Vývojová psychologie:
Rané fáze ontogeneze
Prenatální a perinatální období,
novorozenecké a kojenecké
období
Prenatální vývoj
1) Období od oplození do uhnízdění blastocysty
a vytvoření tří zárodečných listů vč. vzniku nervové
trubice : první 3 týdny
2) Embryonální období (embryo = zárodek): do 12.
týdne (první trimestr; vzhledem k diferenciaci
orgánových systémů je vývoj v této době zvláště
citlivý na podmínky)
3) Fetální období (fetus = plod): od 12. do 40. týdne
(resp. do narození)
Vývoj projevů po měsících
(orientační: běžně se pro popis vývojové úrovně používá údaj týden + dny)
2. měsíc: první pohyby (7. týden sotva znatelné, 8. týden záškuby, 9. týden
samostatné pohyby končetin a hlavy, registrovatelná EEG aktivita)
3. měsíc: pohyby jazyka, zívání, reakce na dotyk v obličeji, sací pohyby; sevření
prstů, otáčení kolem osy
4. měsíc: střídavý pohyb rukama nebo nohama, reakce na dotek kdekoli na
pokožce, otvírání a zavírání úst, změny výrazu tváře; lokalizované reakce na
podráždění, počátek utváření prvních reflexů
5. měsíc: reakce na tlak, na zvuky z matčina těla (tlukot srdce), rozlišování
základních chutí; rozdíly v denní a noční aktivitě; pohyby plodu začínají být
patrné pro matku
6.měsíc: zvyšování intenzity pohybů, patrný vliv zkušenosti v diferenciaci
pohybů jako reakcí na různé podněty (vč. podnětů z vnějšího prostředí)
7. – 9. měsíc: další diferenciace pohybové aktivity i vnímání – čichové, chuťové,
akustické percepce (souvisí i se zvyšováním propustnosti placenty); utvářejí se
preference např. pro projevy matky; funkční rozvoj (vč. vytváření specifických
nervových spojení) je již závislý i na stimulaci (není jen výsledkem zrání nervové
soustavy), někteří autoři ( např. Th. Verny) předpokládají počátky vývoje
individuálních psychických kvalit (na základě prožívání)
Blastocysta a Carnegie stádia vývoje embrya
16., 20. a 32. týden Interakce matky a plodu
(Verny, 1993)
Fyziologická komunikace: cestou krevního oběhu
– krevní cukr, hormony atd.
Smyslová/behaviorální komunikace: plod reaguje
např. na změnu polohy, masírování břicha, hlas
matky; o svém stavu (např. přílišné stimulaci) „dává
vědět“ prostřednictvím pohybů
Emoční a racionální postoj matky k plodu: doba
těhotenství jako „aktivní rozhovor“ na řadě úrovní
Prenatální vývoj jako období, kdy se plod připravuje
na vše, co bude potřebovat po porodu
Je patrné první učení (příklady: rozlišování podnětů,
toxicky narušená habituace)
Jsou patrné preference (např. chuť plodové vody)
Aktivita ve smyslu „kontroly“ prostředí (Liley, 1967)
Nevíme, jaké je prožívání plodu; z uvedeného je
patrné, že to nebude období pasivní „blažené
nevědomosti“ – všechno těžké nezačíná až
porodem…
Porod, perinatální období
Význam pro psychický vývoj: škála pohledů na porod sahá od
představy banální, nevýznamné epizody, popř. první pouze
negativní a nebezpečné zkušenosti, po pojetí události zásadního
a nezastupitelného významu
Sociální aspekty porodu (na straně dítěte, matky i dalších vč.
otce)
Jednoznačně se více doceňuje raný kontakt dítěte a matky v
prvních chvílích po porodu (posun od standardní separace přes
„rooming-in“ po „klokánkování“, zapojení otce, šířící se důraz na
familiární prostředí atd. – Klaus a Kennell, Leboyer; další příklad:
změna názoru prof. J. Švejcara na kojení); argumentem je i
nerušený vývoj připraveného emočního pouta
Nepochybně období náročné i při normálním průběhu (přechod
nezralého organismu z chráněného intrauterinního prostředí do
světa plného podnětů)
Před 115 lety se 20. května 1897 narodil prof. MUDr. dr. h. c. Josef Švejcar, DrSc.,
legenda české i světové pediatrie. Veřejnosti je známý především svou populární knihou
Péče o dítě, podle níž bylo vychováno několik generací dětí.
Ačkoli byl jeho otec lékař, J. Švejcara dlouho přitahovaly
spíš dějiny umění než medicína. Teprve setkání s
doktorem Janem Jesenským, otcem novinářky a
překladatelky Mileny Jesenské, ho ovlivnilo natolik,
že se v roce 1915 zapsal na medicínu. Během
studia ho zaujala vývojová fyziologie, a tak se
dostal k dětskému lékařství. Za dlouhá léta
působení v oboru dosáhl uznání v České republice
i v zahraničí a patřil mezi zakladatele české
pediatrie.
Švejcar vždy zdůrazňoval roli rodiny při vývoji zdravé
osobnosti a specifickou úlohu matek. Prosazoval
především komplexní pojetí péče o ženu i dítě.
Zabýval se problematikou novorozenců a kojenců,
zejména pak jejich výživou, přičemž se vrátil k
osvědčeným tradicím, tedy přirozenému porodu
dítěte v co nejužší spolupráci s jeho otcem a s
důrazem na kojení novorozence co nejdříve po
porodu.
Zemřel v lednu 1997, čtyři měsíce před svými 100.
narozeninami.
Zdroj: Zdravotnické noviny
Méně obvyklý průběh
– předčasné narození dítěte, komplikace během porodu
V gestačním věku 40. týdnů obvyklé rozdíly mezi
donošenými novorozenci a předčasně
narozenými:
nižší srozumitelnost signálů
labilita, dráždivost
menší reaktivita na sociální signály; častěji
„křičící kojenci“
odlišnosti mohou přetrvávat i v pozdějším věku
(poruchy koncentrace, úzkosti, SPU,
vizuomotorické poruchy, poruchy chování,
řeči…)
častější i závažnější vývojové poruchy v
důsledku komplikací
Rozdíl dán patrně i prostředím, resp. rychlým
příchodem nepřipraveného organismu dítěte do
nepřirozeného prostředí, přerušení kontaktu s
organismem matky, i při podpoře kontaktu stres u
matky…
– Perinatální asfyxie: podobné příznaky se mohou
rozvinout i u dětí vystavených během porodu
nedostatku kyslíku (hypoxii) – podkladem je
narušení některých nervových spojení, popř. i léze v
některé oblasti mozku
Možné negativní změny prožívání po porodu u
matek
„Poporodní blues“ – vyčerpanost, rozlada, „slabé nervy“; až 80 %
rodiček
Poporodní deprese – těžký smutek, pocity beznaděje,
neschopnost rozvinout kladný vztah k dítěti nebo naopak
úzkostlivá péče a strach, že „nejsem dobrá matka“, nezájem o
okolí, těžká vyčerpanost; asi d 10 % rodiček
Poporodní psychóza – rozrušení – nekontrolovatelná úzkost,
extrémní výkyvy nálad, poruchy koncentrace a vnímání času,
dezorientace, případně i halucinace, bludy… ; méně než 1 %
rodiček, obvykle 2 – 4 týden po porodu, útlum v řádu měsíců
Novorozenecké období (zhruba první měsíc po
narození)
Průměrná hmotnost novorozence 3300 – 3400 g, délka 50 cm
Svalový tonus
Odlišení spánku a bdění (spánek 17 – 20 hodin v kratších
úsecích)
Přechodné stavy a stav vzrušení
Brazelton (1967): 6 základních stavů
hluboký spánek
lehký spánek
dřímota
klidný bdělý stav
aktivní bdělý stav
pláč
Apgar skóre
Zjišťuje se okamžitě po narození dítěte:
Dýchání: žádné (0), povrchní a nepravidelné (1), křik a
pravidelné (2)
Srdeční akce: žádná (0), puls pod 100 (1), puls nad 100 (2)
Svalové napětí: chabé (0), snížené (1), aktivní pohyby(2)
Barva kůže: bledá (0), namodralá (1), růžová (2)
Reakce na podráždění nosní sliznice: žádná (0), slabá
grimasa (1), kýchání a čilé pohyby (2)
Vyhodnocení Apgar skóre
Normální
novorozenec:
8 -10 bodů
Nutná krátkodobá
lékařská péče:
4 - 7 bodů
Nutná okamž. léčba:
1 - 3 body
Virginia Apgar (1909 – 1974)
Reflexy
Hledací
Sací
Polykací
Vyměšovací
Obranné
Orientační
Úchopové
Polohové
Moroův reflex (udržování rovnováhy)
vyhasínání vrozených reflexů mohou rodiče nesprávně
vnímat jako narušení vývoje
Kognitivní funkce, sociální vývoj
Vnímání:
Doteky
Teplota
Změny polohy
Zrakové vnímání (vč.
apercepce): zorné pole cca 30
cm vzdálenost
Sluchové vnímání
Patrně schopnost analýzy
signálů z více receptorů
současně (multimodální - !!!
i když Piaget tvrdí něco
jiného)
Emoční vývoj:
Synchronizace pozornosti a
afektu
Učení
Spojené se základními
smyslovými vjemy
Aktivované ranou sociální
interakcí
Rozpoznání matky
Čichem
Po hlasu
Vnímání obličeje matky
Protosociální chování
Reakce na obličej, lidský hlas
Počátky „zrcadlení“
Úchopový reflex silnější, pokud
chytá prst
Silnější reflexy, pokud se plazí
po nahém těle
Diferencovaný křik
Mimické výrazy emocí (radost,
strach, odpor, smutek,
překvapení)
Výrazy tváře – projevy pocitů, reakce v kontaktu
Kojenec
(zhruba první rok života)
Postupné vyhasínání reflexů a nástup
pohybů a aktivit řízených vůli (až ke
vzpřímené chůzi)
Pokračování kognitivního a sociálního vývoje
(rozvoj praktické inteligence; Erikson –
základní důvěra)
Počátky rozvoje řeči (až k prvním větám)
Motorický vývoj se zdá být stěžejní i pro
rozvoj dalších funkcí
Gesellovy vývojové zákonitosti
Arnold L. Gesell (1880–1961)
Mj. autor vývojové posuzovací
škály pro děti 4 – 36 měs.
Princip vývojového směru (gradientu)
Kefalokaudální (od hlavy k patě)
Proximodistální (od centra těla k periferii)
Ulnoradiální (od malíčkové strany dlaně k palcové)
P. střídavého „proplétání“
antagonistických neuromotorických funkcí
(flexorů a extenzorů)
P. funkční asymetrie (tendence k
postupné specializaci L a P strany těla
(prvním projevem je tonický šíjový reflex –
„poloha střelce“)
P. individuálně řízené maturace
(všechny zákonitosti neplatí pro všechny
stejně)
P. autoregulace (dítě se ke svému
optimu dostává prostřednictvím „výkyvů“)
Asymetrický tonicko – šíjový reflex a „pasení koní“ v
různém věku
Důležité aspekty vývoje kojence
Tělesný vývoj:
V prvním roce hmotnost asi
10 kg, délka 75 cm
Prudký rozvoj hrubé i jemné
motoriky (na konci období
vzpřímený stoj –
„vertikalizace“, často chůze,
špetkový úchop)
Samostatný pohyb
výraznější okolo 5. měs.,
velký vývojový milník 9.
měsíc (změny patrné již
mezi 7. – 8.)
Dentice (na konci okolo 8
zubů)
(samozřejmě) zrání nervové
soustavy; pravidelnější
biorytmy, výraznější podíl
učení
Kognitivní vývoj:
Zaměřená pozornost
(„fixace objektu“), stabilita
objektu (ve smyslu
předmětu)
Rozvoj paměťových
systémů
Učení – počátky učení
nápodobou, „pokus-omyl“
Emoční vývoj:
Silně spojen s kognitivním
Diferenciace emocí
Rozvoj výrazové stránky
emocí
Sociální vývoj:
Stabilita pečující osoby
Aktivní kontakt
Rozvoj řeči pasivní i aktivní