OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SLOVANSKÝCH JAZYKŮ



—východoslovanské jazyky
—
—1. ruština
— hlavní nářečí: severoruská skupina (n. novgorodské, archangelské apod.), jihoruská (např. n.
pskovské, tulské)
—2. běloruština
— změna ď, ť v dz, c
— sabe = sobě, gaspadar = hospodář, pán hlavní nářečí: severovýchodní (bližší ruštině), jihozápadní
(bližší ukrajinštině)
—

—3. ukrajinština
— dilo - dělo, dim - dům, lid - led
— 2 skupiny nářečí: severní (např. nářečí poleská) jižní
—

—jihoslovanské jazyky
—
—1. bulharština
— nářečí: východní a západní část
—2. makedonština
—

—3. srbochorvatšina (srbocharvátština)
—
— spisovný jazyk - Vuk Stefanović Karadžić (1787- 1864)
— nářeční dělení podle dvojího kritéria:
—
—podle střídnice za psl. ě. oblast ekavská, ijekavská
— (jekavská) a ikavská
— př.: ekavská: dete - dítě, nem - němý, telo – tělo srbská
— obl.
— ijekavská:  dijete, nijem, tijelo – chorvatská obl.
— ikavská oblast - západně od Chorvatska, nespis.
—

—podle podoby tázacího zájmena „co“: oblast štokavská, čakavská a kajkavská (Záhřeb a okolí)
—


—4. slovinština
—
— spisovný jazyk – Bartoloměj Kopitar,  Franc Miklošiče(Franz Miklosich, 1813-1891)
— členitá a bohatá nářečí
—
—5. staroslověnština
—