Teorie a metodika výchovy

2. Mravní výchova

Video: Pravidla moštárny (The Cider House Rules, 1999)

Úkol: Na základě ukázky z filmu nebo stejnojmenného románu Johna Irvinga se zamyslete se nad tím, jaká je úloha vychovatele v otázkách mravní výchovy jeho žáka.

 
Mravní výchova je chápána jako výchova v užším smyslu, tj. výchova charakteru a vůle, hodnotová (etická) výchova (srov. Jůva sen. – Jůva, jun., 1997; Filová In Střelec, 2005). Je procesem celoživotním.
 
Podle pedagogického slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2001) se jedná o výchovné působení na žáka, jeho rozum, představy, postoje, city, vůli a jednání, aby byly v souladu s obecně uznávanými zásadami etiky.
 
2.1 Co je cílem mravní výchovy? (srov. Filová In Střelec, 2005):
 
Cílem mravní výchovy je autonomní, vnitřně integrovaná, svobodná a zodpovědná osobnost, která uvědoměle mravně jedná na základě svého vnitřního přesvědčení a v souladu se společensky přijatými mravními normami (za účasti svědomí jako vnitřního regulátora jednání a chování).
 
Tuto cílovou kvalitu si můžeme představit jako dosažení tzv. „morální kompetence osobnosti“, v níž se integrují znalosti mravních norem (člověk ví, co je správné a nesprávné, dobré a špatné, co se má a nemá), chování ve shodě s nimi (člověk rozhoduje o určitém způsobu jednání a přejímá za jeho důsledky odpovědnost) – a to vše v souladu s vnitřními motivy osobnosti – postoji, potřebami, zájmy a hodnotovou hierarchií, příp. svědomím.
 
Dosažené osobnostní charakteristiky:
  • Morální autonomie (jednání na základě vlastního svobodného rozhodnutí)
  • Morální heteronomie (jednání na základě vnějších tlaků, rozhodnutí druhého)
2.2 Co je obsahem mravní výchovy? (srov. Filová In Střelec, 2005):
 
V rovině osobnostně-sociální:
  • Mravní normy (pravidla, způsoby hodnocení, morální kodexy - např. desatero, též profesní etické kodexy)
  • Společenské návyky (společenské chování: pozdravit, poprosit, poděkovat, respektovat druhé, autoritu atd.)
  • Mravní vztahy a postoje – k sobě samému, k lidem (zvláště slabším, potřebným), partnerské vztahy, vztahy k materiálnímu prostředí (příroda, kulturní prostředí), k hodnotám
  • Vlastnosti (vůle a charakter) – cílevědomost, zodpovědnost, sebeovládání, vytrvalost, samostatnost aj.
  • Hodnotový systém (hodnota = to, co má schopnost uspokojovat konkrétní lidské potřeby; hodnoty emocionální, sociální, ekonomické, etické, estetické, atd.: pravda, láska, přátelství, peníze, svoboda, práce, kariéra, umění, rodina, život, zdraví, víra, Bůh, dobro, krása, poznání, vzdělání, ….)
  • Vzorce chování (respektující mravní normy)
V rovině psychologické struktury osobnosti:
  • Mravní vědomí (rozumově osvojené mravní normy a pravidla)
  • Mravní cítění (láska k dobru, skromnost, empatie atd.)
  • Mravní přesvědčení (interiorizované mravní normy za účasti citů a vůle)
  • Mravní jednání a chování
 
Video: Pravidla moštárny (The Cider House Rules, 1999)
 

Úkol: Na základě ukázky a prostudovaného textu se zamyslete nad tím, v čem by měl spočívat obsah mravní výchovy.
 
2.3 Stádia mravního vývoje
 
Morální nebo také mravní vývoj je ovlivněn věkem, zvláštnosti osobnosti, výchovou, sociálním prostředím, normami dané společnosti (Průcha, Walterová, Mareš, 2001).
 
Úspěšná mravní výchova musí vycházet ze zákonitostí morálního vývoje. nabízí práce dvou psychologů z 60. z let 20. stol, Švýcara J. Piageta a Američana L. Kohlberga, kteří dospěli k závěru, že mravní vývoj probíhá v několika stádiích.
 
2.3.1 Stádia mravního vývoje podle Jeana Piageta (60. léta 20. století, Švýcarsko):
1. Stádium heteronomní morálky – zhruba do konce mladšího školního věku (podle zralosti dětí):
  • dítě vnímá vnější vedení, předkládané normy a pravidla, odměnu a trest a autoritu dospělého jako zcela legitimní.
  • proto se “osvícené autoritářství”, “náročná láska” a pevné vedení, které vymezuje hranice, jeví jako ideální výchovný prostředek v tomto věku (vyžadujeme, kontrolujeme, vedeme k zodpovědnosti a sebekontrole)
2. Stádium autonomní morálky – zhruba starší školní věk a výše:
  • dítě (člověk) vnímá mravní normy a vedení skrze vlastní zvnitřněný systém mravních norem a hodnot,
  • při posuzování dobra a zla, správného a špatného zvažuje jejich priority a význam, samostatně se rozhoduje a v ideálním případě přijímá odpovědnost za svá rozhodnutí a činy (za účasti svědomí).
Abychom dovolili mladému člověku dospět k morální autonomii, musí být výchovné vedení spíše nepřímé, umožňovat vlastní rozhodování a volbu, ale vybízet k převzetí zodpovědnosti.
Piagetova koncepce mravního vývoje je paralelní s jeho koncepcí vývoje intelektuálního (jeho druhé “velké” výzkumné téma je psychologie inteligence); jeho kritikové argumentují tím, že člověk často usuzuje morálně správně, ale chová se jinak.
 
2.3.2 Stadia mravního vývoje podle Lawrence Kohlberga (60. léta 20. století, USA):
Rozlišuje 3 stádia mravního vývoje. Každé stádium má 2 období.
 
I. Stádium prekonvenční (předškolní věk) – na počátku: amorální stádium (egocentrismus: dobré je to, co je dobré pro mne), posléze individualismus - hledání osobního prospěchu – odměna a trest (“tržní” přístup, dobrý čin se musí vyplatit)
  1. Zaměření na trest a poslušnost (chování se utváří zpevňováním – posilování a utlumování) – asi do 4-5 let
  2. Individualistická účelovost a výměna (správný čin se musí vyplatit) – dítě se chová k druhým dobře proto, že samo z toho něco má (5-7 let)
II. Stádium konvenční (mladší a střední školní věk, 7-11 let) – mravní jednání i hodnocení se podřizuje skupině (správný chlapec, hodná dívka); autorita a sociální pořádek jsou přijímány jako přirozená povinnost. Správné je takové jednání, které je schvalováno autoritou a je také přijímáno skupinou. Někdy se dítě rozdílně chová pod veřejnou kontrolou a bez ní, význam veřejného mínění je značný.
  1. Plnění požadavků autority a konformita (“hodné dítě“) – 1. -2. třída
  2. Řád a zákon (respekt k společenskému uspořádání a dodržování pravidel a zákonů, funguje svědomí) – 3. třída a výše
III. Stádium postkonvenční (12 let a výše) – jednání směřuje k nalezení “společné úmluvy” ve vztahu k platným pravidlům (užitečnost a právo jednotlivce) a smysl pro povinnost a zákonnost (pravidla je žádoucí měnit, pokud pro to existují morální argumenty). Nakonec (v nejvyšším stádiu, tj. jen u malé části populace) dospívá k univerzálním etickým zásadám (Kantův kategorický imperativ “vyšší princip mravní“ Čiň tak, jak chceš, aby tobě činili druzí). Jedinec dokáže vidět za úroveň povrchní spravedlnosti a oprávněnosti (občanská neposlušnost). Do postkonvenčního stádia ve skutečnosti dospívá jen určitá část populace, značná část zůstává na konveční úrovni.
  1. Společenská úmluva, smysl pro spravedlnost a zákonnost
  2. Univerzální etické zásady
Kritikové Kohlbergovi vytýkají mj. jeho názor, že člověk těmito stádii prochází směrem k vyšší úrovni, čímž vždy opouští odpovídající způsoby chování a vykazuje jiné, na vyšší úrovni. Je však běžné, že člověk se v některých situacích chová vysoce mravně a současně v jiných situacích vykazuje známky nižších stádií.
 
2.3.3 V pedagogice se rozlišují tyto etapy mravního vývoje osobnosti (Filová In Střelec, 2005):
 
Předškolní věk:
Dominantní výchovný úkol – rozvoj elementárního mravního jednání na návykovém základě (základy společenského chování – poprosit, poděkovat, chovat se slušně, mluvit pravdu, neskákat dospělým do řeči, přiměřeně respektovat autoritu…) a pěstování schopnosti empatie
Hlavní výchovné prostředky: odměna, pochvala (posilování správného chování), trest (eliminace nežádoucího chování), správný vzor, pravidla a pozitivní vedení
 
Mladší školní věk (6 – 10, 12 let):
Dominantní výchovný úkol – rozvoj mravního vědomí (v souvislosti se senzitivním obdobím v oblasti rozumového rozvoje po 6. roce věku), tj. osvojení základních mravních norem - co je dobré a zlé, správné a nesprávné a proč (pochopení)
Hlavní výchovné prostředky: srozumitelná a přirozená pravidla, mravní poučování a vysvětlování, komentovaná a sociálně sdílená zkušenost, stále ještě dobrý (ale i negativní) vzor (i literární hrdina), vedení, pochvala, trest, pozitivní uplatňování autority,
 
Starší školní věk (10, 12 – 16, 18 let):
Dominantní výchovný úkol - rozvoj mravního přesvědčení na základě interiorizace osvojených mravních norem za účasti citů a vůle (rozvoj funkce svědomí jako vnitřního regulátora jednání a chování) – mravní seberegulace a sebekontrola.
Hlavní výchovné prostředky: pravidla - pevný řád a režim (s cílem vyloučit příležitosti k negativnímu jednání), výchovné vedení (autorita, spravedlnost, důslednost), sociálně sdílená zkušenost, diskuse o etických problémech, pochvala (odměna) a adekvátní trest (nejlépe přirozené následky). Sociální vzory. Význam pozitivní stimulace.
 
Raná dospělost (adolescence):
Dominantní výchovný úkol – rozvoj uvědomělého mravního jednání na základě přesvědčení – autonomní morálka – sebevýchova
Hlavní výchovné prostředky: indirektivní výchovné metody – režim, pochopená a přijatá pravidla (uvědomělá kázeň), dobré vzory, sebereflexe, sebevýchova.
 
Úkol: V kterém hlavním vývojovém stádiu mravního vývoje (použijte periodizaci podle Piageta nebo Kohlberga) můžete použít výchovné metody přímé, a ve kterém metody nepřímé?
 
2.4 Přehled metod mravní výchovy (srov. Kučerová, 1993, 1996, Kučerová In Střelec, 1998, s. 78-98):
  • V rukou jednoho vychovatele účinná, u jiného selhávající.
  • Záleží na konkrétní situaci, osobnosti žáka, na vztahu učitel – žák
Metody přímé (direktivní): stádium heteronomní morálky
  • kladení požadavků, vymezování pravidel (nejstarší; stručně jasně sděleno; aniž zná význam; nepřipouští námitky)
  • vysvětlování a poučování (navazuje na metodu požadavků; založena na pochopení; rozhovor, diskuse atd.)
  • cvičení (žádoucího chování)
  • přesvědčování (pochopení zaměřené na emoce)
  • příklad (představení reálního vzoru, příběhy, vciťování, sympatie a antipatie)
  • Kontrola (dozor; středověk, jezuité, Rousseau a jeho dílo Emil čili o výchově, „předcházení úrazům“)
  • hodnocení (odměna a trest jako hodnocení chování, které schvalujeme nebo odsuzujeme)
Metody nepřímé (indirektivní): stádium autonomní morálky
  • vzor
  • režim a řád (je třeba chápat smysl uspořádání)
  • tvorba a dodržování pravidel a norem
  • pozitivní výchovné prostředí (klima, veřejné mínění)
  • řešení morálních dilemat (příběhy s mravním dilematem, např. Chlapec a jabloň)
  • vyvolávání a tlumení citů
  • sebekontrola, spolupráce
  • samospráva, pověřování úkoly
  • Sebereflexe, sebevýchova
 

Úkol: Vyjmenujte 5 metod přímých a 5 nepřímých.

 

 

2.5 Prosociálnost (srov. Průcha, Walterová, Mareš, 2001; Filová In Střelec, 2005)
 
Prosociálnost je definována jako schopnost konat dobro pro druhého člověka bez očekávání odměny nebo protislužby (altruistické chování). Prosociálním chováním rozumíme chování, které je zaměřeno na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo dosahování společenských cílů bez aktuálního očekávání odměny. Prosociální chování dětí nevylučuje společenský úspěch a pozitivní prosazení dětí, naopak posiluje osobní autonomii jedince, zdravé sebepojetí a sebevědomí, zvyšuje společenskou prestiž.
 
2.6 Projekt etická výchova (srov. Filová In Střelec, 2005, s. 74-81):
Jeho cílem je prosociální chování dětí.
 
Chovat se prosociálně znamená:
  • poskytnout fyzickou pomoc
  • darovat, půjčit, rozdělit se
  • poradit, vysvětlit
  • potěšit a povzbudit smutné lidi
  • vyjádřit pozitivní hodnocení druhého s cílem podpořit jeho sebeúctu, sebedůvěru
  • se zájmem naslouchat druhým
  • snažit se je pochopit, vcítit se do nich
  • solidárnost – aktivní účast s druhými v jejich obtíži a bolesti
  • vytvářet atmosféru pokoje a svornosti ve skupině, snažit se zmírňovat protiklady, dosáhnout porozumění a dohody, hledat, co nás spojuje s ostatními.
Projekt se provádí na těchto tématech:
  • rodina
  • etika a hodnotový systém
  • duchovní rozměr společnosti
  • ochrana životního prostředí
  • ekonomické hodnoty
  • výchova k sexuálnímu zdraví a rodinnému životu
Třída jako výchovné společenství:
Důležitou podmínkou účinnosti etické výchovy je výchovný styl vychovatele, který předpokládá vytvoření třídy jako výchovného společenství.
– více než soutěživost upřednostňovat spolupráci, dbát na dodržování pravidel, vytvořit podmínky, aby každý žák mohl zažít úspěch, nedovolit, aby žáci mysleli jen sami na sebe
  • pomoc slabším, být otevřený vůči jejich názorům, potřebám a návrhům
  • přijímat druhého takového, jaký je, vyjádřit mu sympatie
  • vybízet k prosociálnosti
  • stanovit jasná pravidla
  • odměny a tresty používat přiměřeně
  • do výchovného procesu zapojit rodiče
  • vytvářet radostnou atmosféru pro soužití, pozitivní klima ve škole.
Realizace projektu, pokud škola nemá speciální vyučovací předmět Etická výchova, probíhá v rámci různých disciplín a doporučuje se při ní využívat specifických metod a prostředků jako
hodnotová reflexe, nácvik ve třídě, reálná zkušenost.

 

Úkol: 

Jaká je souvislost etické výchovy a výchovy k prosociálnosti?
Zhodnoťte možnosti užití projektu etická výchova ve školní praxi.
 
 

 

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše