žObsah: ž1. Školka – první výchovný program ž2. První předškolní zařízení a jejich program ž3. Mezník ve vývoji kurikulárních dokumentů ž4. Reformní pojetí předškolního kurikula ž5. Od osnov k programu výchovné práce ž6. MŠ a současné české kurikulum ž7. Mezinárodní klasifikace ISCED ž qU nás vznikla první opatrovna v Praze Na Hrádku (1. 3.1832), vedená vynikajícím učitelem J. V. Svobodou; qJeho první výchovný program „Školka“ , představuje poměrně propracovaný systém počátečního vzdělávání. Předpokládá se, že vycházel také z díla J. Á. Komenského; qProgram kladl důraz na mravní výchovu, poučení o okolním světě, počáteční psaní a čtení. Byl doplněn metodickými pokyny a poznámkami. q q q q Hrabě Chotek – největší opatrovna v Praze Na Hrádku (pro 300 dětí) qPrvní německou dětskou zahrádku založil v Praze v roce 1864 J. Heinrich; qPrvní česká mateřská škola vznikla rovněž v Praze u Sv. Jakuba v roce 1869. Vedla ji M. Riegrová. ž Také dětské zahrádky a mateřské školky vykazovaly již ve svém programu výchovnou funkci jako stěžejní. q ž ž qŠkolský zákon z roku 1869 o povinné školní docházce umožňuje zřizovat při obecných školách školy pro „opatrování dětí“ qMinisterský výnos z roku 1872 rozlišuje již tři instituce. Mateřskou školu, která má doplňovat rodinnou výchovu a připravovat děti na školu a rozvíjet je po stránce tělesné, smyslové a duševní. Opatrovnu, jejímž cílem není příprava na školu. Jesle, které jako jediné pečovaly o děti do tří let. ž Tento výnos výslovně zakazuje výuku trivia v mateřských školách. ž žNové pedagogické tendence se objevují v roce 1908 v Návrhu zákona pro školy mateřské. žTen prosazuje: qnezbytnost respektovat potřeby dítěte; qnutnost odstranit z prostředí i programu MŠ školské způsoby organizace a práce. ž Hlavními propagátorkami těchto záměrů se staly Ida Járníková (MŠ v Pštrosově ulici v Praze) a Anna Sussová (MŠ nového typu v Brně). žOd počátku 20. století se prosazuje do života MŠ více pohybu, volnosti a spontánních činností. qPotřebám dětí má být uzpůsobeno prostředí, ale také organizace dne a metody práce. qMají být respektovány individuální potřeby dětí a jejich právo na svobodnou hru. qSe změnou vzdělávání v mateřských školách se objevují také požadavky na vyšší přípravné, ale i další vzdělávání učitelek. q ž Klíčový dokument, jako základ moderní koncepce předškolního kurikula je: ž Výchovný program mateřských škol - z roku 1927, Idy Járníkové s podtitulem „Přehled výchovných prostředků a jak jich užívat ve výchově malých dětí“ - představuje systematické pojednání o předškolní výchově z hlediska teoretického, praktického, koncepčního i metodického. qNení předpisem, ale nutí učitelku přemýšlet, hledat vlastní optimální cesty výchovného působení a cíleně studovat. q žNásledovaly: qModelové výchovné osnovy pro mateřské školy hlavního města Prahy (1938), qNávrh pracovního plánu pro mateřské školy (M. Bartušková, 1940), qProzatímní pracovní program pro mateřské školy (1945) – ještě pod vlivem reformního hnutí. qReformní snahy byly přerušeny 2. světovou válkou; qV poválečném období se postupně upouštělo od hlavních myšlenek spojených s respektováním individuálních potřeb dětí a jejich právem na svobodnou hru; qZákon o jednotné škole č. 95/1948 zařadil sice MŠ do školské soustavy, ale znamenal definitivní tečku za doznívajícím reformním hnutím. žJednotné školství přineslo: qÚřední normativy pod vlivem sovětských teorií; qFunkci kurikula plnil jednotný Pracovní program pro MŠ (1948), který navodil ideologicko-výchovný směr orientovaný ke kolektivismu. Cíl výchovy nespočíval v rozvoji samostatné osobnosti, ale ve formování občana oddaného socialismu. žVe stejném duchu byly zpracovány následné kurikulární dokumenty: qProzatímní osnovy pro MŠ (1953) – poprvé se objevuje rozčlenění do výchovných složek; toto pojetí omezovalo možnost respektovat přirozené dětské potřeby a uplatňovat individuální přístup k dětem. qOsnovy pro mateřské školy (1955) – představují ještě podrobnější verzi osnov předchozích. q qPokusné osnovy pro MŠ (1958) a Osnovy výchovné práce pro MŠ (1960) – poněkud uvolnily dosavadní trend. Kladly opět větší důraz na respektování věkových zvláštností. qNásledovaly Osnovy výchovné práce pro jesle a MŠ (1963) – cíl, poslání a úkoly předškolní výchovy jsou formulovány stále ideologicky, čemuž odpovídá obsah kurikula i pevně stanovený režim dne. ž ž Další etapa opouští „osnovy“ a nahrazuje je programy“ ve snaze „odškolnit se“ a prosadit vlastní specifika předškolní výchovy. qOd roku 1967 do roku 1984 vychází 4x „Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy“ s různými obsahovými nuancemi a řadou doplňujících metodických materiálů. qVždy se však jednalo o základní směrodatnou normu, strukturovanou do výchovných složek podle věku dětí. Úkoly byly předimenzované a významně orientované na úspěšné začlenění dítěte do školního vzdělávání. ž žKurikulum české školy do r. 1989 nPodporovalo přípravu manipulovatelných a podřízených lidí, neohlížeje se na jejich očekávání, potence, přesvědčení, individuální orientaci a zájmy. nDůsledky autoritativního, uniformního a žáky nedostatečně respektujícího kurikula se projevovaly ve formálnosti výuky a školního života vůbec, v celkovém klimatu školy, v malé motivovanosti žáků pro učební činnosti i v jejich průměrnosti. ž (Walterová, E.) ž ž žPodstatný zvrat v před. vzdělávání přinesl rok 1989 žCíl předškolního vzdělávání je nově formulován takto: ž„ Předškolní výchova zabezpečuje uspokojování přirozených potřeb dítěte a rozvoj jeho osobnosti; probíhá ve spolupráci rodiny a předškolního zařízení“. žTato stručná formulace již naznačuje: qodklon od převážně řízeného učení; qústup od přípravy na školu; qobsah vzdělávání je ponechán na jednotlivých MŠ; qhlavní úlohou je poskytnout dítěti přiměřené podněty, podporu a vedení potřebné k pochopení světa a k zodpovědnému lidskému jednání. ž ž ž ž žZákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), žSoučasné kurikulární dokumenty žDvoustupňový systém kurikulárních dokumentů nStátní úroveň (NPV;RVP) nŠkolní úroveň (ŠVP; TVP) üNárodní program vzdělávání formuluje požadavky na vzdělávání, které jsou platné v počátečním vzdělávání jako celku; üRámcové vzdělávací programy vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy (pro předškolní, základní, a střední vzdělávání). üRVP definují cíle vzdělávání ž žDalší významnou změnu přináší rok 2004, kdy vychází ž„Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV), - VÚP Praha žVymezuje: qhlavní požadavky, podmínky a pravidla pro vzdělávání dětí v mateřských školách; qelementární vzdělanostní základ, na který může navázat základní vzdělávání; qzavádí termín „předškolní vzdělávání“, zahrnující aspekty výchovné i vzdělávací; qdefinuje cíle pro zajištění zdravého rozvoje a prospívání každého dítěte, jeho učení, socializace i společenské kultivace. ž ž RVP PV - popisuje specifika předškolního vzdělávání, která spočívají v tom, že: qse maximálně přizpůsobuje vývojovým fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám dětí; qje důsledně vázáno na jejich individuálně odlišné potřeby a možnosti; qvzdělávání v mateřské škole se stává otevřeným systémem, který se blíží rodinné výchově s níž spolupracuje jako s rovnocenným partnerem. ž qPředškolní vzdělávání má (podle řady výzkumů z celé Evropy) výrazný pozitivní vliv na pozdější úroveň studijních výkonů a celkovou úspěšnost ve vzdělávání i na sociální integraci a snížení delikventního chování. Je jedním z předpokladů k vytvoření odpovídající základny pro celoživotní učení. qInstituce předškolní výchovy se proto v evropských zemích začleňují do vzdělávací soustavy a jsou obdobně jako její ostatní články státem financovány a regulovány. žModerní pedagogika, J. Průcha - Dlouhodobé efekty předškolního vzdělávání ž ž Pro český termín mateřská škola se vyskytují v různých zemích různá označení. ž Aby bylo možné lépe porovnávat údaje v oblasti vzdělávání vytvořilo UNESCO (1997) - ž Mezinárodní standardní klasifikaci vzdělávání ISCED: žISCED 0 – preprimární vzdělávání žISCED 1 – primární vzdělávání žISCED 2 – nižší sekundární vzdělávání žISCED 3 – vyšší sekundární vzdělávání žISCED 4 – postsekundární (neterciární) vzdělávání žISCED 5 – první stupeň terciárního vzdělávání žISCED 6 – druhý stupeň terciárního vzdělávání ž