V Přední Asii trvá mezolit jen asi tisíc let (10 000 – 9 000), pak se odehrála hluboká proměna celosvětového významu, která se stala předělem ve vývoji lidstva a kterou nazýváme neolotickou revolucí. Šlo o přechod od kořistnického hospodářství, tedy sběru a lovu, k primitivnímu obilnářské výrobě. Tento proces začal již kolem roku 12 000 př. n. l. a na začátku stály jednoduché experimenty (odstranění plevele), které ústí v záměrné vysévání semen. Pomalu dochází k zušlechťování, „ochočování“ obilí. V důsledku toho se vývoj lidstva začíná tříštit, v různých částech světa postupuje různě rychle. Pokusy s obilím začaly nejprve v oblasti úrodného půlměsíce (oblast mezi Středozemním, Rudým, Kaspickým mořem a Perským zálivem), před 9 000 lety zde lidé začali pěstovat obilí (nejdříve pšenici a ječmen).

obr.21 Oblast úrodného půlměsíce

Ve střední Evropě hovoříme o neolitu jako o období před 5600 až 4000 lety. Na našem území bylo v té době teplejší a vlhčí klima než je dnes, což byly podmínky příznivé pro růst rostlin.

Zároveň s pěstováním rostlin se začínají chovat zvířata (ovce a kozy, později prasata, skot a koně; u nás až v době bronzové). Objev zemědělství vyvolal potřebu hledat úrodnou půdu, pravěcí lidé se vydávají na pochod za půdou. Tak se objev zemědělství dostal do Evropy.

Obilí bylo potřeba někde uchovávat, lidé se již nestěhovali, žili poměrně dlouhou dobu na jednom místě (dokud se půda nevyčerpala), mohli se obklopit větším množstvím předmětů. Došlo k rozvoji řemesel, především hrnčířství a tkalcovství. Lidé se začali sami iniciativně starat o svoji obživu, začali pěstovat obilí, chovat dobytek, rozvíjet řemeslnou výrobu, nastalo období výrobního hospodářství.

Lidé si stavěli příbytky, tzv. dlouhé domy, ve kterých žila jedna veliká rodina (rodiče, jejich děti i vnuci). Několik domů tvořilo vesnici, lidé v ní byli příbuzní, tvořili rodovou občinu. Lidé si uvědomovali svou závislost na plodivé síle přírody, proto uctívali ženu - matku jako symbol této síly. Toto období se také nazývá matriarchát.