Strunatci a EKOSYSTÉMY (s důrazem na e. mírného pásu) biomy a t biomy Země Biomy - společenstva velkých oblastí Země (se substrátem a makroklimatem) s jednotnou fyziognomií podle převládajících dominantních druhů (opadavé listnaté stromy v biomu opadavého listnatého lesa). Biom zahrnuje i soubor zoocenóz daného bioregionu. Zonální biomy (zonobiomy) odpovídají makroklimatu. Typy biomů: hylaea – tropické, subtropické, horské, monzunové deštné lesy litoraea – teplé pobřežní a břehové ekosystémy, chladné podmáčené ekosystémy skleraea – suché stromové a křovinné formace stepi – travinné ekosystémy horké i teplé zóny pouště – ekosystémy horké, teplé a suché zóny silvaea – opadavé listnaté lesy tajga – chladné jehličnaté lesy tundra – studené travinné formace se zakrslými křovinami veget pásy a výšk stup les výšk stup ČR Azonální biomy – vlivy zvláštností - pedobiomy - orobiomy Pedobiomy – podle zvláštností půdy Orobiomy – ovlivněné nadmořskou výškou b. s výškovými vegetačními pásy trop dešt les trop sezon les temper lesy Tropické deštné lesy - struktura prales P1010118 Dělení tropických lesů Deštný les – nad 2000 mm pravidelných srážek, koruny 24 – 36, max. 70 m Horské (mlžné) lesy Střídavě vlhké lesy (druhotné) – 2 – 5 měsíců sucha, druhově chudší, tvarově rozmanitější, stálezelené a opadavé stromy Suché lesy – sucho 5 – 8 měsíců, bez stálezelených stromů, nevysoký P2160086 P2160153 upr P2160079 P2160103 Primární tropický deštný les – v nadmořské výšce 700 m – přechod k orobiomu horského trop. lesa - Kamerun P2160162 Když se kácí les, létají ... P2160180 … v sekundární zemědělské krajině zbudou zoufalci P2160211 … přechodové stadium … P1010169 P1010215 Hylaea – sekundární les blízký deštnému (stř. Amer. – Guatemala) P1010106 P1010450 P1010257 Patrná strukturace porostů v údolí řek P1010091 Čím vlhčí les, tím intenzivnější pochody v korunách s nižší vlhkostí lesa řídnutí korun a zintenzivnění pochodů v nižších patrech P1010214 P1000182 P1010307 P1010061 P1000179 P1010466 P1010433 Patrná patrovitost korun P1010431 P1010502 upr PC300077 PC300090 brachychiton PC300082 PC300160 V australském tropickém deštném lese jsou významně zastoupeny i blahovičníky P1020459 P1020443 tabon lesní Alectura lathami oř Tabon lesní inkubuje vejce energií prostředí Australský deštný les PC300034 Australský deštný les Zbytky afrického deštného lesa PB090094 kas přílb 061127 Aus EdH Tropický deštný les – významní obratlovci Neogea Etiopis Orientalis Notogea (jiho- a středoamer.) (africký) (východoindický) (australský) vřeštan, chápan, gorila, šimpanz vyšší primáti kuskus kosman, malpa gueréza (orang.,gibon,makak) tana ocelot,jaguár tygr,kočka rybářská lenochod,tapír okapi,bongo,lesoň tapír aguti,paka,kapybara letucha vačice koala,ptakopysk kasuár hoacin,hoko bažant tabon,lyrochvost ara, amazoňan rosela tukan kolibřík strdimil → → P1010425 P1010416 Převaha mladých nemohutnějících dřevin ve střídavě vlhkém lese subtropické až tropické oblasti – Guatemala, Petén P8240122 P8240128 Big tree Podocarpus Nahovětvec Podocarpus falcatus – (Big Tree) – 650 let, výška 39 m, dřevní hmota kmene 61,1 m3 Zbytky afrického temperátního dešťového lesa - Knysna P8240127 P8240125 P8240123 Okraj temperátního dešťového lesa s patrnou patrovitostí … provazovky (Usnea spp.) v korunách stromů a na zemi … 079Imm0321 Vnitřek jihoafrického pralesa temperátních podmínek P8260182 Zbytky cedebergských, již nepůvodních jehličnatých lesů j. Afriky M Cedar les P1000047 upr P1010217 P1000055 Mangrove – pobřežní pedobiom na přechodu od marinního ekosystému k následujícímu typu Kopie - mangrove srovn popis P1010005 Litoraea – teplý mokřadní biom jezera Atitlán G 060602 Pl Nejrozsáhlejší mokřadní biom – oceán (marinní b.) s příbřežní linií R001-031 Táhnoucí kormoráni P8250133 Velryba jižní Balaenoptera australis Nejrozsáhlejší mokřadní biom – oceán (marinní b.) bez příbřežní linie Korálové útesy Ekosystémy korálových útesů Korálové útesy jsou velké podmořské útvary složené z korálů. Nejdelší korálový útes leží na SV pobřeží Austrálie – Velká útesová bariéra (někdy i Velký bariérový útes), více jak 2 000 kilometrů dlouhý a 2 –150 kilometrů široký. Korálové útesy jsou tvořeny koloniemi korálů. Koráli jsou mořští žahavci, kteří žijí přisedle na mořském dně. Jsou to polypi, živočichové s trávicí dutinou - láčkou a s rameny, která lapají plankton. Vylučují uhličitan vápenatý (vápenec), ze kterého si kolem sebe budují ochranné schránky. Schránka tvoří vnější kostru, živočich žije uvnitř. Když korál uhyne, jeho schránka zůstává a časem ztvrdne. Na mrtvých schránkách roste další „patro“ schránek, takže korálový útes se zvolna zvětšuje. Někteří koráli žijí v symbióze se zelenými řasami. Lépe tak využívají produkované organické látky. Koráli obsahují fluorescenční barviva, která odrážejí škodlivé záření a chrání tak symbiotické řasy. Každý druh korálu má svůj vlastní růstový tvar, čímž vzniká značná rozmanitost útesu. Koráli se mohou vyskytovat solitérně nebo v koloniích. Mohou vytvářet větvené trsy (větevník) nebo trsy masívní - kulovité, pokud se jednotliví jedinci dotýkají po celé délce svých stěn (mozkovník). Velikost korálů se pohybuje od několika milimetrů do několika centimetrů. Koráli, kteří víc „fotosyntetizují“, mají většinou menší polypy a jsou větevnaté, ty které jsou víc závislé na planktonu, mají větší polypy a jsou spíš kulovité. Korálový útes, který se stává útočištěm i zdrojem potravy mnoha dalších druhů živočichů. P1000849 klip třípru Chaet trifasc oř 121106 Pi Zanzi …a takhle jsme to viděli na vlastní oči mozkovník Platygyra daedalea 12102b Bw Zanzi I když soliterní (jednotliví) koráli se vyskytují i v mořích mírného pásma, korálové útesy existují pouze v zóně mezi 30. stupněm severní a jižní zeměpisné šířky. Obecně platí, že útesotvorné korály nerostou hlouběji než do 30 m pod hladinou a ve vodě chladnější než 18°C. Voda, kde se korálům daří bývá průhledná, azurově modrá či indigová. Koráli potřebují čisté podloží bez zvířených částic - skalnaté dno. Vyžadují určitou salinitu (slanost), nerostou tedy při ústí řek. Na okrajích útesů bývají měkké a ohebné druhy – vydrží narážející vlny, křehké druhy jsou v klidnějších vodách. Korál může být narůžovělý, sytě růžový, jasně žlutý, modrý nebo křiklavě zelený, ale ne bílý. To je známka poškození, „bělení korálů“. Symbiotické řasy odumírají a koráli získávají bílou nebo krémově bílou barvu. Je to nevratný proces, koráli také odumírají a jejich kostry postupně porůstají zelené řasy. Býložravé želvy a ježovky je nestačí likvidovat. Vybělených míst na korálových útesech přibývá. Vlny, koráložravé ryby („papouškovité“ ryby), ježovky, hvězdice a mnoho dalších organizmů a faktorů prostředí přispívají k postupnému rozpadu vápenatých koster korálů, jejich fragmentaci a tvorbě aragonitové hmoty, ze které postupem času může vzniknout kompaktní hornina. K tomuto procesu výrazně přispívají i některé vápenaté druhy mořských řas. K velkoplošnému odumírání korálových útesů docházelo už v 60.letech 20. století. Dnes je více nebo méně poškozeno 70 % korálových útesů. větevníky a houbov Fung oř 121029 BI Zanz Ukázka rozmanitosti souvislého korálového rifu houba v kor 121029 BwI Zanz kor,houba rour 121029 Bw Zanz kor růz a klipky 121029 Bw Zanz Sladkovodní ekosystémy – determinanta: pohyb vody (podrobněji v e. mírného pásu) mandr Bv 110403c Lit meandr Bv 110403 Lit R002-014 Savana – travinné, keřové i stromové porosty (j. Afrika) Travinný biom R011-018 Zebra stepní Equus quagga burchelli antil losí Taurotr oryx 040910 JAR pakoně 040910 ořez JAR přímorož 040910 ořez JAR nosor 040910c JAR P9100449 P9020315 Africký polopouštní biom s antilopou skákavou (Antidorcas marsupialis) a dalšími přímorož 040903a oř JAR P8310282oř P8310283 V polopouštních podmínkách jsou zřizovány i pštrosí farmy P1150230 Australský polopouštní biom klokan rudý 100115d Aus R012-035 Poušť Namib lemuje Atlantik v pásu šířky 100 km v délce 2000 km pouště R012-003 welwitschie Welw mirabil 040902b Nam Adaptovanou rostlinou je welwičia Welwitschia mirabilis TRAVINNÉ BIOMY – významní obratlovci (zahrnují křovinato-travinnou savanu až travinné stepi mírného pásu) Neogea Nearktis Palearktis Etiopis Orientalis Notogea (jihoamer.) (severoamer.) (eurasij.) (africký) (indický) (australský) lama bizon, jelenec sajga, žirafa, gazela, klokan velbloud antilopa,gazela axis přímorožec, skákavka, pakůň,zebra vlk ↔ vlk gepard, lev, hyena dingo hyena ježura tarbík dikobraz kakadu,andulka nandu pštros emu agama formace mezi 30. a 40. rovnoběžkou: Středozemní tvrdolisté lesy (STL) Příhodné podnebí (xt-rok 15 oC, xt-zima10 oC, roční srážky 500 – 600 (800) mm s minimálně 5-i měsíčním vlhkým obdobím) podporovalo rozvoj civilizací. Zemědělství a vinařství obsadily nejpříznivější klimatopy, méně příznivé a zdevastované půdy využívá pastevectví. Špatně přístupné a neúrodné svahy zůstávají lesům. Potřeba námořní dopravy zvyšovala tlak na potřebu dřeva. To vše vede ke kácení lesů, žďáření, degradaci půd a následně splachům půdních horizontů až na horninový podklad. Většina listnáčů STL dobře zmlazuje – to umožňuje vznik druhotných (pařezových) lesů, houštin a křovin se společným označením matorral. V různých oblastech Středozemí má rozdílné označení: macchie (vyšší m.) a garigue (nižší m.) frygana (nižší m.) v Řecku (frygana = garigue), šibljak (proutí – v.m.Balkánu) tomillares ve Španělsku (trnité stromy, aromatické keře). Na ostatních kontinentech obdobně funguje chaparral (vyšší m.) v Sev.Americe espinal (vyšší m.) v Chile fynbos (nižší m.) a veld v jižní Africe brigalow-scrub, mallee, mulga a „lebedová“ step v Austrálii tvrdolist G 060526 vyhl Ol-Stag det Antropogenní degradace změnila STL do různých podob - zde spíše macchie 1. macchie – vždyzelené křoviny, nejrozšířenější vegetační typ  primární – křoviny nejteplejších a nejsušších míst ( Pistacia lentiscus , Olea europaea subsp. oleaster )  sekundárn í „typická“ – vzniklá degradací tvrdolistých doubrav ( Juniperus oxycedrus, Laurus nobilis, Arbutus unedo) 2. frygana – na suchých vápencových svazích, řidší porost s nižšími keři a bylinami 4. šibljak – opadavé lesy a křoviny s příměsí vždyzelených druhů ( Spartium junceum , Rosmar inus officinalis ) 1. macchie – vždyzelené křoviny, nejrozšířenější vegetační typ  primární – křoviny nejteplejších a nejsušších míst ( Pistacia lentiscus , Olea europaea subsp. oleaster )  sekundárn í „typická“ – vzniklá degradací tvrdolistých doubrav ( Juniperus oxycedrus, Laurus nobilis, Arbutus unedo) 2. frygana – na suchých vápencových svazích, řidší porost s nižšími keři a bylinami 4. šibljak – opadavé lesy a křoviny s příměsí vždyzelených druhů ( Spartium junceum , Rosmar inus officinalis ) 1. macchie – vždyzelené křoviny, nejrozšířenější vegetační typ Středozemí - primární – křoviny nejteplejších a nejsušších míst (Pistacia lentiscus, Olea europaea subsp. oleaster) - sekundární „typická“ – vzniklá degradací tvrdolistých doubrav (Juniperus oxycedrus, Laurus nobilis, Arbutus unedo) 2. frygana – na suchých vápencových svazích, řidší porost s nižšími keři a bylinami 3. šibljak – opadavé lesy a křoviny s příměsí vždyzelených druhů (Spartium junceum, Rosmarinus officinalis) r dub kermes ožr celk 060602 G-pl r dub kermes Q coccif 060531 G-F Dub kermeský Quercus coccifera dominanta východostředozemních STL slouží i jako potrava r pistac P terebrinthus 060601 G-F Pistácie Pistacie terebrintha je dalším tvůrčím rodem STL R olivov 060531 G-F Olivovníky evropské Olea europea rostou i zdivočele Gree Spart junc 060527 St Odlišení vítečníku sítinového Spartium junceum od janovce je zkušenostní r Arbutus unedo 060602 G-pl Planiku Arbutus unedo nalezneme jinde jako okrasný keř G 060602 vysek macch nad pl Rozsáhlá deforestace (demacchiace) pobřeží – rozvoj turistiky? Gree trn Krist P Gree trn Krist Paliurus s-ch 060602 Trnovník Kristův Paliurus spina-christi patří k obtížně proniknutelným křovinám macchie Frygana (garigue) ostrova Fénix a výzkumné práce G 060531 Fénix macch G 060601 zahrFénix P8230088 Skleraea v J. Africe P8280217 P8280219 Unikátním biomem je Succulent Karoo s oranžovou dvoutvarkou chobotnatou a rypošem prasečím Bathyergus suillus R010-027 Aloe rozkladitá (Aloe dichotoma) - taky „les“ biomu skleraea Fynbos biome – plošně se shoduje s Kapskou květenou oblastí (Capensis, Cape Floral Kingdom), která je rozlohou nejmenší oblastí světa. Květena je však velice bohatá a zahrnuje kolem 8 tisíc druhů, 165 rostlinných čeledí, z toho je 7 endemitních. Endemitních rodů je 21 % a endemitních druhů je 73 %. Srážky jsou v zimním období, obdobně jako ve Středomoří. Kapská květenná oblast byla značně narušena evropskou kolonizací. Fynbos biome se dělí na 2 skupiny vegetačních typů a to: Fynbos a Renosterveld. Vlastní Fynbos se vyznačuje výskytem stálezelených nízkých stromů a keřů s listy s užší plochou čepelí (jehlicovitého a šupinovitého tvaru), převažují však nižší až nízké keře, keříky a polokeře s listy pro podmínky letního sucha a tepla. Charakteristické komponenty: proteoidní, ericoidní a restioidní. Renosterveld je význačný výskytem malých nízkých keříků a polokeřů, hlavně z čeledi Asteraceae (hvězdnicovité) s malými chlupatými listy na mělkých půdách teplých a suchých svahů. - vlastní fynbos - horský fynbos (Stolová hora, mys Dobré naděje, Cederberg) - písečný fynbos (mys Agulhas) - renosterveld - horský renosterveld (dělený podle polohy) (Riversdale) P8250157a Písečný (bochánkový) fynbos P8250162 Mimo písečný podklad přechod ke křovinatému fynbosu Kopie - P1090059 Australské tvrdokřovinaté formace – scrub (nižší) Kopie - P1100110 mallee Australské tvrdokřovinaté formace – mallee (vyšší) Základní ekosystémy mírného pásu: skleraea – teplé a suché křovinné porosty (viz výše) litoraea – chladné podmáčené e. – mokřady (rybníky, toky, přehradní jezery, močály) stepi – travinné ekosystémy teplé i chladné zóny (střední Asie) pouště – ekosystémy suché zóny (Gobi) silvaea – opadavé listnaté lesy tajga – chladné jehličnaté lesy tundra – studené travinné formace se zakrslými křovinami stepi opad lesy boreál jehl les tundra Omic mokř S b 060414 a Litoraea - chladný mokřadní biom Hlavní zástupci: Ryby, obojživelníci, (plazi), ptáci, savci P1010349 Jiná podoba mokřadu mírného pásu - Delta Dunaje Význační obratlovci: Ryby: divoká forma kapra (sazan), sumec, sleďec (tažný), jeseteři, cejni, plotice, boleni, karasi, candáti kuňky, skokani skřehotaví užovky (obojková) ptáci: volavky, kormoráni, kachny, bahňáci, racci a rybáci, rákosníci, konipas drobní hlodavci, prase divoké, kočka divoká rybí pásma Rozčlenění tekoucích vod na rybí pásma rybí pásma Litorae – tekoucí až stojaté sladkovodní ekosystémy (vody se zrychleným, resp. zpomaleným oběhem) pstruzi 060624 Slo Idrijica Pd b 060624 Slo Idri P. duhový Tekoucí sladkovodní ekosystém char. pstruhové řeky (bez producentů) – srovnej s DD lakuš vzplýv 080815a Jihl 5B lakuš vzplýv 080815c det J5B Co signalizují tyto vody? Lakušník vzplývavý Batrachium fluitans step evr Zd step evr kav Zd Evropská step (Ukrajina) s kavylovým spol. v detailu Delta 270 Podoba zkulturněné evropské stepi (Enisala, Rumunsko) Ro 09 087 STEPI: - východoevropské - středoasijské (celiny) - severoamerické (prérie) - jihoamerické (pampy) Charakterističtí obratlovci eurasijských stepí: v minulosti kůň Przewalského, z dalších sajga tatarská, osel kulan, dále stepní svišť bobak, sysel, křeček, slepec, zajíc, krtek, vlk, kočka stepní, rys karakal, orel stepní, sup, bažant a jeřáb severoamerických prérií: bizon, dále vidloroh americký, kojot prériový, psoun prériový, tetřívek prériový, sova zemní jihoamerických pamp: mara stepní, zajíc pampový, jelenec quazny, jelínek pudu (p. jižní), lama guanaco, nandu pampový slep_maz Ro05 psoun prér 080802 Jihl Zuza Slepec malý Spalax leucodon Psoun prériový Cynomys ludovicianus Kamcatka_09-10-11_2011_TČ Chladný a suchý biom má rozmanitou podobu P7060033 Sylvaea – opadavý listnatý les říčního údolí má jinou podobu v létě a zimě V Evropě, jako jediném kontinentu, lesů přibývá. Největší část patří do tajgy, část do sylvaea. Žijí zde někteří obojživelníci, mnozí ptáci, drobní a velcí savci. 060219 pod Bart b buč BK 091009 061017 hore ch podzim pod ch 071028 Bučiny v chladnějších polohách Pihoviny 070904-07 ZV Cikháj 010 Smrčiny v podhorských oblastech (Českomoravská vrchovina, Cikháj) odpovídají tajze P6220275 Horské smrkové lesy (Julské Alpy) P1020334 IIb Bory … … na píscích … IMG_0936 Zvláštním nelesním ekosystémem jsou horské klečové porosty tajga Pepa tajga pot tajg Jehličnatý neopadavý les - tajga přechod do tundry tundra Přechod do tundry Vlastní tundra Jaké máme vlastně lesy? 1.Tropický deštný les – > 2000 mm pravidelných srážek 1a. Nížinný tropický deštný les (pra-) (Amazonie, střední Afrika, Nová Guinea, ?Austrálie?) 1b. Horský t.d.l. – nad 1200 m n.m., horizontální srážky 1c. Mlžný tropický deštný les – orobiom 2000 – 3000 m n.m. 2. Tropický sezónní les – 3 – 6 měsíců sucha → nižší vzrůst 3. Savana ? 4. Tvrdolisté křoviny ? (v Evropě macchie a garigue) 5. Temperátní deštný les – proměnlivá teplota, vysoké srážky 6. Temperátní opadavý les – proměnlivá teplota, sezónní srážky 7.Boreální jehličnatý les – nízká teplota, sezónní srážky Kontrolní otázky: 1.Určující dřeviny a živočichové ekosystémů australské oblasti 2.V čem spočívá příbuznost a podobnost australské a jihoamerické oblasti? 3.Adaptace rostlin a živočichů pouštním podmínkám