Somatopedie: odkazy – videa-informace http://spc-info.upol.cz/profil/?p=446 www.inkluze.cz www.osobníasistence.cz www.asistence.org http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096060107-klic/211562221700014/video/ http://www.youtube.com/watch?v=jpvwRme5TdY (Bobath) www.rytmus.org www.dumrodin.cz www.ssfdr.cz www.kocianka.cz www.gemini.cz hipoterapie http://www.youtube.com/watch?v=sxy2WENaF4M http://www.somspol.wz.cz/ospolecnosti.html http://www.snoezelen-mse.cz/index.php/snoezelen-mse http://is.muni.cz/elportal/?id=1173211 Grafomotorika a psaní u žáků s tělesným postižením dále na el-portále: do konce listopadu bude k dispozici: Podpora rozvoje hybnosti osob s tělesným postižením legislativa: vyhlášky: 72/2005 a 72/2005 a jejich novely 147/2011 a 116/2011 a 103/2014. Zákon 108/2005 a vyhláška 505/2006 Nejlépe vyhledat na www.zakonyprolidi.cz (pouze doporučení) Historie: n Prof. MUDr. Rudolf Jedlička n 20. 2. 1869 v Lysé nad Labem n 26. 10. 1926 v Harrachově n Životopis n Narodil se v harmonické rodině lékařů n Byl plně podporován ve studiích na lékařské fakultě. n Po absolvování studia nastoupil jako asistent na chirurgické klinice české lékařské fakulty. n Zabýval se rentgenologií (profesor chirurgie a rentgenologie UK v Praze) n Byl ale postižen negativními následky rentgenového záření. n Postupně mu byly amputovány prsty levé ruky, což mu nebránilo úspěšně vykonávat chirurgickou praxi. n V roce 1921 se stal 1.přednostou 2. chirurgické kliniky lékařské fakulty UK v Praze n Založení Jedličkova ústavu pro „zmrzačelé“ v Praze na Vyšehradě 1.4. 1913 n Bylo tím dovršeno úsilí dr. Jedličky zajistit komplexní rehabilitační péči postiženým dětem (mrzákům) v odborném ústavu n Péče pojímána jako celek, který se dělil na tři odvětví, z nichž žádné nesmí pracovat samostatně: n Lékařské ošetřování – snaha odstranit defekt n Práce odborně vyškoleného vychovatele, který vyzbrojí vhodným školským vzděláváním postiženého tak, aby byl schopen se sám o sebe postarat a uspokojovat své životní potřeby n Sociologicky dobře obeznámeného poradce, který postiženým dovede poradit vhodné povolání, slibující pro ně nejlepší budoucnost n Ústav měl pět oddělení n 1. nemocnici – ortopedickou kliniku n 2. školu pro mrzáky – výchovný ústav, v něž se učitelovo působení neomezuje jen na práci ve škole n Pro přijímání do ústavu sloužila poradna, která měla diagnostikovat postižení, navrhovala terapeutická a pedagogická opatření, zabývala se také zajišťováním finanční úhrady za pobyt, léčbu a výchovu n 3. dílny výukové a cvičné – bandážistická, ortopedicko-mechanická, ortopedicko-obuvnická, litografická, knihařská, laboratoř pro zhotovování přírodovědeckých preparátů a pomůcek. n Po vyučení získali absolventi výuční list. n 4. statek – kde měli cvičit zemědělské práce děti ze zemědělských vrstev n 5. Chorobinec – měl sloužit jako azyl pro nejvíce postižené děti i dospělé n Z historie Jedličkova ústavu n 1907 vyzval školní inspektor Josef Zeman ke zřízení ústavu pro tělesně postižené děti n 1908 byl založen „Spolek pro léčbu a výchovu mrzáků v Praze“ – spolek se uplatnil jen málo n 1. ředitel F. Bakule n Přijato bylo 10 chlapců (6-7 let), převládalo postižení HK n Později přijati další tři chlapci n Během 1. sv. války ústav pečoval i o invalidní vojáky, přechodně bylo získáno 500 lůžek (budoucí ministerstvo spravedlnosti), později byla budova přeměněna v ústavní nemocnici (ortopedické operace, po 2. sv. válce – rehabilitace až do 70. let). n Rozrůstání ústavu n Po 1. sv. válce se škola rozrostla – 3 třídy a 20 dětí n Po ukončení povinné školní docházky byly děti zařazeny podle schopností do dílny n Škola byla soukromá, proto žáci skládali zkoušky na škole veřejné n Škola se rozrůstala – stavěla se nová budova – otevření se prof. Jedlička nedožil (1926) n Vybudoval dílo, které bylo vzorem n 1948 – ústav byl Michalem Jedličkou předán státu Augustin Roman Bartoš 29.2.1888 v Červeném Kostelci 24.1. 1969 v Praze • Život - Pocházel z početné rodiny, byl nejmladší z 5 dětí - trpěl chorobou – osteomyelitis – v levém hlezenním kloubu – byl více unaven a při pohybu měl bolesti – hovoří se o jeho výrazném citovém poutu k matce - odmaturoval na učitelském ústavu v Hradci Králové • život - učil na obecné škole – kriticky hodnotil nedostatky školské práce a prosazoval nové prostředky a metody - Stará škola podle něj potlačovala aktivitu dítěte (tento jev v českých školách se snažil napravit) - Hledal názorné prostředky pro vyučování (publikoval v časopisech) - 1912 – referoval o metodě zavedení ručních prací (chladné přijetí – zvýší se povinnosti učitele) - odešel do Prahy studovat VŠ (filozofie a pedagogika) • život - nedostudoval z finančních důvodů a nastoupil do ústavu pro slabomyslné v HK - začal s ručním zaměstnáváním chlapců; výsledky svých studií i pedagogické praxe v tomto ústavu publikoval v knihách „Dítě a práce“ a „Škola a práce“ - v r. 1919 nastoupil do výchovny pro mravně vadné dívky v Jilemnici, nespokojen s touto prací Působení v Jedličkově ústavu - 1920 – 1945 - ujal se vedení ústavu za neutěšené materiální a finanční situace a provedl reorganizaci celého zařízení - zřídil dílny pro výcvik a zaměstnání TP mládeže: truhlářská, krejčovská, knihařská, knihkupectví, výroba ručně vázaných koberců atd. - nechal postavit novou budovu ústavu – internát pro žáky s trojtřídní školou, vybavenou speciálním nábytkem, knihovna, výtah, společenská místnost, jídelna, instalovány mechanicko-terapeutické přístroje, jeviště pro dětské divadel. hry, skleník se zahradnictvím a hřiště - ve staré budově byl zřízen internát pro dospělé TP - Po půl roce cesta do severských zemí • Působení v Jedličkově ústavu - zřídil Muzeum Jedličkova ústavu - zakoupil objekt lázní Lochovice – nižší stupeň školy, druhý stupeň školy s učebnou a internátem, internát a učebna pro nejstarší žáky (děti diferencovány podle svých schopností a zájmů), park, letní škola – důraz na výchovu a sport - zavedl vyučování v ústavní nemocnici – účelem bylo vyplnit mezeru v přerušené školní docházce - kladl důraz na aktivitu dětí ve vyučování - zavedl ruční práce, které se staly principem vyučování - zdůrazňoval individualizaci • Působení v Jedličkově ústavu - jeho snahou bylo usnadnit těžký život při nedostatcích pohybového aparátu, dát perspektivu, zbavovat pocitu méněcennosti, vzpřimovat bezradné a posilovat slabé, odstranit termín „mrzák“ a definitivně jej nahradit pojmem „s tělesným defektem“ - navštívil Belgický ústav, ústav v Trachenberku u Drážďan, ústav v Göteborgu, Stockholmu – zajímal se o cíle a metody výchovy - zúčastnil se a přednášel na mezinárodních konferencích – např. v Ženevě 1929 – přednáška o výchově imobilních dětí v Jedličkově ústavu, o vyučování s použitím automobilu • 1928 – rozhodnutí zavést vyučování v nemocnici • Nejprve do nemocnice docházeli učitelé z ústavní školy, později bylo zřízeno místo učitelky • Poukazoval na fakt, že učitel je pomocníkem lékaře – poznávání dítěte a jeho duševního světa • 6/9/1928 – oficiálně vybudována v Jedličkově ústavu škola při nemocnici • A. Baroš, Automobil vychovavatelem, 1931 • Pobyt v Praze - po skončení 2. světové války odešel na Městský školní výbor v Praze do funkce inspektora – uskutečňoval školy v přírodě, prosazoval moderní vyučovací metody - 1949 – 1951 byl jmenován lektorem defektologie na Ped. fak. UK v Praze – přednášel metodiku vyučování na školách pro mládež vyžadující zvláštní péči a problematiku ústavní péče a vedl praxi posluchačů na těchto typech škol • Průkopnictví A. B. - zavedl ruční práce do vyučování - zavedl vyučování TP žáků ve škole v přírodě v Lochovicích, spojené s pracovní vých. v zemědělství - vynalezl pracovní protézy pro písaře s defekty rukou - navrhl a dal zhotovit protézu dolní končetiny bez dlah - zavedl v Jedličkově ú. dílny pro pracovní výchovy TP - realizoval první „cestovní školu“ /Automobil vychovatelem/ - nové poznatky, týkající se rehabilitace tělesných vad - vypracoval podklady pro vytvoření návyků a dovedností pro různé formy TP • „Nedává-li škola příležitosti k přímému názoru, není-li možno prožívati všechno poznání mezi školními stěnami – nezbývá, než z nich vyjíti“ • A. Bartoš, Automobil vychovatelem, 1931 • Průkopnictví A. B. - zavedl v Jedličkově ú. školní tiskárnu pro tisk vlastních prací dětí - po 2. sv. v. uskutečnil v Krkonoších školu v přírodě - zavedl první vyučování výrobní praxe žáků v továrně • Publikace Dětská organizace,1926 – prakticky provedl žákovskou samosprávu v Jedličkově ú. - děti byly vedeny k samostatnosti a samy se podílely podle svých schopností i na finančním zajištění provozu ústavu Automobil vychovatelem, 1931 – autobus jako výchovný a vzdělávací prostředek pomáhá odstraňovat ve výchově a vzdělávání formálnost, rozšiřuje duševní obzor žáků, konkretizuje a správně formuluje dětské představy, je nejlepším prostředkem názorného vyučování a nejvhodněji plní i současný požadavek spojení školy se životem • Publikace U Jedličků – sborník, popisuje vnitřní a vnější svět Jedličkova ú., jeho organizaci, život dětí, práci učitelů vychovatelů a lékařů; úvodní kapitola je věnována vzpomínce na osobnost Prof. MUDr. Rudolfa Jedličky Cestou k životu, 1923 Návrh osnov škol pro děti tělesně vadné, 1935 Než bude pozdě, 1939 Neobvyklé psaní, 1943 o Jan Chlup o 22.11. 1889 v Boskovicích u Brna o 4.8. 1968 v Praze o Život a dílo o Vyrůstal v Boskovicích. o Měl 12 sourozenců (4 zemřeli), otec úředník, často se stěhovali o Život a dílo o Pracoval jako cvičitel v Sokole, byl redaktorem župního Věstníku, režisérem ochotnického divadla, pořadatelem školních akademií a zábav aj. o 1913 nastoupil vojenskou služby, účastnil se války o Po ukončení 1. světové války začal spolupracovat s Otakarem Joklem v Zemském spolku pro léčbu a výchovu mrzáků na Moravě a ve Slezsku, jehož cílem bylo vybudování ústavu pro tělesně postiženou mládež. o Při zakládání ústavu osobně navštívil R. Jedličku – seznámil se s komplexní rehabilitací o Dne 4.8.1919 byl otevřen „Ústav pro děti zmrzačelé „ v Brně na Kociánce v Králově Poli. Jan Chlup byl jmenován jeho ředitelem a věnoval se této práci dvacet let.. o Život a dílo o Byl učitelem, vychovavatelem, organizátorem o Při nemocničním oddělení vybudoval školní třídu, pokusil se o zavedení evidence tělesně postižených dětí, založil pro ně poradnu o Vybudoval celou řadu dílen o Snažil se o umístění dětí do vesnických, rolnických rodin – přizpůsobení se běžnému životu o Kladl důraz na individuálně zaměřenou profesní přípravu o Zasazoval se o podporu pro osamostatňováni tělesně postižených „zmrzačelých“ o Život a dílo o Zasazoval se o státní podporu ke zřízení svépomocných dílen a povinnému umístění těchto jedinců do továren a podniků o Do té doby byly důsledky tělesné vady pro pedagogiku a psychologii neznámé o Podporoval komplexní rehabilitaci s cílem minimalizovat důsledky postižení (tým pracuje na obnově/ náhradě narušené funkce, soběstačnost, zvýšení kvality života, pracovní uplatnění, zapojení do společnosti) o Chlup: „Neúprosný konkurenční boj se zdravým individuem“ o Život a dílo o K zajištění ekonomického chodu ústavu organizoval veřejné sbírky, prodával výrobky – propojení ergoterapie s příjmem do ústavu, organizoval přednášky a kulturní programy, založil orchestr a pěvecký sbor o Podnikal četné zahraniční cesty, zkušenosti pak využil ve své práce o Požadoval zvyšování kvalifikace i u svých pracovníků o Spolupracoval na úpravě osnov pro tělesně postižené o Založil a vedl výcvik ošetřovatelsko-výchovného personálu o Člen státní zkušební komise pro učitele „úchylné mládeže“ o Život a dílo o V roce 1945 odchází z ústavu o Získal ocenění za humanitní práci o Později působil jako vládní zmocněnenc o Přijal místo na Ministerstvu obrany, práce a sociálních věcí – péče o úchylnou mládež o Předložil návrh zákona o organizaci péče o tělesně postiženou mládež o 1950 odchází na vlastní žádost do výslužby o Nastoupil do lidového družstva Moravská ústředna Brno o Publikace Osud zmrzačelého dítěte, 1923 Péče o mrzáčky Moravy a Slezska, její potřeba a nynější stav, 1925 Péče o vadné, 1941 Vývoj péče o dítě v ČSR, 1945 - 1950 l František Bakule l Narodil se 18. května 1877 v Lidmovicích u Vodňan l Zemřel 15. ledna 1957 v Praze l Život a dílo l Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, výrazně ovlivnilo jeho další život. l Rodiče vedli své děti ke zpěvu a k zájmu o hudbu. l Absolvoval c.k. český ústav ku vzdělání učitelů. l Postupně působil jako učitel na obecných školách. l 12 roků byl učitelem ve škole na Malé Skále. Tam založil dětský pěvecký soubor. l Při vystoupení v Praze v roce 1914 se setkal s prof. R. Jedličkou a to ovlivnilo jeho další profesní směřování. l Prof. Jedlička mu nabídl místo učitele v ústavní škole. l Následují studijní cesty do zahraničí, hlavně do Německa. l Získané znalosti Bakule uplatňoval při budování ústavu. V roce 1915 se stal ředitelem v ústavní škole. l Bakule se řadil do proudu učitelů „pokusníků“, kteří usilovali o činnou školu s nárokem na uplatnění dětské aktivity )kritika Herbarta). l Jeho pedagogická činnost byla narušena první světovou válkou. Do ústavu byli během války přijímáni vojáci – invalidé. l Pro přílišnou volnost ve výchově a pro opožděný počátek trivia se dostal F. Bakule do konfliktu s vedením. Nechtěl se řídit osnovami a proto byl odvolán. V roce 1919 opouští Jedličkův ústav. l Společně s ním odešlo i 12 tělesně postižených dětí (tzv. Bakulova družina). V roce 1920 založil Bakulův ústav pro výchovu životem a prací. Znovu založil pěvecký sbor – Bakulovi zpěváčci- a vystupoval s ním po celé republice, byl na Slovensku, v Německu, Dánsku, ve Švýcarsku, v Podkarpatské Rusi a také v Americe. l František Bakule patří k významným osobnostem v historii péče o handicapované děti a mládež. Jeho přínos spočívá především v novátorském přístupu k těmto dětem – tedy v jeho snaze pomoci smysluplné manuální činnosti alespoň částečně eliminovat jejich postižení a naučit tak tyto děti co největší samostatnosti. l V cizině byly Bakulovy pedagogické názory přijímány bez výhrady, doma byl kritizován. Postupně se zhoršovala existenční situace a Bakule byl nucen vzdát se vedení ústavu. V roce 1937 byl jeho ústav prodán v exekuční dražbě a Bakule se odstěhoval na venkov. V roce 1945 se vrátil do Prahy a už jen příležitostně publikoval v tisku. Zemřel 15. ledna 1957. • Prof. PaeDr. František Kábele, DrSc. • Narozen 30.11. 1913 v Radčicích, okres Chrudim, pocházel z 11 dětí • Odborník v oblasti somatopedie, logopedie, teorie výchovy a vzdělávání handicapované mládeže, rozvíjení hybnosti řeči u dětí postižených lehkou mozkovou obrnou • zabýval se také oblastí rehabilitace a zvláštní tělesné výchovy • Vzdělání • Obecná a měšťanská škola ve Skutči • 1928-1932 Státní učitelský ústav v Litomyšli – oprávnění pro výkon povolání učitele 1. stupně • 1946 – specializace pro práci logopeda • 1946-1951 – studium na PdF UK v Praze obor speciální pedagogika defektologická • 1952- získal doktorát pedagogiky • 1963 – získání docentury • 1973 – studijní stáž v Berlíně • Praxe • Učitelskou dráhu započal v roce1932 – jako učitel obecné školy • Po absolvování zákl. vojenské služby – odborný učitel Střední školy pro nedoslýchavé v Praze • 1951-1956 – ředitel školy při II. ortopedické klinice v Praze • 1956 – 1959 – odborný asistent na Vysoké škole pedagogické v Praze • Na PdF UK v Praze působil nepřetržitě v různých odborných funkcích od r. 1959 až do konce života • Od 1991 – předseda redakční rady odborného časopisu Speciální pedagogika • Odborná publikační činnost • 44 odborných publikací – např: Somatopedie, logopedie, Tělesná výchova defektní mládeže • 14 dětských knížek a leporel k rozvíjení řeči např: Brousek pro tvůj jazýček • 183 odborných statí a článků ve sbornících a časopisech • 18 beletristických prací ( povídek, veršů, rozhlasových pásem) • 18 hesel v Pedagogickém slovníku • 106 hesel v Defektologickém slovníku • Somatopedická společnost • Založena v roce 1991, zakladatel a první předseda – František Kábele • Profesně orientované sdružení, které sdružuje pedagogy, zdravotnické a další odborné pracovníky i zájemce z oblasti léčebné a výchovně vzdělávací péče o tělesně a zdravotně postiženou mládež i dospělé a rovněž rodiče tělesně a zdravotně postižených dětí, s cílem podporovat ucelenou rehabilitační péči o tyto žáky. • Sídlem Ss je Jedličkův ústav a školy pro tělesně postižené V Pevnosti 4, Praha 2. • V současné době je společnost rozdělena do 3 sekcí: - sekce škol a školských zařízení pro tělesné a kombinované postižení - sekce škol při nemocnicích - sekce škol při léčebnách a ozdravovnách V letech 1998 – 2002 – předsedkyně prof.PhDr. Marie Vítková, Csc.,- vedoucí katedry spec. ped. PdF MU v Brně Od r. 2003 – předsedkyně dr. Vanda Hájková, Ph.D., členka katedry spec.ped. PdF UK v Praze • Závěr • František Kábele zemřel po krátké těžké nemoci 22. listopadu 1998 (nedožitých 85 let) • k výročí jeho 85. narozenin se MŠMT ČR rozhodlo udělit cenu ministra školství mládeže a tělovýchovy právě jemu. Cena mu byla udělena „IN MEMORIAM“. • Řeč dětí s MO Symptomatické poruchy řeči • Narušená komunikační schopnost Symptomatické poruchy řeči • Dominantní • Symptom jiného, dominantního postižení, nemoci • Symptomatické poruchy řeči = narušená komunikační schopnost provázející jiné, dominantní postižení (Lechta) • SPŘ – vznik je podmíněn řadou etiologických faktorů, často dochází k vazbě mezi jednotlivými příčinami a následky. • Příčiny vzniku • Primární příčina – způsobí dominantní postižení, které je provázeno narušenou komunikační schopností (hluchota) • Primární příčina – (orgánové postižení mozku) způsobí dominantní postižení (MR) se sekundárně narušenou komunikační schopností. Primární příčina způsobí i paralelní postižení – vliv na komunikační schopnost • Dvě i více primárních příčin (slepota – vliv na komunikaci, rovněž i vliv prostředí) • Znaky orálního vývoje dětí s MO • F. Kábele – uvádí souvislost mezi poruchou hybnosti a poruchami řeči • Opoždění, nápadnosti ve vývoji orgánů • V období před-verbálního období lze sledovat odchylky • Těžkosti s dýcháním, sáním, chybí pudové žvatlání, hra s končetinami, mluvidly • Vývoj řeči je individuální • Záleží na postižení motoriky • Úrovni intelektu • Prostředí • Sekundární postižení • Podle zjištěné příčiny je zvolena metoda rozvoje komunikačních schopností • Znaky orálního vývoje - MO • Zaostávání orálních reflexů • Hypo/hyper senzibilita mluvních orgánů • Poruchy koordinace mluvních orgánů • Poruchy polykání • Hlasové nápadnosti – abnormálně vysoký, ostrý hlas/ slabý, • Znaky orálního vývoje - MO • Spasticita a nepotlačitelné mimovolní pohyby zabraňují vytvoření správné hlásky • Ztížena je schopnost automatizace a vytváření mluvních celků • Obtíže ve vytváření celých slov • U téměř ¾ dětí s cerebrální poruchou bývá zjištěna narušená komunikační schopnost • Vývoj řeči • ¾ dětí s MO mají nks různého stupně • MO – vznik v nejranějším období • Negativní vliv na celkový vývoj – vývoj řeči • Vývoj řeči je vážně narušen – dopad na psychický rozvoj (mentální retardace?) • Možnosti rozvoje • Dysartrie • Nejtěžší porucha komunikačních schopností • Porucha artikulace jako celku (Lechta) • Artikulace, dýchání, fonace, modulace (melodie, rytmus, tempo) • Příčina je v poškození inervace v období pre, peri nebo post natálním období • Výskyt dysartrie • Dýchání a fonace • Spatické formy - křečovité a mělké výdechový proud je nedostatečný – není vytvářena dostatečně znělá řeč • Dyskynetické formy – neuspořádané, narušení nepotlačitelnými mimovolními pohyby • Hypokinetická forma – nedostačující kapacita dýchání, nepravidelný rytmus, narušení škubavými pohyby • Fonace – (tvorba hlasu) postižena ve všech formách, nevýrazný hlas, stísněný, křečovitý, chraptivý, tlačený, chybí zpěvný hlas • Slinotok/ dysprosodie • Hypersalivace – příčina ve špatném polykacím reflexu • Narušeny jsou modulační faktory řeči, kolísavá intenzita hlasu, tempo řeči je zpomalené nebo zrychlené, porucha přízvuku • Klasifikace dysartrie (Sovák) • Mozečková – neuspořádanost mluvních pohybů, skandovaná – odsekávaná řeč, přehnané tempo a dynamika, zarážky v řeči • Dyskinetická forma – neuspořádaná mluva, žmoulavé pohyby jazyka – nezřetelná artikulace, poruchy hrudního dýchání • Hypertonická forma – ztuhlá řeč, bradyartrie • Kortikální dysartrie – vázne utváření složitějších mluvních celků, řeč je spastická, mlaskavé zvuky • Pyramidová – tvrdá, spastická, křečovitá řeč, zpomalené, nepřesné pohyby mluvidel, dítě nevysloví některé hlásky • Smíšená forma • Další poruchy a vady řeči u MO • Narušené koverbální (nonverbální chování) – zaleží na postižení, narušení komunikace, změny se střídají rychle, bez podnětu, příčiny nebo citového podkladu, u hypotonie jsou mimické svaly bez pohybu, chorea – úšklebky • Opožděný, omezený vývoj řeči • Koktavost a brebtavost • huhňavost • Projevy MO z pohledu logopedie • Logopedická péče * Včasný začátek * Zásada vývojovosti * Zásada reflexnosti (reflexně/inhibiční poloha) * Rytmizace * Komplexnosti * Individuální přístup * Pomůcky • Ergoterapie • definice • Zaměření se na zlepšení zdraví a života jedince na základě činnosti. • Primárním cílem je umožnit účast na aktivitách denního života. • Cíle dosahuje terapeut zapojením do aktivit poskytnutím podpory a úpravou prostředí • Definice • Zdravotnická profese využívající specifické diagnostické a léčebné metody, postupy a činnosti při léčbě jedince.- • Klient se za podpory a vedení učí/ přeučuje mnoho ADL nezbytných k dosažení nezávislosti, produktivního a spokojeného života. • Ergoterapie se zaměřuje na hodnocení stupně sebeobsluhy klienta a jeho svalové a pohybové dispozice. • Hodnotí klientovu vybavenost kompenzačními pomůckami a doporučuje vhodná řešení • Složky ergoterapie • 1/ hodnocení/ diagnostika • 2/ plán aktivit • 3/ Intervence • Oblasti zaměření • Kondiční ergoterapie (odpoutání pozornosti na sebe sama, zájmy, zaměstnání • ET cílená na postiženou oblast (zapojení pohybu, využití cvičení za pomoci nástroje, nářadí – Cílem je » zvětšení svalové síly ruky a HK » Zlepšení svalové koordinace » Zlepšení rozsahu pohybu kloubů ruky • ET zaměřená na rozvoj soběstačnosti: sebeobsluha (aktivní – zlepšení postižené fce a pasivní přístup – pomůcky, prostředí) • Předpracovní rehabilitace • Oblasti rozvoje • Fyzická • Kognitivní • Osobnostní • Emocionální • Sociální • Intervence • Výuka strategií v oblasti sebeobsluhy • Výuka vedoucí ke zlepšení základních dovedností • Zlepšení psychické stránky (komunikace, interakce, logo péče) • Zlepšení fyzické kondice • Pracovní chování • Intelektové schopnosti • Pracovní polohy • Pozice vsedě – umožnění fce HK, střídání pozici – snížení zátěže zad, opěrné body, sedadlo • Pozice vstoje • Pozice vleže • Pracovní činnosti • Rozsah pohybů • Náročnost na sílu, přesnost • Náročnost na vytrvalost • Náročnost na pozornost/ senzorické schopnosti • Ergoterapie: • léčba využívající pracovních činností k dosažení vyššího stupně, reedukace funkcí organismu Cíl: • určení funkční kapacity jedince • určení schopnosti sociální adaptace (pracovní i osobní=sebeobsluha) • základem je proces učení: pokusem, omylem a vedením • vedení = ergoterapeut minimalizuje chaotickou fázi, zdokonaluje zpětnou vazbu • Ergoterapie: metody Vybíráme podle toho, o které smysly se při instruování výkonu dítě opírá: • instruování smyslové: pohyb provádíme přímo s dítětem, opíríme se o senzomotorické spoje • instruování technické: usměrňování, dopomáhání a řízení pohybu speciálními pomůckami, nástroji • postup celistvosti: dítě napodobuje předvedený pohyb, opakováním, pokusy a omyly pohyb zlepšuje • analytický postup: od celistvého výkonu postupně pohyb zpřesňujeme • syntetický postup: výkon předem rozčleníme na jednotlivé navazující prvky, na pohybové fáze, jednotlivé kroky musí odpovídat poškození dítěte • ET u dětí • Rozvoj motoriky • Sebeobsluhy • Využití her (manipulační, konstrukční, napodobovací, didaktické, pohybové…) • Ergoterapeutická stimulace motoriky: Rozvíjení jemné motoriky, pohybů manipulačních a sebeobslužných: • průběh se liší podle stupně poškození • cílené pohyby, sevření, třesení, tlučení, mačkání, hnětení, přemísťování, tahání, kladení, podávání, stavění, krouživé pohyby klikou, čárání, uchopování • využívání rytmických nástrojů, pomůcek – patenty, zipy, knoflíky,.. • Hipoterapie • Hipoterapie: • Název z řeckého slova HIPOS – kůň a THERAPIE – léčba • ČHS – Česká hiporehabilitační společnost • (od1.5.2011 – standardy kvality) • ČHS • 6 sekcí • Hipoterapie • Psychoterapie pomocí koní (PPK) • Aktivity a využitím koní )dříve LPPJ) • Parajezdectví • Terapeutické využití koní • vzdělávání • Terminologie • Hiporehabilitace – zastřešující název pro všechny aktivity a terapie v oblastech – kůň – člověk se zdravotním postižením/speciálními potřebami • Terminologie • Hipoterapie – obor hiporehabilitace. Metoda fyzioterapie využívající přirozenou mechaniku pohybu koně v kroku, využívá pohybvých impulzů programování motorického vzoru do CNS klienta – Koňský hřbet – balanční plocha – Provádí terapeut se speciálním vzděláním – fyzioterapeut, ergoterapeut výcvik v hiporehabilitaci • Hipoterapie: • kůň je terapeutický prostředek díky svému trojrozměrnému pohybu těla • při něm dochází ke střídání napětí a uvolňování těla pacienta ( je nucen se přizpůsobovat pohybové sinusoidě koňského hřbetu, a to i při své naprosté pasivitě) • jedná se o pokus souladu pohybu koně a pohybu pacienta • provádí se formou balančních cvičení (indikuje lékař, provádí fyzioterapeut) • Hipoterapie u MO • Svaly jsou nerovnoměrně zatíženy • Nespolupracují v rámci pravo/levého, předo/zadního propojení • Narušené je svalové napětí • Odchylky v držení těla • Pohyb koně – obdobné parametry s lidskou chůzí, je přenášen do pánve • Zdravý pohyb • Hipoterapie: • posazením pacienta na koně vyloučíme z aktivní činnosti DKK • pánev, páteř, trup, pletenec ramenní, HKK, šíje a hlava se uvolní k fyziologickým souhybům=dotváří obraz normální chůze • je to jediná metoda, která umožní jedinci „projít se“ • délka terapeutické jednotky 20 – 40 minut • pozitivní efekt je vyvolán během 2-3 měsíců s intenzitou 2 – 3x týdně • Indikace zejména u těchto diagnóz: Oblast ortopedie: • vrozené malformace končetin • anomálie páteře a hrudníku • stavy po zlomeninách končetin • amputace • Indikace zejména u těchto diagnóz: Oblast neurologie: • roztroušená mozkomíšní skleróza • svalové atrofie a dystrofie • mozková obrna • Indikace zejména u těchto diagnóz: Oblast psychiatrie: • psychotické stavy • LMD • depresivní nálady • neurózy • Hipoterapie • Cílená terapie, je vždy součástí komplexní rehabilitační péče • Odvíjí se od individuálních potřeb klienta • Účinky hipoterapie 1/ přímé působení • Vliv na pohybový systém(ovlivnění CNS) • Působení na psychickou stránku osobnosti, ovlivnění emotivity, pocitu nedůvěry, úzkosti, ovlivnění komunikace, sebevědomí, atd. • Účinek: • snížení svalové spasticity u hypertoniků • zlepšení koordinace, stability, motorických dovedností • větší psychická pohoda • rozvrh hipoterapie • 2x týdně • Délku určuje terapeut na základě aktuálního stavu klienta • 10-30minut po dobu 3 měsíců • Facilitační prvky v hipoterapii • Narušení patologických stereotypů, vliv na CNS – tvorba nových posturálních programů • Tvorba nových pohybových stereotypů, normalizace svalového tonu, koordinace pohybů, vnímání rovnováhy, úprava svalové dysbalance…. • Pohyb ramen proti pánvi (fyziologická chůze) • PPK – psychoterapie pomocí koní • Terapeutické působení na klienty pomoví koně a psychoterapeutických a pedagogických prostředků • Metoda psychoterapie • Využívá širokou nabídku možností prostředí okolo koně (stáje, kontakt, interakce) • Terapie s využitím koní • Terapeut kůň pacient/klient • Psychiatrická diagnóza • Jedna lekce 30-120min, 1-2x týdně • Terapie s využitím koní • Kontaktní terapie – seznámení s prostředím, poznávání koně, péče o koně, navázání kontaktu • Samotná hiporehabilitace – adaptace na jízdu, rovnováha..postupné zařazení složitějších cvičení • Pracovní terapie - nácvik pracovních dovedností • Sportovní aktivity • Aktivity s využitím koní • Oblast pedagogická, sociální (dříve LPPJ) • Metoda využívá prostředí stáje, kontakt s koněm, interakce jako prostředek motivace, aktivizace a vzdělávání lidí se speciálními potřebami • Muzikoterapie • Muzikoterapie: • Využití hudby v procesu s účelem usnadnění a rozvinutí – Komunikace – Vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření – Naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb • Cíl • Rozvinout potenciál a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intra/inter personální integrace a následně vyšší kvality života. • Pojetí • Terapeutický přístup – Využití působení hudby (receptivní muzikoterapie) – Využití procesu vytváření hudby a zvuků (aktivní muzikoterapie) • Výhody muzikoterapie: • nonverbální komunikace • vyjádření pocitů (strach, obranné pocity, blízkost a vzdálenost, kontakt, dotek v hudební improvizaci) = transverbální vyjádření výpovědí • Formy: receptivní muzikoterapie: • poslouchání hudby • reakční muzikoterapie: směřuje k vyvolání emočních procesů, které odhalují racionalizované nebo potlačované konflikty • regulační muzikoterapie: probíhá ve skupině, smyslem je rozšíření vnímavosti • Dochází k harmonizaci – uvolnění - relaxaci • Receptivní muzikoterapie • Poslech hudby, šumů, zvuků • Klient vnímá produkci v klidné, relaxační poloze – vnímání/ prožívání • Formy:aktivní muzikoterapie • zpracování řečových poruch (koktavost) • volná improvizace hlasová • improvizace s hudebními nástroji • provádí se s jednotlivci nebo ve skupině • Aktivní muzikoterapie • Účast klienta na hudební tvorbě/ produkci • Klient sám zpívá, hraje na nástroj nebo tělo • Hudební improvizace podněcuje aktivitu, tvořivost, představivost • Veřejný projev: pocit úspěchu, potěšení • Hudební nástroje v muzikoterapii: • musí být stanovena určitá pravidla • nástroj funguje jako most mezi pacientem a okolím • nástroj má funkci „alter ego“ (pomocné já) • Bubny • Chřestidla, rolničky, hole • Dřevěné flétny • Gongy, zvonkohra • Nástroje vlastního těla: • možnosti vydávání zvuků bez technických pomůcek = tleskání, dupání,… • nejdůležitějším je hlas (hlasová improvizace, rytmizace, melodizace říkadel, písní) • „ohmatávání“ vibrací • Hlas v muzikoterapii: • improvizují se melodie • smyšlená říkadla • improvizované písně vztahující se k situacím • instrumentální improvizace + hlas, tanec, pohyb + výkřiky • Formy podle počtu klientů • Individuální – klient/terapeut, využití aktivní/receptivní techniky • Skupinová – posílení skupinové spolupráce, sebevyjádření, adaptace důvěra