Metody práce s dětmi
Zora Syslová


Klasifikace metod
1.METODY  SLOVNÍ
-Monologické (popis, vysvětlování, vyprávění..)
-Dialogické (rozhovor, diskuse, dramatizace…)
-Metody práce s učebnicí, textem
-
-

>

Klasifikace metod
n2. METODY NÁZORNĚ DEMONSTRAČNÍ
-Pozorování
-Předvádění
-Demonstrace obrazů
-Projekce

>

Klasifikace metod
n3. METODY PRAKTICKÉ
-Nácvik poh. a prac. dovedností
-Experiment
-Pracovní činnosti
-Výtvarné činnosti
-

>

AKTIVIZUJÍCÍ  METODY
nDiskusní
nSituační
nInscenační
nDidaktické
nSpecifické

>

Prožitkové učení
-Je založeno osobních zkušenostech, zasahuje celou osobnost toho, kdo se učí, ať je to dítě, nebo
dospělý
-zahrnuje vlastní iniciativu toho, kdo se učí, i když podnět přichází zvnějšku
-navazuje na přirozené zákonitosti spontánního stylu učení dítěte (učení v širším slova smyslu)

>

Znaky prožitkového učení
nspontaneita
nobjevnost
nkomunikativnost
nprostor pro aktivitu a tvořivost
nkonkrétnost
ncelostnost
n

>

SPONTANEITA
npřistupují děti k činnostem aktivně, samy ze svého vlastního popudu? Připravila jsem takovou
nabídku, aby z ní mohly vybírat všechny děti?

>

OBJEVNOST
nintegruji nové poznatky do starých? Navazuji na staré, stanovím je jako problém? Jsou vybrané
poznatky z nejbližšího okolí, to co děti žijí? Postihuji je (podařilo se mi je pojímat) v logických
souvislostech? Připravila jsem činnosti tak, aby umožňovaly dětem samostatně objevovat, řešit a tím
si uspořádávat, zpracovávat a uplatňovat své dosavadní zkušenosti? Potom děti pronikají do reality
a mají radost z poznávání.
n

>

KOMUNIKATIVNOST
nvytvořila jsem dětem prostor pro komunikaci (verbální i neverbální) a spolupráci ? Protože právě
při ní se nejvíce komunikuje.
n

>

AKTIVITA  A  TVOŘIVOST
npromyslela jsem a připravila prostředí tak, aby se děti mohly rozhodovat mezi činnostmi, měly
možnost experimentovat? Měly dostatek materiálu a pomůcek?
n

>

 KONKRÉTNOST
npřipravila jsem konkrétní činnosti, neužívám příliš povídání o...?
n

>

CELOSTNOST
n
nPiaget říká „Dítě myslí rukama“: volila jsem činnosti tak, aby procházely rukama dětí, bylo při
nich zapojeno více jejich smyslů?
n

>

KOPERATIVNÍ  UČENÍ
n- Spolupráce osob při řešení složitějších úloh (rozdělení rolí, pomáhání si …)

>

Sociální učení
nUčení, které se uskutečňuje (na rozdíl od individuálního) v sociálních podmínkách (interakcích).

>

Pyramida učení (Shapiro, 1992)
1.Přednášky (5%)
2.Čtení (10%)
3.Audiovizuální metody (20%)
4.Demonstrace (30%)
5.Diskuse ve skupinách (50%)
6.Praktické cvičení (70%)
7.Vyučování ostatních (90%)

>

ITV o učení:
-10% toho, co slyšíme
-15% toho, co vidíme
-20% toho, co současně vidíme i slyšíme
-40% toho, o čem diskutujeme
-80% toho, co přímo zažijeme nebo děláme
-90% toho, co se pokoušíme naučit druhé

>

LITERATURA
nHAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole (aktualizovaný
program).  Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7376-061-5
nKOŤÁTKOVÁ, S. Dítě a mateřská škola. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1568-1
nMATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7178-853-8
nPŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky, 1.díl. 4. vydání. Praha: SPN, 1964.
nRámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Věstník MŠMT, sešit 2, Ročník LXI, únor
2005.
nRámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Věstník MŠMT.
nSMOLÍKOVÁ, K. a kol. Pedagogické hodnocení v pojetí RVP. Praha : VÚP, 2007. ISBN 978-80-87000-10-6
nŠULCOVÁ, E. Význam předškolního věku pro zdravý vývoj populace. Československá psychologie, 1989,
ročník XXXIII, č.2, s. 193 – 204.
n
n
n
n

>