¡ PROSTOROVÁ ORIENTACE A SAMOSTATNÝ POHYB ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH OSOB ¡ Použitá literatura ¡ WIENER, P. Prostorová orientace zrakově postižených. Praha: MŠMT, 1998. ¡ http://www.tyfloservis.cz ¡ http://www.orientationandmobility.org ¡ http://www.svarovsky.cz ¡ Základní pojmy ¡ Orientace – získávání a zpracování informací z prostředí za účelem skutečné nebo jen myšlenkové manipulace s objekty prostoru na za účelem plánování a realizace přemisťování v prostoru ¡ Mobilita – schopnost se s využitím naučených technik pohybu a získávání informací bezpečně a jistě přemisťovat v prostoru (Wiener, 1998) ¡ Mikroorientace – pole rozpětí rukou ¡ Makroorientace – přesahující pole kontaktního analyzátoru ¡ Makroorientace → PO → Samostatný pohyb ZP ¡ Orientation and mobility - "O&M" ¡ "O&M" is a profession which focuses on instructing individuals who are blind or visually impaired to safely and effectively travel through their environment [(][www.][orientationandmobility.org][)] ¡ Cíl, zásady výchovy a výcviku POSP POSP – prostředek k samostatnosti a nezávislosti Předmět speciální péče dle potřeby žáka-cca. 1-2 hod. za týden Cílem nácviku samostatného pohybu: ¡ - bezpečný ¡ - jistý ¡ - plynulý ¡ - esteticky přijatelný § Prolínání výchovy POSP se všemi činnostmi člověka ¡ Motivace – hrou, člověkem, činností § Zásada bdělé pozornosti ¡ Klid, soustředění, pozornost X relaxace ¡ Zásada kompenzační funkce ostatních smyslů ¡ Sluch ¡ Hmat rukou, nohou a zprostředkovaného hmatu ¡ Základní oblasti výcviku POSP – členění podle věku[(Wiener, 1998) ] ¡ Od narození do tří let ¡ Diagnostika (SRP, SPC), přístup rodičů ¡ Od tří do šesti let ¡ Pohybová, smyslová, rozumová příprava (viz. předškolní věk dítěte) ¡ Techniky chůze bez hole, předholové techniky a hole ¡ Od šesti do jedenácti let ¡ Technika dlouhé hole a jednoduché trasy x angloamerický přístup – předhole a hole ¡ Upevňování a rozvoj dovedností POSP, v rámci výchov ve škole ¡ Zvládnutí pohybu BEZ HOLE ¡ Občas bílá hůl, od 4. roč. stále – dle Wienera !!! ¡ Od deseti do patnácti let ¡ Samostatná orientace na složité trase ¡ Rozvoj orientační analyticko-syntetické činnosti – vytvořit ji v dovednost ¡ Od patnácti do osmnácti let ¡ Upevňování a rozvoj vytvořených dovedností a návyků ¡ Později osleplí ¡ Výcvik ve stejném obsahu, ale kratší období ¡ Základní oblasti výcviku POSP – členění podle obsahu[(Wiener, 1998) ] § Prvky POSP ¡ Chůze s vidícím průvodcem ¡ Bezpečnostní postoje ¡ Kluzná prstová technika - trailing ¡ Omezování odchylek od přímého směru ¡ Odhad vzdáleností ¡ Odhad úhlů ¡ Vnímání sklonu dráhy ¡ Zakřivení dráhy ¡ Rozvoj sluchové orientace ¡ Rozvoj smyslu pro překážky ¡ Chůze po schodech ¡ Posilování stability § Technika dlouhé hole ¡ http://www.svarovsky.cz/ ¡ Držení hole a součinnost pohybu hole s tělem ¡ Základní techniky užití dlouhé hole ¡ Základní postoj, základní držení a tužkové držení ¡ Kluzná ¡ Kluzně kyvadlová/kyvadlová ¡ Trojbodová ¡ Diagonální technika ¡ Chůze po schodech a ze schodů ¡ Eskalátory ¡ Přecházení ulic ¡ Bezpečnostní vzdálenost od fronty domů ¡ Postup při ztrátě kontaktu s vodicí linií ¡ Obcházení překážek ¡ Orientační analyticko-syntetická činnost ¡ Nejvyšší stadium POSP ¡ Využívání informací všeho druhu při aplikaci základních technik pohybu POSP, zbylé smysly, pohybově orientační schopnosti, techniky dlouhé hole a jiné orientační pomůcky ¡ Plánky, modely, apod. ¡ Ústní či jiný popis trasy (orientační body a znaky, vodicí linie) ¡ Pocit psychické osamocenosti na trase ¡ Orientační body a znaky § Trasování § Trasa § Etapy § Úseky ¡ Vzdálenost instruktora ¡ Videomateriál – pomůcky pro POSP, Kurz POSP ¡ Bílá hůl versus digitální svět ¡ http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096060107-klic/210562221700011/video/ ¡ POSP osob kombinovaně postižených ¡ Zvážení mentální úrovně – zvláště u pomůcek ¡ Alternativy v průvodcování ¡ Úchopy jinde ¡ opěrné hole ¡ Trailing ¡ Lze v kočárku, ve vozíku ¡ Předměty v ruce ¡ Technika dlouhé hole ¡ Nemusí být striktně uprostřed těla ¡ Držení za rukojeť i oběma rukama ¡ Delší hůl ¡ Nejlepší kluzná ¡ Lze použít s vozíkem ¡ Narušená stabilita ¡ Chodítka jako zprostředkovaný hmat ¡ Předholové pomůcky ¡ Hluchoslepí ¡ Elektronické orientační pomůcky – zvláště vibrační ¡ Mezinárodní internetové zdroje ¡ http://www.icevi-europe.org/ - webová stránka evropské Rady pro vzdělávání zrakově postižených ¡ http://www.afb.org – Americká oganizace nevidomých ¡ http://www.rnib.uk – Britská královská instituce nevidomých ¡ http://www.who.int/blindness/Vision2020_report.pdf – stránky WHO, odkazy na velký projekt Vision 2020 ¡ http://www.edition-bentheim.de/ ¡ Specifika POSP slabozrakých ¡ Zrak je vůdčím smyslem ¡ Rychlost a přesnost vnímání je snížena dle stupně zrakového postižení ¡ Úspěch závisí na schopnosti efektivně zrak používat včetně pomůcek (zrak může být i zdrojem komplikací, např. při oslnění) ¡ Barevně kontrastní prvky (vodicí linie), správné světelné podmínky, orientační body – výrazná místa ¡ Nebezpečné – nekontrastní prvky, prosklené plochy, pestrobarevná místa, nevhodné osvětlení ¡ Orientační body a znaky v POSP slabozrakých ¡ Pomůcky k POSP u slabozrakých § Optické systémy a kamerové lupy § Kapesní svítidla a čelovky § Kšilty proti oslnění ¡ Úprava prostředí pro slabozraké ž POSTIŽENÍ JAKO NÁROČNÁ ŽIVOTNÍ SITUACE ž Akceptace postižení ¡ Dlouhodobý proces – náročná situace a konfrontace s nezvládnutím situace může vrátit prožité „fáze“ ¡ Individuální zvládnutí ¡ Klíčová role sociální sítě ž důležitá je snaha okolí vytvářet pozitivní klima a přijímat člověka v těžké životní situaci a jeho změněné jednání, reakce, komunikaci ¡ Rozdíly vrozené X získané postižení, děti X dospělí ž Obranné reakce na zátěžovou situaci (únik a útok) – uchovávají psychickou pohodu a rovnováhu ¡ 1) Techniky aktivního řešení ž Fyzická agrese ž Verbální agrese (urážky, nadávky, jízlivost...) ž Agresivita se může přenést na jiné osoby nebo na objekty, které je možné ničit. Jedinec může agresivitu obrátit i proti sobě (sebepoškozování). ž Upoutávání pozornosti ž Hledání viníka vlastní situace, kterým postižený člověk přenáší své vlastní problémy na okolí, čímž se zbavuje zodpovědnosti za své jednání. ž Negativismus ž Identifikace se silnější osobností, skupinou či institucí. ž Kompenzace, která napomáhá jedinci s postižením vyrovnat deficit v jedné oblasti zvýšenou výkonností v oblasti jiné (Vágnerová a kol., 2000). ¡ 2) Únikové techniky ž Přímý únik z tíživé situace ž Činnost, která jedinci pomáhá zapomenout na problémy (alkohol, drogy, denní snění…). ž Izolace před vnějším světem (vnitřně/ reálná izolace) ž Únik do nemoci - jedinec používá své postižení jako zdůvodnění, proč nemůže to či ono. ž Racionalizace - rezignaci na dosažení nějakého cíle jedinec „racionálně“ vysvětluje, i když zdůvodnění často mohou být velmi iracionální. ž Regrese - jedinec se navrací na nižší vývojovou úroveň chování. ž Popření nebo potlačení nepřijatelné skutečnosti (Vágnerová a kol., 2000). ž Fáze akceptace postižení – Vágnerová (2000, 2004) ¡ 1. Šok a popření ¡ 2. Fáze bezmocnosti ¡ 3. Postupná akceptace a vyrovnávání ¡ 4. Fáze smlouvání ¡ 5. Fáze realismu ž Fáze akceptace postižení – REAKCE (Tuttle, Tuttle, 2004) ž 1. trauma ž Provází pocity strachu a úzkosti, ohrožení vlastního sebepojetí ž 2. šok a popření ž Provází zmatek mezi pocity, myšlenkami, jednáním a nadějí ž 3. smutek a izolace ž Provází pocit beznaděje, strach, frustrace, truchlení a sebelítost ž 4. Deprese ž Provází pocit sebelítosti, negativismus a pesimismus, frustrace, izolace ¡ 1. TRAUMA - ZÍSKANÉ POSTIŽENÍ: ž Neočekávaná, náhlá situace ž Určující je předchozí postoj k lidem se zrakovým postižením ž Sdělení lékařem – jak a kdy! ž Traumatem i pro blízké osoby, důležitá je jejich podpora ž U očekávané ztráty zraku postupné vyrovnávání ž Čím mladší člověk, tím menší trauma (utvoření sebepojetí) ¡ 1. TRAUMA - VROZENÉ POSTIŽENÍ ž Opakovaná zkušenost – ostatní vidí a já ne ž Rozdíl mezi osobními aspiracemi a realitou ž Důležité první setkání se sociální stigmatizací (jsem jiný než ostatní a nevím konkrétně, čím – co to znamená vidět..) ž Stigma může vést k pocitu studu, bezvýznamnosti, což snižuje sebevědomí nebo zapříčiní sebeodmítnutí ¡ 2. Šok a popření ž Šok může trvat hodiny či týdny, stav provázen citovou otupělostí ž Popření – popření traumatu a celé situace nebo nerealistická očekávání, že se stane zázrak. ž Může se projevit odmítáním pomoci a speciálních pomůcek nebo naopak riskantním jednáním, jako by dobře viděl ž Čím déle šok a popření trvá, tím obtížnější akceptace postižení ¡ 3. Smutek a izolace ž Smutek ž nutná fáze, přechod od snů do reality ž Sebelítost ž zaměří pozornost na sebe sama, chybí kapacita pro druhé a pro každodenní život ž Sociální izolace ž Někteří autoři uvádějí, že se může stát strategií řešení situace – reality ž Vztek ž reakce na frustraci, pocity nekompetentnosti ž Stále nezralost pro rehabilitaci ¡ 4. Deprese ž Zdůraznění toho, co nedokážu ž Snížení sebevědomí, „už nikdy nebudu schopen žít normálně“ ž Nezájem, nejistota, sebevražedné myšlenky ž (u některých osob může vést až do stavu těžké deprese, nenávist vůči celému světu a Bohu; agrese, úzkost) ž Podpora nejbližším okolí ž Potřeba udržet realistický pohled a pozitivní přístup ž Fáze akceptace postižení – POSTUPNÁ AKCEPTACE (Tuttle, Tuttle, 2004) ž Postupné vytváření sebevědomí, nalezení vlastní hodnoty a kompetentnosti. ¡ 5. Přehodnocení a opětovné potvrzení ž „život stojí za to..“ ¡ 6. Zvládnutí (coping) a mobilizace ž „mohu a zvládám..“ – vědomí možností a kompetencí, pozitivní pohled ¡ 7. Sebepřijetí a sebevědomí ž 5. Přehodnocení a opětovné potvrzení ž Přehodnocení hodnot, postojů, priorit.. ž Krize identity ž není jako u adolescentů. Je to snaha integrovat zrakové postižení do svého sebepojetí – jsem to stále já, ale špatně vidím ž Nejistota, co zvládnu a co ne ž Okolí výrazně pomáhá a potvrzuje (např. rodiče, kteří nedělají rozdíl a nemění životní styl) ž Fáze realistických představ, ne falešných snů ¡ 6. Zvládnutí (coping) a mobilizace ž Substituce - snaha nahradit rovnocenným způsobem to, co už nemohu dělat (tenis jízdou na tandemu apod.) ž Nutný čas pro přetvoření návyků a uvědomění si, že něco nemohu ž Pozitivní postoj – koncentrace na přínos pro můj život ž Efektivní coping – potřeba vědět, jak zvládat běžné situace a „nevyčerpat se“ ž Maladaptivní coping a jednání ž Aktivní a pasivní techniky (např. výmluvy na ZP, skrývání postižení, rezignace) ž Peer councelling, svépomocné skupiny, skupinová práce ¡ 7. Sebepřijetí a sebevědomí ž Přijetí reality osvobozuje ž Důležité je bezpodmínečné přijetí (Rogers, 1959, sec. cit. Tuttle, 2004, s. 204) ž Akceptace ostatních a přijetí okolím ž Projevy sebepřijetí a akceptace postižení: ž Psychická stabilita,samostatnost, dobré mezilidské vztahy, asertivita, schopnost řešit problémy, nezávislost na mínění druhých, účast na volnočasových aktivitách, specifické kompetence, užívání spec. pomůcek, patřím k lidem s postižením zraku, ale také mezi lidi bez postižení ž Použité zdroje Literatura: ž TUTTLE, D., W., TUTTLE, N., R. Self esteem and adjusting with blindness. Springfield: Charles C Thomas. 2004. ISBN: 0-398-07509-3 ž VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. Praha : Portál, 2004. ISBN 807178802 ž VÁGNEROVÁ, M. a kol. Psychologie handicapu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2001. ISBN 8071849294 ž SOCIALIZACE, SEBEPOJETÍ, AUTONOMIE A KVALITA ŽIVOTA ž Socializace – předpoklad sociální inkluze ž proces začlenění člověka do společnosti za předpokladu přijetí sociálních norem, chování a sociálních rolí svého společenského a kulturního prostředí (Jesenský, 1988) ž Aspekty socializace ž Socializace ovlivněna vnitřními i vnějšími faktory (Čálek, 1992) ž Produktem - úroveň sociálních dovedností a sociálních kompetencí ž Sebepojetí, sebeúcta, sebevědomí ž Sebepojetí, sebeúcta, sebevědomí ž Sebepojetí (self-concept, Selbstkonzept/Selbstbild) definuje Psychologický slovník (Hartl, Hartlová 2000) jako „představu o sobě, to, jak jedinec vidí sám sebe; zdůrazněna je poznávací složka“ ž rozdíl od sebeúcty (self-esteem), která je hodnotící dimenzí sebepojetí, která zahrnuje hodnocení vlastní ceny. Sebeúcta je dána vztahem mezi reálným a ideálním self. ž Vědomí si vlastní ceny je vyjadřováno také pojmem sebevědomí (self-confidence), které je hodnocením vlastních kvalit a schopností a je provázené vírou v úspěšnost budoucích výkonů, „… pocit, že člověk jedná správně, vyznačuje se nepřítomností nejistoty, ostychu nebo rozpaků a je provázený klidnou vírou v sebe a svoje schopnosti beze stop podceňování nebo nadutosti. Přiměřené sebevědomí je záležitostí dlouhodobé zkušenosti. Zdravé sebevědomí je základem životní rovnováhy“ (Svoboda, Krejčířová, Vágnerová 2001). ž Reálné a ideální self ž reálné Self („co jsem, co dokážu“), které ovlivňuje vnímání světa a druhých lidí, opačným pólem je dle C. Rogerse tzv. ideální Self (představa, jací bychom chtěli být). Čím větší je soulad mezi reálným a ideálním Self, tím je člověk spokojenější a šťastnější (srov. Kopřiva a kol. 2005). ž Autonomie a identita ž Autonomie (autonomy, self-direction) je definována jako svébytnost, nezávislost, funkční samostatnost (Hartl, Hartlová 2000). ž Hledání sebe sama a své identity, zvláště v adolescenci si mladý člověk uvědomuje svou jedinečnost a odlišnost od ostatních ž Identita - v psychologii osobnosti totožnost jedince se sebou samým – jmenovitě s tím, kým by chtěl a měl být, aby žil opravdový, vůči sobě samému upřímný a nefalšovaný život“. Identitu lze chápat jako odpověď na otázku Kdo jsem? (Helus 2004) ž v období adolescence se dle E. Eriksona jedná o krizi identity, jejíž úspěšné zvládnutí vede k dosažení identity (1968, srov. Helus 2004; Smékal, Macek 2002 aj.). ž „narušená“ identita ž Narušená identita je způsobena důsledky exkluze, kterými jsou stigmatizace, diskriminace a marginalizace. ž Stigmatizující procesy mohou člověka s postižením vést k pasivitě, závislosti a změnám či poruchám osobnosti ž Projevuje se v nejistém chování, ambivalenci a strachu z kontaktu s druhými, konformismu či negativním sebepojetím (Helus 2004). ž Akceptace postižení ž „poznávací, citové a jednající osvojení všech životních možností a omezení, které tato vada zanechává. V případě zrakové vady tj. těžké nebo úplné ztráty zraku, to znamená osvojení všech podstatných životních možností a jejich způsobů uskutečňování při souběžném zohledňování všech životních omezení, která tato zdravotní postižení přináší“ Čálek (1992 in Čálek, Holubář, Cerha 1992) ž Akceptace = trvalý aktivní přístup k životním situacím a motivací je řešit i přes těžkosti a omezení, která postižení způsobuje. ž nonakceptace postižení ž Nonakceptace vady znamená mnohdy velmi jednostranné vidění životní situace ž inklinuje ke dvěma extrémům – ke zveličování, kdy se jedinec považuje za téměř bezmocnou bytost nebo k popírání postižení a jednání, jako by vada neexistovala ž Akceptace a autonomie ¢ Vágnerová (1995, s.147) uvádí …v případě dětí se zrakovým postižením bez kombinace s postižením dalším, že „nelze o nemožnosti osamostatnění se mluvit. Pouze o zkomplikování, větší obtížnosti, ale nikoliv nedosažitelnosti. Pokud tomu tak je, pak je dána postoji jeho okolí, ale nikoliv jeho kompetencemi.“ ¢ Prostředí a snižování sebepojetí ¢ tzv. syndrom naučené bezmocnosti (learned helplessness)(srov. Sacks et al. 2001; Helus 2004; Kebza 2005 aj). ¢ tzv. syndrom neúspěšné osobnosti/ žáka (Helus, 2004, s. 137). ¢ úspěšná integrace - dítě má dobrý prospěch a podporující rodinné zázemí, může být školními výkony kompenzována jeho nevýhodná role člověka s postižením, učí se zacházet se svými limitovanými kompetencemi, reálně hodnotit sebe sama a svou životní situaci. ¢ neúspěšná integrace - žák dobře neprospívá a nemá plně funkční rodinné zázemí, může být pro dítě negativní zkušeností a posílit v něm pocit nízkého sebevědomí. ž Koncept sociálního učení [(Güttnerová, 2004) ] ¢ Posilování sociálních kompetencí (sociálně kompetentní osoby mají o sobě pozitivní smýšlení, rozumí svému postižení, vědí o svých silných i slabých stránkách) ¢ Posilování „JÁ“ → podpora duševní pohody ¢ Pozitivní psychofyzický stav → osvojování emocionálních a sociálních kompetencí, dalších kompetencí pro samostatný život ¢ „Sociální učení“ od r. 1978 - Státní škola pro zrakově postižené Waldkirch ¢ R. Strittmatter ¢ Koncept sociálního učení ¢ Posílení „já“ - emocionální blízkost a vřelost, vážné přijetí a ocenění ¢ Vizualizace, strukturování a dokumentace zážitků ž Časopis, deník, novinové články, postery, projekty, vlastnoručně vyrobené knihy ¢ Metody – rozhovory, hry, hry s úkoly, divadelní představení, výtvarné hry, kooperativní představení se školními i mimoškolními partnery ¢ Zkušenosti, feedback cvičení, meditace, autogenní trénink ž Kvalita života osob se zrakovým postižením ¡ Kvalita života dle WHO ¡ Quality of Life ¡ „jedincova percepce jeho pozice v životě v kontextu kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám.“ (WHO in Jesenský 2007) ¡ široký koncept ovlivňován mnoha faktory jako fyzické zdraví člověka, jeho psychický stav, osobní vyznání, sociální vztahy a vztah ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí ž Roviny QoL ¡ objektivní a subjektivní rovina ¢ objektivní kvalita ž materiální zabezpečení, sociální podmínky života, sociální status a fyzické zdraví, ¢ kvalita subjektivní ž Vázána na vnímání svého postavení ve společnosti a jak je s ním spokojen, což úzce souvisí s jeho očekáváními, cíli a zájmy. ¡ dimenze subjektivní je dnes v měření kvality života preferována (Mühlpachr, Vaďurová in Bartoňová, Pipeková, Vítková 2005, s.98; Mühlpachr, Vaďurová in Vítková 2004). ž Faktory podmiňující kvalitu života ¡ vnitřní faktory ¡ vnější faktory ¡ kvalitu života lidí s postižením lze zvyšovat různými opatřeními na regionální, národní a nadnárodní úrovni ž Kvalita života a osobní pohoda (well being) ¡ ...v kvalitě života se promítá výrazně úroveň osobní pohody (well being), úroveň schopnosti postarat se o sebe (sebeobsluhy), úroveň mobility a schopnosti ovlivňovat vývoj vlastního života,“ dále se k této oblasti vztahuje také jedincovo sebehodnocení a hodnocení společenské situace (Kebza, 2005). ¡ Well-being = osobní pohoda, ve které je zahrnuta duševní, tělesná, sociální a spirituální dimenze, prožitek štěstí či radosti je pouze jednou z významných komponent komplexu osobní pohody. ž Jak vnímají lidé s postižením kvalitu svého života Výzkumu G.L. Albrechta a P.J. Devliegera, sec. Cit. Křivánková, 2011 ž Faktory snižujicí kvalitu života: ž přetrvávající bolest, ztracení kontroly nad vlastním tělem a plánovaním vlastního života ž chronická únava a pocity beznaděje ž ztráta kontroly, související s postižením, nad tělesnými nebo mentálními aktivitami ž chybění smyslu života ž Faktory zvyšujicí kvalitu života: ž Důkladné poznání zdravotního stavu ž Možnost plnit očekávané sociální role ž Zakládat si na tom, „co můžu udělat“ ž Na základě hodnot a cílů objevit/znovuobjevit vnitřní sílu a spiritualitu ž Vytváření oboustranných sociálních vztahů ž Získávání pozitivních zážitků ž Kvalita života u lidí se zrakovým postižením [(Jesenský 1988, 2007)] ž Oblast informací (pomůcky pro snižování informačního deficitu) ž Oblast samostatného a nezávislého včlenění (POSP, sebeobsluha) ž Oblast socioprofesní – společenský styk a pracovní uplatnění ž U osob se získaným zrakovým postižením - faktory ¡ Závislost ¡ Časová náročnost ¡ Psychická náročnost ¡ Zatěžování smyslů dříve nezatěžovaných ¡ Většina považuje svou QL za dobrou (Belšan, 2002 in Jesenský) ¡ Vrozené postižení x získané postižení ž Kategorie životních cílů (Hricová, žiaková, 2008) ž U osob se ZP 1. Rodina 2. Mezilidské vztahy 3. Zdraví 4. Duševní pohoda 5. Seberealizace 6. Kariéra 7. Finanční zabezpečení 8. Víra 9. Zájmy ž U vidících 1. Rodina 2. Zdraví 3. Finanční zabezpečení 4. Kariéra 5. Duševní pohoda 6. Mezilidské vztahy 7. Zájmy 8. Víra ž Výzkum P. Velinské (2009) – mezníky v životě ž Rodina ž Ztráta gramotnosti ž Práce ž TyfloCentrum ž Operace ž Psychické problémy ž Pomůcky ž Lékaři ž Aktivita/zájmy ž Pes ž Literatura a videomateriál ž HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2004. ž HRICOVÁ, J, ŽIAKOVÁ. Životné ciele zrakovo postihnutých z pohľadu ich kvality života. In Zborník vedeckých štúdií k problematike stratégií vo vzťahu k marginalizovaným skupinám. Košice, 2008. ž JESENSKÝ, J. a kol. Prolegomena systému tyflorehabilitace a metodiky tyflorehabilitačních výcviků. Praha: UJAK, 2007. ž KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia, 2005. ž KŘIVÁNKOVÁ, H. Kvalita života osob se zrakovým postižením. Prezentace v předmětu Specializace více vad – oftalmopedie. ž SVOBODA, M.; KREJČÍŘOVÁ, D.; VÁGNEROVÁ, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2001. ž http://www.ceskatelevize.cz/program/10090652060-07.01.2007-07:15-2-klic.html?online=1 POSTIŽENÍ ZRAKU JAKO SOUČÁST KOMBINOVANÉHO POSTIŽENÍ Postižení zraku jako součást komplexu vad terminologie · kombinované postižení, vícenásobné postižení, těžké postižení · multiple disability, multihandicap, mehrfachbehinderung, schwerstbehinderung · multidisabled visually impaired – MDVI · heterogenní skupina – vícenásobné postižení závisí na stupni mentální retardace · dnes komplexní pohled v kontextu kvality života Kombinované postižení I – žák s více vadami § postižení současně dvěma nebo více na sobě kauzálně nezávislými druhy postižení, z nichž každé by vzhledem k hloubce a důsledkům opravňovalo k zařazení do speciální školy příslušného typu. Věstník MŠMT ČR č. 8/1997 Kombinované postižení II * Coen de Jongova definice * existence dvou defektů, které by samy o sobě vedly k handicapu * pro děti s každým z těchto defektů existuje vzdělávací program, který využívá kompenzačních mechanismů, které má dítě k dispozici, nebo které mu může poskytnout okolí * vzdělávací programy, které byly pro děti s jednotlivými defekty vytvořeny, se navzájem vylučují, nebo jej jejich použití možné jen se značným omezením a modifikacemi (De Jong in Holubová, 1998) Kombinované postižení III § Vícenásobné postižení je fenomén způsobující tzv. synergetický efekt – novou kvalitu postižení – odlišnou od jednoduchého součtu postižení. § Vnp = f(P1, P2, … Pn, Sye, Km) Statistické údaje – děti se zrakovým a kombinovaným postižením v ČR Zrakové vady u dětí s KP Kortikální poškození zraku (CVI) CHARAKTERISTIKA Korová slepota Poškození zrakového centra nebo zrakových drah, zrakových asociačních oblastí Zřejmě hlavní příčina – prenatální hypoxie Přidružené problémy - mozková obrna, epilepsie, mentální retardace, hydrocefalus, poruchy učení, hluchota Také atrofie optického nervu, hypoplazie optického nervu, retinální abnormality Dezorientace v prostoru PROJEVY Proměnlivost užívání zraku Zdravě vypadající oko Výpadky zorného pole, efekt „ementálu“ Netečnost k vizuálním podnětům Preference taktilně-haptického podnětu Problémy s pozorováním předmětů na krátké vzdálenosti Problém rozlišení figura-pozadí, crowding-fenomén Upřednostnění periferního vidění Zachování barvocitu Podnět zpracován po určité době CVI – úpravy prostředí a strategie § Zesílené osvětlení § Velký kontrast, oranžová a červená barva § Využívání stejných podnětů a pomůcek v různých prostředích § Kombinace s hlasovým výstupem počítače nebo načítacím zařízením § Určit, který kanál je se zrakem nejvíce využívanÝ § Pozor na přestimulování! § Předkládání izolovaných podnětů (crowding fenomén) § Opakování, rutina, režim § Verbalizace § Přiřazení barev různým obrázkům nebo tvarům § Omezené množství pedagogického personálu § Naučit využívat prst při přesunu k dalšímu obrázku § Maximální eliminace hluku, únavy, jiného světelného zdroje Zrakové a kombinované postižení/ a přidružené – obecná charakteristika · Omezený přísun informací · Snížená motivace k učení, objevování nového · Omezení sociálních interakcí · Omezená účast v každodenních činnostech · Často vyžadují asistenci a podporu ostatních osob Zrakové a kombinované postižení – oblasti osobnosti [(Sacks,] [Silberman et al., 1998)] · Kognitivní, emočně-volní oblast o Obtíže v rozpoznání předmětu – problém poznávání – předmětová konstanta o Snížená pozornost, problém s upoutáním pozor., udržením,delší čas k činnosti o problém naučit se složitější dovednosti o Inaktivita způsobená kognitivním omezením, o Problémy s pochopením stálosti objektů, syntézou, zevšeobecněním o Problémy se zevšeobecněním situací · Sociální o Eliminace pozorování a nápodoby o Potíže s autoregulací chování, impulzivita o Izolace o Autoagrese, agrese · Motorická – závisí na typu přidruženého postižení Zrakové postižení a lehké mentální postižení Projevy Komunikace n obtíže ve slyšené, mluvené i písemné podobě jazyka n písemný projev - nedostatky ve stylistice a pravopisu n Čtení – nedostatky v pochopení čteného textu, v souvislém čtení; neschopnost dekódovat text, ale i jednotlivé fonémy a grafémy (využití totální komunikace) n Nepochopení cizích/neznámých slov n Pomalé čtení, chybí plynulost Sociální interakce n Nesprávnost úsudků a soudů, nedostatek empatie a pochopení druhých n Neadekvátnost reakcí Motorické a volní vlastnosti n Nedostatečná zručnost, nedostatky v koordinaci v hrubé i jemné motorice n Neschopnost plánovat a organizovat čas Projevy Vnímání n Nepochopení jevu/ předmětu v jeho celistvosti n Není využití pochopení vnímaného na základě zkušenosti n Inaktivita, chybí motivace a vytrvalost n Nedokonalá manipulace Myšlení n Nepochopení souvislostí mezi jevy a předměty n Omezení abstrakce a zobecňování, konkrétní úsudky n Snížená schopnost komparace a vyvozování logických vztahů n Slabá řídící úloha myšlení n Nekritičnost myšlení (Üsprávnost okamžitých domněnek) Pozornost a paměť n Těkavost pozornosti, nízká schopnost udržení pozornosti a vytrvalosti (tenacita) a bdělosti (vigilance) n Zapamatování funguje zejm. na základě pochopení – zde chybí Projevy Chování n Sugestibilita a rigidita; nestálost nálad n Impulzivita, hyper/ hypoaktivita; citová vzrušivost n Nedostatky v chápání „já“ a ti druzí n Nerovnováha aspirací a výkonů n Pomalé tempo osvojování; nízká úroveň volních vlastností n Pohybové automatismy, možné sebezraňování a agresivita Komunikace n Malá slovní zásoba, neobratná komunikace n Narušení formální stránky řeči, výskyt agramatismů (i lehký stupeň MP) n Opoždění vývoje řeči n Nepochopení některých pojmů n Omezení v sociální interakci – neadekvátní projevy a reakce, nepochopení gest a neverbální složky řeči Projevy přidružených postižení na vzdělávací proces žáků · Sluchové postižení, hluchoslepota – přizpůsobení komunikačních systémů zrakovému postižení · Mentální retardace, vývojová opoždění – metody využ. pozorování a gesta přizpůsobeny žákovi s TZP, efektivnější - tělesný kontakt s verbálními instrukcemi · Tělesné postižení – podpora funkčního vidění, znalost polohování, zacházení a krmení · Poruchy učení – problémy se sluchovou a zrakovou percepcí, dovednosti zrakové paměti, vizuálně-motorické dovednosti, orientace v prostoru, děti se ZP jsou často hyperaktivní nebo nepozorné (často albinici), lehce vyrušitelné, ztrácí zájem · Poruchy chování – z důvodů nemožnosti projevit své emoce se u žáků se ZP často objevuje autoagresivní chování (třepání rukou, mačkání očí), nebo agresivní na druhé (štípání, údery hlavou), autistické rysy v chování Projevy mentálního postižení v psychických procesech I Projevy mentálního postižení v psychických procesech 2 Strategie u žáků s těžkým kombinovaným postižením a zrakovým postižením[(Silberman in Sacks, et al. , 1997)] · Kombinovaně postižené děti (především s mentálním postižením) upřednostňují taktilně-haptický kanál a vyřazují vizuální – důležitá vizuální podpora · strukturace činností - řád a sled činností dodržování, automatizace činností · konkrétní učení - situace v patřičném kontextu a čase, podpora hmatové zkušenosti, vede k abstraktnímu učení, opakování · podpora žákovy pozornosti – zmírnit hluk, přesvícení, jasné a stručné výpovědi a úkoly, struktura prostředí a udržení stejného pořádku, podpora anticipace dalších úkolů všemi smysly · učení zrakem – děti mohou mít percepční sluchovou vadu, často se učí zrakem, tyto děti jsou často bystré a zdatné v PO · učení hmatem – předčasně narozené děti jsou často taktilně defenzivní nebo nesnesou určitý druh jídla, nemají rády fyzický kontakt (raná traumata a manipulace) - podpora dítěte, aby chtělo poznávat, struktura · aktivní učení - pozor u dětí s KP na syndrom naučené bezmocnosti (Seligman, 1991) · multidisciplinární, týmový přístup (rodiče, oftalmoped, instruktor POSP, fyzioterapeut, logoped, zdravotnický personál, psycholog, sociální pracovník apod.) Podněty v intervenci (Silberman et al. in Sacks, 2002) · jasné podněty, které dítě/žáka navedou na nějakou činnost · aktuální podnět (např. zvonění=další hodina) · gesta · verbální instrukce · obrázek či symbol · taktilní podnět (informace v bodovém písmu;dotek; předmět) · modelová situace (demonstrace požadovaného chování – ne pro zcela nevidomé) · fyzický podnět (např. lehký dotek zápěstí; plný spoluvytvářený pohyb) · Üvětšinou kombinace podnětůÜ Další podpůrná opatření · využití kompenzačních pomůcek · facilitační techniky (reflexní terapie, koncept bazální stimulace http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210562221700003-klic/?streamtype=RL2 , orofaciální stimulace, …) · snoezelen · zraková stimulace · využití dalších terapií Aktivní učení - koncept · autorkou je Lilli Nielsen, dánská psycholožka · základní myšlenky · Pouze to, co se dítě naučí samo, se stane součástí jeho osobnosti · Děti trénované neprospívají · Nejdůležitější je pozorovat, co dítě může dělat · podporuje využití aktivity dítěte a jeho vlastní zkušenosti v učení · smyslová integrace · využívány speciální pomůcky a úprava prostředí Hračky a pomůcky I Hračky - konstruktivní, více stejných k pochopení množství Little room pomáhá pochopit prostorové vztahy Eliminuje hluk Vnímání sebe sama a předmětu http://www.lilliworks.org/wp-content/uploads/LilliWorks-Product-Catalog-V07-3.pdf Support bench – podpůrná lavice Nahrazuje sed a hru Na břiše, uvolní se ruce a nohy Umístění předmětů pod končetiny Hračky a pomůcky II · Essef board – pružinová deska o Vykonávání pohybů nohama o Posílení svalstva · Sound box – hrací skříňka o Krabička s magnetofonem – stlačením víka funguje o Vibruje o Zvuk jako následek aktivity Aktivní učení - tipy · učení se od úrovně, které dítě dosáhlo · pozorujme dítě, co dokáže, nabídněme podobné předměty a aktivity · komunikujme na jeho úrovni a sdílejme jeho zájem · aby se dítě činnosti naučilo, je nutné je mnohokrát zopakovat, pokud možno s obměnami. · nabídněme dítěti několik aktivit a předmětů, které lehce přesahují jeho vývojový stupeň. Dítěti ukážeme, jak na to. · Nevyrušujme dítě ze hry, dítě se zrakovým postižením musí přerušit aktivitu, aby nás slyšelo. · dejme dítěte dostatek času na reakci, zpomalme – buďme trpěliví. · dovolme dítěti, aby samo kontrolovalo své ruce. Než dítěti s těžkým zrakovým postižením povedeme ruce, předveďme mu předmět dotekem materiálu, vytvářením zvuků pomocí předmětu apod. § Nielsen, 1998 Fenomén zkvalitňování lékařské péče http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210562221700017-klic/?streamtype=RL2 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20856226638-deti-z-krabicky/ Děkuji za pozornost! * Hluchoslepota * duální senzorické postižení * deafblind people * cca. 1500 osob v ČR, 50% výskytu je u seniorů (60 let a výše) Hluchoslepota a mentální retardace * !vývojová opoždění nebo MR se neobjevují u všech vrozeně hluchoslepých dětí, mnoho z nich má normální inteligenci a vzdělává se v běžných školách Hluchoslepota – pojetí * medicínské pojetí – z pohledu stavu a fungování zrakového a sluchového analyzátoru * funkční pojetí – charakterizují také komplikace a specifika hluchoslepoty Hluchoslepota – definice § Hluchoslepota je jedinečné postižení, které vzniká kombinací sluchového a zrakového poškození. Způsobuje v důsledku účinků souběhu poruch funkcí sluchu a zraku závažné potíže v psychosociální oblasti, při komunikaci, sociální a funkční interakci s prostředím a při zajišťování vlastních životních potřeb takto postiženého člověka. Současně zabraňuje plnohodnotnému začlenění a zapojení do běžného života a společnosti (Jakeš, 2003) § severské státy – problémy v oblasti komunikace, získávání informací a v orientaci v prostředí. Kombinace postižení znemožňuje automaticky využívat služby pro osoby se zrakovým a se sluchovým postižením * Historie ú 19. stol. § první edukovaná hluchoslepá dívka – Laura Bridgman, USA, učitel Samuel Howe, Perkins Institute, později Hellen Keller a Ann Sullivan jako vychovatelka § Vznik prvních služeb pro hluchoslepé – skandinávské země, Francie, Německo, Rusko ú 20. stol. § 60. léta – velká epidemie rubeoly v USA i Evropě zvýšila zájem o HS problematiku § 90. léta – Lorm ve spolupráci s Katedrou speciální pedagogiky v Olomouci zahájil experiment vzdělávání * Etiologie – vrozená hluchoslepota ú Prenatální příčiny- zarděnky, syfilis, toxoplazmóza, cytomegalovirus, syndromy – Usherův syndrom, CHARGE, atd. ú Perinatální příčiny – předčasný porod, protrahovaný (hypoxie) a další komplikace ú Postnatální příčiny – komplikace po porodu * Etiologie – získaná hluchoslepota § infekční onemocnění § úrazy § progrese zrakových a sluchových vad § infekční meningitida (Ludíková, 2000) * Klasifikace - podle stupně duálního postižení • totálně hluchoslepé osoby – osoby totálně nevidomé i neslyšící, plná absence zraku i sluchu • prakticky hluchoslepí – osoby s minimálními zbytky zraku či sluchu • slabozrací neslyšící – osoby se zbytky zraku a totálně či prakticky neslyšící • nedoslýchaví nevidomí – osoby se zbytky sluchu a totálně či prakticky nevidomé • slabozrací nedoslýchaví – osoby se zbytky zraku i sluchu * Klasifikace - podle doby vzniku postižení § hluchoslepí od narození § prvotně neslyšící s ranou ztrátou zraku § prvotně neslyšící s pozdní ztrátou zraku § prvotně nevidomí s ranou ztrátou sluchu § prvotně nevidomí s následnou pozdní, pořečovou ztrátou sluchu § prvotně vidící a slyšící s následnou ztrátou sluchu i zraku v raném období § prvotně vidící a slyšící s následnou ztrátou sluchu i zraku v pořečovém období § prvotně slabozrací s následnou ztrátou sluchu § prvotně nedoslýchaví s následnou ztrátou zraku * Komunikační systémy § Nonverbální § Řeč těla a signály § Přirozená gesta a pantomima § Vokalizace § Předměty (skutečné i symbolické) § Obrázky (fotografie, malované, piktogramy, reliéfní) § Verbální § Orální (Tadoma, Taktiling, Odezírání) § Znakový (taktilní znakový jazyk - ruka v ruce, zavěšené ruce, běžný znakový jazyk) § Manuální abeceda (daktyl, daktyl do dlaně) § Psaný jazyk (Braillovo písmo, psaní do dlaně, Braille do dlaně, Lorm) ú Komunikace § Omezení § Není komunikační model § Sociální izolace § Nedostatek zkušeností § Lidé a věci připadají náhodné § TOTÁLNÍ KOMUNIKACE, zvláště u vrozené hluchoslepoty * Vzdělávání § Třídy pro hluchoslepé děti (Olomouc, Beroun) o sluchově postižené a hluchoslepé děti) § Školy pro zrakově/ sluchově postižené § Školy pro žáky s více vadami § SPC (Beroun) http://www.ddmsberoun.cz/SPC/index.php?option=com_content&view=article&id=60&Itemid=28 § SPC Olomouc http://www.sluch-ol.cz/index.php?nid=6800&lid=CS&oid=1104654 * Van Dijkova metoda ú Z HOlandska ú Metoda totální komunikace ú Těsný tělesný kontakt při pohybech ú K pohybu jsou přidružovány další stimulace ú Rituály – stereotypy ú Referenční znak, předmětové kalendáře ú Rozvoj komunikace * Organizace pro hluchoslepé § LORM – Společnost pro hluchoslepé § Tyfloservis, o. p. s. § VIA Sdružení hluchoslepých § Záblesk – Sdružení rodičů a přátel hluchoslepých dětí § Klub přátel červnobílé hole * LORM – Společnost pro hluchoslepé § Červenobílá hůl § Začátkem roku 2001 byla v České republice přijata Vyhláška č. 30/2001 Sb. Ministerstva dopravy a spojů. Tato vyhláška, která nabyla účinnosti dne 31.1.2001, stanovuje po vzoru některých evropských zemí jako symbol hluchoslepoty červeno-bílou hůl. § V § 27 odst.2 se uvádí, že "speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm".