Sochy v ulicích, Rafáni, Zahradní instalace. Foto Bořivoj Hájek
Pokračování z 1. strany.
0 výtvarném uměni se dlouhodobě hovoří jako o elitářské subkultuře, jíž většinové okolí nerozumí. Většinové okolí nechodí do galerií. Ztrácí tak krok s uměním, které se vyvíjí stejně jako jiné obory (někdo by chtěl dokonce mluvit o avantgardě), v důsledku toho je namáhavější porozumět a snazší odmítnout. Ze umění vychází do ulic hledat svého konzumenta, tedy není zase tak výjimečné - je to trend. Ale také tento trend letošní ročník Soch v ulicích přitahuje za vlasy. Sochy jsou sice v ulicích, ale tak trochu se v nich schovávají. Nebo jinak řečeno, lákají chodce do míst. která běžně nejsou vidět. A to v první řadě v rovině skutečně fyzické, teprve následně také přejaté, ve snaze nabídnout nový pohled na to. co béžně míjíme.
Stav věcí
„Socha je to, do čeho vrazím, když odstupuji, abych si prohlédl obraz," citoval Karel Císař vlivného teoretika a umělce Barnetta Newma-na, čímž dodatečně odpovídal na dotaz, jestli to, co představují letošní Sochy v ulicích, lze ještě nazývat sochou. Letošní ročník dostal
parčíku, na ploše současného staveniště. Na místě, které patří do prostoru města, ale veřejnost se k němu nedostane a pohled z něj jí bude brzy opět znemožněn realizací stavebního projektu. Podobně Filip Cenek zveřejnil zavřené kino Kapitol svojí „poslední" projekcí. Pohled na soukromí veřejných míst a zveřejňování soukromí nabízí Interiér Jiřího Příhody, Ztráty a nálezy v otevřeném kameni Evy Koťátkové nebo Hvězda Matěje Smetany, která se objeví vždy o půlnoci jen na pár vteřin a opět mizí.
Citát Barnetta Newmana neměl dehone-stovat sochu, natož pak sochařství obecně. V jeho zákulisí je formulován prostor. Vrazím do sochy, která tu nemá místo, je tu nahodile, vržena do prostředí, s nímž nesouvisí, s nímž nemluví - některé se rozhovoří při kladení věnců - stejně tak by mohla stát třeba na Marsu.
Přít se o umění z pozic názvosloví je nesmyslné. Pojem socha vzešel z označení větve, která byla otesávána (viz rozsocha). Mohli bychom tak dogmaticky trvat na tom, že nic, co nevzešlo z větve, není sochou. Ocitli bychom se tam, kde jsou vykladači výtvar-
forma výtvarného umění. Jiří Skála, laureát Chalupeckého ceny, předvedl svá prostorová čtení před-čtyřmi pomníky; maršála Malinovského, Raduita de Souches, Edvarda Beneše a před Pomníkem Rudoarmějce. Jak se lišila od autorského čtení? Vladimír 518 četl Skálou napsaný text zády k publiku, čelem k soše - vybavil se mi kněz arménské církve při mši, nedotčený tím, zda je, nebo není přítomný někdo z věřících. Povídka v prostoru. Nejsem si jist, zda bych chtěl číst Skálový povídky v knize. V situaci, jak ji Skála nastavil, hraje hlavní roli socha, přestože v příběhu nevystupuje. Hledíte jí do očí, protože jiné oči se vám nevěnují. Zvuk slov mravenčí někde v'hmotě jinak nehybného hrdiny. Povídka mu patinuje výraz řetězením asociací existence, smyslu počínání a paměti. Socha Barbory Klímové, taktéž laureátky Ceny Jindřicha Clialupeckého, se mění každý týden i několikrát; projekt Crosscultural Guide umožňuje divákovi nahlédnout na Brno očima cizinců, kteří se zde rozhodli žit. Jaká jsou jejich oblíbená místa, jak cítí veřejný prostor oni. do jaké míry je Brno místního rodáka totožné s Brnem Ařhgánce. Konža-na nebo Ukrajinky? Projekt tvoři procházky s vytipovanými cizinci. Brány v komunikaci šťastně otevírá pracovnice Organizace pro pomoc uprchlíkům Eva Kaličinská. která byla Klímovou přizvána k projektu, takže se při procházce nejen něco dozvíte, ale děje se tak v přátelské a zábavné atmosféře.
Suché sochy stínů
V Brně se v nedávné době objevila řada nových klasických soch - Spravedlnost Mária Kotrby, Medkova Pocta Edisonovi, populární, „orloj" na náměstí Svobody. Bylo tedy nasnadě, že Karel Císař zvolí cestu jiné formy. Sochy letošního ročníku neaspirují na nesmrtelnost zachováním estetického tvaru pro příští generace. Takto mohou stát leda jako dokument zahrnující také kontext jejich vzniku. Jsou to sochy živé, reagující na aktuální situaci, na konkrétní otázky konkrétních míst. Větve. Z jara hodí vlky, v létě se řežou do plodů. Organizátoři si už nyní. kdy je přehlídka v půli svého trvání, mohou blahopřát. Mnoho objektů diváky vskutku aktivovalo. Plachta Chris-topha Meiera byla na základě údajných stížností hostů hotelu International, jimž hyzdila výhled, přesunuta už druhý den. Reproduktory ze Ztrát a nálezů někdo nalezl a pro ostatní ztratil, v kameni, který má dýchat intimitou, příležitostně někdo bydlí. Významotvorná je přirozená smrt vybíleného podchodu Michala Škody; v instalaci s názvem Bílá se kupí náhle viditelnější prach a pavučiny. Potenciál nesmrtelnosti v sobě uchovává Hvězda Matěje Smetany. Právě proto, že ji více lidí nevidělo, než vidělo, může začít žít v rovině mýtu. Socha jako vyprávěni! Vyprávění o hvězdě, o pokladu v Lužánkách. Někdo ji skutečně viděl!
Sochy v ulicích - Stav věci, Brno 11. červn až 28. srpna 2011.
illl lr   !!    i ■ . -
mr i
V» hy v ulk h Ii, I >i'Mimik I ,ini|,. \\\. I olo lioíivoj I l.ijok
podtitul Stav věcí. Věci vznikaly pro konkrétní místo, které si umělec zvolil, Místo tímto nemělo být esteticky dokončeno, završeno, ale naopak otevřeno pro nové nazírání. Věcí samotnou je problém, který se k danému místu vztahuje nebo který je tímto místem - zásahem zde zviditelněn. Skupina Rafáni tak vytvořila upravenou zahrádku, či spiše torzo francouzského
ného umění ze základu tradice těchto slov. Práce Barbory Klímové nebo Jiřího Skály by pak těžko obstály nejen jako sochy - neobstály by jako výtvarné umění vůbec. To již ale dávno přelezlo hranice s genetikou, politickým aktivismem. sociální prací či literaturou. Jsme-li schopni přiznat tradici na základě desítek let. pak je také toto tradiční