stupňování přídavných jmen
Jakostní přídavná jména je možno stupňovat. Tvary 2. a 3. stupně jsou jednoduché a složené.
Druhý stupeň:
Tvar	Způsob tvoření	Příklady
jednoduchý	kmen + -ee (-eít) kmen + -e kmen + -uie	KpacÓBec (ifpacHBeii), HHTepócnee Jiériie, flopówe, imípe jíójibiue, TÓnbine, CTápme
složený	5°JIfie    + základní tvar nieHee	6ó;iee (Méiiee) KpacÓBbiň (-an, -oe, -ue) Gojiee (Méiiee) HHTepócHbiií (-an, -oe, -bre)
Poznámky:
1. Jednoduché tvary druhého stupně jsou neohebné. Užívají se převážně v přísudku.
2. Příponou -ee (v hovorovém jazyce a v poezii též -en) se tvoří 2. stupeň od přídavných jmen, která nemění kmenovou souhlásku, např. SťicTpHH — fíticTpée, Těnjiijii — Tenjiée, SéflHwii — 6eflHée, hóbhh — noBée, cjtá6uii — cjia6ée, rjiýnbiň — raynée, mhjihh — Mnjiée, CBéJKHÍi — cBeHíée, ropninň — ropaMee.
3. Při tvoření druhého stupně příponou -e dochází ke změně kmenové souhlásky:
k — H
r — h< x — iii ä — )k T — H
ct — m
KpenKHH — Kpemie, mátohu — Márne, rpoMKHM — rpoMne,
MéjIKHH — MéjIbMe, HtápKHH — HíápMC, JKeCTKHM — JKeCTHÔ flOpOl'Óií — flOpÓH<e, CTpÓľHH — CTpÓH(C, Tyróž — Tý»e
tiíxhh — Tiíme, cyxóň — cýme, rviyxóň — rjiýme TBepjUJH — TBepjKe, mojiojióô — MOJiówe ôorÚTuô — óoraie, KpyTÓň — Kpý*ie (ale jKejiTuií — jKejiTée, 3HaMeniÍTbiH — snaMeHHTee a jiná na -hti.ih s příponou -ee) npocTÓií — npóme, toctuh — láme, TÓJicTbiň — TÓnrue (ale na -HCTbiií mají -ee, např. njieiHCTbiň — njieHHCTeo)
43
4. Někdy se při tvoření 2. stupně příponou -e vypouští část kmene -K-, -ok-: péflKnň — pénte, KopÓTKHi'í — Kopóne, 6jhÍ3khh — 6jní>Ke, hm.jkhíí — hhjkc, ý.TKHii — ýJKC, bhcókhh — Bbime, nrapó-khh — inúpe ...
5. Nepravidelně se tvoří 2. stupeň u těchto přídavných jmen: fleměBMH — fleméBjíe, cjiájiKHit — cjiáme, rjiy6ÓKnň — rjiýOHte, fionburoň — 6ójibme (změna prízvuku!).
6. Příponou -me se tvoří 2. stupeň pouze od přídavných jmen /lójirHH — flójibme, tóhkhíí — TÓHbme, CTápuň — cTápme a od příslovcí flajieKÓ — flájitme, páHO — páHbme. Po a a h se v těchto tvarech píše měkký znak.
7. V některých případech se tvoří 2. stupeň od jiného kmene, např. xopómnň — jiýnme, njioxóň — xý>Ke, m;íjieiibKiiň — MéHbme.
8. Některá přídavná jména mohou tvořit ohebný 2. stupeň příponou -uiiiň: 6ojjbmóň — 6ójibmnň, MájieubKHii — MéHbmnH, xo-pónmn — jiýMmnii, njioxóň — xý^inuň, mojioäóh — MJiáflmnH, CTápuň — CTápinnň, bhcókhh — Bbicmnu, hh3khh — hh3hmh ... Tyto tvary (kromě ôójibmuii a Ménbranň) však mají většinou význam 3. stupně, i když jiýHinnň a xýflraníi mohou rovněž označovat 2. stupeň, např.: TOBáp jiýnmero (BÚcmero) KánecTBa (zboží nejlepší /nejvyšší/ kvality), bmciuhh (mfoinnň) copT náa (nejlepší /nej-horší/ druh čaje), b xýflmeM cjiýnae (v nejhorším případě), no MÓHb-meň Mépe (přinejmenším). Často jsou součástí terminologických výrazů: Biicmee o6pa30BáiiHe — vysokoškolské vzdělání, MJiáainnň jieňTCHáiiT — podporučík, CTápman Meflcecípá — vrchní sestra aj.
9. Předpona no- dodává tvarům druhého stupně význam trochu, o něco, např.: nociápine — trochu (o něco) starší, noBecejiée — trochu (o něco) veselejší. Tyto tvary mohou vystupovat i ve funkci přívlastku za svým podstatným jménem: IToKaMíHTO MHe koctióm iiofleméBjíe. (= IToKa>KHTe Mne ííójiee fleměBbiň koctióm.)
10. Srovnávaný předmět se u jednoduchých tvarů druhého stupně vyjadřuje tvarem 2. pádu nebo pomocí spojky ieM + 1. pád: Sestra je mladší než já. CecTpá mojiójko Menu. GecTpá MOJió>Ke, ieM h. U složených tvarů se srovnávaný předmět vyjadřuje spojkou leiw: (DujibM f>ójiee HiiTepéciibiíi, hcm cneKTáKJib.
11. Složené tvary se používají především v přívlastku, např.: fl Te6é noKaaíý óónee nuTepécnyio KHÓry. Jednoduché tvary se užívají v prísudku, např.: Tle™ fláme mchh.
Třetí stupeň:
Tvar	Způsob tvoření	Příklady
jednoduchý	, -efliuHii kmen + .áSulHÍi	KpacHBeiiuiHii, HHTepécneauiHii Hpemiáttumii, CTpowáiluiHH
složený	cáMblíi naH6ÓJiee    + základní tvar (HawviéHee)	cáMwii (naHOó.iee) upaciÍBHH cáMbiií (HaHÍiÓJiee) nuTepécHbiii HanMéHee h3bócthijh
	jednoduchý tvar    , Bceró, druhého stupně acex	KpacÓBee Bceró (Bcex) jiýMiue Bceró (scex)
Poznámky:
1. Tvary s příponou -áňiiinň se tvoří pouze od přídavných jmen, jejichž kmen je zakončen na souhlásky r, k, x, které se mění v >k, h, m: CTpóruň — OTpojKáňmiiň, KpéiiKuň — KpeiiHáňmHH, thxhh — th-máňmnň. V ostatních případech se třetí stupeň tvoří příponou -eňmHií: HÓBbiň — HOBČumnň, MiiTepécHHH — HHTepécHeHmiiň, Becějibiň — Becejiéňinuň. Přípona -áiiiuMH je vždy prízvučná.
2. Jednoduché tvary třetího stupně označují většinou velmi vysoký stupeň daného příznaku (elativ): BajKHéňmaH npoSjíéMa — velmi důležitý (nejdůležitější) problém, Menhváiímm noflpófÍHocTH — nejmenší podrobnosti apod.
3. Složené tvary se cúmuh jsou stylisticky neutrální, se slovy HaiiGóiiee (HaHMéuee) se užívají spíše v knižním stylu. Užívají se v přívlastku i v prísudku.
4. Složené tvary se slovy Bcex (nceró) se užívají pouze v prísudku. Bcex se užívá tehdy, jestliže porovnáváme věci stejného druhu, např. On yMHéc Bcex. 9to a^áime KpacÓBee Bcex (3«áHHH). Bceró se užívá tehdy, jestliže porovnáváme s ostatními druhy, např. 3,no-pÓBbe flopówe Bceró. Bójibme Bceró h jhoójiió moKOJiáfl.
44
45