Regionální geografie Ameriky, Austrálie a polárních oblastí Přednáška č. 8 © HS  Culek , M. a kol. Austrálie. Brno: PdF MU, 2012. URL  Brinke, J. (1983): Austrálie a Oceánie. Praha, SPN, 295 s.  Baar, P., Šindler,V. (1988): Regionální geografie světa 1/I. Praha, SPN, 309 s.  Obratník Kozoroha x 135° v. d.  Austrálie a Oceánie: 8 511 000 km2  z toho stát Austrálie: 7 686 850 km2  Pouze 6 % souše na Zemi  Včetně oceánu ale 35 % zemského povrchu  Malá horizontální členitost  Ostrovy a poloostrovy tvoří 8,5 % rozlohy Austrálie  Délka pobřeží 19 500 km  Málo míst pro přístavy (proto osídlování od JV)  Australský štít (centrum indo-australské desky)  Melanésko-zélandský oblouk (hranice indoaustralské a pacifické desky)  Vlastní Oceánie (uvnitř pacifické desky) Rozdílný charakter ve 3 charakteristických oblastech: • Starohory (proterozoikum) • Austrálie součástí Gondwany • Prvohory (paleozoikum) • Kaledonské vrásnění ze severu (Arnhemská země) • hercynské vrásnění ve východní části dnešního kontinentu (vrchol v karbonu) • vyvrásněníAustralských Kordiller, intenzivní magmatická činnost jako doprovodný jev • vytvořila se Středoaustralská pánev Prvohory: devon (před 380 mil. let) • Druhohory (mezozoikum) rozpad Gondwany na 3 části • základní kontury pevniny se blížily dnešním • Mořské transgrese (centrální části Austrálie) • denudace Druhohory: trias (před 210 mil. let) Indie Aust. Antar . • Třetihory (terciér) • Oddělení Nového Zélandu, zmlazení reliéfu východníAustrálie (pohyby podél zlomů) • klima bylo většinou teplé, subtropické až tropické > rozvoj útesotvorných organismů a vznikVelkého bradlového útesu na pobřeží Queenslandu Třetihory: paleogén (před 50 mil. let) • Čtvrtohory (kvartér) • kernými poklesy byly vytvořeny dva mělké průlivy, Bassův aTorresův a Austrálie se tak oddělila odTasmánie a Nové Guineje • během posledního glaciálu se vytvořily horské ledovce naTasmánii a na jižních svazích Sněžných hor • střed kontinentu byl celý zakryt písečnými pouštěmi • hladina moře ležela asi o 150 metrů níže, došlo k vytvoření pevninských mostů, které umožnily širší migraci fauny a nakonec i příchod prvního člověka do Austrálie před 40 tis. lety „Čtvrtohory“: pleistocén (před 1 mil. let)  hranice indo-australské a pacifické desky  různé typy rozhraní, řada menších bloků, proto pestřejší složení než na australské pevnině a mladší geologické pochody (nejaktivnější na Nové Guinei)  celáAustrálie je tvořena indicko- australskou deskou, převládají zarovnané povrchy  roviny jsou zpravidla na okraji pevniny vyzdviženy  charakteristická je shodná výšková úroveň na velkých plochách (kolem 300 m n. m.) • Mt. Kosciuszko je pojmenována po polském revolucionáři AndrzejTadeusz Bonawentura Kościuszko • Účastník americké války za nezávislost (v rámci francouzských dobrovolníků –generál, bitva u Saratogy, 1777) • Účastník polského protiruského odporu (1792) a vůdce povstání (1794), pak v exilu • VAustrálii nikdy nebyl, na mapu ho dostal polský geolog hrabě Paweł Edmund Strzelecki– až v roce 1840 • Hora přejmenována v roce 1997 – do té doby Mt. Kosciusko Lake Eyre  zarovnaný povrch se sedimentárním obalem (pískovce, na jihu vápence)  2/3 kontinentu, výška 200–800 m n. m.  převážně pouštní charakter, největší australská oblast bez vyvinuté říční sítě (řeky, tzv. creeky, vznikají jen v době nejvyšších dešťů).  dílčí dělení:  Jihozápad Austrálie  Severozápadní Austrálie  Vnitrozemí Západoaustralské plošiny  střední část vyplňují pouště, JZ části jsou typická slaná jezera – existují dočasně, mají charakter saharských šottů. Pouště zabírají plochu 1 760 000 km² (zhruba polovina Sahary):  Velká písečná poušť (Great Sandy Desert) – skutečně písečná, duny až 30 m vysoké  Gibsonova pouš ť (Gibson Desert) – kamenitý charakter  VelkáViktoriina poušť (GreatVictoria Desert) – část kamenitá, část písečná, největší australská poušť vůbec (350 tis. km2), ad.  Ve střední části je pásmo silně denudovaných zlomových pohoří souhrnně nazvané Středoaustralské ostrovní hory:  MacDonnellovo pohoří (MacDonnell Ranges), které je nejvyšší strukturou celé Západoaustralské tabule (nejvyšší hora Mount Zeil (1531 m n. m., též nejvyšší bod ST), objeveno v roce 1860 a pojmenováno po tehdejším guvernérovi  Musgraveovo pohoří (Musgrave Ranges), nižší, nejvyšší vrchol Mt. Woodroffe / Ngarutjaranya (1435 m)  + další menší hřbety  mezi pohořími se rozkládá písčitá rovina, nad níž se zvedají kamenité ostrovní hory a pískovcové věže  350 km JZ od Alice Springs  Nápadná hora vystupující z rovinaté plošiny, průměr 3 km, výška 350 m  Vyzdvižená troska původně souvislého pískovcového podloží kambrického stáří, dnešní tvar důsledkem větrné a vodní eroze  Červená barva – oxidy železa  Kultovní místo domorodců – v jeskyních a na skalních stěnách jejich malby  VelkáViktoriina poušť přechází do Nullarborské krasové tabule (Nullarbor Plane)  Rozlehlá vápencová plošina 3H stáří podélVelkého australského zálivu  Vápence jsou zkrasovělé – jeskyně, závrty, propasti, podzemní jezera a řeky  U pobřeží 90–150 m vysoké útesy  Rozsáhlý národní park (43 200 km2) Pozn. nullusarbor (lat.)= bezlesý, vegetace je skutečně velmi chudá  široký šelf, pobřeží přechází postupně v pouštní vnitrozemí  Velká písečná poušť sahá až k pobřeží na tzv. Osmdesátimílovém pobřeží (Eighty Mile Beach)  S odVelké písečné pouště je hrásťové pohoří Kimberley Plateau (nejvyšších výšek dosahuje v pohoří krále Leopolda (King Leopold Range) – Mt.Wells, 983 m)  Nejsevernější okraj Západoaustralské plošiny tvoří mírně zvlněná náhorní rovina (vápence a pískovce křídového stáří) tvořící poloostrov Arnhemská země (Arnhem Land)  při pobřeží rovina široká 50–80 km omezená z východu zlomem, podél něj vyzdvižen západní okraj kontinentu  od severu:  Hamersleyovo pohoří (Hamersley Range) mezi řekami Fortescuea Ashburton, na něm nejvyšší hora státu Západní Austrálie Mt. Meharry (1249 m)  J od něj Barlee Range (na J od Ashburtonu)  V od Perthu Darlingovo pohoří (DarlingRange)  S od zálivu krále Jiřího pohoří Stirling Range (Bluff Knoll, 1096 m)  snížená část (výšky kolem 100 m), jednotvárný typ reliéfu, akumulační  odvodňována jen menší severní část a na jihu nížina Murray – Darling, většina je bezodtoková  Severní hranicí bezodtoké oblasti je plošina Barkly (600 m) a hřeben Selwyn Range (700 m), jižní pak Greyovo pohoří, vysočina Broken Hill a pohoří Barrier Range  typická je silná eolická činnost, intenzivní mechanické zvětrávání, pouštní klima a krátké creeky  V centrální části jsou artéské pánve (nejvíce na světě) – hlavní zvodnělou vrstvou jsou jurské vápence, zdrojnicí pro tuto oblast jsou svahy východoaustralských hor.  Velká artéská pánev má plochu téměř 1,5 mil. km2  vodu odvádějí creeky (periodické toky) do nejnižšího bodu – slaného Eyrova jezera (Lake Eyre, –16 m)  Voda se čerpá zhloubek 1,5–2 km  má vysokou teplotu (60–80 °C), nechává se ochladit ve velkých podzemních rezervoárech  silně mineralizovaná, slouží hlavně pro zemědělské účely, pro obyvatelstvo vyžaduje značnou úpravu  Celkem 3000 vrtů (první v roce 1878)  Nejhlubší 2136 m (Queensland)  Na jihu Středoaustralské pánve  Transgrese třetihorního moře: podloží tvoří vápence, které jsou překryté říčními nánosy  Hrásťové pohoří složené ze žul, rul a staropaleozoických hornin, kerné pohyby i ve třetihorách  má poledníkový směr  nejvyšší částí je na severu ležící pohoří Flindersovo (Flinders Ranges) s nejvyšším vrcholem St. Mary Peak / Ngarri Mudlanha (1189 m), na jihu k němu přiléhá pohoří Mt. Lofty Range (do 700 m)  Západní hranicí Jihoaustralské hornatiny je tzv. Velký jihoaustralský příkop (od Spencerova zálivu kTorrensově jezeru)  Označují se i jako:  Australské Kordillery (méně vhodné, geologicky jsou spíš obdobou Appalačů než Kordiller)  Velké předělové pohoří (Great DividigRange; používá se ale také pro jednu z částí)  odYorského poloostrova poTasmánii ve vzdálenosti 80–100 km od pobřeží  šířka 80–160 km, průměrná nadmořská výška 950 m n. m.  vznik hercynským vrásněním, v třetihorách rozlámány do několika skupin, skladba hornin je převážně prekambrického (J a S) a prvohorního stáří (střed)  směrem k jihu se výška i šířka pohoří zvětšuje  Složité pásemné pohoří  Typická je asymetrie (prudce se svažují k moři, pozvolna do vnitrozemí)  Zpravidla se člení na 5 částí (od severu):  oblast meziYorským poloostrovem a Brisbane  oblast mezi Brisbane a Newcastle  oblast mezi Newcastle a jižním pobřežím  okolí Melbourne  Tasmánie  délka 2000 km  předkamrbické horniny na S, paleozoické na J  naYorském poloostrově výšky jen do 500 m, jižně od Cairnsu leží nejvyšší hora skupiny Mt. Bartle Frere (1622 m, nejvyšší hora Queenslandu)  zde se pásmo dělí na dvě větve:  užší, typické stolové hory rozčleněné čtvrtohorní erozí  podél příčných zlomů čedičové výlevy:  Novoanglické hory (New England Range/ Tableland) – 320 km paralelně s pobřežím, výšky 900–1500 m (Round Mountain, 1584 / 1608 m)  Liverpoolské hory (Liverpool Range) – kolmo k pobřeží, čedičové  poledníkový směr  průměrná výška 1000 m  silurské a devonské vápence, překryté karbonskými a triasovými pískovci s výlevy čedičů  Nejvyšší části:  Modré hory (Blue Mts;na Z od Sydney) – průměrná výška 1000 m (podkladem silurské vápence, jsou zde sopečné výlevy)  Australské Alpy – vyzdvižená parovina, proto naprosto nepodobné evropským Alpám, nejvyšší část se označuje jako Snowy Mountains (The"Snowies"), v nich Mt. Kosciuszko (2230 m), jediné pohoří na kontinentu, které má souvislou sněhovou pokrývku (2–3 měsíce v zimě)  začíná u pramenů řeky Goulburna táhne se rovnoběžkovým směrem až k 142°v. d.  odV k Z se snižuje (z 1500 m na 600–800 m)  tvoří jej paleozoické usazeniny, na Z překryté čediči a tufy 3H a 4H stáří  hory této skupiny nevytvářejí delší souvislé hřebeny →krátké hřbety (př. Grampiany)  podél 38°j. š. se rozkládá 40–100 km široká VelkáViktoriina nížina → 3H pískovce, předěl od mořského pobřeží  pohoří Tasmánie byla vyvrásněna v prvohorách, poté denudována, dnes náhorní rovina  průměrná výška 1200 m  2 horská pásma  ve střední části ostrova je navíc velká Centrální plošina, nad níž se zvedají horské vrcholy s nejvyšším bodemTasmánie Mt. Ossa (1617 m)  pobřeží riasového typu  Austrálie svou polohou náleží do pásma tropického a subtropického  poloha v nízkých zeměpisných šířkách způsobuje silné zahřívání pevniny  uplatňuje se vliv oceánu  srážky přináší převážně východní větry  většina srážek vypadne na svazích Východoaustralských hor, západně od tohoto horského pásma proto převládá kontinentální podnebí v létě – leden v zimě – červenec  průměrné teploty  Kombinace vysokých teplot a vlhkosti výrazně omezuje lidské aktivity  Australští meteorologové označují nepříznivé kombinace jako „heat discomfort“  rovnoměrné rozložení teplot je narušené pouze v horských oblastech  nejteplejší oblasti se nachází na západním pobřeží, kde teploty v lednu dosahují 35 °C  nejchladnější oblastí je jihovýchod pevniny, kde v zimě klesá teplota pod bod mrazu  jižní polovinu Austrálie (včetněTasmánie) charakterizují teplá léta a mírné zimy  směrem na sever se rozdíly mezi ročními obdobími stírají  na severním pobřeží už lze rozlišit jen sucha a vlhka, s monzunovými dešti a příležitostnými tropickými cyklonami  pro rozsáhlé suché vnitrozemí jsou po celý rok typické horké dny a velice chladné noci v létě – leden v zimě - červenec  Austrálie je nejsušším kontinentem  ročním srážkový průměr je 430 mm, nejvíce srážek: SV pobřeží (přes 3500 mm)  pro celý kontinent platí, že srážek směrem do vnitrozemí ubývá  V S části Austrálie je nejvíce srážek v létě, v J části v zimě  sníh padá jen v nejvyšších polohách Australských Kordiller na jihovýchodě Austrálie Roční úhrny srážek  Členění užívané na „větších“ kontinentech je příliš hrubé (většina území tropický pás, na J subtropický, na S subekvatoriální)  Obecná nevýhoda genetických klimatologických klasifikací se zde ještě zvýrazňuje (obrovská variabilita v závislosti na reliéfu)  Použijeme proto australskou klasifikaci  Austrálie je nejsušším kontinentem, důvodem je:  nadprůměrné zahřívání kontinentu, vysoké teploty, značný výpar (90 % srážek, na odtok připadá jen 10 %)  geologické a geomorfologické poměry: nízká nadmořská výška – nedostatek stálých zdrojů vody  60 % bezodtokové oblasti a oblasti bez hydrografické sítě  40 % úmoří (3/4 Indického oceánu, 1/4Tichého oceánu, rozvodní čára probíhá po hřebenech Východoaustralských hor)  Největší je Středoaustralská pánev  vyznačuje se vnitřním odtokem  řídká síť periodických toků – creeků, jejich síť se sbíhá v pánvi Eyreova jezera  nejvýznamnější tok oblasti je řeka Finke  Jezera jsou spíše většími či menšími solnými pánvemi  největším australským jezerem je jezero Eyreovo (Lake Eyre), stejný charakter má i Torrensovo jezero (LakeTorrens) creek Tato jezírka vytvořila vyvěrající artézská voda Velké artézské pánve  Tato oblast zahrnuje pouštní oblasti včetně pustiny Nullarborské krasové tabule  oblast se rozkládá na 3/4 Západoaustralské plošiny  součástí je i jihozápadní jezerní pánev, v níž má 39 slaných jezer plochu větší než 1000 km2  oblasti nejsou zcela bez vody, na některých místech však vyvěrají prameny podzemní vody Slané jezero Lake Johnston je téměř vyschlé a umožňuje opatrnou jízdu vozu po tvrdé vrstvě soli, pod níž je hluboké slané bahno  Další systém: východní svahyVýchodoaustralských hor:  Burdekina Fitzroy–pramení v horách, ústí doTichého oceánu, jsou důležitými hospodářskými řekami (jsou splavné i pro námořní lodě) Nejvýznamnější říční systém je povodí řek Murray a Darling Murray – délka 2 520 km (Murray-Darling 3 490 km), pramení nedaleko vrcholu Mt. Kosciuszka, ústí do Indického oceánu, lze ji jako jedinou srovnávat s veletoky jiných světadílů Darling – je delší než Murray (2 720 km), ale částečně vysychá  Převažují půdy typické pro tropické klima  Půdy mírného pásu jsou pouze v horských oblastech jihovýchodníAustrálie a naTasmánii  půdy rozmístěny přibližně v šířkových pásech, toto uspořádání je narušeno ve východní části kontinentu v oblastiVýchodoaustralských hor  Východoaustralské hory,Tasmánie – podzolové půdy  střední tok Murray-Darling, JZ Austrálie (vápence a sezónní srážky): červenohnědé půdy a červenice (terra rosa) nebo lehké, světlé vápnité půdy (chudé na humus)  lem pouští a polopouští: šedé a hnědé půdy (xerosoly)  pouště a polopouště: polopouštní a pouštní půdy (arenosoly – půdy na písčitém substrátu)  V pouštích yarnosoly (podtyp arenosolů) – mají dva podtypy: ▪ sypká pouštní půda (zvýšený obsah CaCO3) – hamadová (pouštní lak), písečná sypká půda (erg), solná prachová půda (v ní vysrážené soli, tzv. pouštní květy) ▪ pouštní kůry – mocnost několik cm až m, vytváří souvislou vrstvu v deflačních vanách (dojde k vypaření vody), jsou pro Austrálii typické (10–15 % rozlohy kontinentu)  severní oblasti:laterity (důsledek vymývání)  svérázné rostlinstvo a zvířena  převládají starobylé druhy, které se jinde ve světě vyskytují velmi vzácně  příčinou charakteru australské flóry a fauny je:  dlouhodobá izolace kontinentu  rozmanité životní prostředí  značné rozdíly v horninách a klimatu  rozmanitost reliéfu a půd  75 % endemických rostlin  Jedinečná druhová skladba zvířat (dingo, vačnatci, ptakopysk, ježura, emu…)  Řada rostlin a živočichů zavlečena z Evropy, postupně zdomácněly (králík, lišky, opuncie…)