Neolitická revoluce byla, vzhledem ke své délce revolucí spíše ve své perspektivě, zúročovat se začíná až v eneolitu. Neolitická společnost je sice soběstačná, ale s maximálním vypětím sil. Právě soběstačnost je překážkou vývoje – dokud okolnosti nepřinutí člověka vydobývat z půdy více, trvá bludný kruh. Krok ven přinesl další objev - orba. Ta usnadnila obdělávání půdy a způsobila větší výnosy. V důsledku toho se někteří členové občiny již nemusí zabývat zemědělstvím, mohou se specializovat na řemeslnou výrobu, případně na směnný obchod. Říkáme tomu společenská dělba práce. Lidé také objevili první kov – měď (někdy se toto období nazývá doba měděná, chalkolit).

Obdělávat pole bylo velmi těžké, orba je práce fyzicky náročná, nevhodná pro ženy. O zajištění potravy se tedy začíná starat muž, ženě zůstává starost o rodinu, zároveň vznikají pevnější formy manželství. Tak roste význam muže v tehdejší společnosti, nastává období patriarchátu. Kult matky je vystřídán mužskými bohy, kněz (správce chrámu) má stále větší moc. Rodové občiny jsou narušovány příchodem řemeslníků – cizinců, tak se rodové občiny mění v občiny sousedské. Začínají se také projevovat majetkové rozdíly, společnost se začíná diferencovat podle majetku (vrstva zemědělců, vrstva řemeslníků, vrstva kněží).

Tyto změny lze doložit archeologickými nálezy menších domů (menší rodina) a nálezy výpravných a bohatých hrobů, které svědčí o začínající diferenciaci společnosti. Objevuje se nový způsob pohřbívání, žárové hroby (kultura vypíchané keramiky). Objev mědi je mostem k dalším pokusům, k objevu bronzu s lepšími užitkovými vlastnostmi. Na našem území chybí patřičné suroviny, většina nástrojů z mědi je tedy importovaná. To odpovídá i skutečnosti, že do oblasti střední Evropy neustále, v nestejných intervalech proudí z Podunají nové kmeny, které rozlišujeme zejména podle techniky zpracování keramiky.