GLOBALIZACE

Globalizace se dotýká každého z nás. Jíme italskou pizzu, francouzské lassagne, maso „na čínu“, americké hamburgery, pijeme španělské víno, skotskou whisky, ruskou vodku. Globalizace se zkrátka stala trendem 21. století a ovlivňuje život celé společnosti. Společně se tedy pojďme podívat, jak na toto nové téma reagovat ve školství a ve výuce.

Globalizace je, když ...

... anglická princezna s egyptským frajerem havarují ve francouzském tunelu s německou limuzínou poháněnou holandským motorem a řízenou belgickým řidičem nalitým skotskou whisky při honičce s italskými novináři fotícími japonskými foťáky a následně přes veškerou péči amerických lékařů se skalpely ze švédské oceli a se švýcarskými léky zemřou...

 

... český občan vyjde z domu, který postavili ukrajinští dělníci,  v italském obleku dorazí do firmy (vlastněné Němci), pracuje na počítači, na jehož vývoji a výrobě jeho částí se podíleli lidé z nespočtu zemí od Japonska až po Izrael, a večer se svou slovenskou manželkou a irským setrem vyrazí autem (smontovaným v maďarské pobočce korejské továrny) do čínské restaurace na skotskou whisky a francouzské víno a v noci  ulehá do postele vyrobené ve Švédsku.

GLOBÁLNÍ VÝCHOVA

Globální výchova je poměrně novým pedagogickým směrem, který vznikl v osmdesátých letech 20. století při univerzitě v Yorku. Předními představiteli tohoto směru jsou Pike a Selby, kteří globální výchovu chápou jako spojení dvou směrů pedagogické teorie a praxe: planetární vědomí a paidocentrismus. Myšlenkový směr planetární vědomí vznikl ve Velké Británii mezi světovými válkami a vychází z principu „jedné Země“ – v souladu s tímto principem musíme zájmy jednotlivých států vnímat s vědomím potřeb celé planety.

Úkolem vzdělávání je utvářet osobnost člověka, který toleruje lidi z jiných kultur, s jiným vyznáním a světovým názorem a váží si jich; utvářet občana, který chápe globální problémy a trendy, různá hlediska a úhly pohledu (Pike a Selby, 2000, s. 13). Druhý směr, paidocentrismus, zdůrazňuje ústřední postavení dítěte ve výchovně vzdělávacím procesu. Osou tohoto směru je názor, že děti se učí nejlépe tehdy, podporujeme-li je v jejich vlastním zkoumání a objevování a jednáme-li s nimi jako s osobnostmi s jedinečnými názory a zkušenostmi (Pike a Selby 2000, s. 13). Pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 2008, s 69) definuje globální výchovu jako přístup ve vzdělávání, který zahrnuje učení o problémech a jevech, které přesahují hranice států, jsou celosvětové, globální povahy, zvláště problémy ekologické, kulturní, ekonomické, politické a technické.

V rámci globální výchovy můžeme vyčlenit čtyři dimenze pohledu na globální výchovu:

Prostorová dimenze modelu představuje globální vztahy, projevující se pohybem zboží, lidí a informací. Žáci by měli porozumět vzájemným souvislostem, které ovlivňují jejich současný i budoucí život, např. jak je ovlivněna životní úroveň obyvatel v různých zemích světa, které faktory ji ovlivňují a jak si v porovnání s ostatními zeměmi stojí jejich vlast.

Dimenze problémů vychází ze změny kurikula. To by se mělo odklonit od klasického paměťového učení (memorování) k takovému učení, které se zabývá skutečnými otázkami a problémy přímo spojenými s životem žáků. Žáci by si měli osvojit dovednosti spojené se zkoumáním, hodnocením a organizováním zjištěných informací, jejich analýzou, usuzováním a rozhodováním. Je nutné, aby tato témata žáci viděli ve vzájemných souvislostech.

Časová dimenze vychází z neoddělování minulosti od přítomnosti a budoucnosti. Jeden moudrý člověk kdysi řekl: „Kdo nezná svoji minulost je nucen prožít ji znovu“. Minulostí se zabýváme především ve výuce dějepisu, přítomností pak například v občanské výchově, ale najdeme ve škole takový předmět, který by tato období dal do vztahu a vysvětlil žákům, proč je dnes svět takový, jaký je? A jak zakomponovat do učebních osnov budoucnost? Žáci by se měli ve výuce více setkávat s různými scénáři, které je budou nutit vyvozovat závěry do budoucna. Takovým tématem může být například růst populace a prognózy pro budoucí vývoj.

Poslední dimenze, vnitřní, vede k chápání sebe sama a svých možností. Jednou z dovedností, kterou by si žáci měli osvojit je přizpůsobivost v procesu učení - učení se při různých příležitostech a různými způsoby. Tato dovednost je pro globální výchovu obzvlášť důležitá, protože učení je celoživotní proces a neměl by probíhat jen za zdmi školy. Navíc ve výuce často dochází k tomu, že žáci se naučí přesně to, co řekl učitel a chybí jim vlastní názor, který by dokázali obhájit a podložit argumenty.

GLOBÁLNÍ VÝCHOVA A RVP ZV

Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) průřezová témata, mezi které je globální výchova řazena, reprezentují okruhy aktuálních problémů současného světa. V rámci výuky na základní škole musí být každé téma zařazeno alespoň jednou do výuky. Jejich rozsah a způsob realizace je stanovena ve školním vzdělávacím programu (ŠVP). Učitelům je tak ponechána volnost, zda vyučovat průřezová témata jako samostatný vyučovací předmět nebo zda je využijí jako integrativní součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu.

Pike a Selby navrhují učitelům dva postupy integrace globální výchovy do výuky: infuze nebo integrace. Infuze spočívá v doplnění předmětů, oblastí a témat stávajícího kurikula o potřebné prvky globální výchovy bez radikální změny struktury nebo organizace kurikula. Naproti tomu při integraci jde o zorganizování procesu učení tak, aby co nejvíce odpovídal situacím reálného života.

S uplatněním principů globální výchovy také souvisí změna výuky z tradičního frontálního vyučování na vyučování využívající kreativity, kooperace, participace, upevňování důvěry k sobě i ostatním a zkušenostní a činnostní orientace (Horká, 2000). Žákovi se nepředkládá učivo v hotové podobě, ale učitel vytváří situace, v nichž se žáci podílejí na různých činnostech (pozorují jevy v přírodě, provádějí pokusy, diskutují, hrají role, řeší problémy atd.) a tím získávají přímo nebo zprostředkovaně určité zkušenosti. Vlastní činnost žáka spočívá v hledání faktů, jejich třídění, přemýšlení a vyvozování závěrů. Žák řeší opravdové životní situace, reaguje na ně, jedná a zaujímá stanoviska.

Se změnou výuky souvisí také změna úlohy učitele. Učitel se stává rádcem, zadává úlohy, které třída nebo skupina žáků řeší společným úsilím. „Globální učitel“ by měl se svými studenty diskutovat a vést je k tomu, aby sami hledali příčiny a uvědomovali si jejich propojenost, při výuce využívá různé formy a metody výuky a využívá propojenosti a vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty (Pike a Selby, 1994).

Otázky k zamyšlení

Zjistěte, v jakých zemích byly vyrobeny jednotlivé kusy oblečení, které máte právě teď na sobě. Zkuste si všechny tyto země zakreslit do mapy a spojit si je s Českou republikou. Je to globalizace?

Zajďete do obchodu a udělejte klasický nákup o alespoň 25 položkách. Pak se podívejte na původ zboží, které jste si přinesli domů. Je to globalizace?

Příklady globalizace

Migrace - emigrace z Anglie do Severní Ameriky kolem roku 1630; kalifornská zlatá horečka v letech 1848 - 1850; migrační toky způsobené hladem v subsaharských zemích Afriky

Globální obchod - s  bavlnou, hedvábím, čajem, kávou. V podstatě začal již v 17. století - východoindická společnost pro podnikání ve Východní Indii

Globální zboží - brambory

Tradice - Halloween, Valentýn - svátek zamilovaných

Životní prostředí - zmenšování plochy deštných pralesů, množství plastů v našich oceánech, zvyšování spotřeby zboží