
Vývoj vědy
 teorie T.S. Kuhna o proměně věd:
 paradigma
 vědecká revoluce
 nové paradigma N
P
P
V R
Vědecký výzkum
hypotéza
 Hypotéza, domněnka, předpoklad.
 výchozí, dosud ale neprokázané tvrzení,
které se předkládá na zkoušku k ověření
(experimentem, zkušeností).
 Pracovní hypotézy ukazují další cestu
vědeckého zkoumání, mohou se stát
základem vědecké teorie
TEORIE
Řádně doložené objasnění některého přírodního (sociálního)
jevu, které zahrnuje fakta, zevšeobecněné zákony, logické
dedukce a otestované dílčí hypotézy
Teorie není dohad nebo tušení,
ale vysvětlení vycházející z rozsáhlého
pozorování , experimentů a tvořivých úvah
Příklady:
•heliocentrická teorie,
•teorie deskové tektoniky,
• teorie evolučního vývoje organismů
PARADIGMA
 určitý vědecký styl dané epochy či
vědeckého společenství
 souhrn všeobecně uznávaných teoretických
a metodologických předpokladů, postupů v
určité etapě vývoje vědeckého bádání.
Geografie
Geografie a její definice
 Geografie je vědu zkoumající zákonitosti vývoje
krajinné sféry a jejích objektů, zvláště vztahy
územní diferenciace a integrace
 Geografie je vědou studující prostorové
rozšíření jevů v krajinné sféře Země, jejich
vzájemnou interakci a vývoj v čase. (Wikipedia)
Geografie a její definice
 Geografie jako vědecká disciplína se snaží
pochopit časoprostorové vztahy mezi objekty
krajiny. Studuje – s důrazem na polohu –
souvislosti a vzájemné vazby mezi lidmi a
prostředím. Geografie zkoumá, jak se mění
přírodní prostředí, jak se mu lidé a jejich činnost
přizpůsobují a jak je naopak ovlivňují. Musí
přitom vhodně využívat a kombinovat znalosti z
pestré škály značně odlišných vědních oborů.
Geografie
• Je založena na schopnosti geograficky myslet –
• tj. jasně formulovat nejrůznější prostorové vlastnosti
geografických jevů , schopnost systematicky třídit,
analyzovat, aplikovat geografické teorie, provádět
syntézy, realizovat modely.
• Základem geografického myšlení je zejména
schopnost klást geografické otázky a hledat na ně
odpovědi.
Různý pohled na svět
 Na integrované terénní praxi v Rumunsku
v obci Rimetea měli studenti čas na
prohlídku, při které si pořídili dokumenty z
této vesnice.
 Z fotografií je jasně zřetelný náhled lidí z
různým zaměřením na sledovanou realitu.
V našem případě jde o pohled geografický
a umělecký.
Š. Prokop
L. Dvořáková
Z výše uvedeného by se dalo usoudit, že
geografie není jen „pouhou vědou“, ale:
„Geografie je životní styl“
Zařazení geografie
 Geografie je vědou na rozhranní věd
přírodních a společenských,
 skupina věd o Zemi
 soubor metod
 objekt studia příp. předmět studia
Co je to zeměpis ?
42
Zeměpis je předmět, který se snaží
charakterizovat různá území včetně
rozmístění lidí, jevů a událostí. Studuje
interakce mezi člověkem a prostředím
v různých podmínkách. Charakteristická
je především její obsahová a metodická
šíře, přejímání poznatků různých oborů
přírodních a sociálních věd a její zájem
na budoucím utváření vztahů mezi lidmi
a prostředím.“ (Kühnlová 1996, s. 48.)
UČIT ZEMĚPIS ?
NEBO
VZDĚLÁVAT ZEMĚPISEM ?
Učení zeměpisu často představuje
 Zaměření na místopis, tedy jen popis míst;
 Na povídání o světě, i když pomocí
barevných ilustrací, map či obrázků;
 Zaměření na encyklopedický přehled
regionální geografie.
Vzdělávání zeměpisem spočívá
 V integraci přírodovědných poznatků v
jeho fyzickogeografické části;
 V integraci humanitních poznatků ve své
socioekonomické části.
 Integrované úsilí pak pokračujeve třech
směrech:
Vzdělávání zeměpisem
 Zabývá se interakcí společnosti a přírody analýzou krajinných
ekosystémů v kulturní krajině a environmentálními tématy, tedy
životním prostředím;
 Řeší integritu kulturních, sociálních, ekonomických,
environmentálních a politických témat na regionální a lokální úrovni;
 Orientuje se především v souvislostech, návaznostech trvale
udržitelného rozvoje, které spočívá ve vzájemném vstřícném přístupu
ochrany přírody a socioekonomického vývoje v kvalitativním smyslu,
nikoliv v růstu za každou cenu.
Školní vzdělávání
 Zásadní otázkou školního vzdělávání je
jeho využitelnost pro život, k čemuž musí
přispívat všechny předměty.