Základy specifických poruch učení

                     Podzimní semestr 2014: SPLBK_ZSU, SP4BK_ZSP7, SP4RC_ZSP7


Definice a základní pojmy

Definice SPU

„Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými
obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči,
čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání.

Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a  předpokládají dysfunkci centrálního nervového
systému.

I když se porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení (jako např. smyslové
vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí
(např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým
následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“ (Matějček, 1995, s. 24)

Základní pojmy

Dyslexie → specifická porucha čtení;

Dysgrafie → specifická porucha psaní;

Dysortografie → specifická porucha pravopisu;

Dyskalkulie → specifická porucha počítání;

Dyspinxie → specifická porucha kreslení;

Dysmúzie → specifická porucha hudebnosti;

Dyspraxie → specifická porucha schopnosti vykonávat složité úkony.

Terminologie

·         specifické vývojové poruchy učení, specifické poruchy učení, vývojové poruchy učení

·         Legasthenie, Lese-Rechtschreib-Schwierigkeiten, spezielle Lernprobleme,
Teilleistungsschwächen

·         Learning disabilities, Specific learning difficulties, Specific learning disability

·         Výskyt: přibližně 2 – 4%, u chlapců až třikrát vyšší.


Projevy jednotlivých SPU

Dyslexie

je specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se číst běžnými výukovými metodami.
Postihuje rychlost a správnost čtení, porozumění čtenému textu.

·         Problém s rozpoznáním a zapamatováním si jednotlivých písmen
(např. b – d, s – z, t – j).

·         Problém s rozlišením zvukově podobných hlásek (např. a –e –o, b –p).

·         Obtíže při spojování hlásek v slabiku, slabik ve slovo.

·         Obtíže při čtení souvislého textu.

Dysgrafie

je specifická porucha grafického projevu, která postihuje zejména celkovou úpravu písemného
projevu, osvojování jednotlivých písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení
písmen.

·         Záměny tvarově podobných písmen.

·         Obtíže při dodržení liniatury, výšky písma, úpravy,

·         Žáci píší pomalu, namáhavě, neobratně.

·         Časté vadné držení psacího náčiní.

Dysortografie

je specifická porucha pravopisu, která nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, týká se pouze
tzv. specifických dysortografických jevů, vynechávek, záměn tvarově podobných písmen v písemné
podobě. Objevují se:

·         inverze, zkomoleniny;

·         chyby z artikulační neobratnosti;

·         nesprávně umístěné nebo vynechané délky samohlásek;

·         chyby v měkčení;

·         obtíže v procesu aplikace gramatického učiva.

Tato porucha se často vyskytuje ve spojení s dyslexií a dysgrafií.

Dyskalkulie

je specifická porucha matematických dovedností. Porucha se týká zvládání základních početních
výkonů.

Dle charakteru poruchy rozlišujeme dyskalkulii:

1.      PRAKTOGNOSTICKOU – narušení matematické manipulace s předměty nebo nakreslenými symboly;

2.      VERBÁLNÍ – problémy při označování množství a počtu předmětů, operačních znaků,
matematických úkonů;

3.      Dyskalkulie

4.      LEXICKOU – neschopnost číst číslice, čísla, operační symboly;

5.      GRAFICKOU – neschopnost psát matematické znaky;

6.      OPERAČNÍ – porucha schopnosti provádět matematické operace, sčítat, odčítat, násobit, dělit
(projevuje se především při počítání delších číselných řad);

7.      IDEOGNOSTICKOU – porucha v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi.

Dyspinxie

je specifická porucha kreslení, která je charakteristická nízkou úrovní kresby. Dítě zachází
s tužkou neobratně, tvrdě, má potíže s pochopením perspektivy a převedením své představy na papír.

Dysmuzie

je specifická porucha postihující schopnost vnímání a reprodukce hudby. Dítě si nepamatuje melodii,
nerozlišuje a není schopno reprodukovat rytmus.

Dyspraxie

je specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony. Může se projevit jak při
běžných činnostech, tak ve vyučování.

Další symptomy doprovázející  SPU

1.      poruchy soustředění;

2.      poruchy pravolevé a prostorové orientace;

3.      poruchy sluchového vnímání, reprodukce rytmu;

4.      poruchy zrakového vnímání;

5.      poruchy řeči;

6.      poruchy hrubé a jemné motoriky;

7.      poruchy chování vznikající jako následek poruch učení.


Etiologie SPU

Etiologie SPU (dle Pokorné 2001)

I. DISPOZIČNÍ PŘÍČINY

·         Genetické vlivy

·         Lehká mozková dysfunkce (LMD) a její vliv na vznik poruch učení

·         Odchylná organizace cerebrálních aktivit

·         Nepříznivá konstelace laterality, netypická dominance hemisfér

II. NEPŘÍZNIVÝ VLIV PROSTŘEDÍ

·         Podmínky rodinného prostředí

·         Podmínky školního prostředí

Etiologie SPU (dle Zelinkové 2001)

1. BIOLOGICKO-MEDICÍNSKÁ ROVINA

·         Genetika.

·         Struktura a fungování mozku – neurobiologie.

·         Oftalmokineziologie.

·         Cerebrální teorie.

2. KOGNITIVNÍ ROVINA (POZNÁVACÍ PROCESY)

·         Fonologický deficit.

·         Vizuální deficit.

·         Deficit v oblasti řeči a jazyka.

·         Deficit v procesu automatizace.

·         Deficity v oblasti paměti.

·         Kombinace deficitů.

3. BEHAVIORÁLNÍ ROVINA

·         Rozbor procesu čtení.

·         Rozbor procesu psaní.

·         Rozbor procesu chování při čtení, psaní a běžných denních činnostech.


Specifické poruchy chování (LMD, ADHD, ADD)

Definice LMD

Jedná se o následek difúzního poškození mozku, které se projevuje funkčními odchylkami v oblasti
motorické, intelektové, emocionální, volní a vegetativní.

Projevují se psychomotorickým neklidem, psychickou instabilitou, změnou nálad, impulsivním
jednáním, pohybovou neobratností – dyskoordinací.

Etiologie LMD

poškození mozku v období prenatálním, perinatálním nebo raně postnatálním;

vliv genetických činitelů;

metabolické poruchy;

vliv těžkých kovů v krvi;

nezjištěná etiologie atd.

Projevy LMD

1.      vnímání: poruchy zrakové či sluchové analýzy, syntézy a rozlišování, obtíže v prostorové
orientaci, snížení citlivosti k bolesti;

2.      rozumové schopnosti: nerovnoměrnost ve vývoji schopností, obtíže ve sféře tvarové
představivosti, v grafických projevech, v bezprostředním zapamatování;

3.      vědomí: abnormní nález na EEG;

4.      regulace chování: hyperaktivita, neklid, hypoaktivita, převaha útlumu, nízká frustrační
tolerance, afektivní záchvaty, impulzivita, poruchy koncentrace pozornosti, perseverace;

5.      motorika: vývojová neobratnost, artikulační neobratnost, obtíže v mikromotorice očních
pohybů či svěračů.

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder)

·         porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou;

·         vývojová porucha charakteristická věku dítěte nepřiměřeným stupněm pozornosti,
hyperaktivity a impulsivity;

·         obtíže jsou často spojené s neschopností dodržovat pravidla chování a provádět opakovaně
po delší dobu určité pracovní výkony;

·         ovlivňují interakci dítěte s rodinou, školou a společností.

ADD (Attention Deficit Disorder)

·         prostá porucha pozornosti (neobjevuje se hyperaktivita a impulzivita);

·         problémy v oblasti pozornosti a v percepčně-motorických úkonech – denní snění, pomalost,
obtíže v navazování sociálních kontaktů, neschopnost zaměřit pozornost na určitou činnost, poruchy
učení.

ADHD s agresivitou

·         charakteristická je nesnášenlivost, hádavost, nedostatek sebeovládání, časté antisociální
chování;

·         časté dysfunkční rodinné prostředí.

ODD (Oppositional Defiant Disorder)

·         porucha opozičního vzdoru;

·         charakteristické je extrémní opoziční chování, agresivita, zvýšená hádavost, oslabená
sebekontrola, opakované odmítání plnění požadavků dospělých;

·         chybu vidí v jednání druhých, ne u sebe;

·         poruchy ve vnímání a utváření sebe samého.

Náprava ADHD

·         Farmakoterapie.

·         EEG-Biofeedback

o   specifická metoda pro posílení žádoucí aktivace nervové soustavy,

o   trénink pozornosti a soustředění, sebeovládání a sebekázně, zklidnění impulzivity a
hyperaktivity.

·         Reedukace ADHD.

Reedukace ADHD (nejen) ve školním prostředí

1.      Pozitivní posilování spolu s mírnými tresty;

2.      častá zpětná vazba;

3.      jasné a stručné instrukce a pokyny;

4.      jednoduché, splnitelné a krátké úkoly;

5.      nediskutujeme o vhodnosti chování – daná pravidla;

6.      vysvětlení spolužákům, kamarádům;

7.      respektování stylu učení – globální styl (vnímá celek);

8.      nácvik metakognitivních strategií;

9.      sebekontrola a sebehodnocení;

10.  optimismus a pevné nervy dospělých;

11.  pravidelný denní režim, dostatek spánku, zdravá strava, pravidelná příprava na výuku, účast
v zájmové činnosti.


Poradenský systém z pohledu podpory žáků s SPU

Legislativní úprava

·         Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských
poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 116/2011 Sb. a 103/ 2014 sb.);

·         upravuje poskytování poradenských služeb a jejich obsah;

·         vymezuje činnost školských poradenských zařízení (PPP, SPC) a poskytování poradenských
služeb ve školách.

Poradenské služby ve škole jsou zajišťovány zpravidla:

1.      výchovným poradcem;

2.      školním metodikem prevence;

3.      školním speciálním pedagogem nebo

4.      školním psychologem.

Obsah poradenských služeb:

·         prevence školní neúspěšnosti;

·         primární prevence sociálně patologických jevů;

·         kariérové poradenství;

·         odborná podpora při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami;

·         péče o žáky mimořádně nadané;

·         péče o žáky s neprospěchem;

·         metodická podpora učitelů.

Pedagogicko-psychologická poradna (PPP)

·         poskytuje služby pedagogicko-psychologického a speciálně pedagogického poradenství a
pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků;

·         děti a mládež od 3 do 19 let (ukončení střední školy);

·         péči zajišťuje speciální pedagog, psycholog, sociální pracovnice;

·         hlavní náplní práce PPP je diagnostika, intervence, nápravná (reedukační) péče, terapie a
prevence.

Dys-centra

·         Dobrovolná, nezávislá a nezisková sdružení občanů a právnických osob, která se zaměřují
na problematiku SPU a CH;

·         služby poskytují dětem se SPU, jejich rodičům, pedagogům i široké veřejnosti v
odpoledních hodinách;

·         spolupracují s PPP, poskytují péči formou individuálních sezení, skupinové terapie a
relaxačních cvičení;

·         1997 – vznikla ASOCIACE DYS-center.

Diagnostika SPU

Diagnostika SPU

·         je východiskem výchovně-vzdělávacího procesu a především reedukace;

·         cílem je stanovení:

o   úrovně vědomostí a dovedností,

o   poznávacích procesů,

o   sociálních vztahů,

o   osobnostních charakteristik,

·         dalších faktorů podílejících se na úspěchu/neúspěchu dítěte;

·         zaměřena na kognitivní a percepční funkce.

1. Prevence SPU

Deficity dílčích funkcí

Dílčí funkce jsou základní schopnosti, umožňující diferenciaci a rozvoj vyšších psychických funkcí
(řeči a myšlení);

v dalším vývoji jsou pak předpokladem, o který se opírá dovednost čtení, psaní, počítání i
přiměřeného chování;

deficity v dílčích funkcích vyjadřují oslabení základních schopností, které pak vedou k obtížím
v učení a chování.

1.      Diferenciace figury a pozadí (zaměření pozornosti).

2.      Optická a akustická diferenciace.

3.      Funkce intermodálního kódování.

4.      Optická, akustická a intermodální krátkodobá a dlouhodobá paměť.

5.      Funkce seriality.

6.      Vnímání schématu těla a orientace v prostoru.

2. Diagnostika v běžné třídě ZŠ

·         Učitel provádí pedagogickou diagnostiku se zaměřením na úroveň vědomostí i psychických
funkcí, které tyto vědomosti ovlivňují;

·         je třeba zaměřit se na zvláštnosti v projevech žáků a zaznamenávat je;

·         učitelovo zjištění může být východiskem pro speciálně pedagogickou diagnostiku na
specializovaném pracovišti;

·         depistáž = cílené vyhledávání žáků s obtížemi.

Školní dotazník

Nová testová baterie pro ZŠ

·         Projekt PPP Brno Diagnosticko-intervenční nástroje jako prevence školní neúspěšnosti a
podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

·         V současné době je dokončována finální verze pro učitelskou veřejnost, probíhají první
kurzy k zacvičení v práci s dostupným materiálem.

·         Přínos nové baterie:

o   určena přímo pro učitele ZŠ (vznikla i verze pro PPP),

o   normovaná na současnou populaci,

o   vedle diagnostiky i intervence (materiál pro nápravu).

1.      Baterie pro předškolní věk, 1. pololetí 1. třídy.

2.      Baterie testů týkající se matematiky (1. – 4. ročník).

3.      Baterie testů týkající se českého jazyka (2. – 4. ročník)

3. Diagnostika na odborném pracovišti

Diagnostika SPU v PPP

·         Na stanovení diagnózy spolupracuje speciální pedagog a psycholog, případně další
specialisté (neurolog, foniatr, oftalmolog, pediatr).

·         Diagnostika se provádí nejčastěji v 1. nebo 2. roce školní docházky.

Zdroje diagnostických informací

·         Nepřímé zdroje diagnostických informací:

1.      rozhovor s rodiči,

2.      rozhovor s učitelem,

3.      rozhovor s dítětem.

o   → Zpracování osobní anamnézy, rodinné anamnézy, anamnézy prostředí.

·         Přímé zdroje diagnostických situací:speciální zkoušky, jejichž výsledky vypovídají o
intelektové úrovní dítěte a  jeho výkonech v jednotlivých percepčních oblastech.

Vyšetření inteligence

·         Stanovení úrovně rozumových schopností;

·         kompetence psychologa;

·         standardizované testy – verbální a neverbální složka inteligence:

·         Wechslerův test (WISC III), Woodcock-Johnson International Edition (WJ IE), Amthauerův
Test struktury inteligence, Ravenovy Progresivní matice;

·         diskuze o hranici inteligenčního kvocientu pro přiznání diagnózy SPU – IQ 85.

Vyšetření čtení

·         Normované texty vypracované Z. Matějčkem (1987);

·         dítě čte 3 minuty → sledujeme:

1.      rychlost (vyjádřena ČQ),

2.      správnost (typ a kvantita chyb),

3.      techniku čtení,

4.      porozumění čtenému textu,

5.      chování dítěte při čtení.

·         Sociálně únosné čtení – hranice 60-70 slov/ minutu

Vyšetření psaní

·         Opis, přepis, diktát (volné téma);

·         srovnání písemného projevu z poradny a školních sešitů;

·         grafická stránky písemného projevu → tvar písma, dodržení liniatury, způsob sezení,
držení náčiní…;

·         hodnocení pravopisu → analýza specifických dysortografických chyb a chyb pravopisných,
cílem je odhalit příčiny chyb a stanovit způsob nápravy.

Vyšetření matematických schopností

·         Tvoří specifickou součást inteligence;

·         sledujeme obtíže v matematické paměti, problémy se zaměňováním pořadí číslic, orientaci v
prostoru, problémy při čtení a psaní čísel, poruchu v oblasti matematických operací atd.;

·         využívají se následující testy:

o   Barevná kalkulie, Kalkulie IV. (Novák 2002),

o   Číselný trojúhelník (Novák 1997),

o   Rey-Ostheriethova komplexní figura (Novák 1997),

o   Soubor úkolů k diagnostice (PPP Praha, není standardizován)

Úroveň sluchového vnímání

·         Významný předpoklad pro zvládnutí psaní;

·         používá se:

o   Zkouška sluchové analýzy a syntézy (Matějček),

o   Zkouška sluchové diferenciace (Wepmann – Matějček, Zelinková),

o   Vyšetření měkkých a tvrdých slabik, rozlišení délky samohlásky,  v předškolním věku Moseleyův
test.

Úroveň zrakového vnímání

·         zjišťujeme zrakovou percepci tvarů;

·         používá se:

o   Edfeltova Reverzní zkouška.

Další speciální zkoušky

·         Vyšetření laterality:

o   Zkouška laterality (Matějček, Žlab).

·         Prostorová orientace:

o   Soubor specifických zkoušek – orientace ve čtverci, na vlastním těle, na osobě sedící čelem
(Žlab).

·         Vnímání časové posloupnosti:

o   sluchové – Zkouška reprodukce rytmu (Žlab),

o   zrakové – např. pokračování řady čísel.

·         Vyšetření řeči:

o   v průběhu rozhovoru s dítětem,

o   opakování slovních spojení (tzv. specifické asimilace).

Žák s SPU je ten, …

·         který má od počátku školní docházky obtíže při osvojování dovedností (čtení, psaní,
počítání);

·         jehož výsledky školní práce jsou v rozporu s jeho rozumovými schopnostmi;

·         který netrpí závažnou smyslovou vadou, ani mentálním nebo tělesným postižením (psaní);

·         který má optimální podmínky pro školní práci;

·         jehož potíže neustupují, i když mu byla poskytnuta potřebná péče (obtíže odolávají běžným
pedagogickým postupům).


Osobnost žáka s SPU

Školní zralost

·         je definována jako dosažení takového stupně vývoje, kdy je dítě schopno zúčastnit se
vzdělávacího procesu.

·         Zralost: tělesná; kognitivní; emoční; sociální.

·         Orientační test školní zralosti (Kern - Jirásek).

Variabilita vývoje u jedince s SPU

Objevují se:

1.      deficity v oblasti percepce (zrakové, sluchové);

2.      motorické poruchy (koordinace očních pohybů, koordinace motoriky a kognitivních funkcí,
manuální neobratnost a senzomotorická koordinace);

3.      poruchy koordinace a integrace jednotlivých funkcí.

Sociální a emocionální vývoj

Obtíže v sociálních vztazích:

·         fyzická nezralost (ve srovnání s vrstevníky);

·         neadekvátní chování v sociálních situacích;

·         potíže v orientaci v sociálním chování;

·         narušení komunikačních schopností – problém s vyjadřováním, při reakcích na dotazy;

·         obtíže v sociálním učení (nepoučí se z chyb);

·         trpí často pocity úzkosti, frustrace, může být i hněv a agresivita → snížení
sebehodnocení;

·         obtíže se zapamatováním a uspořádáním pořadí;

·         časté deprese.

Psychosociální postavení žáků s SPU

1.      Situace v rodině.

2.      Postoje učitelů.

3.      Postoje spolužáků.

4.      Postoj žáka s SPU k sobě samému.

Poruchy chování u žáků s SPU

Primární symptomatologie:

·         poruchy pozornosti,

·         infantilní chování,

·         zvýšená vzrušivost.

Sekundární symptomatologie:

·         jako důsledek prožívání neúspěchu, negativního hodnocení.

·         Nápadné chování u žáků s SPU

1.      Obrané a vyhýbavé mechanismy;

2.      kompenzační chování;

3.      agresivita a projevy nepřátelství;

4.      úzkostné stažení se do sebe.

·         Vzniká tzv. začarovaný kruh poruch učení.


Vzdělávání žáků s SPU v systému školství v ČR

Legislativa týkající se SPU

Zákon č. 561/ 2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů .

Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími
potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č.
147/2011 Sb. a 103/ 2014 sb.)

Formy speciálního vzdělávání

·         Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., § 3:

·         Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami se vzdělávají:

a.       formou individuální integrace,

b.      formou skupinové integrace,

c.       ve škole samostatně zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (§ 5 g) –
základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení),

d.      kombinací forem uvedených a) až c).

Organizace péče a vzdělávání žáků se SPU

Podmínky pro zařazení žáka do speciálního vzdělávání:

·         doporučení a výsledky odborného pedagogického a speciálně pedagogického vyšetření,

·         souhlas ředitele školy,

·         souhlas zákonného zástupce žáka.

Formy vzdělávání a poskytování reedukační péče vychází z doporučení PPP, případně SPC nebo
Dys-centra.

1.      Individuální péče prováděná v rámci vyučování učitelem kmenové třídy.

2.      Individuální péče prováděná učitelem/ absolventem speciálního kurzu.

3.      Třídy individuální péče, které jsou zřizovány při základních školách.

4.      „Cestující učitel“.

5.      Třídy pro žáky s poruchami učení a chování. Základní školy pro žáky s poruchami učení.

6.      Individuální a skupinová péče v PPP, SPC, SVP.

Speciálně pedagogická péče: rozvoj a posílení oslabených funkcí CNS a osvojení potřebných
dovedností

Zásady přístupu učitele k žákům s SPU

·         Při působení na jedince používat reedukační metody a postupy, využívat kompenzačních
pomůcek,

·         vytvářet příznivé klima třídy, seznámit spolužáky i ostatní učitele s jinými způsoby
práce,

·         umět rozpoznat skutečné vědomosti, dovednosti a znalosti žáka, s tím souvisí znalost
speciálně pedagogické diagnostiky ze strany učitele,

·         vycházet z toho, v čem je žák úspěšný, a motivovat ho k činnosti,

·         vysvětlit žákovi, v čem spočívají jeho potíže,

·         citlivě vnímat reakci dítěte a zamezit stresujícímu prostředí,

·         řídit se platnými vyhláškami a zákony,

·         vytvořit konstruktivní spolupráci s rodinou,

·         v rámci integrace dítěte zajistit základní podmínky a speciálně pedagogický přístup,

·         spolupracovat s poradenskými pracovníky ve škole i s poradenským pracovištěm.

Hodnocení a klasifikace

·         Upravuje Školský zákon a Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých
náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších  předpisů (vyhláška MŠMT č.
256/2012 Sb.).

·         Možnost klasifikace, slovního hodnocení či kombinace slovního hodnocení a klasifikace .

·         Hodnocení musí mít potřebnou výpovědní hodnotu pro žáka i jeho rodiče.

Zásady hodnocení žáka s SPU

1.      Vhodně vysvětlit ostatním žákům rozdílný přístup k hodnocení žáků s SPU,

2.      umožnit dítěti zažít pocit úspěchu,

3.      chválit za snahu,

4.      hodnocení by mělo vycházet ze znalosti příznaků postižení,

5.      nutné je zvýraznit motivační složku hodnocení,

6.      hodnotit pouze jevy, které žák zvládl,

7.      využívat různých forem hodnocení – bodové hodnocení,

8.      doporučuje se upřednostnit slovní hodnocení,

9.      specifický přístup k hodnocení uplatnit ve všech předmětech, kde se projevují příznaky
postižení,

10.  výkony dítěte hodnotit spravedlivě.


Reedukace SPU

Náprava SPU:

·         náročný, dlouhodobý diagnosticko-terapeutický proces;

·         cíl: odstranění nebo zmírnění potíží dítěte a zlepšení jeho psychického stavu;

·         musí odpovídat individualitě dítěte a typu poruchy;

·         vyžaduje značné úsilí ze strany dítěte, učitele, rodiny a dalších odborníků.

Forma reedukace

·         Provádí ji speciální pedagog, učitel – absolvent speciálního kurzu, psycholog;

·         individuální nebo skupinová reedukace;

·         škola (běžná třída, třída individuální péče, dys-kroužek, třída pro žáky s SPU);

·         PPP (dys-skupinky);

·         Dys-centrum.

Zásady reedukace

·         Reedukace vychází z rozboru příčin, z diagnostiky odborného pracoviště.

·         Reedukace navazuje na dosaženou úroveň dítěte bez ohledu na věk a na osnovy.

·         Předpokladem úspěchu je dobrý začátek, soustavná motivace.

·         Metody preferující multisenzoriální přístup.

·         Reedukace je individuální proces.

·         Reedukace vychází z pozitivních momentů ve vývoji dítěte.

·         Reálné hodnocení výsledků reedukace, reálné sebehodnocení.

·         Reedukace je zaměřena na celou osobnost dítěte.