MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra sociální pedagogiky
SOS dětské vesničky
Závěrečná práce
Brno 2010
Vedoucí práce: Mgr.Ema Štěpařová Ph.D. Autor práce: Markéta Lupačová
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu
literatury.
v Brně dne 10. března 2010
Markéta Lupačová
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Mgr. Emě Štěpařové Ph.D. za odbornou pomoc a cenné rady
při psaní závěrečné práce.
Děkuji paní Jitce Jiráčkové, mamince z SOS dětské vesničky Brno, za poskytnutí odborné literatury a
potřebných informací k danému tématu.
Obsah
Úvod …………………………………………………………………………………...4
A) Teoretická část ……………………………………………………………………..5
1. Náhradní výchovná péče …………………………………………………………..5
1.1. Systém náhradní výchovné péče …………………………………………...5
2. Náhradní rodinná péče ……………………………………………………………..7
2.1. Desatero NRP ……………………………………………………………...7
2.2. Formy náhradní rodinné péče ……………………………………………...9
2.2.1. Adopce (osvojení) …………………………………………………….10
2.2.2. Pěstounská péče ………………………………………………………11
3. SOS dětské vesničky ……………………………………………………………..12
3.1. Historie SOS dětských vesniček ………………………………………….12
3.1.1. Současný stav SOS dětských vesniček u nás …………………………13
3.2. Komunita mládeže ………………………………………………………..13
3.3. Matky pěstounky …………………………………………………………14
B) Praktická část …………………………………………………………………….15
4. Cíle výzkumného šetření ………………………………………………………...15
4.1. Použité metody a techniky výzkumného šetření …………………………15
4.2. Výzkumný vzorek ………………………………………………………...15
4.3. Analýza získaných dat …………………………………………………...17
4.4. Shrnutí výzkumného šetření ……………………………………………..25
Závěr ………………………………………………………………………………….26
Seznam použité literatury …………………………………………………………….27
Seznam příloh ………………………………………………………………………...28
3
Úvod
Lidé se odedávna snažili ovlivnit svoji budoucnost, anebo se alespoň dozvědět, co je čeká. Možná je
dobře, že se to nikdy s určitostí nedozvíme, protože právě tato touha – snaha o lepší život v
budoucnu – je jedním z hlavních motorů vývoje lidstva.
Osud můžeme ovlivnit, i když do budoucnosti nevidíme. Můžeme se soustředit na ty, kteří naši
budoucnost vytvářejí – na děti, na nich záleží, jaká budoucnost bude. Záleží na jejich výchově,
vzdělání a hodnotách.
Zdánlivě toho není mnoho, co potřebuje dítě k tomu, aby se mohlo normálně vyvíjet. Potravu, teplo,
vzdělání, rodinné zázemí a domov. Domov je asi rozhodující, protože domov je to místo, které od
počátku našeho života určí naše místo na zemi, je naším východiskem na cestě i bezpečným cílem
našich návratů.
Bohužel, stále je na světě mnoho dětí, které domov a péči rodičů z mnoha důvodů postrádají a každým
okamžikem takových dětí přibývá – jejich rodiče je odloží, anebo nejsou schopni se o své děti
starat.
Síla vlastní rodiny a domova je nenahraditelná. Lidská společnost se však musí ve vlastním zájmu
alespoň pokusit takovým dětem pomoci.
Z uvedených důvodů vzniklo Sdružení SOS dětských vesniček jako nezisková, nepolitická, nestátní
humanitární organizace. SOS dětská vesnička je vedle adopce a individuální pěstounské péče další
šancí pro děti z dětských domovů vyrůstat v náhradní rodině.
4
A) TEORETICKÁ ČÁST
1. Náhradní výchovná péče
- „je systém péče o opuštěné děti, který zahrnuje, jak péči rodinnou (např. osvojení a
pěstounská péče), tak i péči ústavní (kojenecké ústavy, dětské domovy, výchovné ústavy,
diagnostické ústavy a ústavy sociální péče).“[1]
- je poskytována dětem, které ze zdravotních nebo sociálních důvodů nemohou žít ve vlastní
rodině. Jejím cílem je zdravotní i výchovná péče, která má zabránit citové deprivaci dětí a zlepšit
jejich zdravotní stav.
Zdravotními důvody jsou:
· vrozené vývojové vady
· poruchy metabolismu
· chronické nemoci
Sociálními důvody jsou:
· úmrtí rodičů
· matka ve výkonu trestu
· zanedbávání rodičovských povinností
· alkoholismus rodičů
· neuspořádané rodinné prostředí [2]
1.1. Systém náhradní výchovné péče
Náhradní výchovnou péči (NVP) má v kompetenci pět resortů, a to především v závislosti na
věku dítěte a jeho zdravotnímu stavu. Dalšími účastníky systému NVP jsou zejména samosprávné úřady
a nestátní organizace – pokud jsou pověřenými právními osobami.
Veškeré vztahy, vazby, formy, kompetence, zodpovědnost atd. v systému NVP uvádějí:
* Zákon o rodině č. 94/1963 Sb.,
* Zákon o sociálně – právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb.,
* Zákon o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb.
Obr. č. 1 – systém náhradní výchovné péče[3]
Znázornění systému náhradní výchovné péče ukazuje jednotlivé formy a základní vnější vazby mezi
zúčastněnými právními subjekty:
Státní úřady
SOS – vesničky (pouze matky pěstounky)
2. Náhradní rodinná péče
- jde o formu péče o děti, kdy je dítě vychováváno „náhradními“ rodiči v prostředí,
které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména adopce a pěstounská péče.
Náhradní rodinnou péči je podle (Z.Matějčka 1994) možné definovat jako sociální opatření ve
prospěch dítěte, o které se jeho vlastní rodiče nemohou nebo nechtějí starat. Náhradní rodinná
péče má dítěti umožnit, aby vyrůstalo v rodinném prostředí.
2.1. Desatero NRP
Uvedené desatero prof. Z. Matějčka by mělo adoptivním rodičům, pěstounům a všem ostatním v
náhradní rodinné péči být alespoň inspiračním vodítkem k porozumění sobě a svému postavení.
l Nebojme se přijmout své „náhradní“ rodičovství – rodičovství zde není myšleno pouze jako
náhradní, je skutečné a pravé, pokud jsme jednou dítě přijali za své a pokud jsme je přijali
takové, jaké je, tzn. bez předsudků a bez podmínek. „Psychologické rodičovství je povýšeno nad
pouhé biologické zplozeni dítěte.“
l Nebojme se o lásku dítěte – „dítě přijímá za matku a otce ty, kdo se k němu mateřsky a
otcovsky chovají.“ (Z.Matějček 1994) Rodiče jsou pro ně ti, kteří jsou stále u něj, kteří mu dají
najíst, kteří se s ním mazlí, utěší je, když něco bolí. A ne ti, které má zapsané v rodném
listě.Vzájemný vztah mezi rodiči a dítětem se vytváří společným soužitím života
l Nebojme se práce na sobě samých – adoptivní rodiče a ostatní vychovatelé v náhradní rodinné
péči se k porozumění dítěte musí postupně propracovat. Dítě je tajemstvím, které teprve odhalují.
Rodiče jsou často nedočkaví a netrpěliví, překypují citem. Své nové rodičovství si však do větších
hloubek prožijí a více si z něho pro růst své vlastní osobnosti odnášejí.
7
l Zatajená pravda je v lidských vztazích nebezpečná – zákon o rodině poskytuje adoptivnímu
svazku vnější ochranu. Vnitřní ochranu mu ale mohou zajistit pouze sami rodiče. Měli by přijmou
identitu náhradních rodičů a vést také své dítě, aby i ono přijalo pozitivní identitu adoptovaného
dítěte, dítěte v pěstounské péči nebo v SOS dětské vesničce.
l Dítě má o sobě vědět víc, než vědí ostatní – to proto, aby nebylo zaskočeno informacemi,
kterým nerozumí. Jeho identita dítěte v náhradní rodinné péči má být jasná, čistá a spolehlivá. Má
si být jisto, že „jeho lidé“ je mají rádi, a že je nedají. Za adopci nebo pěstounskou péči se
nemusí nikdo stydět, a nemusí ji tedy ani skrývat.
l Nestačí sdělit, je třeba sdílet – adoptivní rodiče by neměli čekat, až se dítě zeptá, ale měli
by při vhodné příležitosti začít sami. Je dobré, když se dítě o svém postavení dozvídá postupně, a
to už v předškolním věku. V tomto věku dítě přijímá takové informace bez problémů, v pozdějším věku
mohou takové informace přinést dítěti vnitřní zmatek a nejistotu.
l Dítě není z nás, ale je naše – rodiče musí počítat s tím, že některé schopnosti a povahové
rysy dítěte jsou dědictvím po předcích. Neměli by toto potlačovat nebo se snažit přetvořit, ale
měli by se snažit dítěti porozumět.
l S horším počítejme, lepším se dejme překvapit – rodiče přijímají s dítětem něco neznámého.
Neměli by tedy mít nadnesené ideály a očekávat od dítěte víc, než dokáže splnit. V opačném případě,
pokud nemáme přehnané požadavky, můžeme být mile překvapeni a pyšni na své dítě.
l O vlastních rodičích dítěte jen to dobré – podle zákona pěstouni zastupují vlastní rodiče
dítěte, ale plně je nenahrazují. Neměli by se tedy snažit vzbuzovat v dítěti pocit vděčnosti, jako
že ho před něčím ochránili, tím, že si ho vzali k sobě. O vlastních rodičích dítěte by měli mluvit
vždy pěkně. Děti chtějí o svých rodičích vědět, a někdy je chtějí i vidět. Neměli bychom jim v tom
bránit a toto setkání, pokud je to možné, jim dovolit uskutečnit.
8
l Otevřené rodinné společenství – je dobré, aby o našem úmyslu stát se osvojiteli, pěstouny nebo
matkou v SOS dětské vesničce věděli naši příbuzní a známí, aby byli s rodiči zajedno v postojích k
dítěti, aby spolupracovali a pomáhali v těžkostech.[4]
2.2. Formy náhradní rodinné péče
V této kapitole bych se ráda zmínila o rozdělení náhradní rodinné péče a podrobněji se zaměřila na
vysvětlení jednotlivých pojmů.
Obr. č. 2. – přehled typů náhradní rodinné péče[5]
1. „zrušitelná“, tj. Adopce 1. stupně
ADOPCE
2. „nezrušitelná“, tj. Adopce 2. stupně
prarodiče
příbuzní
individuální
PP jiní
cizí osoby
PĚSTOUNSKÁ (klasická PP jako dlouhodobé
PÉČE řešení)
zařízení pro
výkon PP
(pěstounské
páry)
skupinová PP
SOS dětské
vesničky
2.2.1. Adopce (osvojení)
Právní vymezení nacházíme v zákonu č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon rozlišuje dva druhy adopce:
„Zrušitelná“ adopce - je to péče, kdy práva a povinnosti rodičů přecházejí na osvojitele, ale v
rodném listu dítěte zůstávají uvedeni původní rodiče dítěte. Prosté osvojení lze zrušit. Tento typ
osvojení je využíván v případě přijetí dítěte mladšího jednoho roku, protože nezrušitelně osvojit
lze pouze dítě starší jednoho roku.
„Nezrušitelná“ adopce – je v praxi častěji využívána. Osvojitelé jsou zapsáni do rodného listu
dítěte namísto rodičů. Toto osvojení nelze zrušit.
Když děti do adoptivní rodiny přijdou, musí u nich rodiče vzít v úvahu jejich zděděné genetické
vlastnosti, nadání a schopnosti, aby si mohli vytvořit správné představy o jejich budoucnosti.
Některé adoptované děti příliš mnoho otázek ohledně své minulosti nekladou. Jiné se však nejen
ptají, ale také aktivně hledají odpovědi.
„Dítě většinou po svých kořenech pátrá proto:
* aby získalo informace zdravotního rázu
* aby navázalo spojení se svou původní rodinou
* aby našlo odpověď na otázky: „Komu se podobám? Jako kdo se chovám?“
* aby našlo své místo v rodokmenu
* aby mohlo odpustit
Někdy je po emocionální stránce pro rodiče těžké hledání podpořit, což má několik důvodů:
* otázky týkající se jejich neplodnosti
* pocity, že jako rodiče selhali a jsou nedostateční
* obavy ze ztráty lásky svého dítěte
* obavy z toho, že pokud dítě v souvislosti se svým původem narazí na něco negativního, může to
dlouhodobě poznamenat oblasti spojené s jeho identitou a sebeúctou .“[6]
2.2.2. Pěstounská péče
Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu.
Je upravena v zákoně:
* č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění
* č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění
* č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění (dávky pěstounské péče) a
* v právních předpisech o sociálním zabezpečení (nemocenské a důchodové pojištění pěstounů)
„Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné
hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali.“[7]
V případě svěření dítěte do pěstounské péče není vyloučen styk původních rodičů s dítětem. Pěstoun
není zákonným zástupcem dítěte, a proto rozhodování o nejdůležitějších otázkách (např. volba
povolání, plánovaná operace), zůstává vyhrazeno pokrevním rodičům (pokud nejsou zbaveni
rodičovských práv)
V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče:
* individuální - je péče, která je poskytována v běžném rodinném prostředí
* skupinová - v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských
vesničkách
Z jiného hlediska můžeme rozlišit:
* pěstounskou péči vykonávanou prarodiči
* pěstounskou péči vykonávanou jinými příbuznými
* pěstounskou péči vykonávanou cizími osobami – tato forma bývá označována také jako tzv.
klasická pěstounská péče
Pro pěstounskou péči jsou vhodné zejména opuštěné děti, které vyžadují trvalou individuální péči a
dlouhodobou výchovu v rodině. „Za opuštěné dítě se považuje dítě, které se ne vlastní vinou ocitlo
mimo vlastní rodinu a není zde naděje, že by se poměry v této biologické rodině změnili k lepšímu.“
(Z. Matějček, 1994) Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte. Většina dětí ale žije
v rodině pěstounů i nadále, až do svého sociálního osamostatnění. Žadatelů o pěstounskou péči je
nedostatek. Pokud jde o skladbu dětí v pěstounské péči, je zde větší podíl romských dětí.
3. SOS dětské vesničky
SOS dětská vesnička[8] je vedle adopce a individuální pěstounské péče další šancí pro děti bez
domova vyrůstat v náhradní rodině. Sdružení SOS dětských vesniček je nezisková, nepolitická a
nestátní humanitární organizace. Zajišťuje náhradní rodinnou péči (pěstounskou péči) dětem, u
kterých vlastní rodina selhala.
Do vesniček jsou nejčastěji – a v rámci systému přednostně – přijímány děti, které mají malou šanci
na umístění u individuálních pěstounů nebo adoptivních rodičů. Bývají to děti z etnických menšin
anebo větší sourozenecké skupiny původem z jedné rodiny. Všechny děti, které jsou do SOS dětské
vesničky přijaty mají bezpečné místo a dobré vyhlídky do budoucna. Jednou z nejdůležitějších věcí
je ta, že mají matku; skutečnou matku, která je miluje, pečuje o ně s láskou a poskytuje jim pomoc
a ochranu.
Poslání SOS dětských vesniček:
* zakládají rodiny pro potřebné děti
* pomáhají dětem formovat vlastní budoucnost
* dávají dětem možnost budovat dlouhotrvající rodinné vztahy v rámci rodiny
* umožňují dětem žít v souladu s jejich vlastní kulturou a náboženstvím
* dbají na to, aby se dětem dostávalo potřebného vzdělání a aby získaly nezbytné dovednosti
k úspěšnému a aktivnímu zapojení do života společnosti
3.1. Historie SOS dětských vesniček
V roce 1949 v rakouském Imstu zakládá Herman Gmeiner první SOS dětskou vesničku. Dnes fungují
celkem ve 132 zemích světa.
České sdružení SOS dětských vesniček bylo založeno v roce 1968, o dva roky později zahajuje činnost
první vesnička v Doubí u Karlových Varů, při jejím vzniku stál pan profesor Matějček. V roce 1973
se stěhují první děti do druhé vesničky ve Chvalčově u Kroměříže. Vesnička v Brně - Medlánkách
zůstala nedokončena, protože v roce 1976 přešlo sdružení do pravomoci státu. V roce 1989 byla jeho
činnost znovu obnovena. Sdružení je od roku 1993 řádným členem mezinárodní organizace SOS –
KINDERDORF INTERNATIONAL.
Historie SOS dětské vesničky Brno – Medlánky je velmi dlouhá a složitá – „první pokus o zahájení
výstavby sahá až na přelom šedesátých a sedmdesátých let. Výstavbu se tehdy díky nástupu
„normalizace“ nezdařilo realizovat, přestože se prostřednictvím sbírky podařilo shromáždit dostatek
peněz. Skutečná výstavba naší vesničky byla zahájena až v létě roku 2002. Přibližně o rok později
prošlo deset rodinných domů a administrativní budova kolaudací. Velmi krátce poté se na konci srpna
2003 do vesničky nastěhovali první obyvatelé – matka-pěstounka a tříčlenná sourozenecká
skupina.“[9]
3.1.1. Současný stav SOS dětských vesniček u nás
České sdružení SOS dětských vesniček v současné době provozuje tři SOS dětské vesničky. SOS dětská
vesnička v Karlových Varech–Doubí, ve vesničce je k dispozici 12 domů pro matky- pěstounky,
v současné době žije ve vesničce 6 matek–pěstounek, které se starají celkem o 20 dětí v pěstounské
péči a 1 matka-pěstounka žijící mimo vesničku, která má v pěstounské péči 3 děti. Dva domy slouží
Dětskému domovu Ostrov a zbylé domky čekají na nové matky-pěstounky. V SOS dětské vesničce Chvalčov
u Kroměříže žije v současné době 9 matek-pěstounek a starají se celkem o 36 dětí v pěstounské péči.
Také zde žije jeden pěstounský pár, který má v pěstounské péči 4 děti. SOS dětská vesnička Brno –
Medlánky je plně obsazena a její stav se v tomto roce již měnit nebude. V 10 domečcích se tu
matky-pěstounky starají celkem o 47 dětí v pěstounské péči.
V Komunitě mládeže, která sídlí v Brně žijí momentálně 4 mladí lidé. V současné době je tedy v SOS
dětských vesničkách 114 dětí a mladých lidí, o které se stará 26 maminek a jeden pěstounský
pár.[10]
3.2. Komunita mládeže
Činnost SOS dětských vesniček samozřejmě nesměřuje jen k zajištění péče v období dětství –
opomíjeni nejsou ani dospívající a mladí lidé. České sdružení má od roku 2001 Koncepci péče o
mládež. Koncepce má čtyři na sebe navazující fáze péče. První a naprosto jasná fáze je SOS dětská
vesnička, druhá komunita mládeže, třetí podporované samostatné bydlení a poslední fáze je následná
péče a vztah s integrovanou mládeží.
Komunita mládeže je zařízení, které navazuje na pěstounskou péči v SOS dětské vesničce Je určena
dětem, které ukončily základní školní docházku. O přijetí do komunity mládeže rozhoduje ředitel SOS
dětské vesničky, vedoucí komunity mládeže a matka-pěstounka. Komunita mládeže funguje jako
internátní zařízení a dopomáhá dospívajícím dětem z SOS dětských vesniček k profesní přípravě,
k jejich osobnostnímu rozvoji a k postupnému osamostatňování.
3.3. Matky pěstounky
Pro opuštěné dítě je nejdůležitější, že dostává matku. Stává se jí samostatná žena bez závazků ve
věku 30 – 45 let.
Budoucí matky-pěstounky procházejí před nástupem důkladnou přípravou. V teoretické části je to
sociálně-psychologický výcvik a odborné přednášky např. ze speciální pedagogiky, vývojové
psychologie a specifických témat o výkonu povolání v SOS dětských vesničkách. V rámci stáže
navštíví adeptky mateřskou školu, kojenecký ústav, dětský domov, speciální školu a jiná zařízení. V
praktické části absolvují kandidátky týdenní praxi v dětském domově pro děti s handicapem a po
určitou dobu pracují jako tety v SOS dětských vesničkách.
Ze začátku dostane každá maminka na starost dvě až tři děti, časem počet sourozenců vzroste na
čtyři až šest. Každá rodina v SOS dětské vesničce žije ve vlastním domku. SOS matkám-pěstounkám
pomáhají tety a rodinné asistentky.
SOS matky-pěstounky se pravidelně setkávají s psychologem nad různými tématy. Tato setkání
probíhají jednou měsíčně v rámci profesního růstu pěstounek a jejich témata se týkají nejen výchovy
dětí, ale také sféry osobnostního rozvoje pěstounek.
Při individuální konzultaci se psycholog s každou pěstounkou schází individuálně proto, aby jí
umožnil otevřeně pohovořit o věcech, které nechce řešit na veřejnosti. Konzultace se týkají
především výchovných problémů dětí – v tomto případě následuje ihned cílená terapie psychologa, či
návrh jiného řešení.
Oblast podpory pěstounek ze strany psychologa uzavírá supervize, poskytovaná externím
psychoterapeutem.
14
B) PRAKTICKÁ ČÁST
4. Cíle výzkumného šetření
Cílem mého výzkumného šetření bylo zjistit, zda lidé vědí, co jsou to SOS dětské vesničky. Do
výzkumného šetření jsem zahrnula témata:
* personální obsazení SOS dětských vesniček
* vybavení SOS dětských vesniček
* kdo se o děti v SOS DV stará
* odkud děti do SOS DV přicházejí
* jak dětem SOS DV pomáhají při jejich osamostatňování
4.1. Použité metody a techniky výzkumného šetření
Při svém výzkumu jsem použila techniky kvantitativního výzkumu. Dotazníkovou metodou jsem zkoumala
mezi širší veřejností, jaké informace mají o SOS dětských vesničkách.
4.2. Výzkumný vzorek
Výzkumný vzorek pro dotazníkové šetření tvořili respondenti z řad širší veřejnosti. Celkem
tvořilo výzkumný vzorek 31 respondentů ve věku od 25 – 55 let. Připraveno bylo 35 dotazníků., 20
dotazníků bylo rozdáno mezi zaměstnance pracující v administrativě a informačních technologiích,
zde se vrátily všechny řádně vyplněny. Osloveny byly 3 respondenti z řad matek na mateřské
dovolené, které rovněž ochotně vyplnily daný dotazník. V případě oslovení respondentů z řad
vychovatelů bylo ochotno vyplnit požadovaný dotazník pouze 8 respondentů z 15 oslovených.
Dotazovaní respondenti byli středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaní.
15
Tabulka 4.2.1. Přehled pohlaví respondentů
Možnost
muž
žena
celkem
Počet odpovědí
10
21
31
Vyjádření v %
32%
68%
100%
Tabulka 4.2.2. Přehled věku respondentů
Možnost
25-29 let
30–35 let
36–40 let
41–45 let
46–50
51–55
Počet odpovědí
6
14
5
2
3
1
Vyjádření v %
19%
46%
16%
6%
10%
3%
Tabulka 4.2.3. Přehled profese respondentů
Možnost
zaměstnanec ve školství
zaměstnanci v administrativě
pracovníci v IT
na mateřské dovolené
Počet respondentů
8
10
10
3
Vyjádření v %
26%
32%
32%
10%
Tabulka 4.2.4. Přehled vzdělání respondentů
Možnost
středoškolské
vyšší odborné
vysokoškolské
Počet odpovědí
13
4
14
Vyjádření v %
42%
13%
45%
16
4.3. Analýza získaných dat
1. Víte, co jsou to SOS dětské vesničky?
Tabulka 4.3.1.
Možnost
Ano
Ne
Počet odpovědí
29
2
Vyjádření v %
94%
6%
Grafické znázornění č. 4.3.1.
Hlavním úkolem této otázky bylo zjistit, kolik respondentů z řad širší veřejnosti ví, co jsou to
SOS dětské vesničky. Kladně odpovědělo 29 respondentů (tedy 94%) a pouze 2 respondenti (6%)
odpověděli záporně. Téměř každý z oslovených respondentů byl přesvědčen, že ví co jsou to SOS
dětské vesničky, ale na následující otázky odpovídali téměř všichni tak, jakoby byla SOS dětská
vesnička dětský domov.
17
2. Kde se získávají peníze na provoz SOS DV?
Tabulka 4.3.2.
Možnost
od sponzorů
od státu
nevím
Počet odpovědí
17
11
3
Vyjádření v %
55%
35%
10%
Grafické znázornění č. 4.3.2.
Otázka zjišťovala, jakou mají respondenti představu o tom, kde se získávají peníze na provoz SOS
dětských vesniček. Správně odpovědělo 17 respondentů (tedy 55%), že se peníze na provoz SOS
dětských vesniček získávají od sponzorů, 11 respondentů (35%) si myslí, že se peníze získávají od
státu a 3 respondenti (10%) odpověděli, že neví.
18
3. Kdo se stará o děti v SOS DV?
Tabulka 4.3.3.
Možnost
pouze matka pěstounka
náhradní rodiče
tety (zdrav. sestry a vychovatelé)
nevím
Počet odpovědí
4
12
11
4
Vyjádření v %
13%
39%
35%
13%
Grafické znázornění č. 4.3.3.
Otázka byla zaměřena již na podrobnější znalosti a zjišťovala, zda respondenti vědí, kdo se o děti
v SOS dětských vesničkách stará. Správně odpověděli 4 respondenti (tedy 13%), že se o děti v SOS
dětských vesničkách stará pouze matka pěstounka. Tety (zdravotní sestry a vychovatelé) jsou
nápomocny matce – pěstounce, nejen při různých doprovodech dětí (do škol a kroužků), ale také
pomáhají při úklidu domácnosti, nejsou tedy ty, které se převážně starají o děti, což odpovědělo 11
respondentů (35%). Náhradní rodiče vůbec v SOS dětských vesničkách nejsou, což si myslí 12
respondentů (39%) a 4 respondenti (13%) uvedli, že neví.
19
4. Odkud děti přicházejí do SOS DV?
Tabulka 4.3.4.
Možnost
z dětských domovů
přímo z nefunkční rodiny
nevím
Počet odpovědí
16
9
6
Vyjádření v %
52%
29%
19%
Grafické znázornění č. 4.3.4
Úkolem otázky bylo zjistit, zda respondenti vědí, odkud děti přicházejí do SOS dětských vesniček.
Správně odpovědělo 16 respondentů (tedy 56%), že děti přicházejí do SOS dětských vesniček
z dětských domovů. Přímo z nefunkční rodiny odpovědělo 9 respondentů (29%) a to převážně z řad
vychovatelů a 6 respondentů (19%) odpovědělo, že neví.
20
5. Je v SOS DV i mužský vzor?
Tabulka 4.3.5.
Možnost
ano (pedagog, psycholog, správce)
ano (partner matky)
ne, není vůbec
nevím
Počet odpovědí
18
2
3
8
Vyjádření v %
58%
6%
10%
26%
Grafické znázornění č. 4.3.5.
Prostřednictvím této otázky jsem chtěla zjistit, zda si respondenti myslí, že se v SOS dětských
vesničkách vyskytují pouze ženy, a tudíž děti nemají vůbec žádný mužský vzor. Správně odpovědělo 18
respondentů (tedy 58%), že děti mají mužský vzor v zaměstnancích na pozicích pedagog, psycholog a
správce, 2 respondenti (6%) odpověděli, že děti mají mužský vzor v partnerovi jejich matky, že zde
není vůbec žádný mužský vzor odpověděli 3 respondenti (10%) a 8 respondentů (26%) uvedlo, že neví.
21
6. Je v SOS DV zaměstnán lékař?
Tabulka 4.3.6.
Možnost
ne
ano
nevím
Počet odpovědí
12
10
9
Vyjádření v %
39%
32%
29%
Grafické znázornění č. 4.3.6.
Otázka zjišťovala, zda mají respondenti představu o tom, co to vlastně SOS dětské vesničky jsou,
zda je to samostatná instituce, která má své zaměstnance např. lékaře, který slouží pouze pro děti
z SOS dětských vesniček. Správně, a to že lékař není zaměstnán v SOS dětských vesničkách odpovědělo
12 respondentů (tedy 39%), lékař zaměstnán v SOS dětských vesničkách je odpovědělo 10 respondentů
(32%) a 9 respondentů (29%) neví.
22
7. Chodí děti z SOS DV na jídlo do společné jídelny?
Tabulka 4.3.7.
Možnost
ne, každá rodina si vaří samostatně
ano, děti se stravují společně
nevím
Počet odpovědí
19
5
7
Vyjádření v %
61%
16%
23%
Grafické znázornění č. 4.3.7.
Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda mají respondenti představu o zařízení a provozu v SOS
dětských vesničkách. Správně, že si každá rodina vaří samostatně odpovědělo 19 respondentů (tedy
61%). V SOS dětských vesničkách je pro děti společná jídelna odpovědělo 5 respondentů (16%) a 7
respondentů (23%) odpovědělo, že neví.
23
8. Jaká zařízení pomáhají dětem z SOS DV k jejich osamostatnění?
Tabulka 4.3.8.
Možnost
komunity mládeže
chráněná bydlení
denní centra pro děti a mládež
nevím
Počet odpovědí
4
8
2
17
Vyjádření v %
13%
26%
6%
55%
Grafické znázornění č. 4.3.8.
Otázka zjišťovala, zda respondenti vědí, jaká zařízení pomáhají dětem z SOS dětských vesniček
k jejich osamostatnění. Správně odpověděli 4 respondenti (tedy 13%), že komunity mládeže. Chráněná
bydlení odpovědělo 8 respondentů (26%), denní centra pro děti a mládež 2 respondenti (6%) a 17
respondentů (55%) na otázku odpovědělo, že neví.
24
4.4. Shrnutí výzkumného šetření
Cílem mého výzkumného šetření bylo pomocí dotazníkové metody zmapovat, kolik respondentů z řad
širší veřejnosti ví a má alespoň základní informace o SOS dětských vesničkách. Celkem bylo dotázáno
31 respondentů, jejichž odpovědi jsem dále posuzovala vzhledem k jejich profesi a vzdělání.
Nejvíce informací o SOS dětských vesničkách měli respondenti vysokoškolsky vzdělaní a to muži z řad
pracovníků informačních technologií. Ti převážně odpověděli na všechny otázky správně, kromě otázky
č. 8. (Jaká zařízení pomáhají dětem z SOS DV k jejich osamostatnění), u které uvedli, že neví.
Zaměstnanci z oblasti administrativy, až na 2 respondenty uvedli, že vědí, co jsou to SOS DV, ale
nestyděli se uvést jako odpověď nevím na otázku, na kterou nedokázali odpovědět.
Respondenti ze školství (pouze vychovatelky) uvedly všechny, že vědí, co jsou to SOS DV, ale další
jejich odpovědi byly pouze tipovací, a jen 2 x bylo jako odpověď uvedeno, nevím, pouze jedna
dotázaná dokázala správně odpovědět na všechny otázky týkající se SOS dětských vesniček.
Závěr
Sdružení SOS dětských vesniček je organizací, která má na základě pověření Magistrátu hl. města
Prahy dle zákona 359/1999 Sb. Oprávnění pracovat v oblasti sociálně právní ochrany dětí a mládeže a
provozovat svá zařízení.
SOS dětské vesničky poskytují rodinný model náhradní péče dětem, které zatím vyrůstají
z nejrůznějších důvodů v dětských domovech. Primárně jsou do SOS dětských vesniček přijímány děti
pocházející z etnických menšin a také větší sourozenecké skupiny, které by byly v rámci
individuální pěstounské péče umístitelné jen velmi obtížně. SOS dětské vesničky tak umožňují
biologickým sourozencům zůstat spolu v jedné rodině.
SOS dětské vesničky představují komplex 10-12 domečků, kde žijí matky-pěstounky se svými svěřenými
dětmi, administrativní budovu pro odborný tým vesničky a prostory, ve kterých děti tráví svůj volný
čas. Děti žijí ve své SOS rodině běžným životem stejně jako jejich vrstevníci, chodí do mateřských
škol, základních či speciálních škol, navštěvují učiliště a střední školy, věnují se volnočasovým
aktivitám. V době prázdnin a o víkendech pro ně pracovníci sdružení SOS dětských vesniček pořádají
různé sportovní programy a zajímavé výlety či pobyty na horách nebo u moře.
Mnoho lidí však stále vnímá SOS dětské vesničky jako instituci podobnou ústavnímu zařízení.
SOS dětské vesničky podporují kontakty dětí s biologickou rodinou. Úzké citové vazby mezi SOS
matkou-pěstounkou a biologickými rodiči dítěte a skutečnost, že spolu dobře vycházejí, jsou pro
uspokojování potřeb dítěte životně důležité. Kontakty s vlastními příbuznými dítěte jsou potřebné
především pro zdravý vývoj dítěte a pro jeho schopnost účinně se vypořádat se svými problémy. Děti
jsou si samozřejmě vědomy toho, že SOS matka-pěstounka není jejich vlastní matka, ale zároveň ví,
že pouze SOS matka-pěstounka jim může poskytnout pocit sebejistoty, bezpečí a porozumění, a tak se
SOS rodina pro ně stává místem, kde mohou nakonec najít svůj domov.
26
Seznam použité literatury
Kovařík, Jiří a kol. Náhradní rodinná péče v praxi. 1 vyd. Praha: Středisko náhradní rodinné péče a
Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178-957-7
Mertin, Václav. Na co se často ptáte: Ze zkušeností dětského psychologa. 1 vyd. Praha: Scientia,
2004. 178 s. ISBN 80-7183-316-9
Matějček, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1 vyd. Praha: Portál, 1994. 98 s. ISBN
80-85282-83-6
Matějček, Zdeněk, E D. Kolouchová, Bubleová, Kovařík, Benešová. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd.
Praha: Portál, 2002. 155 s. ISBN 80-7178-637-3
Matějček, Zdeněk a kol. Náhradní rodinná péče: Průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. 1.
vyd. Praha: Portál, 1999. 183 s. ISBN 80-7178-304-8
Opatřil, Miroslav a kolektiv. Průvodce nových rodičů: Sdružení pěstounských rodin. Brno: Grifart,
2004. 30 s.
Schoolerová, Jayne. Adopce – vztah založený na slibu. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2002. 217 s. ISBN
80-7255-066-7
Doc. MUDr. Šagát Tibor, CSc. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 202 s. ISBN 08-019-89
27
Seznam příloh
Výrobky dětí z SOS dětské vesničky Brno
Příloha č. 1: Modelářství
Příloha č. 2: Keramika
Příloha č. 3: Podzim
Příloha č. 4: Domov
Příloha č. 5: Maminka
28
Výrobky dětí z SOS dětské vesničky Brno
Příloha č. 1: Modelářství
Příloha č. 2: Keramika
Příloha č. 3: Podzim
Příloha č. 4: Domov
Příloha č. 5: Maminka
________________________________
[1] Opatřil M. a kol., Průvodce nových rodičů, Brno: Sdružení pěstounských rodin, 2004, s.4
[2] Doc. MUDr. Šagát T., CSc. Pediatrie, Brno: Avicenum, 1989, ISBN 08-019-89, s. 17
5
[3] Opatřil M. a kol., Průvodce nových rodičů, Brno: Sdružení pěstounských rodin, , 2004, s.7
Použité zkratky: MZ-Ministerstvo zdravotnictví, MPSV-Ministerstvo práce a sociálních věcí, MŠMT-
Ministerstvo školství,mládeže a tělovýchovy, MS-Ministerstvo spravedlnosti, SPR-Sdružení
pěstounských rodin, FOD-Fond ohrožených dětí, SNRP-Středisko náhradní rodinné
péče 6
[4] Matějček Z. a kol., Náhradní rodinná péče, Praha: Portál, 1999, ISBN 80-7178-304-8, s. 93-98
[5] Matějček Z. a kol., Osvojení a pěstounská péče, Praha: Portál, 2002, ISBN 80-7178-637-3, s. 13
9
[6] Schoolerová , Adopce – vztah založený na slibu, Praha: 2002, ISBN 80-7255-066-7, s. 201
10
[7] Kovařík J. a kol., Náhradní rodinná péče v praxi, Praha: Středisko náhradní rodinné péče a
Portál, 2004, ISBN 80-7178-957-7
11
[8] Informace k této a dalším kapitolám o SOS dětských vesničkách jsou čerpány z materiálů Sdružení
SOS dětských vesniček, viz. Zpravodaj Sdružení SOS dětských vesniček „Vesnička“ a „Mosty SOS“ a
internetových zdrojů, viz
12
[9] SOS dětská vesnička Brno-Medlánky. [online]. [cit. 2010-01-04]. Dostupný z
.
[10] Stav
k 31.12.2009
13