Michal Černík                                                      Jiří
Žáček                                                       Jan Skácel

Oblázky
Oblázek                                                         Modlitba


Zamiloval se oblázek do oblázku                        Narodil jsem se plný hran,
           Studánku dej mi blízko u lesa

a tak vášnivě si vyznávaly lásku,                         sveřepý kámen, který bodá, řeže,
         A nehlubokou Jenom na dlaň vody

tiskly se k sobě,                                                   vhodný tak leda do základů
věže                  A do ní žabku která vodu čistí

křesaly o sebe,                                                     anebo rovnou k zabití.

až létaly
jiskry
                               Na podzim povybírám napadané listí

a hořela suchá tráva.                                            Voda mě smetla do
řeky                                V zimě se budu starat aby nezamrzla

                                                                             a ta mě hladila a
hnětla,                                 A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

To se tak oblázkům někdy stává.                        až ve mně probudila pramen světla.

                                                                             Vyplavil ze mě všechnu
tmu.                         To všechno Snad je v moci tvé


                                                Udělat pro mne malý důlek
vody
                                                   Ve které by se odrážela nebesa






Josef Brukner

Samá voda


Plujem, plujem do daleka                                    Ve studánce voda
spí                                    Vodopád uprostřed vrchů

až tam, kde už končí řeka                                                potichounku někde
v lese,                             může připomínat sprchu:

a s řekou i pevnina.                                              pak se ale
probudí,                                         Padá shůry přes kamení,

Tady moře začíná.                                               cestou v echu rozběhne
se.                            dole jako mýdlo pění,


                                                ale to jen z hlubiny

Moře – obrovitá vana –                                       Protože nemá
nožičky,                                  derou se ven bubliny.

jenom voda je v něm slaná.                                 voda místo prvních krůčků

Nám to ovšem sotva vadí,                                   z pramene proudí do potůčků

před sluncem nás moře zchladí,                           a odtud rovnou do říčky.

když je zima, zahřeje.

U moře nám dobře je.