Etopedie


Případ č. 11: Ema

Dívka se narodila v úplné rodině, byla osobnostně nevyhraněná, hodně povrchní a lehkomyslná. Měla
sklony k impulsivnímu jednání. Její chování však nijak výrazně nevybočovalo z průměru do té doby,
než se její matka odstěhovala k příteli. V té době měla Jana 12 let, chodila do 6. ročníku základní
školy. Učila se průměrně. Na novou situaci v rodině reagovala touláním, zhoršením prospěchu. Škola
jí absenci do určité míry tolerovala, nechtěla jí její životní situaci ještě „ztěžovat“. Otec na
danou situaci vůbec nereagoval. Ema s ním měla vždycky špatný vztah, který se po odchodu matky
ještě zhoršil. Škola se obrátila na sociální pracovnici, která navrhla soudu ústavní výchovu. Na
pobyt v diagnostickém ústavu se adaptovala bez potíží. Z psychiatrického vyšetření vyplynulo, že je
psychosociálně nezralá s infantilními rysy, citově deprivovaná, afektivně labilní. Nyní se vrací do
kmenové školy.


Případ č. 12:  Emran

Žák pochází ze smíšené rodiny, otec je arabského původu a matka je Češka. Rodiče jsou rozvedeni od
jeho 6 let, sourozence nemá. Otec měl násilnické sklony, matku i chlapce fyzicky trestal a napadal.
Po rozvodu rodičů vyrůstá chlapec pouze s matkou, otec se vrátil do vlasti, se synem si dopisuje.

Chlapec má ve výuce potíže především v českém jazyce, na prvním stupni měl průměrný prospěch a na
druhém stupni učivo v hlavních předmětech přestává zvládat. Školní výkon ovlivňuje malá pozornost,
některé dny není schopen se soustředit pro nadměrnou aktivitu a neklid, jindy zase pro velkou
únavu. Se spolužáky je často v konfliktu, hádavě reaguje na maličkosti. V afektu napadá i na první
pohled silnější spolužáky a ve rvačkách užívá nepřiměřené násilí. Dříve takto konfliktní nebyl,
tento stav trvá asi tři měsíce. Matky potvrdila zhoršující se tendenci v chování a to i vůči ní.