Například H. Schachl (uvedeno v Petlák, 2009, 38 – 42) stanovil jedenáct principů mozkově kompatibilního vzdělávání:

1. Přehled před jednotlivými informacemi – dříve, než by se žáci měli naučit jednotlivostem, je lépe aby pochopil celek. Tím se mozek aktivuje a připraví na příjem nových informací.
2. Zřetelné a jasné cíle vyučovaní a učení – žáci by měli vědět, co se budou učit, proč se to budou učit a k čemu jim naučené může sloužit.
3. Zájem motivuje – zvědavost je nejlepším předpokladem pro zapamatování učiva, zefektivňuje vlastní učení. Ideální je využívání vlastních zkušeností (prekonceptů).
4. Opakování – pravidelné a smysluplné opakování upevňuje nervová spojení v mozku.
5. Zapojení více smyslů – čím více smyslů se zapojuje do učení, tím dochází v mozku k většímu počtu nervových propojení. 
6. Dbát na využívání citů – strach a nepřiměřená zátěž ztěžují učení a zapamatování. K dlouhodobému zapamatování naopak přispívají pozitivní emoce.
7. Zpětná vazba – učení nemá smysl, když mu chybí zpětná vazba. Čím dříve k ní dochází, tím lépe, neboť špatně zafixované učivo se těžko opravuje.
8. Do učení vsouvat přestávky – mozek by měl dostat čas na zpracování a uložení informací. Proto by fázi učení měla střídat fáze odpočinku.
9. Vyučovat a učit systematicky, v postupnosti – v případě, že učivo na sebe logicky navazuje, přirozeně se připojuje do stávajících kognitivních struktur. Naopak dbát na to, aby se příbuzné obsahy učiva neučili současně, aby nedocházelo k transferu.
10. Síťová struktura – paměť propojuje mezi sebou různé informace, proto je vhodné učit téma v různých souvislostech, aby žák chápal učivo v různých vztazích, propojeních a to jak v teorii, tak i praxi.
11. Dbát na individuální nadání – u každého žáka zjistit jeho schopnosti a podporovat mnohostranný rozvoj každého žáka.

 

Podobně také manželé Cainovi stanovili 12 principů přirozeného učení – Brain/Mind Principles of Natural Learning (Caine,G. – Caine, R., dostupné na www.cainelearning.com)

1. Mozek je paralelní procesor – současně zpracovává množství různých informací, jako jsou myšlenky, emoce, vědomosti a poznatky o kultuře.
2. Učení propojuje celou osobnost – nelze se tedy zaměřit pouze na rozvoj intelektu.
3. Hledání smyslu je přirozené – význam určitých obsahů je však jedinečný, založený na předchozích zkušenostech.
4. Hledání smyslu se odehrává prostřednictvím tzv. kopírování (patterning) – efektivní vyučování spojuje myšlenky a informace s globálními ideami a tématy.
5. Emoce jsou pro tzv. kopírování (patterning) nevyhnutelné – učení ovlivňují momentální pocity, emoce, ale také postoje.
6. Mozkové procesy probíhají celé, nebo částečně, simultánně – pro učení je důležité mít povědomí celku i dílčích částí problému.
7. Učení zahrnuje soustředění pozornosti i periferní vnímání – je ovlivněno prostředím, kulturou a klimatem třídy.
8. Učení vždy zahrnuje vědomé i nevědomé procesy – žáci potřebují čas na to, aby nové informace zpracovali a zabudovali do svých kognitivních struktur.
9. Máme dva typy paměti -prostorovou a paměť pro mechanické učení – učení zaměřené na mechanické zapamatování si faktů nepodporuje prostorové učení založené na zkušenosti získané při učení a podporující pochopení problému.
10. Nejlépe chápeme a pamatujeme si ta fakta a dovednosti, které jsou zakořeněné v prostorové paměti – učení prostřednictvím zkušenosti je nejefektivnější.
11. Učení zlepšují přiměřené výzvy a zhoršuje strach – klima třídy by mělo být podnětné, nikoliv ohrožující.
12. Každý mozek je jedinečný – učení by mělo být rozmanité a umožnit žákům vyjádřit své vlastní preference.

 

Klimentová (in Petlach, 2010) formuluje na základě výzkumu různých autorů o fungování mozku pravidla, která zefektivňují učení žáků včetně konkrétních příkladů jejich aplikace v pedagogické praxi:

SMYSLUPLNÝ OBSAH – přiměřený a srozumitelný věku žáků. Ve výuce to předpokládá:

• Poskytnout žákům interakci se světem, bezprostřední zkušenost
• Dbát na přiměřenost kurikula věku a vývoji žáků
• Nepředpokládat nebo nevyžadovat zkušenosti, které žák nemá
• Nabídnout žákovi takový učební obsah, který si získá zájem žáka i učitele (tvořivý, užitečný, vytvářející emocionální vazbu umožňující přenos naučeného do dlouhodobé paměti)

MOŽNOST VÝBĚRU – mozek každého jedince je trochu jiný a preferují jiný způsob učení

• Možnost výběru by měla být rozmanitá
• Každá možnost by měla vézt k dokonalému zvládnutí klíčového učiva
• Pokaždé, když je to možné, učební činnosti by měly být hravé
• Nabídnuté učební úlohy by měly vtáhnout žáka do skutečného života a poskytnou mu příležitost prožitku

PŘIMĚŘENÝ ČAS – každý mozek potřebuje ke zpracování a zapamatování stejného množství informací rozdílný čas

• Odstranění klasického rozvrhu a přesně vymezenými předměty
• Plánování v pojmové a ne ve faktografické rovině
• Dostatek času pro příležitost s využíváním poznatků, ideálně jejich aplikaci v reálných situacích
• Pružně přizpůsobit výuku aktuálně nastalým potřebám a problémům

OBOHACENÉ PROSTŘEDÍ – mozek žáka se učí jen během vyučovací hodiny, ale pořád

• Umožnit žákovi styk s realitou, používat primární informační zdroje (pozorování, pokusy, …)
• Ke zprostředkování informací se uchylovat pouze tehdy, když jsou primární zdroje nedostupné nebo vyčerpané
• Knihy, video, internet využívat pouze pro doplnění a rozšíření toho, co se žáci učí bezprostřední zkušeností
• Zajistit pro žáky do třídy knihovničku s různými encyklopediemi a publikacemi
• Vytvořit pro výuku příjemné, nestresující prostředí s koutky pro individuální práci
• Využívat nástěnky a výstavky prezentující poznatky, které již žáci zjistili
• Netrvat na striktním používání učebnic jako jediném a základním informačním zdroji
• Pravidelně plánovat besedy zajímavých osobností

SPOLUPRÁCE – vzájemná spolupráce s sebou přináší uspokojení ze společných úspěchů, vede k naplnění cílů v oblasti poznávací a intelektové, ale také sociálních cílů.

• Postupně žáky učit pracovat ve skupinách
• Práce ve skupinách by neměla být odměnou nebo trestem, ale přirozenou formou práce využívanou ve výuce
• Práce ve skupině by měla simulovat práci v reálných situacích, neměla by být pouze formální
• Dbát na zodpovědnost práce celé skupiny

OKAMŽITÁ ZPĚTNÁ VAZBA -  žák by měl dostat co nejdříve zpětnou vazbu ke své práci, aby mohl co nejdříve odhalit a opravit chybu. Včasné uvědomění si vlastních chyb a omylů brání fixaci chyb, než přejdou do dlouhodobé paměti.

• Uspořádat práci skupin tak, aby nejen učitel, ale také členové skupiny poskytovali neustálou zpětnou vazbu všem členům
• Nepodceňovat účinnost zpětné vazby spolužáků
• Hodnotíme to, co má hodnotu – práci a postup konkrétního žáka, neporovnáváme výkony žáků mezi sebou
• Zpětná vazba by měla sloužit sebehodnocení žáka

DOKONALÉ ZVLÁDNUTÍ – dokonalé zvládnutí předpokládá splnění úlohy, její správnost a souhrnnost. Nejedná se pouze o naučená fakta, ale také postupy a směr uvažování.

• Logické principy související s tématem jsou současně základem učení se.
• Klíčové učivo obsahuje přesně ty pojmy a dovednosti, které se má žák naučit. Jejich zvládnutí je také hodnoceno.
• Aplikační úlohy poskytují možnosti vyzkoušet si použití pojmu nebo dovednosti v reálné praxi.

ZÁMĚRNÝ POHYB – pro jedince je nepřirozené sedět po celou dobu výuky, vhodné je zařazení pohybu v průběhu hodiny. Pohyb však nesmí být samoúčelný, ale . jako vše v mozkověkompatibilním učení , smysluplný.