Vývojová psychologie
/ Věkové zvláštnosti dětí
/ Ontogenetická psychologie
PedF MU
Hlavní témata
1. Jedinečnost člověka
2. Postavení vývojové psychologie v systému psychologických disciplin, metody
vývojové psychologie
3. Fenomén vývoje (definice vývoje, zákonitosti vývoje)
4. Periodizace vývoje člověka
5. Determinanty vývoje (dědičnost, zrání, učení)
6. Život před porodem (schopnosti plodu, reakce nenarozeného dítěte na
negativní emoce matky, vliv životního stylu matky na plod, psychická situace
matky a nenarozené dítě, role otce,porod)
7. Biologické zákonitosti psychického vývoje (genotyp a fenotyp)
8. Vývoj v 1. roce života (období novorozenecké a kojenecké)
9. Charakteristika batolete (somatický vývoj, vývoj řeči, psychický svět batolete,
kognitivní výkonnost, hra a její význam, dětská kresba).
10. Předškolní věk (somatický vývoj, vývoj kognitivních funkcí, psychický svět
předškoláka a jeho zvláštnosti, emocionální a sociální vývoj)
11. Mladší školní věk (otázka školní zralosti,vývoj řeči,vývoj kognitivních funkcí,
rozdílnost kognitivní výkonnosti, vývoj jemné motoriky a malby,úroveň aspirace
a výkonnová motivace,emocionální vývoj, formy komunikace)
12. Dospívání, (puberta a adolescence,problém akcelerace, somatický vývoj a
sebepojetí, schopnost sebereflexe, odloučení od primární rodiny, heterosexuální
vztahy, skupina a její význam)
Co je vývojová psychologie? K
čemu je? Má na něco vliv?
Nechme se inspirovat historickými
fotografiemi…
Vývoj je pohyb… (ukázka - „klouzačka“)
Základní cíle oboru
(dle Langmeiera a Krejčířové, 1998)
Popsat vývojové změny (už popis ale bývá organizovaný,
ovlivněný teorií)
Odvodit určité obecné zákonitosti (vývoj každého jedince ale
může být natolik individuální, že nomotetický přístup nemusí
postačovat – ukázka „původ HS“)
Vytvořit co možno jednotnou teorii, umožnit posuzování a
předvídání (žádná současná teorie nevysvětluje vývoj v úplnosti
– viz předchozí)
Teorie vývoje tedy vysvětlují:
Faktory podmiňující vývoj a určující průběh
Znaky jednotlivých etap vývoje
Individuální rozdíly v duševním vývoji a jejich podmíněnost
Různé důrazy ontogenetických teorií
Důraz na periodizaci, celoživotní vývoj v nejširším pojetí x
Důraz na některé aspekty vývoje (kognitivní, emoční,
psychosociální…)
Důraz na popis stádií x Důraz na „logiku“ vývoje a změn
„nature“ x „nurture“
„genotyp“ vs. „fenotyp“
Zvláštní význam: sociální aspekt, „intersubjektivní“ vývoj
(ukázka: záznam afektu)
… (pozn.: pojetí se mohou doplňovat a mohou být i
konkurenční)
Význam periodizace
a „stadiálních teorií“ vývoje
Snaha popsat zmíněné zákonitosti vývoje
ohraničení jednotlivých stádií vývoje se zřetelem k základním aspektům
periodizace:
vývojový stupeň trvá delší dobu, během níž nedochází k podstatným
změnám
mezi jednotlivými etapami jsou kratší přechodové fáze
sekvence jednotlivých etap jsou neměnné a univerzální pro všechny (?)
související fenomény: tranzitorní krize, kritická a senzitivní období…
Společné charakteristiky stadiálních teorií:
Pořadí sekvencí je neměnné a pro všechny stejné
Každé stadium je kvalitativně (nebo strukturálně) jedinečné a odlišné od
ostatních
Stadia představují logický pokrok ve vývoji, kdy se integruje to, co bylo
dříve dosaženo
Takto se integruje každá dřívější zkušenost. Např. dítě, které se učí
psát, integruje dříve nabytou dovednost kreslení a manipulaci
s věcmi. Podobně vývoj intimity.
vývojové teorie poskytují „nezbytný pojmový nástroj, který
pomáhá pochopit vztah mezi příčinami (vnitřními faktory,
podmínkami uvnitř organismu a vnějšími podmínkami, vlivy
prostředí) a následky v průběhu ontogeneze (vývoj schopností,
emocí, morálních postojů).“
využití v mnoha humanitních disciplínách – nejen v
psychologii (vedení terapie, popř. poradenského rozhovoru
se zřetelem k etapě vývoje, ve které se klient nachází,
specifika psychodiagnostiky dětí), ale i v profesích
nepsychologických (lékaři, učitelé, výchovní poradci,
sociální pracovníci)
Metody vývojové psychologie
Přirozeně: pozorování, rozhovor; vývojové škály,
testy schopností
Výzkum: longitudinální, průřezové a smíšené
studie (!!pozor na vliv „kohortové zkušenosti“ – viz
ontogeneze a sociální historie/antropogeneze)
Anamnestický a katamnestický přístup
Srovnávací studie jednovaječných dvojčat (s
ohledem na vliv dědičnosti a prostředí)
Osoby v extrémních vývojových podmínkách
(tzv. „vlčí děti“)
Vývoj
Fylogeneze
Antropogeneze
Ontogeneze – typicky těžiště zájmu
vývojové psychologie (předchozí lze však
těžko pominout
Aktuální geneze
Vývoj
Fylogeneze
Antropogeneze
Ontogeneze
Aktuální geneze
Antropogeneze – změny kontextu života člověka
a společnosti
1 milion let žil člověk jako lovec a sběrač
400 tisíc let umí rozdělat a udržovat oheň
100 tisíc let vyrábí a používá nástroje
10 tisíc let se věnuje zemědělství
1 tisíc let žije ve městech
asi 20 let používá na PdF počítače
Zdroje vývojově psychologického
uvažování – odkazy k fylogenezi
(evoluční biologie)
Počátek tohoto směru uvažování Ch.
Darwin (1859) : evolučččční vývoj je
organizován podle dvou
základních kritérií:
- Přežití
- Reprodukce
Důůůůraz se klade na adaptaci
Obecněěěě: Obnovila se „stará“ tradice
uvažžžžování o vývoji (do této doby
obecněěěě přřřřevažžžžovalo pojetí věěěědy
jako normativní/taxonomické)
…
Vývojový aspekt ale braly v potaz novověké
pedagogické přístupy:
J.A.Komenský – periodizace vývoje jako „škol“
(zrození, dětství, chlapectví, jinošství, mladosti, mužnosti a stáří)
Zdroje vývojově psychologického
uvažování – odkazy k fylogenezi (etologie)
studium zvířecího chování se zvláštním zřetelem
k chování v přirozeném prostředí (včetně primátů a
v rámci primátů i lidí). (Lorenz, 1935, 1963,
Tinbergen, 1953, 1973)
Zdůraznění biologických faktorů v chování
živočichů a dále hledání paralel mezi chováním
zvířat a lidí
Mnoho z chování je předem „naprogramováno“,
protožžžže chrání (reakce na ohrožení „boj nebo
únik“), facilitují reprodukci, maximalizují chování,
které vede k přežití mladých jedinců (stavba hnízda,
ukrytí mláďat v případě ohrožení)
Fixed action patterns (EAPs) - speciální podněty
evokují a uvádějí do pohybu určitý sled činností,
které zabezpečují přežití
Zdroje vývojově psychologického uvažování
– odkazy k fylogenezi (sociobiologie)
Dvě základní strategie přežití (Plooij, 1990):
a) hodně potomků a malá péče (malé tělo,rychlá maturace, časná sexuální
reprodukce, krátký život, malá inteligence, nízká úroveň sociální
organizace druhu, krátká a malá péče rodičů
b) málo potomků, velká péče (velké tělo, pomalá maturace, pozdější
reprodukce, vyšší sociabilita, altruismus)
… to je i východisko pro ontogenetickou psychologii člověka
Mezi etologií a ontogenetickou psychologií
Odkazy teorií emočního
vývoje např. k
Harlowovým
experimentům s
makaky
http://www.youtube.co
m/watch?v=KlfOecrr6kI
„K člověku jen krůček…“
(příklad: attachment theory)
Strange situation test (SST):
http://www.youtube.com/watch?v=QTsewNrH
UHU
(i ukázka aktuální geneze)
Periodizace psychického vývoje - východiska
Psychický vývoj je:
Zákonitý proces, posloupnost navazujících fází; pořadí je
typické, neměnné (určující je především zrání)
Celistvý proces, zahrnuje složky somatické, psychické i
sociální a jejich interakce
Kontinuum postupných proměn; diferenciace a integrace
procesů a vlastností vede ke vzniku kvalitativně nových
forem, které opět mění povahu interakce a stimulují další
vývoj
X
Nebývá zcela plynulý a rovnoměrný; lze rozpoznat
přípravné fáze, období latence a kumulaci změn – vývojové
skoky
Je individuálně specifický – obecné zákonitosti „platí“
pouze rámcově
(dle Vágnerová, 2005, s. 30-31)
Východiska periodizací – vývojové
mezníky
Signalizují výraznější proměnu některé ze složek
vývoje, častěji ale kumulaci změn
Biologické (růst, dozrávání CNS, změny motoriky,
hormonálně řízené změny)
Psychické (změny mentální kapacity, změny dané učením,
změny sebepojetí)
Sociální (vymezení nové role, „přechodové rituály“)
Příklad kumulace změn: zralost k nástupu školní
docházky
Východiska periodizací – přechody mezi fázemi
a vývojové (tranzitorní) krize
K vývoji nemusí docházet plynule, může docházet k „pnutí“ mezi
novou a starou variantou
Existují různá pojetí krize – jako nezvládnutí vývojového úkolu,
nebo jako „období mezi“ dvěma stabilními fázemi, doba nejistoty
v „novém“… i jako subjektivně pociťovaný motiv ke změně;
předvídatelné vývojové krize mívají jinou povahu než
nepravidelné osobní či sociální krize – jejich zvládnutí je více
vývojovým úkolem pro samotnou osobu
??? Který autor pojednává rozsáhle o vývojových krizích?
Východiska periodizací – pnutí mezi fázemi
jako projev odlišných potřeb
Subjektivní stránka vývojové dynamiky jako vztah mezi
potřebami – např. pociťované pnutí mezi potřebami jistoty a
bezpečí vs. potřebou změny
Potřeba jistoty a stability jako obranná reakce,
předcházející nepřiměřené zátěži (ohrožení,
dezorientaci); projevy: fixace stávajícího stavu, popř. i
regrese
Potřeba nových podnětů a zkušeností jako „motor“
progrese: předpokládá i ochotu akceptovat nejistotu z
nových podnětů a situací
Otázka potřeb – zaměření, preferovaného způsobu jejich
uspokojování, úrovně „spokojenosti“ potřebné pro další
vývoj je ve vývojové psychologii klíčová (viz. Např.
otázky rané psychické deprivace)
Východiska periodizací
– senzitivní a kritické fáze
V senzitivních fázích je člověk zvýšeně vnímavý k
podnětům určitého druhu, připravený je integrovat –
př. vývoj řeči, vývoj schopnosti navazovat a opětovat
citový vztah (attachment)
Kritická fáze: existuje předpoklad, že přiměřené
podněty v určitých fázích jsou nezastupitelné, učení
se nedá „doplnit“ později
Jednou z důležitých otázek vývojové psychologie je i
otázka, nakolik rané zkušenosti ovlivňují (nebo jsou
určující) pro další vývoj
Periodizace psychického vývoje – principy,
zaměření
celoživotní („life-span“, biodromální)
určitého úseku v životě (zpravidla
považovaného za významný až určující –
nejčastěji dětství)
vývoj určité funkce, systému, vlastnosti…
aspektu života (emoční vývoj, kognitivní
vývoj, morální vývoj, profesní vývoj…)
Eklektická „life-span“ periodizace
(dle Vágnerové, 2005, 2007)
Období
Prenatální
Novorozenecké (zhruba první měsíc života)
Kojenecké (do 1 roku)
Batolecí (1 – 3 roky)
Předškolní období (3 – 6 let)
Školní věk – mladší, střední, starší
Dospívání – adolescence
Dospělost – mladší (20-40), střední 40-50, starší (50-60)
Stáří – rané (60-75), pravé (75 a více)
Periodizace na základě vývojových úkolů a „konfliktů“:
Erik H. Erikson (1902 – 1994)
narozen v Německu dánské matce
nevlastní otec židovský dětský
lékař
studoval malířství
zájem o psychoanalýzu
emigrace, 1939 americké
občanství
studium vývojové psychologie
rozšířil Freudův vývojový model –
epigenetická tabulka, dílo „Osm
věků člověka“
studium vývojových podmínek v
různých kulturách (Siouxové,
Jurokové)
psychoanalytuicky orientované
biografie velkých postav historie
(Luther, Hitler, Gándhí)
E.H. Erikson - základní pojmy
Epigenetický princip
Vývojová krize
Konflikt
Identita
E.H. Erikson: Základní konflikty
Důvěra / nedůvěra
Autonomie / stud, pochyby
Iniciativa / vina
Snaživost / méněcennost
Identita / konfúze rolí
Intimita / izolace
Generativita / stagnace
Integrita / zoufalství
Základní konflikty a „ctnosti“ (virtues)
Důvěra / nedůvěra ―› naděje
Autonomie / stud, pochyby―› dobrá vůle,
hrdost
Iniciativa / vina ―› svědomí
Snaživost / méněcennost ―› kompetence
Identita / konfúze rolí ―› věrnost
Intimita / izolace ―› láska
Generativita / stagnace ―› schopnost pečovat
Integrita / zoufalství ―› moudrostmoudrost
≤ 1 orálně-senzorické: důvěra/nedůvěra ―› naděje
1-3 svalově-anální: autonomie/stud, pochyby ―› dobrá
vůle, hrdost
3-6 lokomotoricky-genitální: iniciativa/vina ―› svědomí
6-12 latence: snaživost/méněcennost ―› kompetence
12-19 adolescence: identita/konfúze rolí ―› věrnost
19-25 mladá dospělost: intimita/izolace ―› láska
25-50 dospělost: generativita/stagnace ―› schopnost
pečovat
›50 pozdní dospělost, stáří: integrita/zoufalství ―›
moudrostmoudrost
Základní konflikty a dominanty identity
Důvěra / nedůvěra – „jsem…“
Autonomie / stud, pochyby - „jsem to, co mohu svobodně dělat“
Iniciativa / vina – „jsem to, na co se ptám“
Snaživost / méněcennost – „jsem to, co umím“
Identita / konfúze rolí – „jsem to, čemu věřím“
Intimita / izolace – „jsem to, co miluji“
Generativita / stagnace - „jsem to, co poskytuji“
Integrita / zoufalství – „jsem to, co po mě zůstane“
„Objev“ raného vývoje –
Sigmund Freud (1856-1939)
… dalším vývojovým teoriím (zvláště teoriím
raného vývoje) se budeme věnovat průběžně