Léčba poruch příjmu potravy

 

Nabídka různých léčebných, zvláště pak psychoterapeutických přístupů užívaných v terapii poruch příjmu potravy je široká. Nelze říci, která terapeutická metoda je nejúčinnější, přístup k nemocným by měl být individuální a podle aktuálních potřeb.

 

Léčba by měla sledovat tři cíle:

• léčba dlouhodobé podvýživy a tělesných obtíží (vlivem opakovaného zvracení, zneužívání laxativ, diuretik, dlouhodobého hladovění);
• psychoterapie k pochopení příčin onemocnění a zejména k pochopení „role“ nemoci v současném životě klienta/ky;
• psychoterapie zaměřená na změnu nevhodných jídelních zvyklostí a samotného životního stylu nemocného.

 

Výsledkem léčby by měla být zdravá dívka, která akceptuje svou tělesnou hmotnost a postavu, má přiměřené pozitivní sebehodnocení, znovu nalezla potěšení z jídla, podařilo se jí obnovit rodinné a další sociální vztahy.

U lehčích forem onemocnění je léčba ambulantní, případně probíhá v denních centrech/stacionářích (přes den terapie, na noc návrat domů).

 

Denní stacionář

• je účinný u vysoce motivovaných pacientů,
• BMI dívky musí být vyšší než 16,
• přes den se účastní individuální a skupinové terapie, přes noc se pacienti vrací do domácího prostředí,
• důležitá je návaznost na ambulantní péči,
• denní stacionář pro pacienty nad 18 let vznikl v roce 2002 na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN, je prvním specializovaným zařízením tohoto typu v ČR.

 

Ambulantní péče

• pacient dochází na pravidelné kontroly, lékař kontroluje (hmotnost, odběry krve, moč),
• spolupráce s psychiatrem je důležitá z hlediska medikace,
• případná péče dalších odborníků (zubař, gynekolog, internista, gastroenterolog a další),
• důležitá je nutriční terapie a také nastolení jídelního režimu a jeho udržení.

 

Svépomocné skupiny

• jsou pořádány pro nemocné nebo pro rodiče či partnery,
• poskytují podporu a motivaci nemocným i rodinám, přispívají k překonání sociální izolace, ke sdílení zkušeností a pocitů,
• slouží spíše jako doplňková metoda léčby.

 

Svépomocné manuály

• pacienti jsou postupnými kroky motivováni ke změně jídelního režimu, dále ke změně postojů k sobě a ke svému tělu,
• jsou využívány ve fázi, kdy nemocný není schopen nebo nechce využívat služeb „z očí do očí“, a jsou doporučovány zejména pacientům s méně závažnými příznaky.

 

Rodinná terapie

• je zřejmé, že poruchy příjmu potravy mají negativní vliv na nemocného a často celé jeho sociální okolí,
• jsou narušeny jednak vztahy s vrstevníky, jednak partnery, ale především vztahy v rodině,
• rodiny, v nichž jeden člen trpí poruchou příjmu potravy, tvoří různorodou skupinu, v níž je obtížné hledat univerzálně platné vzorce podmiňující rozvoj poruchy tohoto typu,
• jak při individuální terapii, tak i při hospitalizaci pacienta trpícího poruchou příjmu potravy bývá rodina do léčby zapojena pouze okrajově,
• je-li pacientem dospívající dívka (chlapec), je intenzivní práce s celou rodinou často nezbytnou podmínkou úspěšného léčebného procesu.

 

Vícerodinná terapie

• umožňuje členům aktivně se podílet na léčbě svého blízkého, přijmout pocit kompetence a znovuobjevit vlastní sílu a naději, které bývají během zdlouhavého a doposud marného boje téměř vyčerpány,
• vícerodinná terapie je koncipována jako jednoletý kurz s danou strukturou,
• jednoho cyklu kurzu se účastní 5 až 6 rodin, v nichž některý z členů trpí mentální anorexií – nejčastěji to bývá dospívající dcera, méně často syn či matka (manželka), terapie je vhodná i pro partnerské páry, kdy se žena (výjimečně muž) potýká s mentální anorexií, terapeuti tvoří ve skupině menšinu, zpravidla o rodiny pečuje 4 až 5 terapeutů. Každá z rodin (nebo jen dcera) je ve stálé péči jednoho ze zúčastněných terapeutů – tyto kurzy pořádá VFN Ke Karlovu, Praha,
• důraz je kladen na komunikaci v rodině a vytvoření pozitivně laděného klimatu v rodinách, zejména při společném rodinném stravování vznikají mnohé problémy (hádky nebo napjatá a úzkostná atmosféra produkující konflikty), proto je jednou z hlavních součástí kurzu nácvik společného rodinného stravování s akcentem na komunikaci při jídle,
• rodiny v neobvyklých situacích mají možnost srovnávat vlastní vzorce chování se vzorci v ostatních rodinách, konfrontují své názory s ostatními, poskytují si vzájemně zpětnou vazbu a tím získávají hodnotné poznatky a zkušenosti. Mají možnost konzultovat své subjektivní postoje k životnímu stylu rodiny s nezasvěceným laickým pohledem ostatních rodin a objektivním, korigujícím názorem odborníků,
• dívky s mentální anorexií využívají možnosti komparace s ostatními dívkami, vzájemně hodnotí průběh a postupy v léčbě, mohou být motivovány úspěchy ostatních dívek, které se uzdravují rychleji.

 

Psychodynamická a psychoanalytická psychoterapie

• pomáhá porozumět hlubším příčinám onemocnění, včetně nevědomých souvislostí,
• cílem je zejména změna osobnosti, zlepšení zrání v oblasti separace a individuace (v analytické psychologii jde o proces, při němž se lidská psychika stává celistvější ve vztahu ke svým komponentám).

 

Psychofarmakoterapie

• neexistuje žádný lék na anorexii nebo bulimii,
• není příčinnou léčbou, ale léčbou podpůrnou, mírní doprovodné příznaky – deprese, úzkost, nutkavé myšlení, impulzivita,
• při psychofarmakoterapii jsou podávána antidepresiva a anxiolytika (léky na stavy úzkosti), případně antipsychotika (látky, které mají při dlouhodobém podávání schopnost potlačovat psychotické symptomy – halucinace).
•  

Nutriční terapie

• důležité je, aby nemocný porozuměl zákonitostem týkajícím se hladovění, přejídání, váhového rozmezí atd.,
• při terapii se seznamuje s tělesnými následky a riziky zvracení, užívání laxativ apod.;
• dále jsou také zaznamenávány váhové změny, cvičení, jídelní návyky, zvracení,
• postupně narůstají denní porce jídla, pravidelné stravování 4–6x denně, pacienti zaznamenávají jídla, která za den zkonzumovali;

 

Kognitivně behaviorální terapie

• z psychoterapeutických metod byla nejvíce zkoumána,
• jedná se o účinnou formu terapie – zahrnuje různé přístupy, např. psychoterapii zaměřenou na zlepšení tělesného sebepojetí, sebedůvěry, trénink asertivity a sociálních dovedností,
• jsou na ní založeny svépomocné manuály pro nemocné i jejich rodiny,
• zabývá se rozpoznáním problému, jeho popsáním a změnou chování,
• zaměřuje se na identifikaci zkreslených postojů k tělu a hmotnosti, zapisování myšlenek, pocitů a chování,
• příklady:

• „Když začnu jíst, nebudu umět přestat.“
• „Nedokážu normálně jíst, buď nejím, nebo žeru.“
• „Vím, že se na mě vždycky všichni dívají, jestli jsem přibrala.“
• „Po jídle všichni vidí, jak mám velké břicho.“
• „Jenom když si pomyslím, kolik jsem toho snědla, musím jít hned zvracet.“
• „Kdybych jedla normálně, přibrala bych hned alespoň 10 kg.“
• „Když bych měla jít do nemocnice, raději se hned zabiju.“
•  

Hospitalizace

• důvodem hospitalizace je potřeba pacienta stabilizovat;

• kritérií pro hospitalizaci je několik:

• velký váhový úbytek, rychlý váhový úbytek
• deprese, sebepoškozování, riziko sebevraždy
• vztahové problémy v rodině
• ambulantní péče po 2 měsících nepřináší žádoucí výsledky
• probíhá zpravidla na psychiatrických odděleních, v ČR není těchto zařízení mnoho, proto jsou čekací doby dlouhé,
• při nutnosti lékařské stabilizace na jednotkách intenzivní péče,
• na specializovaných jednotkách jsou pacienti hospitalizováni cca 2–3 měsíce,
• cílem je zlepšit somatický a psychický stav,
• je důležitá týmová spolupráce (psycholog, psychiatr, dietní sestra, zdravotní sestra…)
• léčba prostředím, režimová léčba, skupinová terapie, individuální plán, podpůrné terapie: arteterapie, muzikoterapie, ergoterapie…
• o hospitalizaci dětí, rozhodují rodiče, režim na dětském oddělení bývá mnohem přísnější a „direktivnější“, než je tomu u hospitalizace dospělých.

 

Nejlepší výsledky v terapii mají komplexní programy, zahrnující nutriční poradenství, programy zaměřené na změnu chování, individuální, skupinovou a rodinnou terapii.

Nemocnému poruchou příjmu potravy lze účinně pomoci tehdy, pokud o to sám projeví zájem, pokud si sám svou nemoc uvědomuje a je ochoten ji aktivně řešit.