|
Kazuistiky Úkol 2 Přečtěte si následující stručné příběhy lidí se specifickou poruchou osobnosti. Pokuste se rozhodnout, jakou poruchou trpí. Alžběta, 30 let. Už na střední jsem se zamilovala do učitele dějepisu. Byl úžasný – tak vnitřně krásný a jedinečný. Zkoušela jsem mu volat, psát dopisy, všechno ale bylo marný. Pak jsem si řekla teď nebo nikdy. Oslovila jsem ho na chodbě a trochu na něho zatlačila, ať mi poví, jak to se mnou vidí, jestli mám šanci. Řekl mi, ať mu dám pokoj, a já najednou zjistila, že je to hnusný bezohledný hajzl. Od té doby jsem ho nesnášela celou svojí duší a dělala mu naschvály, jak jen to šlo. Prostě jsem mu pěkně opepřila život. Musel kvůli mně nakonec odejít ze školy. Pak přišly drogy, krádeže, různý známosti a první vztahy, pořád mě ale doprovázely pocity prázdnoty, nic mě nedokázalo vtáhnout. Několikrát jsem se z toho dostala a zase spadla na dno, vždycky mě tak nějak vyděsilo, kam se to řítím. Měla jsem v hlavě neuvěřitelný zmatek. Občas to na mě dopadlo a prostě jsem to neustála. Tím posledním krokem vedle byl můj pokus zabít se. Tak jsem se dostala do léčebny, kde mi lékaři diagnostikovali poruchu osobnosti… Beáta, 50 let. Ještě neměla žádnou známost s mužem, ani pohlavní styk, přestože byla somaticky zdravá heterosexuálně zaměřená. Intelektově průměrně nadaná. Do svých 45 let žila se svými rodiči v podstatě v pozici dítěte, ti za ni vyřizovali veškeré její záležitosti. Pracovala od maturity stále na stejném pracovišti, na úřednické pozici, kde vykonávala jednoduché účetní práce pod dohledem a ochranou spolupracovnic. Po smrti rodičů se upnula na poslech rozhlasu, poslouchala denně mnoho hodin stanici Vltava… Cyril, 42 let. Na první pohled působí velice seriozně. Dělá ten nejlepší dojem. Je slušný, upravený, pracovitý, zodpovědně si plní své povinnosti. Nechodí po hospodách, neběhá za kamarády (to proto, že žádné nemá). Uvnitř je ale velmi nešťastný, protože je přesvědčený, že nemůže nikomu věřit. Naučili ho to nejspíš jeho rodiče. Rodina bývala velmi uzavřená a nedůvěřivá k vnějšímu světu. Kladli mu na srdce, že svět venku je zlý a nebezpečný a všichni mu chtějí jen ublížit. Tak aby si dával velký pozor a byl vždy připraven na nejhorší, na podraz od druhého. Aby byl pořád připraven se bránit, kdyby mu chtěl někdo ublížit. Největší problémy má momentálně v zaměstnání. V posledních letech ho musel již sedmkrát změnit, přestože pracuje pilně a svědomitě. Vždy nakonec zjistí, že jsou všichni proti němu, kolegové i nadřízení, z práce pak raději odchází…
|