Podklady k okruhu č. 9

                      Specifika komunikace s klientem se sluchovým postižením

                            za přítomnosti tlumočníka znakového jazyka

Tlumočení je dvojjazyčná zprostředkovaná komunikační činnost. Jedná se o operativní přenos
informací mezi partnery komunikace z komunikačního systému výchozího do jazyka cílového (př.
z mluveného jazyka do znakového a naopak).
  * komunikativní trojúhelník

vysílatel             tlumočník               příjemce
  * fáze tlumočení

recepce      »       translace     »    produkce

Typy tlumočení:
  * konsekutivní
  * simultánní (nutná souběžnost řečových činností)


Dělení tlumočnických služeb
  * tlumočení pro jednotlivce při vyřizování osobních záležitostí (např. návštěva u lékaře, na
úřadě) – komunitní tlumočení
  * tlumočení při přednáškách a jiných vzdělávacích a kulturních akcích – tlumočení pro skupinu SP
  * tlumočení při řízení u státních orgánů (soud, policie)
  * asistenční tlumočení (např. pro studenty)


Možnosti financování tlumočnických služeb
  * organizace pro osoby se sluchovým postižením – tlumočník jako zaměstnanec
  * Centrum zprostředkování tlumočení pro neslyšící – Praha

           (Zákon o sociálních službách č. 108/2006, § 56)


Možnosti vzdělávání tlumočníků
  * v současné době v ČR nejednotné – kurzy ZJ v organizacích pro SP, studium na VŠ
  * Certifikační vzdělávací program pro tlumočníky (ČKTZJ): tlumočník ČZJ, transliterátor znakované
češtiny, vizualizátor mluvené češtiny (orální tlumočení)


Při tlumočení je proto nutno dodržet následující podmínky
  * znalost obou jazyků
  * znalost odborných termínů
  * znalost a vhodnost metafor
  * mluvní kultura
  * dostatečná zásoba znaků
  * stejný dorozumívací kód
  * minimalizace „informačního šumu“ (osobnost tlumočníka)
  * technické podmínky (vhodný oděv…) – tzv. nízký profil


Nejčastější chyby při tlumočení
  * nerespektování specifik obou jazykových kódů
  * tlumočník mluví o neslyšícím jako o třetí osobě
  * tlumočník sám aktivně vstupuje do komunikačního procesu
  * ignoruje dotazy neslyšícího
  * tlumočník přichází pozdě
  * nepohybuje se s klientem
  * zatajuje/selektuje informace


Tlumočení divadla

·         Zónové tlumočení – tlumočníci jsou přítomni na jevišti, jejich umístění se mění se změnou
scény či dějství tak, aby byli vždy přítomni v té části jeviště, kde je soustředěn děj. Tlumočníci
většinou stojí na vyvýšeném místě a tlumočí minimálně ve dvou. Tlumočníci mají oblečeny kostýmy,
které jsou co nejméně výrazné.

·         Stínové tlumočení – tlumočníci jsou maximálně zapojeni do představení na divadle,
pohybují se spolu s herci a jsou jakoby jejich stíny. Výhodou tlumočení je, že si neslyšící nemusí
vybírat mezi tlumočníkem a hercem.

·         Statické tlumočení – jeden tlumočník tlumočí představení ze statické pozice.


Tlumočení hudby

·         Úkolem tlumočníka není předat neslyšícímu divákovi jen obsah skladby, ale také rytmus,
náladu skladby a také náladu a nasazení interpreta.

                    (př. soubor - Tichá hudba)

Neslyšící tlumočník pracuje v týmu tlumočníků:

·         když klient používá nestandardní znaky či gesta, domácí znaky, specifické pro určitý
region, profesi, používá cizí (mezinárodní) znakový jazyk

·         když má klient minimální či omezené komunikační dovednosti

·         když je klient hluchoslepý nebo má velmi omezené zrakové vnímání

Organizace tlumočníků
  * ČKTZJ - Česká komora tlumočníků znakového jazyka
  * EFSLI (European Forum of Sign Language Interpreters) – Evropská organizace tlumočníků znakového
jazyka


Etický kodex tlumočníka znakového jazyka (http://www.cktzj.com/eticky-kodex)
  * Profesionální tlumočník je osoba, která za úplatu převádí jednoznačně smysl sdělení z výchozího
jazyka do jazyka cílového. Je mostem mezi slyšícím a neslyšícím účastníkem komunikace a jejich
dvěma odlišnými jazyky a kulturami. Sám nic nevysvětluje, nepřidává ani neubírá. Tlumočí věrně
způsob vyjádření, nemění význam ani obsah sdělení. Tlumočník se nesnaží být aktivním účastníkem
komunikace.
  * Tlumočník následuje způsob komunikace preferovaný neslyšícím klientem.
  * Tlumočník přijímá zásadně jen takové závazky, které odpovídají jeho schopnostem, kvalifikaci a
přípravě. Nese plnou zodpovědnost za kvalitu své práce. Pokud tlumočník zjistí, že komunikace s
daným neslyšícím klientem je nad jeho možnosti a schopnosti, tlumočení odmítne.
  * Tlumočník přizpůsobuje své chování a oděv přiměřeně situaci, v jejímž rámci tlumočí.
  * Tlumočník je vázán mlčenlivostí, která se týká všeho, co se dozví během tlumočení neveřejných
jednání.
  * Tlumočník neodmítne klienta pro jeho národnost, rasu, náboženské vyznání, politickou
příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst.
  * Tlumočník má právo odmítnout výkon své profese z důvodu pro něj špatných pracovních podmínek,
nebo v případě, že by nedokázal být neutrální vůči tlumočenému sdělení, a poškodil tak klienta,
svou osobu nebo profesi.
  * Tlumočník sleduje vývoj své profese a její náplně u nás i ve světě, učí se znát kulturu
Neslyšících, doplňuje své vědomosti týkající se problematiky sluchově postižených a cíleně zvyšuje
svou profesionální úroveň.
  * Tlumočník ctí svou profesi, usiluje o spolupráci s ostatními tlumočníky při prosazování a
obhajobě společných profesionálních zájmů.
  * Členové České komory tlumočníků znakového jazyka se vzájemně respektují.
  * Tlumočník zná etický kodex a dodržuje ho.


Doporučené zdroje k tématu: www.ruce.cz, www.cktzj.com, www.asnep.cz

ČERVINKOVÁ - HOUŠKOVÁ, K. Specifika tlumočení pro neslyšící. Praha: ČKTZJ, 2008

DINGOVÁ, N., HORÁKOVÁ, R., ZÁHUMENSKÁ, J. Specifika tlumočení ve vzdělávání. Praha: ČKTZJ, 2008