Obecná didaktika
posilování zodpovědnosti za vlastní
učení a autoregulace učení
Tomáš Janík
Obsah prezentace
• Připomenutí z před... před... před... minula
• Uvedení do tématu dnešní přednášky
– Vyučování jako vytváření příležitostí k učení
– Učební úloha jako požadavek na žákovo učení
– Od učební úlohy k učení
– Vnější řízení a/nebo vnitřní řízení (učení)
– Autoregulované učení a metaučení
– Kompetence k učení
– Didaktické řídící styly: od vnějšího řízení k auto...
• Závěrečné shrnutí
edukační realita kultury vyučování a učení
Vyučování: vytváření příležitostí k učení
• Vyučování = vytváření příležitostí k učení
– tj. podmínek umožňujících žákům získávat znalosti,
rozvíjet dovednosti a kompetence, utvářet postoje.
• Jednou z forem, v nichž se vyučování a učení
odehrává, je výuka.
• Výuka je seriálem výukových situací.
• Učitel plánuje a realizuje výuku (výukovou
situaci) tak, aby nabízela příležitosti k učení.
• Příležitosti k učení se konkretizují v učebních
úlohách.
Učební úlohy
• Učební úloha je promyšlená struktura požadavků
na žákovo učení.
• Prostřednictvím učební úlohy učitel zajišťuje
setkání žáka s obsahem.
• U učební úlohy lze rozlišit fáze:
– zadání
– řešení
– (vy)hodnocení.
řešení učebních úloh
výuková situace
příležitosti k učení ve výuce
• Učební úlohy: klíčové „stavební kameny“ výuky
– uvedení nového učiva (méně často)
– procvičování a upevňování znalostí, dovedností, kompetencí (často)
– hodnocení naučeného (např. hodnocení: testové úlohy).
• Důležité jsou úlohy, které předpokládají různé postupy
zpracování či více způsobů řešení.
• Rozmanité úlohy, zaváděné v různých kontextech
(zvyšování kognitivní aktivizace, zvyšování přitažlivosti a
významu učiva v očích žáků).
• Obměňování úloh přispívá ke kognitivnímu úsilí žáků
(rozvíjí „pružnost“ myšlení a praktického používání
znalostí, dovedností...).
Učební úlohy
Jsme vyučováni
a/nebo
učíme se?
učební úlohy jako základ didaktických řídících stylů
regulace
někým
jiným
(vnější)
auto-
regulace
(vnitřní)
autoregulované učení
(řídíme sami sebe,
vytváříme pro sebe učební úlohy)
učení regulované někým jiným
(někdo řídí naše učení,
někdo pro nás vytváří učební úlohy)
Autoregulované učení
... aby vnější řízení postupně
přecházelo ve vnitřní proces
autoregulace učení, aby vnější řízení a
další intervence postupně likvidovaly
samy sebe.
(Kulič, 1992, s. 59)
Autoregulované učení
taková úroveň učení, při které se učící se
stává „aktivním aktérem vlastního
procesu učení po stránce činnostní,
motivační a metakognitivní“
(Průcha, Walterová, & Mareš, 2009, s. 24).
Autoregulované učení
...je aktivním, konstruktivním procesem,
při němž žák stanovuje cíle svého učení a pokouší
se monitorovat, regulovat a kontrolovat svoji
kognici, motivaci a chování, veden a podněcován
svými cíli a kontextuálním faktory prostředí
(Pintrich, 2000, s. 453)
Užívání metakognitivních znalostí
a dovednostík řízení vlastníhoučení
Volba cílů a zdrojů
Regulace modu zpracováníinformací
Sebe-regulace
Regulace učebního procesu
Výběr kognitivních strategií
Autoregulované učení
Obr. 1: Model autoregulovanéhoučení (Boekaertsová1999)
...odsouzeni k celoživotnímu učení
kompetence k učení: schopnost učit se
(dispozice ke zvládání učebních situací)
učení se učit: metaučení
(jak se učím se učit)
KOMPETENCE K UČENÍ
... schopnost učit se, v procesu učení vytrvávat,
zorganizovat si učení a efektivně hospodařit se svým
časem a s informacemi, a to jak samostatně, tak i v
rámci skupin.
... povědomí o vlastních postupech učení a vlastních
potřebách, schopnost rozpoznávat dostupné možnosti a
překonávat překážky za účelem úspěšnosti procesu
učení.
… získávat, zpracovávat a osvojovat si nové znalosti a
dovednosti, vyhledávat rady a využívat je.
(Education Council, 2006; přeloženo Veteška & Tureckiová, 2008, s. 148–149)
učební úlohy jako základ didaktických řídících stylů
regulace
někým
jiným
(vnější)
auto-
regulace
(vnitřní)
autoregulované učení
(řídíme sami sebe,
vytváříme pro sebe učební úlohy)
učení regulované někým jiným
(někdo řídí naše učení,
někdo pro nás vytváří učební úlohy)
Příkazový
úkolový
se vzájemným hodnocením
se sebehodnocením
s nabídkou
s řízeným objevováním
s přímočarým objevováním
s tvořivým objevováním
se samostatným rozhodováním žáka o učivu
se samostatným rozhodováním žáka o stylu
se samostudiem
Literatura
• Janík, T. (2013). Od reformy kurikula k produktivní kultuře vyučování a
učení. Pedagogická orientace, 23(5), 634–663.
• Janík, T., Maňák, J., & Knecht, P. (2009). Cíle a obsahy školního vzdělávání a
metodologie jejich utváření. Brno: Paido.
• Škoda, J., & Doulík, P. (2011). Psychodidaktika. Praha: Grada.
Pro fajnšmekry:
• Veteška, J., & Tureckiová, M. (2008). Kompetence ve vzdělávání. Praha:
Grada.
• Kulič, V. (1992). Psychologie řízeného učení. Praha: Academia.