1. ÚVOD
  2. Osobnost jako psychologická kategorie
  3. Poruchy osobnosti v průřezu doby
  4. Vymezení poruch osobnosti
  5. Epidemiologie a etiopatogeneze aneb Jak často a u koho se specifická porucha osobnosti objeví
  6. Typy specifických poruch osobnosti
  7. Typy specifických poruch osobnosti – první skupina
  8. Typy specifických poruch osobnosti – druhá skupina
  9. Typy specifických poruch osobnosti – třetí skupina
  10. Kazuistiky
  11. Filmografie s tématikou poruch osobnosti
  12. Otázky a podněty k zamyšlení a ověření pochopení probírané kapitoly

Typy specifických poruch osobnosti – druhá skupina

Disociální porucha osobnosti

Jedná se o jedince, kteří jsou zcela necitliví ke druhým, nezodpovědní, nerespektují sociální normy. Obvykle snadno navazují mezilidské vztahy, ale nedokáží je udržet, a v podstatě o to nemají ani zájem. Druhé lidi využívají jen k uspokojení vlastních potřeb.

Epidemiologie – výskyt se odhaduje až na 5 % populace, vyšší je u mužů. Výrazně vyšší počet těchto jedinců se nachází v kriminálních zařízeních. Různé odhady se liší, někdy je udáváno, že v populaci vězňů (mužů) se vyskytuje až 75 % lidí s asociální poruchou.

Disociální porucha osobnosti je často námětem literárních i filmových děl, můžeme se s ní setkat pod různými pojmenováními, např. amorální či asociální osobnost, psychopat, sociopatické či antisociální chování.

Typické charakteristiky:

  • bezohlednost v sociálních závazcích
  • nedostatek cítění pro druhé
  • velká nerovnováha mezi chováním a současnými sociálními normami
  • chování nelze snadno změnit zkušeností‚ dokonce ani trestem
  • nízká tolerance k frustraci‚ nízký práh pro spouštění agrese včetně násilných činů
  • tendence klamat druhé nebo nabízet přijatelné vysvětlení pro chování‚ které ho přivádí do konfliktu se společností

 

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Jedná se o lidi s labilním prožíváním a sociálně nevhodným způsobem vyjadřování emocí. V populaci se vyskytuje zhruba ve 3 %, výrazně vyšší výskyt je u žen.

Typické charakteristiky:

  • sklon ke zkratkovému chování bez uvážení jeho následků
  • nálada je nepředvídatelná a vrtošivá
  • sklon k neuváženým emočním výbuchům a neschopnost ovládat výbuchy svého chování
  • tendence k hašteřivému chování a ke konfliktům s ostatními‚ zvláště jsou–li zkratkové činy odmítány nebo potlačovány

Objevují se dva odlišné typy.

Impulzivní typ

Jde o jedince, kteří mají tendence jednat neuváženě, nepředvídatelně, snadno se dostávají do konfliktů s ostatními, zejména po jejich kritice. Jsou náchylní k výbuchům zlosti, agresivity, nekontrolují přitom své chování, mají nestálou, vrtošivou náladu.

Hraniční typ

Pacienti jsou navíc charakterizováni i poruchou představy o sobě‚ cílů a osobních preferencí‚ dlouhodobými pocity prázdnoty‚ dále intenzivními a nestabilními interpersonálními vztahy. Mají tendence k sebezničujícímu chování‚ včetně sebevražedných náznaků a pokusů. Jde o jedince, kteří nemají jasné hranice mezi sebou a svým okolím. Nevyznají se sami v sobě, jsou náchylní navazovat velmi intenzivní vztahy, které vzápětí zcela zavrhují, když se ukáže, že nejsou tak ideální a jednoznačné, jak si představovali. Mají časté emoční krize, velmi se obávají opuštěnost. Pocity vnitřní prázdnoty často zahánějí alkoholem nebo drogami. Hraniční porucha osobnosti se vyskytuje až u 25% hospitalizovaných psychiatrických pacientů.

 

Histriónská porucha osobnosti

Jedná se o lidi, kteří se chovají teatrálně, vyjadřují přehnaně emoce (i když je tak neprožívají), jsou snadno ovlivnitelní jinými lidmi nebo okolnostmi. Jejich emoční prožívání je povrchní, vyhledávají stále vzrušení a aktivity, kde mohou být středem pozornosti. Nadměrně se soustředí na to, jak působí na druhé lidi. Mají tendenci k sexuálnímu svádění, ale bývají často frigidní.

Epidemiologie – výskyt se odhaduje na cca 6 %, výrazně vyšší je u žen.

Typické charakteristiky:

  • mělká a labilní afektivita
  • sebedramatizace‚ teatrálnost
  • přehnaný projev emocí
  • sugestibilita
  • egocentričnost
  • povolnost vůči sobě
  • nedostatek ohledu na druhé
  • bolestínství
  • trvalé vyžadování ocenění‚ vzrušení a pozornosti

 

Narcistická porucha osobnosti

Jde o jedince, jejichž hlavním rysem je přebujelá láska k vlastní osobě. Porucha má pravděpodobně kořeny ve výrazných vnitřních pochybách, které o sobě jedinec má, a které na nevědomé úrovni kompenzuje pravým opakem – obdivem ke své dokonalosti. V současné klasifikaci MKN 10 nemocí nemá tato porucha vlastní kategorii, nicméně v americkém manuálu DSM je zastoupena a definována následujícími kritérii.

Pacient s narcistickou poruchou obvykle:

  • Přeceňuje vlastní důležitost, schopnosti a úspěchy a vyžaduje, aby je tak hodnotili i ostatní.
  • Ve fantazii se zabývá nekonečnými vlastními úspěchy, mocí, krásou a podobně.
  • Je přesvědčen o vlastní výjimečnosti a jedinečnosti, takže jen výjimeční lidé ho mohou pochopit a jen s takovými se může stýkat.
  • Vyžaduje nepřiměřený obdiv ostatních.
  • Nárokuje si výjimečné zacházení nebo automatické plnění svých přání a představ.
  • Využívá druhých jen k dosahování vlastních cílů.
  • Není s to rozeznat potřeby a city druhých.
  • Často závidí a bývá přesvědčen, že druzí závidí jemu.
  • Chová se arogantně a přezíravě.