Ge, Sn, Pb

·        Elektronová konfigurace: ns^2 np^2 (n-1)d^0

·        Cín a olovo jsou kovy, germanium je polokov

·        Oxidační stavy: +IV, +II – pro sloučeniny germania je nejstabilnější +IV a pro sloučeniny
olova +II, sloučeniny cínu je stejně dobře stabilní v obou těchto oxidačních stavech. Sloučeniny
s ox. St. IV jsou kovalentní, kdežto s ox. St. II jsou spíše iontové.

·        Nejvyšší teplotu tání má germanium

·        Jsou poměrně málo reaktivní, pouze olovo se na vzduchu pokrývá tenkou vrstvičkou oxidu a
uhličitanu. Ve slabých roztocích kyselin a zásad se nerozpouští, ale v silných oxidujících
kyselinách se cín i olovo rozpouští.

·        Oxidy GeO, SnO a PbO a příslušné hydroxidy jsou amfoterní (tzn., že se můžou chovat jako
kyselina i zásada), jsou to dobrá redukovadla

·        Tvoří hydridy GeH[4], SnH[4] a PbH[4], z nichž pouze GeH[4] je stálý plyn, ostatní nejsou
stálé

·        Cín a olovo se používají do slitin (bronzy, pájky, liteřina, ložiskový kov)

Germanium [Ar] 4s^2 4p^2 4d^0

·        Vyskytuje se v nerostech a uhlí, získává se z popílku po spalování uhlí nebo z odpadů při
výrobě zinku

·        Výroba:

o   GeO[2] + 2 H[2]   Ge + 2 H[2]O

o   GeCl[4] + 2 Zn  Ge + 2 ZnCl[2]

·        Použití: Germanium spolu s galliem nebo antimonem tvoří polovodič typu p nebo n

Cín [Kr] 5s^2 5p^2 5d^0 4f^0

·        V přírodě se nachází 10 izotopů cínu

·        Má tři modifikace:α, β, γ, z nichž β je nejstabilnější a nejodolnější vůči vzduchu, vodě a
zředěným roztokům kyselin a zásad, při zahřívání na 161 °C přechází do γ-modifikace a naopak při
13,2 °C se mění na α-cín, což je šedý prášek (této přeměně se říká „cínový mor“)

·        Výroba: SnO[2] + 2 C     Sn + 2 CO

·        cín se používá na výrobu staniolu, bižuterie, a jako povrchová úprava kovů proti korozi

·        SnCl[4] – používá se na metalizování skel a na organickou syntézu, vzniká reakcí z prvků:
Sn + 2 Cl[2] →SnCl[4]

·        SnO[2] se používá na glazury a smalty

Olovo [Xe] 6s^2 6p^2 6d^0 5f^0

·        V přírodě se vyskytuje jako galenit PbS, který zvětrává na anglesit PbSO[4] a cerussit
PbCO[3]

·        Výroba:

o   2 PbS + 3 O[2] → 2 PbO + 2 SO[2]

o   PbO + C → Pb + CO

o   2 PbO + PbS → 3 Pb + SO[2]

·        jeho izotopy se nachází v rozpadových řadách

·        Nejměkčí a nejtěžší z běžných kovů

·        Dobrý vodič tepla a el. proudu

·        Sloučeniny olova jsou toxické!!!

·        PbCrO[4] – žlutý pigment , Pb(OH)[2 ]. 2 PbCO[3] – olověná běloba

·        Pb[3]O[4] –vzniká oxidací kyslíkem: 4 PbO + O[2] → Pb[2]O[2] + 2 PbO[2] (oxid
diolovnato-olovičitý) pigment, zákl. nátěr na železo (protikorozní)

·        Kovové olovo a oxid olovičitý jsou elektrody v olověných akumulátorech