Ptaly se nebe obláčky:
proč mají ptáci zobáčky?
Ptal se paprsek sluníčka:
proč mají ptáci peříčka?
Ptala se mámy holčička:
proč mají ptáci očička?
Máma jí řekla za chvíli:
aby se Františce líbili.

Františka tiše zašeptá:
a mne se nikdo nezeptá,
proč mají myši kožíšky?
Zeptej se na to Františky.
Proč mají fousy kočičky?
Zeptej se na to Františky.
A Františka ti odpoví:
Pán Bůh je chce mít takový.

(Ivan Martin Jirous: Magor dětem)


Ptal se okoun úhoře,

jaké je to nahoře.


“Jsou tam skály,

lesy, pouště?”


“Copak já vím?

Ptej se tlouště!”


“Pověz, tloušti,

jsou tam palmy?”


“Copak já vím?

Ptej se parmy!”


“Parmo, řekni –

já bych rád…”


“Chyť se tuhle

na udici,

hned to všechno

budeš znát.”

                           (Mateřídouška)




Usměvavý strýček Jean,

to je pravý Pařížan.

S růží v klpě, plný žáru,

prochází se po bulváru.

Smeká klobouk a má knír

jako chrabrý mušketýr.


 (úryvek z básně J. Žáčka: Strýček Jean)




Černý bor utíká s kopečka,

široké jezero pod ním,

nad vodou létají rybárky,

podobny plachtám jsou lodním.


(Petr Bezruč – Slezské písně, Plumlov)




CH

V zatuchlé chodbě

Prostřela sobě

Cháska pochybná.


Kolik má chodů?

Chléb a žádnou vodu!

Chudá hostina.



Č

V čajovně je čilý slon,

čas tu tančí Charleston.


Čchi-čung právě objednává,

komu čaj a komu káva.

…


 (Petr Šmalec: Šmalcova abeceda)












Bětka spěchá po pěšině.

Pozvala dnes k obědu

a pak ještě ke svačině

devět bratrů medvědů.


Říkala si: Běda, běda.

Jenže vařit pro mědvěda

není vůbec žádná věda.


Na oběd

měly med,


na svačinu

medovinu.


(Radek Malý: Kam až smí smích)