Kapitoly z fonetiky a fonologie českého jazyka

Marek Lollok

Čeština
-mluvená x psaná
-mluvená čeština – není homogenní
-psaná čeština – tendence k ustalování; kodifikace; spisovnost
-obě podoby mají kromě společného jádra své vlastní prostředky pro dosažení komunikačního cíle
-psaný i mluvený jazyk má svou normu, svá závazná pravidla

Principy českého pravopisu
-
-do značné míry fonetický (fonologický) – hláskové písmo, ale řada výjimek
-uplatňují se i jiné principy, např.:
-morfologický (hady→holuby)
-syntaktický (skladebný)
-etymologický (svatba, žabka)
-historický (psaní ů, ý…)

Funkce pravopisu
-
-zaznamenávací → pisatel
-vybavovací → čtenář
-
-slabičný princip čtení – význam jsme schopni vnímat po jednotlivých slabikách, nikoli po hláskách

Ortoepie
-pravidla (norma) spisovné výslovnosti
-v užším slova smyslu nauka o užívání hlásek v souvislé řeči a o její modulaci
-srozumitelnost + kultivovanost promluvy → součást jazykové kultury
-
-pozn.: ortoepie se vztahuje výlučně k zvukové podobě jazyka užívaného ve veřejných projevech
(spisovného jazyka), nikoli k soukromé komunikaci
-

Snahy o kultivování spisovné výslovnosti
-starší úvahy o správné výslovnosti (Hus, Blahoslav, Komenský – Umění kazatelské, Dobrovský, Kollár
– Myšlénky o libozvučnosti řeči vůbec, obzvláště českoslovanské, Durdík)
-Miloš Weingart – Zvuková kultura českého jazyka; František Trávníček – Správná česká výslovnost
(1935)
-
-PLK: sborník Spisovná čeština a jazyková kultura (1932)
-časopisy Slovo a slovesnost, Naše řeč

-1942 – založena Ortoepická komise, později přechází pod Československou akademii věd jako komise
při Ústavu pro jazyk český
-
-Výslovnost spisovné češtiny I  (1955,1967; B. Hála) – výslovnost slov českých
-Výslovnost spisovné češtiny II (1978; M. Romportl) – výslovnost slov přejatých
-
Za základ výslovnostní normy zde byla vzata „skutečně existující, přirozená a na konvenci založená
výslovnost, která jako nedílná součást spisovného jazyka plní jeho celonárodní funkci; je to
výslovnost všech uživatelů spisovného jazyka po celém jazykovém území, snažících se o spisovný
projev kultivovaný po všech stránkách, z hlediska výslovnosti tedy prostý zvláštností nářečních,
místních a individuálních.“; zahrnuje tedy zejména projevy neutrální, oficiální a polooficiální
-Jiřina Hůrková: Česká výslovnostní norma (1995)
-M. Krobotová: Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu (2000)

Eufonie
Kakofonie
-
Kallilogie
-
-
-

Kodifikace současné spisovné výslovnosti
-výslovnostní norma je diferencovaná; tři výslovnostní styly:
-
1.základní (neutrální)
2.vyšší (vybraná) – explicitní
3.nižší (zběžná) – implicitní
+ styly nespisovné:
1.výslovnost nářeční
2.výslovnost nedbalá
+ tzv. jevištní řeč

Asimilace (x disimilace)
-sblížení výslovnosti hlásek za účelem usnadnění výslovnosti hláskové skupiny
-asimilace znělosti se  týká párových souhlásek s výjimkou v – to sice asimilaci podléhá (např.
[stáfka] x nesp. [tfúj], ale samo ji nevyvolává (proto [sval] x [zval]; asimilaci nepodléhají
hlásky jedinečné ([zmňena] x [smňena]; brát [brát])
-A) progresivní (postupná)
-B) regresivní (zpětná)
-
-