Stres • Stres zasahuje celou osobu jako jednotu tří rovin: – tělesné – psychické – sociální • V psychologickém smyslu můžeme sledovat projevy na úrovni – emoční – kognitivní – volní • Závěr optimisty: Na všech těchto rovinách lze se stresem i pracovat Stres jako reakce – pohled fyziologa • Hans Selye (1907 – 1982) • stres = „...nespecifický (tzn.obecný) výsledek jakéhokoli nároku na organismus, ať již se projevuje mentálně nebo somaticky“ (Selye, 1982). „Osobní historie objevu“ stresu • za studií medicíny v Praze si všiml, že řada pacientů s velmi rozdílnými nemocemi, vykazuje nápadně podobné příznaky – ztrátu chuti k jídlu a úbytek na váze, oslabení a demotivaci. Pracovně tento stav nazval „syndromem prostého onemocněěěění“ („syndrome of just being sick“) • vedlejší efekt výzkumu u krys: typická reakce na podání hormonu - zvětšení kůry nadledvin a zvýšení její aktivity, zmenšení brzlíku, sleziny a lymfatických uzlin, výskyt krvácivých vředů v žaludku a ve střevě; stejnou reakci vyvolávají jakékoli toxické látky, ale i další (stresující) podněty, jako je chlad, horko, infekce, krvácení či nervové podráždění Všeobecný adaptační syndrom (general adaptation syndrome – GAS) • dění v organismu během stresové reakce je relativně konstantní: „...ačkoli lidé čelí různým nárokům, jejich organismus reaguje stereotypním vzorcem; zvládat jakýkoli typ zvýšeného nároku na vitální aktivitu nám umožňují shodné biochemické změny“ Na co stresová reakce připravuje? • Walter Cannon - americký fyziolog, navrhl pojmenování „homeostáza“ pro „koordinovaný fyziologický proces, který udržuje většinu ustálených stavů v organismu“ (1939), zabýval se rolí sympato-adrenálního systému při mobilizaci energie při reakci typu „boj nebo útěěěěk“ (fight- or-flight) GAS - průběh • poplachová reakce (alarm reaction), při které organismus mobilizuje energii k tomu, aby působení stresoru eliminoval • pokud není eliminace rušivého činitele úspěšná a pokud škodlivý činitel není natolik drastický, aby jeho působení nebylo slučitelné se životem, rozvíjí se stádium rezistence (stage of resistance), jehož projevy jsou od projevů poplachové fáze odlišné (a v některých ohledech dokonce protikladné) • nedojde-li k eliminaci stresoru ani v této fázi, nastává po určité době stádium vyččččerpání (stage of exhaustion). Je-li adaptační nárok příliš naléhavý po příliš dlouhý čas, je vyčerpána adaptabilita – adaptační energie • V životě člověk mnohokrát zažije první dvě fáze GAS, případně i ne zcela rozvinutou fázi vyčerpání. Projevy a následky • Akutní reakce: zrychlený puls, pocity chladu při současném pocení, aktivace sympatického nervstva na úkor parasympatikem řízených systémů se může projevit jako polakisurie a stresové průjmy. Celkově zvýšený arousal vede ke změně v reaktivitě a ve vnímání, ovlivněny jsou i další kognitivní funkce – učení a paměť • Dlouhodobé projevy: zahrnují i příznaky, jichž si u pacientů povšiml Selye – hubnutí, oslabení, demotivace a skleslost • Projevy vyččččerpání: může se stát, že vyčerpání se nedotkne celého organismu, ale jen některého orgánu (typicky „locus minoris resistentiae“ – místo nejmenšího odporu, nejvíce zranitelná část) • Klasické „adaptačččční“ (čččči stresové) nemoci • peptické vředy v žaludku a v tenkém střevě • vysoký krevní tlak, • srdeční záchvaty • nervové poruchy • autoimunitní poruchy(?) – astma bronchiale, RS, polyneuropatie... • Všechny tyto změny představují výhodu v situaci, jejímžžžž řřřřešením je útěěěěk nebo boj. • Poplachová fáze je řízena především sympatoadrenálním systémem a podílejí se na ní především katecholaminy x • fáze rezistence je řízena hypotalamo-hypofyzární osou a dominuje v ní působení hormonů nadledvin. • Syntoxické stimuly navozují stav pasivní tolerance, která umožňuje odolávat útoku, dokud není odražen. x • Katatoxické procesy generují aktivní útok na patogen – především akcelerují jeho metabolické odbourávání. Činitelé – nároky situace, patogeny, agresor... jsou označovány jako stresory. Ale… • Stresory nemusejí být výhradně fyzické povahy, změny charakteristické pro stresovou reakci mohou být vyvolány i emocemi a myšlenkovými obsahy. • V psychologickém smyslu slova je ve skutečnosti jedním z nejvíce obvyklých aktivátorů stresové reakce samotný arousal – hladina obecné aktivace • „Žádná nemoc … není jen poruchou adaptace, podobně jako neexistuje nemoc, která by byla výhradně onemocněním jen jednoho orgánu.“ • Mezi příčiny maladaptace patří vrozená oslabení, příliš nízká nebo příliš vysoká míra stresu nebo nezvládnutí (mismanagement) po stránce psychologické Je příprava na „boj nebo útěk“ evolučně postačující? …a dále • Je postačující zabývat se fyziologickou rovinou stresové reakce? • Lze odlišit „dobrý“ a „špatný“ stres („eustres“ a „distres“)? • Lze žít bez stresu (hypostres vs. hyperstres – nuda vs. extrémní zátěž)? • Jakou povahu má Selyeho „první mediátor“ (popř. všechny další mediátory a moderátory stresu)? Stres jako působení podnětů – T. Holmes, R. Rahe • koncepce žžžživotních událostí; • důraz klade především, ne-li výlučně, na situační aspekty stresu a zvládání • Zkoumali především podíl jednotlivých přirozených stresorů na celkovém ohrožení jedince stresem (především somatickým onemocněním) • „velké“ životní události vs. všední obtíže (daily hassless) • Škála sociální adaptace (Social readjustation rating scale – SRRI): • v první a rozšířenější verzi je každé události přiřazena určitá váha, • v další verizi je každá událost posuzována podle toho, jak velkou změnu přinesla v dosavadním způsobu života Škála sociální adaptace • Smrt partnera 100 • Rozvod 73 • Rozchod s partnerem 65 • Pobyt ve vězení 63 • Smrt příslušníka rodiny 63 • Osobní úraz nebo nemoc 53 • Svatba 50 • Propuštění z práce 47 • Manželské usmiřování 45 • Odchod do důchodu 45 • Zdravotní změny příslušníka rodiny44 • Těhotenství 40 • Sexuální problémy 39 • Příchod nového člena rodiny39 • Změny ve finančním postavení38 • Smrt blízkého přítele 37 • Přechod na nový způsob práce36 • Přibývání manželských hádek35 • Větší zadlužení 31 • Ztráta velkého obnosu peněz30 • Změny odpovědnosti v práci29 • Syn nebo dcera opouštějí domov29 • Potíže s příbuzenstvem s partnerovy strany 29 Mimořádný osobní úspěch28 Partner/ka začíná nebo končí s prací26 Začátek nebo konec školy 26 Změny životních podmínek 25 Změny v osobních návycích24 Potíže se šéfem 23 Změny v pracovních hodinách nebo podmínkách 20 Změna bydliště 20 Změna školy 20 Změna v rekreování 19 Změny v náboženských aktivitách19 Změny ve společenských aktivitách18 Zadlužení 17 Změny ve spánkových návycích16 Velké změny v počtu rodinných příslušníků 15 Změny v návycích v jídle15 Prázdniny, dovolená 13 Vánoce 12 Drobná porušení zákona11 Historicky nejstarší koncepce obranné mechanismy • Nepracuje přímo s termínem „stres“ – vznikala dříve (základy: konec 19.,první dekády 20. stol.) • S. Freud, Anna Freudová Sigmund Freud (1856 – 1939) • Studie o hysterii (1895): “…různé neurotické choroby pocházejí z různého chování, do kterého se zapojuje “já”, aby se osvobodilo od vlastní nesnášenlivosti (s představou)…” • Později rozlišil mechanismy, které se v jednotlivých „psychoneurózách“ uplatňují: • hysterickou konverzi • obsedantní substituci • paranoidní projekci Vývojový pohled na obranné mechanismy • orální fázi (1. rok života) odpovídají mechanismy štěěěěpení, popřřřření, introjekce, projekce • anální fázi (2.-3. rok) mechanismus izolace, reaktivní formace a odččččiněěěění • falické fázi (3.-5. rok) vytěěěěsněěěění, regrese • genitální fázi (dosahována v adolescenci) mechanismus sublimace[1] • [1] Kocourek (1993) uvádí, že v této fázi se “funkce obran mění ve službě adaptace”. Obranné mechanismy a zralost Vaillantovo (1994) hierarchické členění obranných mechanismů, rozeznává čtyři úrovně obran: • psychotické (popření, distorze reality) • nezralé/hraničččční (odhrávání, disociace) • neurotické (intelektualizace, vytěsnění) • vyspěěěělé (sublimace, humor) • Podle této typologie se za zralé považují ty, které jsou zakotvené v realitěěěě – tj. nevedou k popírání reaklity ani jejímu dramatickému zkresklování Obranné mechanismy a psychopatologie • N. Haanová (1972): • - psychotická fragmentace • - neurotická obrana (defense) • - zdravé zvládání (coping) „Náhradní“ povaha obranných mechanismů může spočívat v tom, že se pojí s: • jinou osobou (projekce, regrese) • jiným citem (izolace) • jiným důvodem (racionalizace) • jiným činem (odčinění, přesunutí, reaktivní výtvor) a umožňují tak náhražkové uspokojení původního motivu Shrnutí • Obranné mechanismy nemusejí být nutně dysfunkční • Váží se k události, pomáhají ale především zpracování úzkosti • Úzkost je emocí, jejíž povaha odpovídá vývojové úrovni, osobnostní struktuře apod. („Každý se bojí po svém“) • Převládající typ obran nebo obecně výskyt nějakého typu obran se často využívá i jako diagnostické vodítko Stres a zvládání (coping) jako transakce mezi osobou a prostředním • Richard S. Lazarus (1922 – 2002) • Důraz na procesy hodnocení • Důraz na povahu emocí, které událost vyvolává • Důraz na způsoby zvládání zátěže (coping) Transakční přístup – hlavní východiska • Stres jako „setkání osoby s prostředím“ • Důraz na zvládání stresu (coping) jako na transakci mezi osobou a okolnostmi • Fázická povaha procesu stresu a zvládání • V potaz je třeba vzít události i to, co vyvolávají (hodnocení, emoce) vzhledem k životní situaci osoby a k dostupným zdrojůůůům pro zvládání • Zvláštní pozornost patří způůůůsobůůůům zvládání (ways of coping, coping strategies) Schéma stresu a zvládání Procesy hodnocení • Primární hodnocení (primary appraisal): hledáme odpověď na otázku, co se vlastně děje – posuzujeme, zda je situace ohrožující, co pro nás vlastně představuje, „co je v sázce“. Tři hlavní typy situací z hlediska účastníka: ztráta, ohrožení, výzva • Sekundární hodnocení (secondary appraisal): odpovídáme na otázku, „co je v dané situaci možžžžné děěěělat“ – jaké jsou naše zdroje zvládání. Zdroje přitom zahrnují širokou oblast od fyzických (zdraví, vitalita…), přes sociální (blízcí, přátelé…), psychologické (schopnosti, dovednosti, vlastnosti, přesvědčení…) po materiální (prostředky, vybavení…)[1]. • Zpěěěětné hodnocení (reappraisal - též přehodnocení či převažování): „co se podařřřřilo“ - výsledkem mohou být zkušenosti nebo emoce, jimiž pak člověk vstupuje vybaven nejen do dalších událostí, ale s nimiž přistupuje i k řešení původní situace Zvládání a emoce • V procesu zvládání se uplatňují na problém zaměřené i na emoce zaměřené způsoby zvládání • Emoční stavy vypovídají o povaze celé transakce – o hodnocení důležitých dimenzí: motivační relevance motivační kongruence odpovědnost/zavinění očekávání - budoucnost Transakční přístup - shrnutí • zvládání je komplex reakcí a lidé využívají většinu základních strategií zvládání v různých zatěžujících situacích • zvládání závisí na hodnocení, zda je možné udělat něco, co by změnilo situaci. Jestliže odhad vede k závěru, že je to možné, převládne na problém zaměřená strategie zvládání. Vede-li odhad k závěru, že to možné není, převládne emotivní způsob reagování. • užžžžiteččččnost jakéhokoli způůůůsobu zvládání vzorce se proměňěňěňěňuje s typem situace, která je zdůůůůrazněěěěna typem osobnosti. Důležité je i momentální rozpoložení (pocit pohody, sociální fungování, somatické zdraví). Co funguje v jednom kontextu, může být kontraproduktivní v jiném. • způůůůsoby zvládání se měěěění v průběhu různých stádií zvládání problémové situace. Přehlédneme-li tuto skutečnost, můžeme o procesu zvládání získat zkreslený obraz • něěěěkteré způůůůsoby zvládání jsou stabilněěěější než jiné a lidé je užívají častěji bez ohledu na situaci. Například pozitivní myšlení o problémové situaci je relativně stabilní strategie, která je charakteristická pro některé typy lidí. Vedle toho kupříkladu vyhledání sociální opory bývá méně stabilní a závisí podstatně na kontextu situace Zdroje pro zvládání • objektivní zdroje (např. vlastnit bicykl) • zdroje v rámci podmínek (např. pečující rodina) • osobnostní zdroje (např. self-esteem) • energetické zdroje (např. finance) Dílčí osobnostní zdroje • zdroje: charakteristiky osobnosti, které umožňují vypořádat se se stresory efektivněji. Lidé, kteří mají k dispozici bohaté zdroje, vykazují při setkání se stresorem menší počet symptomů nižší intenzity a rychleji dosahují původního stavu oproti lidem, jejichž zdroje jsou méně rozsáhlé. • „hardiness“ (Křivohlavý překládá jako „nezdolnost“) smysl (pocit – sense; emoční aspekt) pro kontrolu v životě angažžžžovanost v různých aspektech života, jako je rodina či práce (konativní aspekt) a tendence vnímat změnu spíše jako výzvu nežžžž jako ohrožžžžení (kognitivní aspekt) (Kobasa, 1979; Kobasa, Maddi a Kahn, 1982). U osob vysoce skórujících pro tuto orientaci se předpokládala schopnost zvládat stresující životní události lépe a méně snadno onemocněly fyzicky nebo psychicky, než osoby, skórující v oblasti „hardiness“ nízko. • Bandurova (1982) teorie self-efficacy („vědomí vlastní efektivity“) a s ní spojených přesvědčení (beliefs) ohledně vlastní zvládací kapacity. • Antonovského koncept „sense of coherence“ (pocit vlastní integrity, smysl pro integritu), zdůrazňující osobní pocit důvěry (confidence), vyjádřitelný ve třech dimenzích – srozumitelnost, zvládnutelnost, smysluplnost. Zranitelnost (vulnerabilita) • A-typ chování se sklonem ke koronárnímu onemocnění (Friedman a Rosenman, 1959; Glass, 1977; Mathews, 1982). Tento styl chování, charakterizovaný excesivní soutěživostí, neklidem a hostilitou je v některých epidemiologických studiích asociován se zvýšeným rizikem raného vzniku koronárního onemocnění. Základním předpokladem přitom bylo, že jde o specifický způsob vyrovnávání se s životními stresory - typ A byl koncipován jako styl. • Analogicky ke konceptu chování typu A (nejedná se o protiklad) bylo popsáno i chování typu C (s náchylností k nádorovému onemocnění, „cancer personality“), charakterizované potlačením nebo popřením deprese, zlosti a hostility, hyperadaptovaností, neprosazujícím se chováním, pasivitou, spoluprací, harmonizujícím chováním apod. (Bahnson a spol., 1969, Bastiaans, 1983, dle Baštecký a kol., 1993). • Další významné rizikové faktory vulnerability – poruchy vazby (attachment), traumatizace, poruchy osobnosti, labilita… Sociální zdroje zvládání – sociální opora • instrumentální opora, zaměřená na poskytnutí či vyhledání pomoci při řešení konkrétního problému, • konkrétní opora formou pomoci • emočččční opora • Na sociální oporu proto lze nahlížet jako na multikomponentový koncept, zahrnující i takové jevy, jako je vyhledávání profesionální pomoci, obracení se s problémy na přátele a známé či náležení do určité sociální skupiny. • Lazarus: „Dostupnost sociální opory závisí na míře kultivace sociálních vztahů.“ (1999) • v zásadě všechny strategie zvládání mají svůj sociální aspekt nebo ekvivalent (Skinnetrová et al., 2007) • podobně jako ostatní strategie může být jak vyhledávání, tak poskytování opory efektivní i kontraproduktivní (Mareš, 2001)