Kapitoly z fonetiky a fonologie českého jazyka

Marek Lollok

Fonetika a fonologie
-jazykovědné disciplíny, které z různých aspektů studují zvukovou realizaci lidské řeči tvořenou za
pomoci mluvních orgánů
-zatímco fonetika se přednostně zaměřuje na zkoumání zvukových prvků jazyka z hlediska jejich
objektivních (artikulačních, akustických apod.) vlastností, pro fonologii jsou relevantní jen ty
vlastnosti zvukových prvků, které mají v daném jazyce určitou komunikativní funkci.

Fonetika
-zkoumá zvukový signál lidské řeči
-zabývá se materiální  stránkou zvukových výrazových prostředků jazyka
-studuje činnost mluvních orgánů při řeči, charakter výsledného zvuku a jeho sluchové hodnocení
-(oblast parole)
Fonetika zkoumá jazyk z hlediska:
1.fyziologicko-artikulačního (z hlediska mluvčího)
2.akustického (z hlediska posluchače)
3.funkčního (z hlediska rozlišování významu)

Fonologie
-sleduje zvukové jednotky a složky zvukového signálu, které jsou v daném jazyce významotvorné; tj.
jsou schopny rozlišovat slova a slovní tvary, ale i výpovědi s různou komunikační funkcí
-popisuje zvukovou stránku jazyka z hlediska její struktury
-(oblast langue)
-např. pere x bere; car x cár; změna intonace

Fonetika
-obecná x konkrétního jazyka
-synchronní x diachronní
-aplikovaná
Spolupráce s jinými vědními obory
- lingvistika, ortoepie, anatomie, fyziologie, speciální pedagogika, logopedie, foniatrie,
akustika, psychologie, estetika…
-

Artikulace (článkování)
-koordinovaná činnost mluvních orgánů, při níž vzniká mluvená řeč
-skládá se z hlásek

Hláska (fón)
-základní jednotka zvukového plánu lidské řeči; nejmenší rozpoznatelní jednotka (konkrétní zvuk
jazyka)
-samohlásky („volnost“; tón); souhlásky („překážka“; šum)
-reálná reprezentace fonému
Foném
-minimální zvukový prvek, schopný rozlišovat samostatné jednotky významové (slova, tvary slov)
-jednotka abstraktní, je prvkem systému, nikoli mluvení
Grafém
-grafická značka využívaná v psané podobě jazyka
-

Ortoepie
-nauka o spisovném užívání správně tvořených hlásek (pravidla, norma spisovné výslovnosti)
-norma existuje přímo v jazyce, jedná se o soubor objektivně existujících pravidel, která uživatelé
daného jazyka pociťují jako závazná.
-pravidla normativní výslovnosti se vztahují jak na výslovnost jednotlivých hlásek, hláskových
spojení a na normativní přizvukování, tak na členění souvislé řeči: na frázování (logické a
rytmické členění věty), větný (logický) přízvuk a intonaci vět a větných úseků.
-kultivovaná výslovnost (řec. orthos – správný, epein – mluvit)

Ortofonie
-nauka o správném tvoření jednotlivých hlásek, včetně spojování hlásek v proudu řeči a její
modulace
-je součástí ortoepie

Fonetická transkripce (přepis)
-
-záznam zvukové podoby řeči pomocí značek
-mezi zvukovým segmentem (hláskou) a grafickou značkou je jednoznačný vztah
-systém mezinárodní fonetické transkripce (IPA)
-žabka x [žapka]
-zásady viz handout

Systémy transkripce
1.nealfabetické (nevyužívají abecedu, resp. latinku): a) analytické, b) syntetické
2.alfabetické
3.

Zjednodušená fonetická transkripce (pro ČJ)
-základem je česká abeceda
-alfabetická a syntetická
-poměr 1:1 (jednomu znaku odpovídá jedna hláska a jedné hlásce jeden znak)
-česká transkripce uchovává v podstatě diakritický princip českého pravopisu. Jen výjimečně zavádí
česká transkripce znaky, které nejsou v inventáři českých grafémů běžné

Fonetická transkripce x pravopis
-fonetická transkripce ruší pravopisnou konvenci a odráží přesné znění řeči
-pravopis na rozdíl od fonetické transkripce reflektuje i jiné složky než zvukovou (princip
fonologický, principy etymologický, princip historický…)
-[spjef] x zpěv

Fonologická transkripce (přepis)
-
-záznam jen těch složek zvukové realizace jazyka, které mají fonologickou (rozlišující) funkci