Řeč u jedinců se sluchovým postižením Ontogenetický vývoj řeči Přípravné období * prenatálním období - příprava na komunikaci, např. olizování pupeční šňůry, dumlání palečku, nitroděložní kvílení * při narození - křik - reakce na změnu prostředí * 3 týdny - 1 měsíc - vyjadřuje nelibé pocity * 1. - 3. měsíc - broukání, pudové žvatlání (trénuje mluvidla, zvuková kontrola ještě není zapojena) * 6. - 9. měsíc - napodobivé žvatlání (zrakové sluchové dráhy již vyzrály, dítě napodobuje zvuky svého okolí) * 9. - 12. měsíc - stádium rozumění řeči Vlastní vývoj řeči * stádium emocionálně volní (1-1,5 r.) (jednoslovné věty vyjadřující vlastní pocity, přání, př. pa, ham,…) * stádium asociačně reprodukční (2-2,5 r.) (chápe souvislosti, transfer při tvoření slov, objevují se chyby, př. dobrý - dobřejší ) * stádium logických pojmů (3 r.) (gramatické období) * intelektualizace řeči (4 r.) (mluví ve větách, souvislejší vyjadřování) Vývoj řeči u dítěte (dr.Cíbochová) · od 2. měsíce jednotlivé samohlásky · od 3. měsíce brouká (a-a-a, e-e-e) · po 6. měsíci jednotlivé slabiky (ba,da) · v 8.–9. měsíci zdvojování slabik · od 8. měsíce napodobuje zvuky · od 9. měsíce 1 slovo s významem · od 12. měsíce 2 slova s významem Porozumění řeči (dr. Cíbochová) * od 2.–3. týdne - reaguje na hlas matky * od 8. měsíce - reaguje na zavolání jménem, na ne-ne * od 9. měsíce - dělá paci-paci apod. na výzvu * od 10.-11. měsíce - podá předmět na výzvu, ale nepustí * od 12. měsíce - podá předmět na výzvu a pustí z ruky * od 12. měsíce - vyhledá očima několik věcí podle názvu Diagnostický moment – obd. 7. měsíce (dítě se SP může přestat žvatlat, ztichne, popř. se mění charakter hlasového projevu) Kritické momenty, kdy můžeme pojmout podezření na poruchu sluchu (dr. Herdová) Novorozenec a kojenec * nereaguje úlekem, pohybem, pláčem na neočekávané hlasité zvuky (houkačka, klíče…) * neprobudí se, když je kolem hluk * nenapodobuje zvuky v okolí * neotáčí hlavu ve směru zvuku * plačící dítě nelze utišit pouhým hlasem Dítě v období 6 – 12 měsíců * neukáže na známou osobu či věc * dítě nežvatlá nebo jeho předchozí žvatlání ustává * ani ve věku jednoho roku nereaguje na výzvy typu „udělej pa“, nebo „paci paci“, pokud mu pohyb nepředvedeme Dítě v období 12 měsíců až 2 roky * neobrací se ve směru hlasu na zavolání * nevěnuje pozornost zvukům z okolí * nezačíná s napodobováním a s užíváním jednoduchých pojmenování pro známé osoby a věci, které je obklopují * nemluví stejně jako ostatní děti * nesleduje televizi, pokud je puštěna na normální hlasitost * nedochází u něj k postupnému zlepšování porozumění a rozvoji slovní zásoby. Ontogenetický vývoj řeči u SP dětí Charakter vývoje řeči se odvíjí: * stupně a typu sluchového postižení * přítomnosti dalšího postižení (kombinované vady) * věku a dosaženého stádia řeči, kdy SP vzniklo * exogenních sociálních faktorů (rodina, škola) * včasné diagnostiky, včasné intervence, rané péče, rehabilitační péče – užívání pomůcek Další faktory ovlivňující vývoj řeči dítěte se SP: * účinnost sluchadel nebo KI * schopnost dítěte využít svého sluchového potenciálu * nadání pro řeč * schopnosti a dovednosti logopeda, který bude s dítětem pracovat. Vývoj jazyka neslyšícího dítěte v neslyšící rodině: * pohyby, gesta * znakové žvatlání (4. -6. měsíci) * protoznaky * období jednoho znaku (8. -12. měsíci) * období dvou znaků (1, 5 – 2 roky) * období tří znaků (2 – 2,5 roku) * po 5. roce osvojování morfologie * kolem 12. roku složitější a komplexní výrazy Narušené jazykové roviny Foneticko – fonologická rovina * nejvíce nápadná, výslovnost je narušená, namáhavá, realizuje se s přehnanou silou * vyskytuje se prodloužená artikulační doba jednotlivých hlásek – vkládání nepatřičných zvuků Lexikálně - sémantická rovina * z kvalitativního i kvantitativního hlediska je slovní zásoba značně redukována * rozvoj slovní zásoby na orálním základě je pro prelingválně SP děti nesmírně obtížná a málo efektivní činnost * výstavba pojmů probíhá zdlouhavěji, zpočátku mohou SP děti chápat pojmy velmi všeobecně nebo naopak zúženě Morfologicko – syntaktická rovina * SP dítě nesprávně skloňuje, časuje, používá nevhodné koncovky slov, používá nesprávný slovosled, slova seřazuje bez gramatických souvislostí Př.) Pták sedí na střeše. X Pták střecha sedět. * tvoří nesouvislé věty, vyjadřují se zkratkovitě * objevují se dysgramatismy (slovní, větné, větné zkratkovité), agramatismy - vývojová neschopnost až ztráta schopnosti správně používat gramatické slovní tvary a větnou vazbu na různém stupni * v důsledku odlišného gramatického systému ZJ a ČJ může dojít k interferenci obou jazyků Narušené fáze verbální produkce Dýchání * po dobu mluvení postrádá plynulost a koordinaci mezi vdechem a výdechem, časté přerušovaní výdechu v důsledku namáhavé artikulace * hlasité dýchání, až funění Artikulace * porucha artikulace u SP při ztrátě sluchu nad 60 dB – tzv. audiogenní dyslálie – vada výslovnosti různého stupně a typu * typická nepřiměřená artikulace samohlásek * změněná výslovnost sykavek * tendence ke zhoršování kvality artikulace hlásek se stoupajícím věkem u prelingválně SP Fonace * při ztrátě sluchu nad 60 dB se vyskytují charakteristické změny – čím menší zbytky sluchu, tím více hlas kolísá,tzv. audiogenní dysfonie - kolísání tónové výšky a síly hlasu * změna barvy hlasu - drsný, nízký, nezvučný, tlačený, křiklavý * časté hlasové vady (uzlíky, polypy) * hlas postrádá přirozenou rezonanci Absence akustické zpětné vazby se projeví na řeči a hlase SP * dysprozodie – kolísání melodie, narušení dynamiky a tempa řeči (tempo řeči u SP je asi 2x pomalejší) Důsledky sluchového postižení na vývoj a kvalitu mluvené řeči podle typu SP: Nedoslýchavost převodního typu: * rozvoj řeči nedoslýchavého dítěte začíná stagnovat v době, kdy se začne vzdalovat od své matky … (horší slyšitelnost na větší vzdálenost) * na základě nižší intenzity sluchových vjemů, popř. horší možnosti diskriminace zvuků, dochází k nedokonalému slyšení * obzvláště špatně jsou vnímány neznělé složky řeči – koncovky, předložky, spojky, ohebné koncovky podstatných jmen, sloves a přídavných jmen, členy, atd. – obtížněji slyšitelné, špatně osvojovány a následně špatně používány * pomocí korekce možné tuto sluchovou ztrátu vyrovnat * artikulace těchto osob není nijak zvlášť nápadná. Nejvíce pozměněna je melodie a dynamika řeči. Nedoslýchavost percepčního typu: * dochází k tzv. zkreslenému slyšení, což ztěžuje především porozumění řeči * v případě nepoužívání sluchadla může dojít až k úplnému neporozumění řeči * snížena schopnost slyšet vysoké tóny, v extrémních případech nemohou být vnímány vůbec * z konsonantů jsou problémy především se sykavkami * mezi vokály jsou špatně slyšitelné „e“ a „i“ * ztráta schopnosti rozlišovat akusticky jednotlivé hlásky a tím pádem i slova - v důsledku toho může dojít k nepochopení smyslu slov a vět. U jedinců s těžkým sluchovým postižením a neslyšících jedinců (s vrozeným či získaným SP v raném věku): * blokován spontánní rozvoj řeči (v některých případech i přes nepřítomnost sluchového vnímání – možnost osvojit si hlasitou mluvenou řeč a stejně tak pomocí odezírání mluvenou řečí komunikovat) * první rozdíl ve vývoji – nepřítomnost napodobivého žvatlání * 2.- 3.rok života – neslyší-li dítě mluvenou řeč, nenaučí se přirozeným způsobem (tj.odposlechem a nápodobou) vědomě vytvářet hlásky, skládat je do slov a seznamovat se s gramatikou mluveného jazyka * problémy s rytmem a dynamikou řečového projevu a správnou melodií řeči * problémy s osvojováním slovní zásoby, s gramatikou a syntaxí jazyka * nápadnosti v artikulaci- artikulace s přehnanou silou a napětím, přehnané pohyby rtů, špatné pohyby jazyka a přehnané otvírání úst během mluvení. Jedinci ohluchlí * není možné přesně stanovit, jak bude jejich řečový projev vypadat a jakého stupně vývoje dosáhnou * záleží na době vzniku sluchového postižení, jeho stupni a typu a dosaženém stádiu rozvoje řeči v okamžiku ztráty sluchu * velký význam pro další rozvoj řeči u ohluchlých dětí má prostředí, v němž dítě vyrůstá. Pokud nebyla řeč u malých ohluchlých dětí dostatečně fixována a pohybuje se v nepříznivých podmínkách, mohou se jejich řečové návyky rozpadat a může dojít k „tzv. řečové regresi“. * lidé, kteří ztratili sluch v době, kdy již měli mluvenou řeč osvojenou, mají nespornou výhodu jazykové znalosti. Mají již vytvořené řečové stereotypy, ovládají gramatiku a syntax mateřského jazyka a velkou slovní zásobu, jejíž znalost jim významně pomůže při odezírání. Důležité pojmy: * senzitivní vývojová perioda - genetický program, kdy v určité fázi vývoje dítěte dozrává centrální nervová soustava a organismus je biologicky připraven na vývoj některé nové funkce. V tomto období má dojít k intenzivnímu kontaktu s jakýmkoliv jazykem, aby se v mozku vytvořily potřebné spoje (Strnadová) * kritické období - období do 2-2,5 roku života, které je nazýváno „gramatickým obdobím“, kdy dítě za velmi krátkou dobu učiní obrovský pokrok ve svém jazykovém rozvoji * imprinting - stačí jediná expozice klíčového podnětu à jeho obraz/mentální reprezentace natrvalo v paměti, učení bez opakování a bez posilování …. v raném dětství, v senzitivní = kritické vývojové fázi (etolog K.Lorenz – vtiskování mateřského objektu) * bezjazyčí - nebude-li se plnohodnotně v jazyce rozvíjet, je tak vystaveno nebezpečí, že si neosvojí žádný jazykový systém (Macurová) * vizuálně pohybové znaky - jsou pro neslyšící dítě dobře viditelné, proto se může naučit znakový jazyk spontánně, ve správném vývojovém období a stejně přirozeným způsobem, jako si osvojují slyšící děti mluvený jazyk (Strnadová) * adekvátní komunikační systém - široké spektrum dorozumívacích technik lišících se od sebe především způsobem své existence, které se snaží formovat jak receptivní, tak expresivní složku komunikace (Freeman) – funkční komunikační kód Doporučená literatura: Krahulcová, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002 Horňáková, K., Kapalková S., Mikulajová M. Jak mluvit s dětmi od narození do tří let. Praha: Portál, 2009 Horáková, R. Sluchové postižení – úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012