Historický názor na odezírání ŠPANĚLSKO Pedro de Ponce de Leon (1510 – 1584) - zakl. školy pro hluchoněmé - nevyužíval odezírání Manuel Ramirez de Carrion (1579 – 1652) - pracoval s neslyšícími dětmi nezávazně na Pedrovi de Ponce - písmenková metoda u neslyšících - jako první užívá hláskovací metodu (u slyšících) Prvním, kdo se zmiňuje o odezírání, je Španěl Pablo Bonet. Juan Martin Pablo Bonet (1579 – 1633) - mnohým postupům se naučil od Carrióna - propaguje prstovou abecedu - 1620 vydal v Madridu svou slavnou knihu: Zjednodušení zvuků a umění naučit němé mluvit - první zasvěcený pohled do problematiky neslyšících - kniha pojednává o užitečnosti hláskové metody při výuce čtení, popisuje tvoření jednotlivých hlásek, pokyny k artikulaci hlásek i celků, vysvětluje, proč jsou neslyšící schopni všestranného vzdělání i možnosti osvojit si mluvenou řeč, výstavba jazyka probíhá za podpory písma - důležitý pro rozvoj řeči je zážitek, styk s okolím, užití řeči při komunikaci - odezírání se rozvíjí samo, je podporováno kombinační schopností dítěte, nejdůležitější věcí je dosažení dobré úrovně mluvené řeči a odezírání ANGLIE John Bulwer (publikoval 1644 – 1654) - soudil, že ztráty způsobené chybějícím smyslem (sluch) se mohou vyrovnat zvýšenou výkonností jiného smyslu (zrak) - proto kladl důraz na odezírání – podnět k cvičení mluvené řeči - „Slyšení očima je velmi delikátní umění, jímž může bystré a pozorné oko podle pohybu rtů slyšet i to, co mluví kterákoliv osoba.“ J. Bulwer 1648 John Wallis (1616 – 1703) - považován za zakladatele vědecké fonetiky - popisoval hlásky, jak je mluvidla vytvářejí, třídil je podle artikulačního místa, otevření úst a směru výdechového proudu - zachováno svědectví o jeho výsledcích ve vyučování mluvené řeči neslyšících William Holder (1615 – 1696/7) - zabýval se též fonetikou, ostřeji rozlišoval znělé a neznělé souhlásky - za jedinou cestu vzdělávání neslyšících považoval zrak! - nesdílel však Bulwerův názor na odezírání – to se podle něj může stát neslyšícímu pomůckou, až bude znát jazyk - podává proto nejprve písemný obraz hlásky, pak ji vysloví, pak opakuje žák George Dalgarno (1626 – 1687) - doporučoval manuální abecedu - názor: učit neslyšící dítě stejně jako slyšící - Alexander Graham Bell říká, že D. dal vyučování neslyšících tento správný princip, jen s rozdílem, že se slova orientují na zrak – důležitost odezírání Henry Baker (1698 – 1774) - založil 1. školu pro neslyšící a koktavé (soukromá) Thomas Braidwood (1715 – 1806) - velké úspěchy ve vyučování řeči - 1760 soukromá škola v Edinburghu - v popředí jeho pedagogické práce bylo mluvení a odezírání NIZOZEMÍ Johann Conrad Amman (1669 – 1724) - lékař, zájem o filologii – práce o fonetice - způsobilost k odezírání vidí ve schopnosti kombinovat data vyplývající ze souvislostí - odezírající pozoruje nejen ústa, ale celý obličej mluvícího - zakladatel oralismu - autor knihy Surdus loquens (Mluvící hluchý), i náprava řeči - učí odezírat a artikulovat - nejdříve vytvořit hlas, pak cvičit hlásky (užívání zrcadla, ohmatávání na hrdle..) FRANCIE Jacob Rodriguez Pereira (1715 – 1780) - využíval vibrací a cvičil zbytky sluchu R. Ernaud (1740 – 1800) - odmítal prstovou abecedu, že brzdí odezírání Charles Michel de l’Epée - 1770 – ústav pro hluchoněmé - „francouzská“ – posunková metoda - spor s Heinickem – proti metodě učení artikulované řeči NĚMECKO Samuel Heinicke - nová metoda („německá“) – vychází z toho, že artikulovaná řeč musí být znakem lidství i u neslyšících - odmítal názor de l’Epée na funkci zraku, podle něj oko nemůže nahradit sluch - dlouho svou metodu tajil RAKOUSKO V. A. Jäger (1784 – 1864) - odezírání se v průběhu vhodně vedeného vyučování rozvíjí spontánně Milánský kongres 1880 (Mezinár. kongres učitelů hluchoněmých) - vyvrcholení sporu zastánců orální metody a metody používání posunkové řeči – přednost dostává čistě artikulační metoda „ať žije mluvené slovo“ (Vive la parole) - odpůrci – bez užití posunků a písma dochází k verbalismu.. - orální metoda – začala se postupně zavádět všude (u nás v 2.pol. 19.st.) - základem řeči bylo odezírání ze rtů učitele Karl Emil Göpfert (1851 – 1906) - učitel v Lipsku - považuje čistou orální metodu za nejobtížnější prostředek, který by měl neslyšícího dovést k osvojení mluvené řeči a odezírání Georg Forchhammer (až 1938) - žák má dospět k dokonalému osvojení mluvené řeči a odezírání (názor v souladu s dobou) - dlouhé boje mezi představiteli orální metody a zastánci ZJ - dnes odezírání jako součást TK (všestranného přístupu), bilingvální výchovy u nás Jitka Haunerová – Staňková (*1880 Vídeň) – spolu s JUDr. Jaroslavem Kallabem, prof. PhDr. Františkem Čádou a zemským radou A. Tůmou zakl. spolek, který jako svůj první počin zřídí školu odezírání pro vojáky ohluchlé na frontě. Vypracovala stanovy a 4.7.1915 spolek založen na Staroměstské radnici. Předsedou otorinolaryngolog prof. MUDr. K. Výmola. Haunerová jednatelkou výboru. Výmola usiluje o vymýcení znakového jazyka ze škol – Haunerová se staví do opozice, později ze spolku odchází. - Spolek nedoslýchavých a později ohluchlých Efeta v Praze 1925 (zakladatelé Jaroslav Pouzar – učitel neslyšících + ohluchlý architekt L. Červenka, ten byl prvním předsedou, opovrhoval neslyšícími, kteří používali znakový jazyk – proti němu vystupuje Haunerová) - Na 5. sjezdu hluchoněmých v Plzni 4. – 6.6. 1927 je usneseno prosazovat místo slova „hluchoněmý“ termín „neslyšící“ (setkává se s značnou opozicí u učitelů (menší obdiv k jejich práci), jazykovědců i neslyšících na Moravě. - Mezinárodní sjezd hluchoněmých v Praze 1928 - 1000 účastníků a 63 zahraničních spolků neslyšících z 21 zemí (účast českých učitelů minimální) - ustavena Mezinárodní liga neslyšících (předsedou něm. Fritz Albreghs) - sjezd dodal našim neslyšícím potřebnou sebedůvěru, uvědomili si znovu, jak je pro ně znakový jazyk důležitý - Laboratoř elektronických smyslových náhrad (LESN) – 1984 – vyvíjí videotest schopnosti odezírání - Miloš Malý – (*1908) učitel ve Výmolově ústavu, rozsáhlá publikační a překladatelská činnost, mj. kniha „Odezírání – most mezi slyšícími a neslyšícími“ - Znakovaná čeština velice usnadňuje neslyšícím odezírání - Samuel Heinicke nedovoloval, aby se neslyšící dítě naučilo příliš brzy číst a psát, protože by ztratilo zájem mluvit (Výmola také) - Věra Strnadová (*17.12.1953), česká autorka knih týkajících se problematiky sluchově postižených. Mj. kniha „Odezírání“. Ohluchla v šesti letech. Literatura: Hrubý – Průvodce neslyšících, 1. díl Poul, Jan – Nástin vývoje vyučování neslyšících Lili Monatová – Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska