Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení

Akutní reakce na stres

Jedná se o závažnou a výraznou odpověď na traumatizující událost. Tato reakce se objevuje u lidí duševně zdravých v situaci neúměrného intenzivního stresu. Akutní reakce se plně rozvíjí do hodiny od stresující události (nebo od obdržení zprávy o této události). Trvá několik hodin až dní. Zpočátku má člověk zúžené vědomí, dále se může projevit stažením ze situace až stuporem nebo naopak neúčelnou a nepřiměřenou aktivitou. Chování člověka je provázeno intenzivními emočními projevy (vztek, zoufalství, beznaděj apod.) a výraznými vegetativními příznaky obdobnými jako při panické atace. Na prožívané období může, ale nemusí být amnézie.

Posttraumatická stresová porucha

Jedná se o opožděnou protrahovanou reakci na stresovou situaci katastrofického charakteru (válka, přepadení, znásilnění, přírodní katastrofy, závažné dopravní nehody). Typickými projevy je znovuprožívání traumatické události, noční můry, zvýšená vzrušivost, flashbacky, vyhýbání se situacím připomínajícím trauma. Pacienti často prožívají silné pocity viny a sebeponižování. Stále přemýšlejí nad tím, proč se daná situace přihodila právě jim, jaký na ní měli podíl, jak jinak se měli zachovat apod. Intenzivní zážitky, jimiž jsou zaplaveni, nejsou sdělitelné ani nejbližšímu okolí. U pacientů je přítomná ztráta zájmů o dřívější činnosti, nejsou schopni hlubších emočních prožitků, mohou působit necitlivě. Popisují zvláštní pocit setrvání ve světě bez budoucnosti. Tato diagnóza byla zavedená na základě zážitků veteránů z Vietnamu.

Epidemiologie posttraumatické stresové poruchy je cca 3 %, nicméně v typických populacích se vyskytuje mnohem častěji (např. 80 % u obětí znásilnění, 30 % obětí živelných katastrof, 20 % vojáků za války).

Poruchy přizpůsobení

Jedná se o poruchy emotivity a poruchy chování, které mohou mít rozmanité projevy, a které se vyskytují obvykle v průběhu adaptace na výraznou životní změnu, novou situaci či stresovou životní událost. Tato událost však nebývá tak závažná ani nemívá tak katastrofální důsledky, jako je tomu u vzniku posttraumatické stresové poruchy. Nicméně míra intenzity stresu je vždy individuální, co může být pro někoho každodenní záležitost, může jiného traumatizovat. Poruchy přizpůsobení se mohou vyskytnout i vlivem eustresu, tedy po situacích, které jsou prožívány pozitivně, radostně (svatba, narození dítěte apod.).