Regionální geografie Ameriky, Austrálie a Geologický vývoj □ Laurasie ...od ní se oddělila severoamerická litosférická deska (jádro: kanadský štít) □ Gondwana ...od ní se oddělila jihoamerická litosférická deska (jádro: brazilsko-guyanský štít) Severoamerická Kordillera □ spolu s jihoamerickými Andami jsou vůbec nejdelším pásemným pohořím světa (přes 1 5000 km) □ Severoamerická Kordillera je po Mexiko dlouhá 5000 km, maximální šířka přes 1 500 km (40°s. š.), nejužší je na území Britské Kolumbie. □ mladý vrásno-zlomový a vulkanický horský systém, stále zůstává tektonicky aktivní □ centrem se táhne rozsáhlé pásmo pánví a plošin □ Hranice: □ Z: hladina Tichého oceánu □ V: úpatí Skalanatých hor □ SZ: Beringovo moře □ J: různá pojetí: údolí Rio Grande u El Pasa a Kalifornský záliv ev. Tehuantepecká šije Severoamerická Kordillera v Mexiku □ Východní (vnitřní) pásmo — navazuje na Skalnaté hory (Rocky Mountains) a Sierra Madre Oriental (Cerro Potosí, 371 3 m) □ Nepůsobí velehorským dojmem, má podobu rozčleněného okraje plošiny □ Nepředstavuje výraznou terénni bariéru □ Mezi horské plošiny □ Mexická náhorní plošina □ (Alfiplanicie Mexičana; Mesa Cenfral) □ Na severu kolem 1000 m n. m., bezodtoképánve □ Na jihu kolem 2000 m n. m. -vysočina s dvěma velkými údolími (oddělují je sopky Cordillery Neovolcánica) □ Mexické údolí+ Tolucké údolí - příznivé klima, centra historických předkolumbovských státních útvarů i dnešního Mexika Océano Pacifico Golfo de México 12 S Mař Caribe Golfo de " Tehuantepec Golfo de México Océano p. 'acíflco * 10 12 Tehuantepec Severoamerická Kordillera v Mexiku Západní (pobřežní) pásmo □ Sierra Mad re Occidental (Cerro Mohinora, cca 3250 m n. m.) ■ Velehorský ráz ■ Výraznější bariéra než Sierra Madre Oriental, i když je nižší (asi o 500 m) □ Sierra Madre del Sur (Teotepec, 3 703 m n. m.) ■ Od Mladovulkanické Kordilery oddělena tektonickou depresí řeky Balsas Hlavní orografické bariéry Mexika • Nation's Capital • State Capital O Other ClUes Mladovulkanická Kordillera □ Cordillera Neovo/cán/ca, též Sistema / Eje Vo/cán/co Transversal □ Příčně přerušuje podél 20°s. š. všechna pásma (šířka 1 00, délka 900 km, dosahuje k oběma pobřežím) □ Sopečný pás přesahuje i do oceánu □ Jsou v ní nejvyšší mexické vrcholy, většinou vulkány (Popocatepetl, Ixtacíhuatl, Nevadode Toluca, Picode Orizaba/ Citlaltepetl - nejvyšší: 5 61 0 m n. m.) □ Rada vulkánů je aktivní, vznikají stále nové Střední Amerika Střední Amerika puen M. Antily aktivní oblouk (mladší) neaktivní oblouk (starší) Vyplněný příkop ) Rico British Virgin Is.~ (U«S? r ' AnguIIHdJ.K.) \/i™in u n^u MnrtiiKGuad. and Neth. Antilles) Annies -*< ftirtftrfBVlO-dJ cs^ jednoduché konsekventní toky □ pohyby proběhly v etapách, proto jsou na spádových křivkách stupně rinocká n. Guyanská v. ^Amazonská Brazilská v. aplatská Jižní Amerika — orografie □ Guyanská vysočina □ Severní výchoz štítu Má charakter zvlněné paroviny, tabule 2000 x 1000 km, rozčleněná erozí □ Nadmořské výšky do 400 m n. m. Nejvyšší segment je pohoří Pacaraima (Pacaraima Mountains / Serra Pacaraimd / Sierra Pacaraima) — jeho vrchol Roraima (2810 m) byl dlouho považován za nejvyšší horu Guyanské vysočiny □ V roce 1965 objevena Picoda Neblina (3 014 m, i nejvyšší hora Brazílie) □ z paroviny vystupují stolové hory (místní název tepui), často izolované (endemické druhy), vodopády □ Brazilská vysočina □ geologickástavba podobnáGuyanskévysočině □ převážněroviny mírněukloněnékSZ, □ výška od 200 m n. m. na severu po nejvyššíhory při JV pobřeží (Picoda Bandeira, 2890 m n. m.) □ součástíje i plošina MatoGrosso Jižní Amerika — orografie □ Orinocká nížina □ mezi Andami a Guyanskou vysočinou □ oblast tektonického poklesu □ silná vrstva říčních sedimentů □ plochý reliéf □ Guyanská nížina □ Leží mezi Guyanskou vysočinou a Atlantikem □ Amazonská nížina □ Aluviálni nížina, největší na světěfó mil. km2) □ většina v nadmořské výšce do 1 00 m n. m. □ plochý reliéf s hustou říční sítí □ Laplatská nížina □ Dvě části: ■ na severu Gran Chaco ■ na jihu Pampas □ reliéf mírně zvlněný, svažuje se od And k pobreží □ Pampas jsou překryty vrstvou spraší úrodnost (navíc i klimatické výhody) Patagónie □ mezi Andami a Atlantským oceánem v jižní Argentině □ Stupňovité vyvýšeniny a plošiny □ svažuje se od západu (až 2 000 m n. m.) k východu □ v předandské depresi množství hlubokých ledovcových jezer (podobně jako v severní Itálii): □ (/.ago) Nahuel Huapi, (/.ago) Buenos Aires, (/.ago) Viedma Jižní Amerika — orografie: Andy □ Dlouhé asi 9 tis. km (od poloostrova Tocona Trinidadu k Ohňové zemi) □ Důležitá klimatická a dopravní bariéra □ 1 H vyvrásnění před-Kordillery □ 2H denudace □ 3H vyvrásnění, dvě pásma (vnitřní+ pobřežní), mezi nimi náhorní plošiny □ 4H zalednění Patagónie (ledovce patagonského typu => pobřeží s fjordy) □ 3 velké celky: □ Severní (Kolumbijsko-venezuelské) Andy ■ Hranice: deflekce (místo náhlé změny směru pohoří, zde z SV na SZ) na peruánsko-ekvádorské hranici □ Centrální (Chilsko-peruánské) Andy ■ Hranice: záliv Peňas (47°j. š.), hranice lit. desky Nazca a Antarktické desky □ Patagonské Andy (podrobné dělení na IS) Klima Jižní Ameriky — obecně □ % území mezi obratníky □ Andy izolují většinu území od Tichého oceánu □ silný vliv nadmořské výšky na teploty a srážky □ Strmé JV svahy Brazilské vysočiny => vysoké srážky při pobřeží a suché vnitrozemí □ Z pobřeží: studený Peruánský oceánský proud, V pobřeží: teplý Brazilský proud: □ Rozdílné teploty (Buenos Aires 35°j. š. jako Lima 1 2°j. š.) □ rozdíly ve srážkách □ Proudění vzduchu: Z: paralelně s pobřežím, V: od moře na pevninu □ velmi vyrovnané teploty □ Prohřáté vnitrozemí (průměrně24°C/ extrémy v pampách — až46°C) □ Proudění z jihoatlantské a jihopacifické anticyklony (proti vnitrozemí chladnější vzduch) Teploty — červenec □ termický rovník posunut k severu □ snížení rozdílů v teplotě moře a vzduchu □ anticyklony jsou oslabené a posunuté k severu (menší vliv) □ v mírných šířkách cyklonální série - více srážek (hl. střední a jižní Chile) Tropický klimatický pás Severní / Strední Arne □ Podle B. P. Alisova □ SV pasáty z teplého moře □ Teplé mořské proudy při pacifickém i atlantském pobřeží proto: □ Dostatek srážek (přestože jde o zem. šířku Sahary!) □ Vyrovnané teploty během roku □ Není výrazné období sucha, maximum srážek mezi dubnem a říjnem □ Srážky výrazně ovlivněné orografií: □ Východní svahy pohoří ve Střední Americe, Mexiku a na ostrovech: až 2 500 mm □ směrem k západu se úhrn srážek snižuje (např. Mesa Centra 1750 mm) □ na západním pobřeží ještě méně: Baja Californiaa SZ Mexika pouze 250 mm □ Výskyt hurikánů □ Výšková stupňovitost podnebí Tropický klimatický pás Severní / Strední Ameriky Tropický Pacificko-atlantská oblast La Paz ruí. úhrn srážek 1&S mm pnlrn. rtŕ. leptala 23,5 'C :tt: CC) Atlantská oblast Klimatické pásy Subekvatoriální Pacifická(SP) Mtlantická(SP) ontinentálně-atlantická(JP) Cíudad Bolívar r::Ĺ uľT Er32tl tt :iít. -o; tec o:a 27 : "C Cuiabá roC. Utm sräZet 1353 mm p-ijm. -oí tep ota 25 f "C (nm) ("C) Ekvatoriální Amazonská Vysokohorská Pacifická Bogota raC. útun siSíEt SQ4 nn prJn r:c tep k] La 13,3 "C II III i m ii II II i m ii II II i m n ■i ■ m ■ ■ ii ii i ii ii III II ■ m II III III i m II III m ii m "II 1» " 1 11 i n i n 1 r ■ÉÉÉÉÉÉÉÉIÉ Iquitos roc. 'jnm Halen 2E53 mm pním. rot tepata 25,2 "C (mm) í"C) r 8Ů TO_fiO_50 Vysoké srážky (kolem 2000 mm) nejsou sezónní změny teplot (celoročně26-28°C) Nízká denní amplituda teplot (7-10°C) Vysoká vlhkost srážky: Iv ekvatoriálním pásu každodenně v subekvatoriálních výraznější chod srážek během roku, ale suchá období nejsou příliš výrazná Klimatické pásy Atlantská Kontinentální Vysokohorská Pacifická Mírné sezónní výkyvy teplot léto : kolem 25 °C Zima: 10-15 °C Východně od And: celoročně pod vlivem JV pasátu, vlhko (s maximem srážek v létě) v Andách a na západním pobřeží — mimořádně sucho Subtropický Atlantská Kontinentální Vysokohorská Pacifická Sezónní výkyvy teplot léto: kolem 25°C Zima: 5—1 0 °C Chybí monzunové období, proto na V pobřeží menší rozdíly mezi zimou a létem a vyrovnané srážky po celý rok Na Z pobřeží: více srážek v zimě (změna polohy rozhraní tropického a polárního vzduchu, srážky hlavně od května do srpna) Klimatické pásy □ Mírný Pacifická návětrná Pacifická závětrná □ Sezónní výkyvy teplot se směrem k jihu snižují (zimy vždy mírné, léta směrem na jih chladnou — u Magalhäesova průlivu už jen 5°rozdíl) léto: kolem 15 °C zima: 0-5 °C □ málo srážek □ silný návětrný efekt na Z svazích And □ Klima And Úhrn srážek roste od J k S □ Sezónní výkyvy teplot rostou od S k J □ v tropických Andách: výškové podnebné pásy Hydrologie — obecně riznive orograficke pomery pro vznik rozsáhlých ricnich systémů □ Hlavní pevninské rozvodí — Kordillery (v Severní Americe ve vnitřním pásmu, v Jižní Americe v pobřežním pásmu) □ Rozsáhlé bezodtokové oblasti □ Charakter toků □ Západní pobřeží... krátké toky s velkým spádem Umoří Atlantského oceánu ...velké říční systémy se zdrojnicemi v horách, v nížinách malý spád. Pouze při pobřeží Brazílie kratší řeky s vyssím spadem a S a SV (nízké srážky — jen 1 2 % vody odvedou řeky, zbytek se vsákne) □ Části S a středního Mexika zcela bez říčního odtoku □ Reky ústící do Tichého oceánu jsou kratší a prudší □ Význam řek pro zásobování vodou suchých oblastí (Rio Grande/ Río Bravo del Norte) □ Yucatan — kras, podzemní vody, cenoty □ Jezera tektonického původu Rio Grande □ 3 000 km □ Povodí 0,6 mil. km2 □ Pramení v Coloradské plošině, dolní tok tvoří státní hranici USA/Mexiko □ Má sezónní charakter (v dobách sucha vysychá), jen dolní tok je stálý, soustava přehrad Jižní Amerika □ Rozvodnice Tichého a Atlantského oceánu u západního pobřeží (západní pásmo And) □ Sekundární rozvodnice v Brazilské vysočině □ Umoří: □ 85 % Atlantský oceán □ 7 % Tichý oceán □ 8 % bezodtokové oblasti □ Časté rozvodnice na zarovnaných površích (bifurkace) Amazonka □ Délka cca 7000 km...l .—2. na světě (je-li pramenem Ucayali-Apurímac (dodnes sporné); historicky se brával Maraňón...délka 6280 km) □ Pramení v Andách (asi 1 00 km od Tichého oceánu) □ V nížině rychle nabírá velké přítoky —> vyšší vodnost a šířka. Na soutoku Ucayali-Maraňónšířka 1,5 km, v ústí šířka 80 km, delta 300 km). □ Spádové poměry: pramen ve výšce asi 5 900 m n. m., horní tok má velký spád, střední a dolní tok velmi pozvolný: na hranici Brazílie/Kolumbie 1 00 m n. m., ústí Rio Negro 26 m n. m. □ Dopravní význam: □ bez úprav splavná v délce 4 300 km □ pro námořní lodě v délce 1 690 km (Manausje ,,námořní"přístav) □ V celém povodí 20 000 km splavných vodních toků □ 4 250 km (od zdrojnice Rio Grande, 3 200 km s názvem Páraná) □ Povodí: 4,3 mil. km2 □ Vzniká soutokem Paranaíba a Rio Grande v Brazílii □ energetický význam, na přehradách vodní elektrárny, největší Itaipu/ Itaipú □ Přítoky: □ Iguacu/ Iguazú se známými vodopády Paraguay (pramen v Mato Grosso, tvoří vnitřní deltu => Pantanal...) Itaipú (šp.) / Itaipu (port.) □ Dosud největší vodní elektrárna na světě (brzy ale o prvenství přijde - Tři soutěsky) □ Instalovaný výkon 14 000 MW (20 x 700 MW), reálný výkon je v závislosti na rozdílu hladin v nádrži a ve výpusti až750 MW na blok (zhruba 6 měsíců v roce) □ První turbína uvedena do provozu 1 984, poslední 2007 □ Zajišťuje 95 % výroby el. energie v Paraguay a 1 0 % v Brazílii □ průtok v ústí (rozsáhlá delta) — průměr 14 000 m3.s— 1 □ nevyrovnaný tok, maximum květen—září □ Záplavy — rozlití říční vody do Nanos □ Dopravní význam (hlavní dopravní osa V a střední Venezuely a oblasti Nanos) □ Orinoco se v Guyanské vysočině rozděluje na Orinocoa Casiquiare, což je přírodní kanál, který soutokem s řekou Guainia vytváří Rio Negro □ Bifurkace měla politické důsledky — spory o území (dohoda o rozhraničení rozvodím Orinoco/Rio Negro...) Jezera □ Početně jsou nejčastější průtočná ledovcová jezera (zejména v J části And) □ V suchém V podhůří And (Argentina) typická slaná jezera (končí v nich menší řeky) □ Na náhorních plošinách pozůstatky dřívějších velkých jezer (např. Titicaca) □ Maracaibo: přechod mezi zálivem a jezerem — sever slaný, jih sladký (20 000 km2), podobného charakteru Lagoados Patos (asi 1 0 000 km2), Logoa Mirim □ Titicaca (6 900 km2), hladina 3 800 m n. m., hloubka 270 m, je průtočné v bezodtoké oblasti (mírně slané), voda teče (a končí) v Poópo, které je slané □ Na J od Poópo je rozsáhlá oblast slaniska Salar de Uyuni (přechod mezi bažinou a jezerem), je-li bráno jako jezero, je na 3. místě podle velikosti v JižníAmerice. □ Argentina: Salinas Grandes —v době, kdy prší => slané jezero (mělké), v době sucha solná poušť Ledovce □ Převažují v Severní Americe: Grónský ledovec (1, mil. km2, mocnost asi 1,5—3 km, pevninský), v Arktickom souostroví ledovec na přechodu mezi horským a pevninským □ Zbytek: horské □ Snezna cara závisí na zem. sirce: □ Ekvatoriální oblasti: 4600-4900 m n. m. □ Tropické suché — nad 5300 m n. m. □ J Chile, Ohňová země — 700 m n. m.