Etika Ø Ø Ødnes více rozdíl mezi etickou x sociální, právní sférou Ø Øtěžké definovat, co je to etika Ø Øzákladní problém: •příliš komplexní společnost •žádná jednotící idea •problém s autoritou – Bůh/bohové, osvícenské univerzálie Ø Ø Dvě hraniční pozice současnosti •Postmoderní situace • – vede mnohé k přesvědčení, že morálka je relativní k společenství, v němž se objevuje; každá společnost má velmi či částečně rozlišnou morálku A) morální relativismus • •Nejistota v postmoderní době + osvícenský univerzalismus • – existují univerzální morální pravidla: chraňte malé děti, nezabíjejte nevinné lidi, nepůsobte vnímajícím bytostem zbytečnou bolest; př. upalování vdov v Indii (upalování vdov po maželově smrti X zabíjení vdov) B) morální absolutismus • Základní etické přístupy současnosti •Kritika ad A) Každý morální relativista vyznává jedno morální pravidlo: „Nevměšujte se do života jiných kultur“. • •Kritika ad B) Jsou pevně dána ona univerzální pravidla? Čím jsou dána? Jaký je přesně jejich výčet? V odpovědi se liší jednotliví autoři, kde je absolutismus? Základní historické postoje etiky •Helenismus: Øvelice podobná situace Øvelké říše, střet různých náboženství a státních uspořádání Øzmatení • •REAKCE: • •kynismus •stoicismus •epikureismus • •vycházejí z Sokrata, Platóna, Aristotela – štěstí (eudaimonia), ataraxia Základní historické postoje etiky •Kynismus: • •Štěstí = kultivované lhostejnost ke světským záležitostem •x případ Diogenes • •Epikureismus: • •Epikuros (341-270) – štestí=slast, ale slasti lze dosáhnout pouze umírněným jednáním => „epikurova zahrada“, vyhnutí se vnějšímu světu • • Základní historické postoje etiky •Stoicismus • •ontologie: svět je jeden veliký organismus = „bůh“, člověk je jeho součástí, tomuto organismus vládně • „přirozený zákon“ = božského původu • •etika: člověk omezuje své tužby na dosažitelné cíle, cíl = nevzpěčovat se Osudu • • + všichni lidé jsou si rovni • •Jednalo se o etiku, o níž nám jde? Jakou společnost by mohla taková etika iniciovat? Základní historické postoje etiky •Středověká etika: Økřesťanství (židovství) Ø Ølineární pojetí času Ø ØBůh naprostý střed všeho (křesťan X helén - stoik, pohled na rozsápání zvířaty) Ø ØHLAVNÍ KATEGORIE: SPÁSA (ŠTĚSTÍ) Ø • •è platónská větev (sv. Augustin – 354–430), aristotelská (sv. Tomáš Akvinský – 1224—1274) • Základní historické postoje etiky •PLATÓNSKÁ VĚTEV: ØDva světy – Světská obec a Boží obec ØSpásu je možné dosáhnout pouze prostřednictvím církve (Boží obec) ØStát = často zkažený, přesto nutný prostředek k udržení pořádku • • •Helénismus, křesťanství – POSTUPNÉ ODDALOVÁNÍ STÁTU (POLITICKÉHO SPOLEČENSTVÍ A ETICKÉHO SPOLEČENSTVÍ), 1. KROK KE VZNIKU SOUKROMÉ MORÁLKY, K ODDĚLENÍ SFÉRY ETIKY A PRÁVA, SOCIÁLNÍHO A POLITICKÉHO USPOŘÁDÁNÍ • • Základní historické postoje etiky •RENESANCE, NOVOVĚK: Øústup Boha do ústraní Øčlověk středem pozornosti Øpo 30-leté válce víra postupně soukromou záležitostí Økde hledat autoritu morálních postojů? – v přirozenosti člověka – 2 zákl. typy: člověk je zlý x člověk je dobrý Ø •Thomas Hobbes (1588—1679): Øčlověk je od přirozenosti zlý, homo homini lupus Øjak mohla vzniknout morálka? Ø* teorie společenské smlouvy (Locke => inspirace Výhlášení nezávislosti USA, politické konotace), politické uspořádání jako zdroj morálky • Základní historické postoje etiky •Jean J. Rousseau (1712—1778): Øčlověk je od přírody dobrý, kazí nás společnost Øcivilizace= umělé potřeby => pokřivení charakteru Ømýtus „vznešeného divocha“ => inspirace anarchismus (stát škodí, Kropotkin) + sociobiologie, romantismus •David Hume (1711—1776): Øjak se liší morální soud (vražda je špatná) od tvrzení (tráva je zelená)? Ømají stejnou strukturu, ale z premis bez další informace nemůže usuzovat na závěr, v němž je obsažena nová informace Ø„vražda je“ x „vražda je špatná“ (neměla by se stávat) nesprávná dedukce z „je“ na „má být“, Øneexistuje morální logika!! • Základní historické postoje etiky •David Hume (1711—1776) pokračování: Øco jsou mravní výroky? je to subjektivní pocit „vražda je špatná“ = „neschvaluji vraždu“ è naše morální soudy mají pouze psychologickou, nikoli logickou nebo empirickou hodnotu è NEKOGNITIVISMUS Ø •Reakce na HUMA: Øosvícenci (univerzální rozum), Kant Øutilitaristé Základní historické postoje etiky •Immanuel Kant (1724—1804): Ømravnost = následování povinnosti (deontologie) Øco je to povinnost? Øteoretický rozum (poznání) x praktický rozum (slouží dosažení ideálu dobrého života) Øideály dobrého života = povinnosti, kategorické imperativy Øhypotetický imperativ: když chci udělat zkoušku z etiky, musím se naučit Økategorický imperativ (KI): nesmím krást, musím mluvit pravdu atd. Øpodstata KI: univerzalizace takového jednání, co by se stalo, kdybychom takové jednání zobecnili Økrást je správné – nelze zobecnit Základní historické postoje etiky •Immanuel Kant (1724—1804): •zobecnění KI: 1)formulace: „Jednej jen podle té maximy, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem…“ 2)„Jednej tak, abys používal lidství, jak ve své osobě, tak i v osobě druhé vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek…“ 3) •Základní předpoklady: 1)rozum = univerzálnost => správné jednání univerzální 2)morálka pouze mezi racionálními bytostmi, lidmi 3)co zvířata, mentálně postižení, životní prostředí Základní historické postoje etiky •Utilitarismus 19. st.: •Jeremy Bentham (1748—1832), John St. Mill (1806—1873) Øempirismus Ø„vědecký základ“ – jak právo, tak morálka •Bentham Ødefinice „člověka“= pod vládou „slasti a strasti“ => snaha maximalizovat slast, minimalizovat strast Øpodstata morálky „hedonistický kalkul“: co největší štěstí, pro co největší počet lidí Ødůraz na následky, nikoli motivy činů Základní historické postoje etiky •Utilitarismus 19. st.: •John St. Mill Ønásledování pravidel: následujte jen ta pravidla, která podle zkušenosti přinášejí nejvíce štěstí, pro co největší počet lidí Ømá svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého Øeuthanázie? vražda? Ø •Důsledek: Øpodobně jako Kant důraz na pravidla (Kant KI, Mill pravidla největšího štěstí) • Základní historické postoje etiky •Emotivismus 20.st.: A.J. Ayer (1910—1989), G. E. Moore (1873—1958) Ønavazují na Humovy analýzy – „vražda je špatná“ nemusejí nést nějaké pocity (psychologický aspekt), fakticky jen pocity vyjadřují emoce => „emotivismus“ Øteorie „hurá-fuj“ Øè neexistují žádní odborníci na morálku Ø •(případ Ayer—Austin – Oxford, přednáška) • •