AUTODIAGNOSTIKA PEDAGOGA o cesta ke zdokonalovaní učitelské činnosti vede přes sebepoznání nebo-li autodiagnostiku učitele o za autodiagnostiku pedagogické činnosti lze považovat proces, v jehož průběhu učitel cíleně a systematicky získává a zpracovává (analyzuje, zobecňuje a hodnotí) zpětnovazební informace o důležité zároveň je, aby učitel na základě těchto informací učitel dovedl projektovat postup (plán) dalšího zkvalitnění svého pedagogického působení, a proto musí vědomě reflektovat jeho kvalitu v je zřejmé, že základem autodiagnostiky učitelovy pedagogické činnosti je jeho sebereflexe Ø sebereflexe je uvědomování si obsahů svého vědomí a charakteristik osobnosti i výsledků jednání na pozadí, resp. v konfrontaci s morálními normami nebo alespoň obrazy ideálního já. Ideální já vyjadřuje představu jedince, jaký by chtěl být. Sebereflexe je vlastně vnitřní dialog, který vedeme sami se sebou. Ø sebereflexe učiteli umožňuje analyzovat a srovnávat dřívější a nové soubory pedagogických zkušeností, jeho nová a starší rozhodnutí a jednání Ø tím mu umožňuje nalézat východisko a náměty k dalšímu svému zdokonalení Ø je to vlastně neustálá přestavba vlastní pedagogické kompetence učitele Ø sebereflexi je možno považovat za zpětnou vazbu o tom, co a jak učitel dělal a prožíval při komunikaci se žáky nebo studenty, co se při tom dělo a jak tato komunikace probíhala Ø sebereflexe je však současně procesem hledání a odkrývání zdrojů učitelské pedagogické činnosti a osobnosti Ø je tedy východiskem pro projektování a uskutečňování autoregulace učitelovy pedagogické činnosti v v průběhu autodiagnostiky si učitel klade sebereflektující otázky, které: Ø umožňují vědomou analytickou interpretaci jeho dosavadních zkušeností a zpětnovazebních informací Ø vedou ho k zamýšlení se nad příčinami uvědomovaných způsobů jednání Ø podněcují k hledání cest dalšího zdokonalování vlastní pedagogické činnosti v typologie sebereflektujících otázek: Ø otázky umožňující popsat vnímavost pociťovanou nebo z vnějších zdrojů poznanou a uvědomovanou pedagogickou situaci, resp. způsob jejího řešení § Co dělám? Jak situaci řeším? Ø otázky podrobněji popisující a analyzující způsob řešení pedagogické situace § Jak řešení situace vlastně vypadá? V čem spočívá? Jak reagují žáci? Jak se při tom cítím? Co prožívám? Ø otázky směřující k postižení příčin daného řešení pedagogické situace § Proč řeším situaci právě takto? Jak došlo k tomu, že jsem reagoval – např. při komunikaci s žáky – právě tímto způsobem? Ø otázky podněcující k hledání způsobů účinnějšího řešení dané pedagogické situace § Jak bych mohl dělat věci jinak? Jak lépe bych mohl tuto situaci řešit? Co to předpokládá? Na které oblasti by měla být autodiagnostika zaměřena? v učitelovo uvažování o výuce Ø učitelovo pojetí výuky Ø model jeho výuky v učitelovo pedagogické působení na žáky Ø jeho pedagogická komunikace se žáky v důsledky učitelova pedagogického působení na žáky o uvedené oblasti autodiagnostiky zahrnují různé prvky výuky: cíle, metody, obsah, výukové formy a metody, materiální prostředky výuky, ale zejména žáky a samotné učitele o autodiagnostika by měla být také propojena s celkovou diagnostikou žáka, tz. přes poznání faktorů, které ovlivňují učení žáků: (např. učebního stylu, žákova pojetí učiva, psychosociálního klimatu školní třídy atd.) nalézat autodiagnostické informace o učitelově pedagogickém působení o naskýtá se tak např. možnost hlubší analýzy vztahu mezi učitelovým uvažováním o výuce Kdo by se měl na autodiagnostice učitele podílet? o učitel o kolegové, nadřízení o žáci – studentské posuzování výuky Žákovské (studentské) posuzování výuky o studentské posuzování výuky dříve nebylo považováno za validní o proto také nabylo dostatečně využíváno o zahraniční zkušenosti ukazují, že i s názory studentů je třeba počítat a považovat je za důležitý diagnostický údaj Jaké autodiagnostické metody a techniky zvolit? v dotazník učitelova pojetí výuky – obsahuje neúplné věty, týkající se jeho názorů na různé stránky pedagogické komunikace, učitel věty doplňuje, a tak odkrývá i své uvažování o výuce v sebereflektující otázky Ø Co je důležité, aby si studenti odnesli z předmětu, který vyučuji, pro svou další práci a život? Ø Které učivo považuji ve svém předmětu (daném tématu) za klíčové? Ø Vím, jaké jsou vstupní představy a názory studentů, vztahující se k novému učivu? Zjišťuji je? Ø Co od každého studenta vyžaduji? Co mi naopak u studentů nevadí? Ø Vím, jak se moji studenti učí? Zjišťuji jejich studijní styl? Co z tohoto poznání vyplývá? § ukazuje se, že již samotná formulace otázek a odpovědi na ně umožňují „inventuru“ učitelova zamýšlení nad výukou § podněcuje ho k uvažování o učivu, výukových formách i metodách, studentech, podmínkách výuky, o sobě samém § je předpokladem pochopení jeho pedagogického působení (pedagogické komunikace se žáky v videozáznam výuky Ø může mít různou formu: § elementárního náhledu na sebe sama, často ovlivněného tím, jak učitel chce sám sebe vidět § náhled diagnostický, kdy si učitel začíná uvědomovat možné souvislosti svého pedagogického jednání § náhled interpersonální, v němž si učitel uvědomuje, jak je prožíván žáky a jak na ně reaguje, tento pohled se stává zdrojem učitelových hlubších sebereflektujících otázek, např.: · Proč jsem v této situaci reagoval právě tímto způsobem? · Nebylo by lepší (účinnější), abych jednal spíše takto? v hospitace kolegů a nadřízených ve výuce – formální, neformální Ø mohou být prospěšné obou stranám, umožňují konfrontaci vlastních výukových stylů a výukových stylů svých kolegů v žákovské (studentské) posuzování výuky Ø rozhovor Ø posuzovací škály § je použitelné od ZŠ až po VŠ v rozbor důsledků vlastního pedagogického působení Ø metody analýzy klasifikace žáků Ø dotazník postojů žáků k vyučovacímu předmětu Ø analýza učitelova pojetí úspěšného žáka Kdy autodiagnostiku pedagogické činnosti realizovat? v může vycházet z konkrétních potřeb učitele Ø každodenní sebereflexe pedagogické činnosti Ø autodiagnostika po určitých i delších obdobích Ø reakce učitele na určité náročné pedagogické situace při výuce v komplexnější autodiagnostika uskutečňovaná po delších časových obdobích Ø např. každé pololetí, v závěru školního roku, nebo semestru, každý měsíc, po určité době, kdy učitel pocítí potřebu získat zpětnovazební informace o svém působení atd. v zvnějšku vyvolaná autodiagnostika Ø při hodnocení učitele nadřízeným Jak výsledků autodiagnostiky využít? Při zpracování a využívání výsledků autodiagnostiky učitel postupně odpovídá na 3 základní otázky: 1) jaká je moje pedagogická činnost (jaký jsem učitel)? 2) jaká by měla být moje pedagogická činnost (jakým bych chtěl být učitelem, jak bych se měl změnit)? 3) co musím udělat pro to, abych se takovým učitelem stal (abych se změnil)? Na základě srovnání zpětnovazebních informací s požadavky na pedagogickou činnost (konkrétně vyjádřenými a individualizovanými) by učitel měl dospět k tomu v čem a jak by se tato činnost měla změnit (zdokonalit). Bude tedy projektovat (plánovat) způsoby zdokonalování pedagogické činnosti. Za jakých podmínek plní autodiagnostika v současné škole svoje poslání? o předpokladem je, že se učitel bude chtít dále vzdělávat a zdokonalovat o předpokladem také je, že učitel bude k autodiagnostice připraven o předpokladem je i podporování potřeby a motivace pedagogů k odbornému růstu