Kapitoly
z fonetiky a fonologie českého jazyka

Marek Lollok

Organogenetická (artikulační) fonetika
Organogenetická fonetika se zabývá mechanismem tvorby zvuků a jejich skupin (má blízko k
fyziologii); tj. zabývá se procesem tvoření řeči, který má 3 základní složky:
-respirace (dechová složka)
-fonace (hlasová složka)
-artikulace (hláskování)
-
-
-

Dechové (respirační) ústrojí
-obecně: řeč se převážně tvoří při exspiraci (výdechu), v některých jiných jazycích se můžeme
setkat s tvořením řeči inspirací (vdechem)
-dýchání je automatická, reflexivní činnost; při produkci řeči dochází k dýchání uvědomělému
-při klidovém dýchání se délka fáze vdechové a výdechové  příliš neliší (asi 2:3)
-při mluvení se trvání výdechové fáze značně prodlouží (asi 1:7 až 1:13)
-fyziologické pauzy se umísťují na místa (i významově) vhodná z hlediska výstavby větných úseků

Hlasové (fonační) ústrojí
-základem hlasového ústrojí jsou hlasivky umístěné v hrtanu
-mezi hlasovými chrupavkami se vytváří hlasivková štěrbina (glottis); kmitáním hlasivek vzniká hlas
-
-

Kvalita a vlastnosti hlasu závisí na několika faktorech
-výška hlasu – závisí na frekvenci kmitání hlasivek; sama o sobě není významotvorná, avšak střídání
výšky hlasu je základem intonace
-síla hlasu – závisí na rozšíření hlasivkové štěrbiny; je důležitá pro přízvuk, zdůrazňování
jednotlivých slov a slabik
-barva hlasu – vzniká průchodem nadhrtanovými prostorami a třením o některé další orgány; barva je
charakteristická a individuální pro každého jedince




Artikulační orgány
A)AKTIVNÍ
-rty (labia)
-dolní čelist (mandibula)
-měkké patro (velum)
-jazyk (lingua)
-hlasivky (glottály)
B) PASIVNÍ
-rty (labia)
-zuby (dentes)
-dásně (alveoly)
-tvrdé patro (palatum)
-měkké patro (velum)
-hrtan (larynx)




Artikulační báze
-
-specifický způsob koordinace artikulační práce (každý jazyk má své příznačné prvky); zahrnuje:
-základní artikulaci hlásek, tj. místo a způsob jejich tvoření
-doplňkovou artikulaci
-způsob výslovnosti přechodu mezi hláskami
-intonaci
-

Pro artikulační bázi češtiny je charakteristická:
-menší činnost rtů
-soustředění artikulace k alveolám (dásním)
-charakteristické hlásky ř a znělé h
-kratší sestupné takty (přízvuk na první slabice, při více slabikách také uplatnění vedlejšího
přízvuku)
-méně spojitá výslovnost mezi slovy

Základní typy artikulace
1)artikulace vokalická – vokály se tvoří při otevřené štěrbině (glottidě) – APERTURA
2)artikulace konsonantická – konsonanty (šumové hlásky) se tvoří vytvořením překážky výdechovému
proudu – STRIKTURA

Akustický signál řeči
-samohlásky → základem je tón (periodické zvuky)
-souhlásky → základem je šum (neperiodické zvuky); Vznikají buď průchodem výdechového vzduchu
úžinou nebo náhlým uvolněním závěru.
-
+ hlásky pomezní:
-sonory l, r ,m, n, ň (se souhláskami mají společný způsob tvoření, a tím i jistou míru šumu, se
samohláskami je spojuje tónová složka vzniklá rezonancí)
-hláska klouzavá j a ṷ
-
-

Vady výslovnosti (dyslálie)
-sigmatismus – nesprávná výslovnost sykavek
-rotacismus – nesprávná realizace fonému r
-rotacismus bohemicus – nesprávná realizace ř
-
Řečové neurózy (související zejména s poruchami mozkových center)
-afázie – motorická (neschopnost tvořit řeč); senzorická (postižení schopnosti porozumění)
-koktavost  – křeče mluvních orgánů narušují výslovnost
-breptavost – narušení obvyklého tempa řeči, které může vést až k nesrozumitelnosti
-afektivní oněmění (mutismus)
-

Ad Znělost x neznělost
-párové souhlásky znělé: b, d, ď, g, v, z, ž, h, Ȝ, ǯ
-párové souhlásky neznělé: p, t, ť, k, f, s, š, ch, c, č
-setkají-li se párové souhlásky znělé a neznělé, dochází ke spodobě (asimilaci) znělosti, tj. jedna
(obvykle přecházející) se přizpůsobí souhlásce druhé (obvykle následující): prosba [prozba]
-!!! ke spodobě znělosti dochází jako k jediné změně i na hranici slov: plot zahrady [plod zahrady]
-pokud se setkají více něž 2 souhlásky, znělost celé skupiny se připodobňuje souhlásce poslední:
dát sbohem [dád zbohem];
-na konci slova a před pauzou mění na neznělou dub [dup]
-
-nepárové (jedinečné) souhlásky m, n, ň, l, j, r se nepřipodobňují souhlásce sousedící ani
nezpůsobují změnu: k jaru [k jaru]
-
-