Středověká latina - Latinitas medii (a)evi – latina od konce římské říše až (přibližně) do humanismu nebo úžeji od doby karolinské reformace (cca. 800) do humanismu – počátky tohoto jazyka – poslední léta západořímské říše – latina lidovým jazykem (sermo vulgaris) v mnoha krajích mimo rodnou Itálii, značné zjednodušování jazyka (viz níže) – prosazování nové lidové (vulgární) či začínající středověké latiny – v některých dílech sv. Augustina („lidový způsob mluvy“), v celém díle poutnice do Svaté země Egerie (Itinerarium Egeriae) – středověká latina reformována v době Karla Velikého (tzv. karolinská renesance) – středověká latina v mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně od kraje ke kraji, především v lexiku Nejčastější odchylky středověké latiny od klasické latiny Pravopis (ortografie) - velmi nejednotný, často se přizpůsobuje výslovnosti: - dvojhláska ae, oe = e a naopak // feminae = femine / aecclesia = ecclesia - vzájemná záměna i/y // virgo = vyrgo / martyr = martir - ti = ci // amicitia = amicicia / totius = tocius - h se nevyslovovalo, v písmu mizí nebo se objevuje nepatřičně // Boemia, caritas, Cristus, teologia - h uprostřed slov = ch // mihi = michi / nihil = nichil - vzájemná záměna ph/f // philosophus = filosofus - vzájemná záměna qu/c // sequuntur = secuntur / quottidie / cottidie - vzájemná záměna w / v / u // lingua = lingwa / ewangelium = euangelium - g před e, i se vyslovovalo i psalo j // maiestas = majestas - skupina souhlásek mn, ms = mpn, mps // hiems = hiemps, solemnis = solempnis - zjednodušení zdvojených souhlásek // littera = litera - zdvojování jednoduchých souhlásek // apostolus = appostolus Tvarosloví (morfologie) - v deklinacích dokchází ke změnám rodu // vinum = vinus - splývání zájmena is / hic - prosazování předložkových pádů – hlavně předložka super // veritas super omnia vincit -v konjugaci se nedbá na deponentnost / nedeponentnost, šíří se infnitiv fore místo esse, mění se konjugace některých sloves Syntax - vazby akuzativu s infinitivem = po slovesech dicendi jsou nahrazovány vedlejší větou se spojkou quod, quia, quoniam - ve větách s cum temporale se cum nahrazuje spojkou quando - užití slovesných způsobů (indikativy, konjunktivy) nebývá závazné normativně Slovní druhy - zájmeno zvratné suus, se - používá se místo osobních zájmen a přivlastňovacích jiných (Např. Boleslaus et suus frater Venceslaus). - zájmena ukazovací oslabují svůj význam, prosazuje se zájmeno ipse ve významu všech ostatních původních ukazovacích zájmen - místo zájmen ukazovacích se užívá tvaru participií – dictus, praedictus, supradictus Slovní zásoba - slova nabývají nového významu v souladu s měnící se realitou: comes – hrabě, dux – vévoda, princeps – kníže, miles – rytíř, castrum – hrad, civitas – město, servus – nevolník - přejímají se slova z cizích jazyků, zvláště z řečtiny: angelus, biblia, diabolus, papa, presbyter, monasterium – dále z hebrejštiny: satanas, abbas, sabbatum - výrazy z vulgární latiny vytlačují klasickou slovní zásobu: testa / caput, caballus / equus, casa / domus, manducare / edere, toti / omnes A na závěr ... Všeobecná deklarace lidských práv Latinsky: Omnes homines dignitate et iure liberi et pares nascuntur. Rationis et conscientiae participes sunt, quibus inter se concordiae studio est agendum. Česky: Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.