Etiologie poruch příjmu potravy

 

Odborníci se shodují v tom, že kromě držení redukčních diet, které zvyšují riziko vzniku mentální anorexie a bulimie asi osmkrát, neexistuje žádný specifický etiologický faktor, který by se vyskytoval u většiny nemocných a vysvětloval jejich obtíže. Proto se hovoří o multifaktoriální podmíněnosti poruch příjmu potravy, tj. souhře a spolupůsobení různých biologických, psychologických, rodinných a sociokulturních rizikových faktorů.

 

Biologické faktory 

 

Jedním z biologických faktorů rozvoje poruch příjmu potravy je dědičnost, genetický podíl při vzniku anorexie se uvádí 50 až 90 % a při vzniku bulimie 35 až 83 %.

 

• Rodinné dispozice, jež spočívají v dědění některých povahových rysů, jsou pro vznik onemocnění rizikové, u anorexie jde o úzkostné, obsedantní, perfekcionistické a vyhýbavé rysy, u bulimie se jedná zejména o emoční labilitu a impulzivitu.
• Dědičnost také ovlivňuje rozvoj obezity, která představuje významný rizikový faktor, zejména v rozvoji bulimie. Lze předpokládat, že poruchy příjmu potravy mohou být předávány z generace na generaci, ovšem nelze jednoznačně říci, že jde buď o genetickou predispozici, nebo spíše o nebezpečné vzory chování, požadavky na hmotnost v rodině či přístup k jídlu a dietám.
• Ženské pohlaví obecně představuje vyšší riziko onemocnění, ženy vykazují zvýšený zájem o svou hmotnost a množství tělesného tuku, kdežto muži se více zaměřují na svalovou hmotu. Stačí být ženou a riziko mentální anorexie je desetkrát vyšší.
• U fyzicky zralejších dívek, které jsou na začátku dospívání výraz­něji nespokojené se svým tělem, existuje dvojnásobně vyšší riziko vzniku poruchy příjmu potravy. V kontextu současných standardů ženské krásy může rychlý přírůstek tuku spojený s rozvojem sekundárních pohlavních znaků představovat pro mnoho dívek hrozbu. S časnější fyzickou zralostí dívek je často spojen strach z dalšího přibírání na váze, pocity méněcennosti a některé další depresiv­ní příznaky.
• Z biologických faktorů se v současnosti zkoumají zejména poruchy souhry neuronálních mechanismů, hormonů, neurotransmiterů a peptidů.

 

Psychologické faktory

 

Se vznikem a rozvojem poruch příjmu potravy připomínáme určité osobnostní rysy a psychické charakteristiky, které se vyskytují již před onemocněním a mohou být tedy pro jeho rozvoj rizikové.

 

• U anorexie jde např. o přílišné zaměření se na dosažení úspěchu (zejména ve školní či sportovní oblasti).
• Charakteristická je nadměrná přizpůsobivost a poslušnost, vyhýbavost, úzkostlivost, pochybnosti, obavy, vysoká sebekontrola a zodpovědnost, zvláště u anorexie.
• U bulimie jde např. o impulzivitu, nezdrženlivost, labilitu, sebekritičnost a zranitelnost.
• Snahu druhých osob přinutit nemocné k jídlu vnímají velmi konfliktně a reagují vztekle či podrážděně. S rozvojem nemoci dívky ve spojitosti s jídlem často podvádějí a lžou, užívají typických výmluv: „Už jsem jedla.“ „Jsem plná.“ „Najím se ve svém pokoji.“
• Důraz na sebekontrolu je extrémně dodržovaný převážně u anorexie, u bulimie dívky naopak často sebeovládání nevydrží a přejedí se, následují pocity viny, selhání, prohlubuje se bezmocnost.
• U obou poruch je typická vnitřní nejistota, nízké sebevědomí a negativní sebehodnocení.

 

Vliv stresujících životních událostí

 

Různé životní situace a události mohou být významnými predisponujícími nebo spouštěcími faktory poruch příjmu potravy.

 

• Samy dívky dávají vznik poruchy do souvislosti např. s vysokými nároky okolí, sexuálním konfliktem nebo zneužitím, s životní změnou (např. přechodem na jinou školu), s problémy v rodině (hádky, rozvod rodičů, závislost na alkoholu), s narážkami na tělesný vzhled od spolužáků či někoho blízkého.
• Výše popsané události mohou vést k pocitům méněcennosti a neschopnosti a výsledkem pak může být snaha tyto pocity překonat kontrolou a zdokonalováním těla.

 

Sociální a kulturní faktory

 

Rychle se měnící kultura, která nekriticky oslavuje vyhublou štíhlost a přehnaný zájem o hmotnost, jež se stává společenskou normou, i to může být jeden ze spouštěcích faktorů poruch příjmu potravy.

 

• Mediálně proklamovaný důraz na vzhled a štíhlost, módní průmysl, časopisy, televize a internet rozšiřují názor, že i mírná nadváha je zdraví škodlivá a že štíhlost je nejdůležitějším aspektem atraktivity a úspěšnosti. Zejména tyto faktory jsou zodpovědné za rostoucí počet onemocnění poruch příjmu potravy v zemích západního světa.
• Společenské a kulturní trendy jsou přitom v rozporu s biologickou variabilitou a přirozeností lidského těla a pro většinu žen nedosažitelné a zdraví ohrožující.
• Jedním ze sociálních faktorů je profese nebo profesní příprava, která je výrazněji spojena s fyzickým zevnějškem nebo kde je štíhlá postava nezbytným předpokladem kariéry (např. gymnastika, balet, modeling).

 

Rodinné faktory

 

Už samotný výskyt poruch příjmu potravy u nebližších příbuzných ženského pohlaví je pokládán za významný rizikový faktor.

 

• Vyšší sklon k dodržování diet může být dán jednak geneticky, jednak napodobováním nebezpečných vzorů chování v rodině, i když prozatím mechanismus genetické podmíněnosti není detailně popsán.

• Některé výzkumy jídelních zvyklostí v rodinách nemocných dívek potvrzují, že ve stejnou dobu jako nemocná dívka držela dietu i její sestra nebo matka.
• Většina studií uvádí výskyt poruch příjmu potravy mezi sourozenci mezi 3 až 10 %. Mezi matkami anorektiček se mohou ohrožující jídelní postoje a chování vyskytovat častěji.
• V rodinách nemocných nebývá zvykem společné stolování.
• Rizikové jsou také další faktory vyskytující se v rodinách, jako např. kritický komentář týkající se obecně jídla, tělesného vzhledu a hmotnosti, také přílišný důraz na sebekontrolu a nadměrné ambice. Dále je poukazováno na nadměrně vysoká očekávání, kritičnost rodičů a oceňování jen mimořádných výkonů.
• V rodinách nemocných se také častěji vyskytují různé závislosti, alkoholismus nebo depresivní onemocnění.