INDIVIDUALIZACE n„Je způsob diferenciace výuky, při níž se zachovávají heterogenní třídy jako základní sociální jednotka a provádí se diferenciace vnitřní, obsahová i metodická, respektující individuální zvláštnosti dětí.“ nPrůcha, Walterová, Mareš, 2009 > Jedinečnost dítěte: nVěk nPohlaví nPotřeby nTemperament nSchopnosti nStyl učení nZájmy n > Temperament nÚroveň aktivity nPravidelnost nExtraverze/introverze nPřizpůsobivost nIntenzita reakcí nNálada nVytrvalost nPozornost nCitlivost n > psy > Styly učení nAktivita/pasivita nZávislost/nezávislost nRychlost/pomalost nFlexibilita/rigidnost nKonkrétnost/abstraktnost nNahodilost/řád n > Typy učení: nVizuální typ nAuditivní/verbální typ nHaptický/kinestetický typ nVerbálně-abstraktní typ > RVP PV Øjedná se o výchovu a vzdělávání, které je zaměřeno na dítě, jeho potřeby, zájmy a schopnosti Øúkolem školy je umožnit každému dítěti rozvinout maximálně svůj potenciál a to v takových podmínkách, které respektují jeho individualitu > Formulace cílů Ønevycházejí z obsahu vzdělávání a nejsou formulovány předmětově (jako tomu bylo v rámci výchovných složek – např. cíle výtvarné výchovy), ale vycházejí od dítěte - jsou zaměřeny k jeho osobnosti (rozvoji a učení dítěte….), a jsou integrované (zahrnují celou osobnost dítěte) Ønerozlišujeme jednotlivé izolované discipliny (dříve označované jako „složky“ výchovy) n > Nové strategie a metody Øvzdělávání se realizuje nejen v řízených činnostech, ale průběžně, ve veškerém vzdělávání, ve všech situacích, k nimž v mateřské škole dochází Ødítě se učí především na základě své interakce s okolím a svou vlastní činností (spontánní) Ømetoda prožitkového učení je založena na přímých zážitcích dítěte a vychází z jeho samostatné činnosti, individuální volby, z jeho zvídavosti a potřeby objevovat. > INDIVIDUALIAZACE n VYŽADUJE, ABY PEDAGOG ROZLIŠOVAL NÁROKY NA DĚTI A BRAL V ÚVAHU JEJICH RŮZNÉ PŘEDPOKLADY n(7 typů inteligence) > TYPY INTELIGENCE nverbální nlogicko-matematická nprostorová nhudební ntělesně-kinestetická ninterpersonální nintrapersonální npřírodní > Co individualizace je: nPozorování dětí při všech činnostech se záznamy z něho nSpolupráce s rodiči dítěte za účelem spolupodílení se na poznání dítěte a plánování jeho dalšího vývoje nDobrá znalost dítěte (věkové i individuální zvláštnosti, potřeby) nPečlivé plánování - individuální a skupinové činnosti nProkazování úcty dětem, brát vážně jejich nápady, názory nPovzbuzování dětí k samostatnému řešení problémů nKladení otázek, které děti vedou k samostatnému myšlení a nalézání odpovědí nZačleňování dětí do přípravy a realizace činností v MŠ nUmožnění vlastní volby dítěte nPřipravením bohatého prostředí dávat dětem prostor k rozvoji všech typů inteligence / schopností nStavění na dosavadních zkušenostech a vědomostech každého dítěte nAnalyzování průběh učení/rozvoje dětí a jeho výsledků n > Co individualizace není: npovídání si s jedním dítětem nv době, kdy si ostatní děti hrají, sednout ke stolu s dítětem, které si neumí zapnout knoflíky u košile nebo pojmenovat barvy, a tyto dovednosti s ním trénovat nsamostatná práce každého dítěte nchválení za hlouposti se záměrem, aby „každý zažil úspěch aspoň jednou za den“ npřehlížení nedostatků v chování dítěte či jeho nneúčelné snižování nároků na některé děti nzadávání úkolů, o kterých učitelka předem ví, že dítě nezvládne (a následná pomoc) nnechat děti dělat si co chtějí > Jak zajistit, aby mělo každé dítě příležitost učit se podle svých předpokladů a schopností: nUVĚDOMIT SI JEDINEČNOST KAŽDÉHO DÍTĚTE - Každé dítě je nositelem jedinečného vzoru a časového průběhu vývoje, stejně tak jako individuální osobností s jedinečným stylem učení, temperamentem, potřebami, zájmy, charakteristickou strukturou inteligence, vloh a schopností. nPLÁNOVAT BOHATOU NABÍDKU ČINNOSTÍ - Připraví-li učitelka takových činností dostatečné množství a mají-li děti možnost si mezi nimi vybrat takové, které odpovídají jejich zájmům a schopnostem, učinila tak jeden z velmi významných kroků k individualizovanému vzdělávání. n > LITERATURA nBRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-109-6 nBRUCEOVÁ, T. Předškolní výchova. Praha: Portál, 1996. nBURDÍKOVÁ, L., KREJČOVÁ, V. Jedna z cest, jak si vytvořit nové kurikulum pro svoji mateřskou školu (2. část). In Vedení mateřské školy, koncepce rozvoje školy a její realizace. Praha: RAABE, 2002,s.18-22. nHAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole (aktualizovaný program). Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7376-061-5 nHELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2004. nKOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Vzpoura deprivantů. Praha : Makropulos, 1997. nKOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tématická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995. ISBN 8-901873 nNárodní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha). Praha : MŠMT, 2001. ISBN 80-211-0372-8 nNárodní zpráva o stavu předškolní výchovy, vzdělání a péče o děti předškolního věku v České republice. Praha : MŠMT, 2000. ISBN 80-7168-746-4 nOPRAVILOVÁ, E.,GEBHARTOVÁ, V. Rok v mateřské škole: učebnice pro pedagogické obory. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-847-3 nPELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava: Amosium servis, 1995. ISBN 80-85498-27-8 nPREKOPOVÁ, J. Malý tyran. Praha : Portál, 1993. nRámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Věstník MŠMT, sešit 2, Ročník LXI, únor 2005. >